Vidžňána bhairava tantra

Paul Reps




Při toulkách nádhernou krajinou Kašmíru jsem poblíž Šrí-nagaru nalezl Lakšmandžího poustevnu. Byl z ní výhled na zelená rýžová pole, na zahrady Šalimar a Nišat Bagh, na jezera posetá lotosovými květy. Po úbočí hor se valily proudy vod. A zde mne Lakšmandží - vysoký, dobře rostlý, zářící - přivítal. Podělil se se mnou o starobylé učení Vidžňána bhairavy a Sóčanda tantry, která byla obě napsána před více než čtyřmi tisíci lety, také o učení Málinívidžaja tantry, které je patrně ještě o tisíc let starší. Jedná se o starobylé učení, nesčetně krát přepisované, z nějž mi Lakšmandží poskytl základy pro anglickou verzi. Já sám jsem text mnohokrát přepisoval, než jsem mu dal zde uvedenou formu. Poprvé zpíval tyto tantry sám Šiva své manželce Dévi jazykem lásky, kterému se my musíme teprve učit. Pojednávají o imanentní zkušenosti, o sto dvanácti způsobech otevření neviditelných bran vědomí. Lakšmandží zasvětil svůj život naplnění tohoto učení. Některé způsoby se dnes mohou jevit jako nadbytečné, avšak každý je v něčem jiný než ostatní. Některé se mohou zdát jednoduché, ale každý vyžaduje trvalé odevzdání, aby jej bylo možno byť jen vyzkoušet. Vyváženost či rovnováha násobí mnohé schopnosti. To platí i o vědomí. Vyzkoušejte toto: Postavte se rovnoměrne na obě chodidla. Potom začnete pozvolna přenášet váhu z jedné nohy na druhou: Jak se vyrovnává, vyrovnáváte se i vy. Naše vědomí je pouze částečné. Vyvažování znamená prohloubení tohoto vědomí. Máte ruku? Ano. To víte beze všech pochybností. Ale dokud jste si tuto otázku nepoložili, uvědomovali jste si svou ruku?


Dévi říká:

Ó Šivo, jaká je tvá skutečnost?
Co je tento vesmír plný divů?
Z čeho sestává sémě?
Kdo je ve středu vesmírného kola?
Co je to život za tvarem a překračující tvary?
Jak do něj můžeme naplno vstoupit, překonat prostor i čas, jméno i určení?
Rozptyl mé pochybnosti!

Šiva odpovídá:

(Dévi je sice již osvícena, avšak vznesla tyto otázky proto, aby i ostatní lidé ve vesmíru mohli vyslechnout Šivovy rady. Následuje Šivova odpověď, představující 112 způsobů.)

