FILOZOFIE PŘÍMÉ STEZKY - Květoslav Minařík

Poznejte pravdu, pravda vás osvobodí.

Jako každý jedinec má svůj názor na Boha,svět a člověka, tak i v nauce Přímé Stezky se setkáváme s určitým pojetím těchto skutečností.Nauka Přímé Stezky však chce odhalit jejich podstatu a neopírá se o domněnky a spekulace.Doporučuje určitou duševní metodu;jestliže se jí někdo řídí a neutvoří si předem určitý názor,umožní mu tato metoda,aby postřehl podstatu těchto skutečností.Přímými zkušenostmi dokazuje,že jejich podstatu lze pochopit i prostým rozumem,ale že ji člověk nepoznává proto,že si o ní tvoří názory,jež nejsou založeny na přímých postřezích.Poznání pravé podstaty Boha, světa a člověka zničí všechny klamné domněnky a odstraní veškeré utrpení, které prýští z nevědomosti. Přímá Stezka je nauka praktická, proto nepožaduje, abyste v její filozofii věřili.V poznatcích,kterézde uveřejňuji,mají hledající lidé získat korigujícího činitele na stezce poznání. Proto je dovoleno,abych o této nauce mluvil.

Nemá-li žák Přímé Stezky mystického učitele, musí hledat v knihách potvrzení nebo zamítnutí poznatků, které získal praktickým úsilím v mystice.Proto je nutné, abych do této knihy zařadil i tuto kapitolu. Domnívám se však,že s tím,co řeknu, budou moci souhlasit jen ti, kdo praktickým mystickým úsilím dospěli k rozluštění námětů, uvedených v této kapitole

Bůh

Lidé mají o Bohu velmi rozdílné představy. Každý člověk si jej představuje jinak. Snaží se přizpůsobit si ho svému pochopení a ti, kdo o jeho existenci uvažují objektivním rozumem, dospívají k nevěře.Proto není snadné,aby si člověk Boha představil. Stále se mu rojí před očima naučení,vštěpovaná dogmatiky,která tvrdí,že Bůh je v určitých oblastech,a zdobí jej určitými vlastnostmi. Na jejich základě si člověk nemůže utvořit správný názor na Boha a nemůže ho pak pochopit.Jenom ten,kdo je schopen nedůvěřovat faktům, přesvědčujícím rozum,může věřit v Boha,jak mu jej představují dogmatikové. Taková víra nemá reálný podklad a jednou bude jistě zničena životními zkušenostmi.Neboť Bůh,ve kterého člověk věřil,se mu stane jenom představou, obdařenou pouze domnělými vlastnostmi.

Kdo chce nalézt Boha,musí postupovat soustavně.Nejprve musí odmítnout všechny představy,které jsou mu vnuceny staletými tradicemi.Pak se musí chopit nejpřirozenějšího postoje,totiž čistého nazírání,bez víry a představ, vybudovaných na spekulacích,a bez víry v jeho existenci, založené na úctě ke staleté tradici. Tím zaujme stanovisko, které na něm žádá nauka Přímé Stezky, a jeho poznání se stane důkazem.

To,co kolem sebe vidíme a co můžeme smysly pochopit,je jediným mořem hmoty.Ta se nám zdá být pevná a skutečná.A přece jejím rozborem poznáme,že neexistuje.Je to jen určité kolotání elektronů,stavba atomů,spousta vln,působících sugestivně na mysl a smysly a vynucujících tím pojem skutečnosti.

Tento fakt nás přesvědčuje,že nás smysly neinformují zcela správně o pravé podstatě toho,co vnímáme.Proto se musíme chopit jistých duševních cvičení,jejichž pomocí lze probudit vnímání nadsmyslové.Jím pak musíme sledovat všechno dění.

Jakmile se nám podaří probudit nadsmyslová vnímání,uvidíme,že se zdánlivě pevná hmota rozpadá na pouhé vlny,jejichž podkladem je univerzální Nic.A tím se dostaneme ke kořenům celé jsoucnosti.

Zkoumáme-li totiž projevy vibrací,nehledíce na nejhrubší,vidíme,že jsou v poslední fázi odstupňovány.Buď v sobě obsahují větší napětí,a proto se jeví jako temné,násilné a zlé,nebo napětí menší,a potom se nám jeví jako méně násilné a zdánlivě světlé. Tak se to alespoň zdá,zkoumáme-li je zrakem a citem.Ve skutečnosti je tu však rozhodující pohyb. Energie, která je v prudší vibraci,se lidskému zřeci zdá vzhledem k jeho přirozené povaze – také světlá,kdežto ta, která se vlní pomaleji,se jeví jako temná. Světlé a dobré,temné a zlé má však týž základ,totiž napětí a jeho kmitočet,a proto dojem,který z toho vzniká,se shoduje s vibrační povahou vlnění.

Pokud má člověk klidný temperament,odráží se působení vibrací, o nichž jsem právě mluvil,v jeho pocitech.To však nestačí k tomu,aby se dozvěděl něco bližšího o jejich povaze,a proto nemůže odhalit příčinu toho,co pociťuje.Své pocity chápe prostě jako změny nálad a duševních stavů.Zdá se mu nutné,aby upínal pozornost na vnější věci,na kterých se zdá záviset existence jeho tělesného života.

V dřívějších dobách,kdy lidé žili niterným životem mnohem intenzivněji,mohli spíš vnímat to,co nazýváme vnitřním životem a co jsou vlastně změny v bytostném napětí,neboť to vnímali daleko živěji.Ježto však pro existenci těchto změn nemohli najít žádné vysvětlení,pokládali je za síly,které řídí cosi vyššího,co nakonec shrnuli ve významu jediného slova Bůh.

Domněnky se jim potvrzovaly.Protože měli schopnější smysly a větší duševní energii,obdařili toto napětí představou,která se později stala samostatnou bytostí,shromažďující v sobě vlastnosti, které jí vtiskli.Když se později rozšířilo uctívání této představy, mohla v sobě shromáždit téměř všechny nejlepší vlastnosti a síly, které k ní uctíváním směřovaly.Když se individualizovala,uchopila automaticky moc a stala se Bohem,jakého uznává většina lidí,kteří již neznají pravou podstatu skutečnosti a pravdy.

Z uvedeného tedy vyplývá,že to,co si představujeme pod slovem Bůh,je imaginární postava,shrnující v sobě určité vlastnosti, které jsme jí udělili z nevědomosti.Tak je tomu alespoň ve většině případů.Taková bytost (postava)potom v sobě shrnuje obrovskou moc,kterou slepě nebo automaticky rozhoduje o lidském osudu. To znamená,že když ji člověk nedovede v sebe opět vstřebat,ba naopak klade mezi sebe a ji hranici,vznikající z přesvědčení o její samostatné existenci,není divu,že se k ní musí modlit jako k vnější síle a prosit ji o štěstí,chce-li ho dosáhnout.-Tak tedy vznikl individuální Bůh a není jiného individuálního Boha.

Vyšším stupněm božího projevu,jejž jsem nazval individuálním Bohem,jest Bůh osobní,který je pánem všech živých tvorů.Tento Bůh je ztělesněním jejich duševní síly,nebo lépe je přímo touto silou.Vzhledem k tomu je na úrovni duševní síly člověk všemohoucí bytostí.Tuto všemohoucnost však nemůže libovolně uplatňovat, poněvadž tomu brání ostatní lidé,kteří jsou na této úrovni stejně mocní.V tom se uplatňují univerzální (vesmírné)zákony,omezující moc jedince.Chcete-li tedy něco,hned se všemohoucí síla,jsoucí ve vás,snaží vyplnit vaše přání.Ale nemůže je vyplnit hned,neboť se k tomu musí propracovat odporem jiných lidí,který účinnost síly jedinců brzdí.Proto se musíte myšlenkou na své přání zabývat delší dobu.Tak si uvolníte cestu k tomu,čeho jste si žádali,a také toho dosáhnete.Je totiž třeba uvážit,že to,čeho si žádáte,mohou žádat a skutečně také požadují i jiní lidé.Proto toho může dosáhnout jen ten,kdo nejlépe odstranil tuto překážku,tj.touhu jiných lidí. Uvažujeme-li však o duševní síle všech bytostí,dospějeme k závěru,že je všemohoucí v pravém slova smyslu,neboť jí není možno položit zdržující překážku.Přemůže vše a vyvolává účinek všude, kam je namířena.Proto se v ezoterním smyslu pokládá za osobního Boha.

Tím jsme se dostali k zajímavému poznatku.Víme totiž,že mystik nebo jógin má za úkol,aby se ovládl,což znamená,že si má podrobit svou duševní sílu.Aby to dokázal,musí v plné míře systematicky použít vůli,vědomí,bdělost a schopnosti soustřeďování. Jakmile se naučí správně používat těchto prostředků a ovládne nebo spoutá svou duševní sílu,což je předpokladem sjednocení s osobním Bohem,stává se ovšem všemohoucím jako tento osobní Bůh.Zmůže vše,neboť dovede usměrňovat onu sílu podle svého přání,zatím co jiní lidé se jí nechávají ovládat.

Nesmíme se těmto výsledkům divit.Vyplývají z přirozených předpokladů,jak se o tom můžeme přesvědčit poznáním zákonů Univerza.Je z nich totiž zřejmé,že jsme s Univerzem spjati nejtěsnějšími pouty.Podaří-li se nám spoutat jednu z obou sil (totiž osobní nebo univerzální),můžeme ovládnout celek a všechny vesmírné síly vůbec.

Nedávno jsem četl zajímanou teorii jednoho učence.Domníval se,že je možno všeobecnou gravitaci rušit každým sebemenším činem.Ačkoli jeho teorie byla v mnohém směru nesprávná,v tomto případě měl přece pravdu.Každý náš čin má opravdu vliv na celý vesmír,neboť popud,vůle a chtíč jsou částečkami univerzální síly, proto v ní vyvolávají změny a pohyb asi tak,jako je vyvolává fyzické hnutí ve vodních spoustách.Vykonáme-li tedy něco,obracíme původní směr v kosmickém moři síly,takže je zřejmé,že každý náš 90.čin má ohlas v celém vesmíru.To však neznamená,že můžeme obyčejným konáním vychýlit hvězdy a jiné vesmírné síly z jejich drah, poněvadž podléhají zákonům,které jsou vytvořeny vědomím,přáním,tradičním názorem a vůlí jiných bytostí.Když však muž,jenž se nejvýš ovládá,pohne niternou silou podle svévůle a přání,může ve vesmíru uzákonit to,co dosud není uzákoněno,nebo může zrušit vesmírné zákony,které nyní platí.A to je pro nás velmi důležitý poznatek.Vysvítá z něho,že je možno dosáhnout ideálu jógy,kterým je buď vystoupení z tohoto vesmíru,nebo dosažení stavu Boha, který v jistém smyslu ovládá celé toto stvoření.

Jest však ještě jiný Bůh než ten,o kterém jsem mluvil.Je to Bůh Univerzální a je základním prvkem projevené jsoucnosti.Nemá ani povahových,ani pomyslných vlastností.Je tedy ve své podstatě čistotou nebo světlem.Proto je zrcadlem,v němž můžeme spatřit všechno,co nás může zajímat.Neboť vše,co můžeme vidět,cítit nebo myslit,pochází z něho.V ezoterním smyslu je podstatným prvkem onoho osobního Boha,kdežto podle zevnějšího pojetí je pouhým Nic,které je však spíše světlem než temnotou. