Květoslav Minařík - Kečara, poutník po obloze

RECENZE - časopis GEMMA (rok 1994)

"Slyšel jsem bohy! Jejich jemný a čistý hlas mne již v nejútlejším dětství vábil do nadzemských oblastí jako do mého domova. To bylo příčinou, že jsem se stal snílkem, který se ve svém žití vnášel nad zemí. Potom však tvrdá skutečnost všedního života začala obracet můj zrak k zemi, jejíž tvářnost byla hluboce odlišná od nadzemské sféry, odkud ke mně pronikal hlas bohů. Tím se celá moje citová přirozenost rozbouřila, tak i mé nitro se naplnilo bolestí a touhou. A to byl počátek mého hledání bohů, jejichž hlas jsem slyšel. Začal jsem hledat ráj, který jsem tušil za bezhlasými slovy bohů, za slovy, jimž jsem tehdy sotva mohl rozumět. Proto mé hledání trvalo velmi dlouho. Ale jednoho dne, náhle, jsem bohy nalezl. Seděli na pahorku světa a rozmlouvali o józe. S několika slovy, jimž jsem poněkud rozuměl,jsem se pak uzavřel do sebe a snažil se podle nich žít.. Slyšel jsem bohy! Ale na tom nebylo dosti. I sám jsem pracoval na vinici poznání. Hroužil jsem se do vlastní bytosti s postojem nejvýš ostražitého pozorovatele, a proto jsem mohl najít bezčasově platnou zákonitost skutků"

To jsou slova Květoslava Minaříka (1908-1974), jehož dílo, završené vlastním životopise, vydává od r. 1990 nakladatelství CANOPUS. V ediční řadě, kterou autor nazval Přímá stezka, byl vydán zejména stejnojmenný titul, dále Vnitřní smysl Nového Zákona a Beseda bohů. Některé z nich byli dotisky 2. vydání, tištěné roku 1988 ve spolupráci s paní Zd. Škvoreckou v Kanadě. Mimořádně podnětné je i Světlo geniů či Cesta k dokonalosti. Rozsáhlý malý mystický slovník naučný je cenná příručka, použitelná pro vědce i adepty spirituálních směrů.

Život tohoto našeho - i v duchovních kruzích polozapomenutého - myslitele a mystika tibetské školy se mnohým jeví navenek chudičký, některým zájemcům o tuto oblast však zároveň vnitřně navýsost bohatý. Pojednává o tom ve své autobiografii KEČARA. Z žebráka, později pastevce, kočího či pomocného dělníka, vychodivšího všehovšudy šest tříd školy, se vlastními schopnostem vypracoval až na autora uceleného systému nauky, vycházejícího ze severního buddhismu, přijímající však i esoterní křestanství, nauky propracované do nejmenšího detailu s přesností matematické učebnice, nauky počítající s eventualitami všech úskalí a rizik, která se může bez problémů srovnávat s učením jeho slavného, bohatého, vzdělaného vrstevníka, původně žurnalisty dr. Paula Bruntona. Minařík vídal v okolí lidi, kteří k tomu, co získali školním vzděláním, majetkem či postavením nepřičinili nic chvályhodného na duševní úrovni. On sám se vyjádřil, že neobdržel do života nic- ani výchovu, ani vzdělání, peníze, ani společnost slušných lidí. A přece pomocí jógy proniká k poznání, vrcholícímu v čistém monismu.

Navenek strastiplný život, uvnitř bohatství kvality diamantu. Jeho životní strasti člověka nejnižšího stupně společenského žebříčku neskončily ani později. Žil v neustálém riziku pronásledování StB. Svou nauku ukládal například o padesátilitrových konvic na mléko, hrdla zaléval asfaltem, a zakopával je v zahradách rodinných domků svých známých po Čechách i na Slovensku. V jisté situaci, aby neuvedl StB a stopu svých žáků, část svého díla dokonce sám zničil. Předvídavě a obratné unikal pronásledovatelům , kteří o jeho díle a snažili se jeho dílo a autora zničit. Vydržel bez hlesnutí dlouhodobé zkoušky bídy a nedostatku otce rodiny, který vážně chápe své povinnosti. Poznával nejen teoreticky, ale také prakticky, že vnitřní štěstí nebo naštěstí záleží na vnitřní orientaci a ne na prostředí, kde člověk žije. Ze své cesty neustoupil. Realizoval to, co učil žáky i čtenáře - že všechny naléhavé problémy bezprostředního žití mají být řešeny psychologickými zásahy do vlastního bytí. Ve všech knihách uplatňoval zásadu, že mravní ozdravení (tzv. Přepodstatnění) , uskutečněné bez násilných zvratů v běžném životě, je pro duchovní cestu nutným předpokladem. Pravý duchovní život se však podle něho uskutečňuje nad hraniční čárou mravního zdokonalení. Bagatelizace mravních otázek v józe mystice vede k blouznění a fanatismu. I při zažívání nejvyšších stavů velebného cíle mystiky, který může být dokumentován identifikací nekonečnosti na úrovni vědomí a bytí, doporučoval zachování kritického postoje ke všem přicházejícím stavům a prožitkům, které na duchovní cestě vystupují. Kolik mystiků právě zde ztroskotalo. Mezi ty úspěšné, kteří vydrželi, patřili u nás například G. Meyrink či Fr. Drtikol.

Z Kéčary pochopíme pravdivost slov, kterými je charakterizován na obalech jiných knih: "Český mystik, který v mládí do nejhlubších podrobností poznal a sám na sobě uskutečnil nejvyšší duchovní a mystické ideály východu, aniž přitom ztratil kontakt s občanským životem. Své zkušenosti potom formuloval jako originální, z knih nevyčtenou duchovní nauku, jež vychází z psychologie Evropana a zdokonaluje jeho bytost jako celek; nezabývá se jenom fyzickou, mravní anebo mentální složkou, ale harmonicky rozvíjí všechny na jednou."

Kéčara je poutavým, pro zájemce pro tuto oblast následovatelným, pro laiky poučným vyprávěním o člověku, který poznal, co je svrchovaná psychologická usebranost, který mravní kázní vyléčil sebe i část okolí od různých povahových a charakterových defektů, a který dosáhl nejvyšší mety, k níž od dětství směřoval - trvalé realizace jógového resp. Mystického poznání, zhodnotivšího jej jako člověka duchovního i zemského, což on sám ostatně považoval za nesdělitelné

Karel FUNK