1. Ó Zářící, tato zkušenost může vyplynout z okamžiku mezi dvěma dechy. Mezi nádechem a výdechem - dobrodiní.
2. Když se dech mění z nádechu ve výdech, a opět z výdechu v nádech - skrz obě tyto změny - uvědom si.
3. Nebo, v nádechu či výdechu, náhle se dotkni energetického středu bez energie.
4. Nebo, když zcela vydechneš a zadržíš dech, nebo se nadechneš a zadržíš dech - v takové vesmírné pomlce mizí nepatrné lidská já. Potíže to činí pouze nečistým.
5. Zamysli se nad svou podstatou, zatímco světelné paprsky vycházejí ze středu, aby volněji narovnaly tvá záda, probouzejí v tobě životní sílu.
6. Nebo to v meziprostoru pociťuj jako blesk.
7. Dévi, představ si písmena sanskrtu v medem naplněných ohniscích vědomí nejprve jako písmena, potom jako zvuky, potom jako nejjemnější pocity. Pak je odlož stranou a buď svobodná.
8. Pozornost mezi obočím, nech mysli předejít myšlenkám. Nechť se tvar naplní esencí dechu až po okraj, a pak vystříkne ve tvaru světla.
9. Nebo si představ pětibarevná oka na pavím chvostu jako svých pět smyslů v nekonečném prostoru. Nechť se jejich krása prolne. Podobně nalož s každým bodem v prostoru či na zdi - až se bod rozplyne. Pak se naplní tvé přání vstoupit jinam.
10. Zavři oči a pozoruj své vnitřní bytí. Uvidíš tak svou přirozenost.
11. Veškerou svou pozornost soustřeďuj v jediném nervu tenkém jako vlákno lotosu, který vede středem tvé míchy. V takový se proměň.
12. Uzavřeš-li rukama sedmero bran své hlavy, prostor mezi tvýma očima se stane všepojímajícím.
13. Světlo se dotkne zřítelnic jako pírko, otevře si cestu do srdce a prostoupí jeho kosmem.
14. Koupej se v podstatě zvuku jako v nepřetržitém hučení vodopádu. Nebo si zacpi uši a naslouchej zvuku zvuků.
15. Pomalu vydávej zvuk, v němž se spojují hlásky a-u-m. Zvuk se postupně naplní, a ty s ním.
16. Na počátku i během artikulace zvuku každé hlásky procitni.
17. Když nasloucháš strunným nástrojům, snaž se slyšet jejich celkový ústřední tón, následuje všudypřítomnost.
18. Vydej slyšitelný zvuk a postupně ho stále více tlum, zatímco pociťování se bude prohlubovat směrem k tichému souzvuku.
19. Předsatv si ducha současně v sobě i okolo sebe, dokud se nezduchovní celý vesmír.
20. Milá Dévi, vstup do éterické přítomnosti, jež skrz-naskrz proniká tvým tvarem.
21. Opracuj svou myšlenkovou hmotu do nevýslovné jemnosti nad, pod a v tvém srdci.
22. Představ si kteroukoli část svého současného tvaru jako neomezeně prostornou.
23. Vnímej svou substanci, své kosti, své maso, svou krev, to všechno prosyceno kosmickou esencí.
24. Představ si svůj pasivní tvar jako prázdný pokoj s koženými stěnami - docela prázdný.
25. Ó Požehnaná, až se smysly rozplynou v srdci, dosáhneš středu.
26. Vše se točí kolem neulpívající mysli - dokud.
27. Během světské aktivity zpozorni vždy ve chvíli mezi dvěma dechy. Procvičuj to a během několika dnů se znova zroď. (tento bod má v oblibe Lakšmandží.)
28. Soustřeď se na oheň, jenž se šíří uvnitř tvého tvaru od špiček až k hlavě, až celé tvé tělo shoří na popel, ale ty nikoli.
29. Sleduj v rozjímaní, jak se věrolomný svět rozpadá v popel a staň se nadlidskou bytostí.
30. Vnímej tvořivou sílu pronikající ti do prsou s přijmi jemné uspořádání.
31. Neuchopitelným dechem uprostřed čela, který dosahuje ve spánku až k srdci, ovládni sny i samotnou smrt.
32. Když se, viděno subjektivně, písmena spojují ve slova a slova ve věty, když se, viděno obejktivně, kruhy spojují ve světy a světy v principy, hledej konečný průnik toho všeho v našem bytí.
33. Hrej si, vznešená. Vesmír je prázdná ulita, ve které tvá mysl skotačí bez konce.
34. Pohleď na misku, aniž bys hleděla na její stěny či hmotu.V několika okamžicích se v tobě probudí vědomí.
35. Ukryj se na nějakém místě neomezeně prostorném, prostém stromů, hor a příbitků. Tehdy nastane konec útlaku mysli.
36. Miláčku, medituj o vědění a nevědění, existenci a neexistenci. Pak obého zanech, abys mohla být.
37. Láskyplně pohlédni na nějaký předmět. Neobracej se k jinému předmětu. Zde, uprostřed, v srdci tohoto předmětu - požehnání.
38. Vnímej vesmír jako nesmrtelnou průzračnou přítomnost.
39. S nejvyšším odhodláním se soustřeď na dva dechové cykly a poznej poznávajícího.
40. Považuj vyplněný prostor za vlastní blažené tělo.
41. Zatímco tě laskám, sladká princezno, vejdi do laskání jako do života věčného.
42. Uzavři brány vnímaní, kdž ucítíš mravenčení. Potom.
43. V úvodu pohlavního spojení si uvědom oheň na počátku, pokračuj dále a vyvaruj se popela na konci.
44. Jestliže se tvé smysly chvějí při takovém objetí jako listy, vstup do tohoto chvění.
45. I pouhá vzpomínka na spojení, bez obejtí, je proměnou.
46. Když s radostí spatříš dlouho postrádaného přítele, prostup touto radostí.
47. Při jídle či pití se staň chutí jídla či nápoje a buď naplněna.
48. Ó bohyně s lotosovýma očima, slasti doteku! Když zpíváš, díváš se, chutnáš, uvědom si, že jsi a objev večný život.
49. Kdekoli lze nalézt uspokojení, ať jde o jakoukoli činnost, uskutečni ji.
50. Na pokraji spánku, kdy se spánek ještě nedostavil a vnější bdění již pominulo, v tomto okamžiku je bytí odhaleno. (Lakšmandží říká, že toto je další z jeho oblíbených.)
51. V létě, kdž se díváš na jasnou nekonečne čistou oblohu, vstup do této čistoty.
52. Ulehni jako mrtvá. Rozhněvána v nenávisti, zůstaň tak. Zírej bez jediného mrknutí. Nebo něco saj a staň se sáním.
53. Bez opory rukou či nohou seď pouze na hýždích. Najednou - vyvážení.
54. V uvolněné pozici postupně naplň oblast mezi podpaždími velikým mírem.
55. Dívej se na krásného člověka či obyčejnou věc, jako bys je viděla poprvé.
56. Pootevři ústa a soustřeď svou mysl doprostřed jazyka. Nebo když se nadechuješ, vnímej neslyšitelné HH…
57. Když ležíš nebo sedíš, staň se nehmotnou, za samotnou myslí.
58. V jedoucím voze, v rytmickém kývaní, zkušenost. Nebo v nehybném voze můžeš sama kroužit v neviditelných kruzích.
59. Pouhým pohledem na nebe za mraky, jas.
60. Milá Šakti, vnímej veškerý prostor, jako by již vyplnil tvou hlavu ve své zářivosti.
61. V bdělosti, ve spánku, ve snu vnímej sama seb jako světlo.
62. Za temné deštivé noci vejdi do tmy jako do tvari tvarů.
63. Není-li bezměsíčná deštivá noc, zavři oči a najdi temnoti před sebou. Otevři oči, a spatři tmu. Omyly tak zmizí navždy.
64. V okamžiku, kdy máš nutkání něco udělat, zastav se.
65. Soustřeď se na zvuk a-u-m bez jakéhokoliv a ci m.
66. Tiše pronášej slovo končící na ÁCH. Potom přejdi snadno a bez námahy na HH. Spontaneita.
67. Vnímej sebe sama, jak pronikáš do všech směrů, blízko i do dálky.
68. Propíchni nějakou část svého nektarem naplněného tvaru špendlíkem a zvolna vstup do probodení.
69. Vnímej: Mé myšlenky, jáství, vnitřní orgány - já.
70. Iluze klamou. Barvy vymezují. Dokonce i dělitelní jsou nedělitení.
71. Dostaví-li se touha, zvaž ji. A pak se jí naráz zřekni.
72. Jak mohu před touhou a před věděním říci, že jsem? Uvažuj. Rozplyň se v kráse.
73. Při plném vědomí, na samém počátku touhy poznání, poznávej.
74. Ó Šakti, každý konkrétní vjem je omezený, každý mizí ve všemohoucnosti.
75. V pravdě jsou formy nerozlučné. Nerozlučné je všudepřítomné bytí a tvůj vlastní tvar. Uvědom si obé jako stvořené z tohoto vědomí.
76. V rozpoložení krajiní touhy se nedej vyvést z míry.
77. Tento takzvaný vesmír vypadá jako pestrobarevné představení. Abys byla šťastná, vnímej ho takto.
78. Ach, milovaná, neupínej svou pozornost ani na potěšení, ani na bolest, ale mezi ně.
79. Odhoď stranou závislost na těle, uvědom si: jsem všude. Ten, kdo je všude, je veselý.
80. Nenávist a touha existuje ve mně stejně jako v ostatních. Přijmi to, a nechej je, ať se promění.
81. Oceňování objektů a subjektů je společné osvícenému i neosvícenému člověku. Ten první ma jednu přednost: zůstává v subjektivní rovině, není ztracen ve věcech.
82. Vnímej vědomí každého člověka jako své vlastní. Nechej tak stranou starost o sebe, staň se každou bytostí.
83. Nepředmětné myšlení učiní z omezeného já neomezené.
84. Věř všudepřítomnému, všemocnému, prostupujícímu.
85. Jako jsou vlny oceánu a plameny ohně, tak jsme my chvěním universa.
86. Toulej se kolem dokola až do vyčerpání a pak, až padneš na zem, buď celá ve svém pádu.
87. Představ si, že ti postupně ubíva sil nebo znalostí. V okamžiku úplného ochabnutí se překroč.
88. Naslouchej velkolepému mystickému učení: zrak upřený bez jediného mrknutí a náhle se staň absolutně svobodnou.
89. Zacpi si uši rukama, stáhni konečník a vstup do zvuku všech zvuků.
90. Přistup k okraji hluboké studny a zahleď se s klidem do té hlubiny, dokud do tebe nevstoupí úžas.
91. Kdekoliv se toulá mysl, uvnitř nebo venku, je na tomto skutečném místě, zde.
92. Při plném svěžím vědomí díky nějakému smyslu, ponech si toto vědomí.
93. Na počátku záchvatu kašle, během zděšení, v obavách, v křeči, cestou do boje, v nezvládnutelné zvědavosti, na počátku hladu, na konci hladu, buď nepřerušitelně vědomá.
94. Zaměř svou pozornost na místo, kde vidíš nějakou minulou událost a i tvá forma ztratí svou současnou podobu, je proměnena.
95. Podívej se na nějaký předmět, pak svůj pohled zolna odvracej, potom od něj zvolna odvracej své myšlenky. Potom.
96. Oddanost osvobozuje.
97. Pociťuj předmět před sebou. Pociťuj nepřítomnost všech ostatních předmětů s výjimkou tohoto. Pak ponech stranou pocit předmětu i pocit nepřítomnosti a věz.
98. Čistota ostatních učení jeví se nám jako nečistota. Ve skutečnosti neměj nic za čisté či nečisté.
99. Toto vědomí existuje jako každá bytost, a nic jiného neexistuje.
100. Buď touž jinou k příteli i cizinci, ve cti i hanbě.
101. Vzedme-li se tvá nálada pro někoho nebo proti někomu, nevztahuj ji k dotyčné osobě. Zůstaň vyvážená.
102. Představ si, že rozjímáš o něčem mimo poznání, mimo chápání, mimo bytí - o sobě.
103. Vstup do prostoru, bez opory, věčně, klidně.
104. Kdykoliv tvá pozornost přistane, v tom samém okamžiku, poznávej.
105. Vejdi do zvuku svého jména a prostřednictím toho zvuku do všech zvuků.
106. Já existuji. Toto je mé. Toto je toto. Ó milovaná, dokonce toto poznávej bez omezení.
107. Toto vědomí je strážným duchem pro každého. Buď tímto každým.
108. Zde je sféra změny, změny, změny. Skrze změnu zruš změnu.
109. Stejně jako kvočna pečuje o svá kuřata, pečuj o své vědění, o své konání, ve skutečnosti.
110. Jelikož otroctví a svoboda jsou ve skutečnosti relativní, jsou to slova dobrá jen pro ty, kdož mají strach z vesmíru. Tento vesmír je odrazem mysli. Stejně jako vidíš na vodní hladině mnoho sluncí, jež jsou jediným sluncem, nahlížej tak i na otroctví a svobodu.
111. Do každé věci pronikáme skrze poznání. Já září v prostoru díky poznání. Vnímej tutéž bytost jako poznávající i poznávanou.
112. Milovaná, v tomto okamžiku dopusť, aby mysl, vědění, dech i tvar byly sjednoceny.


HOME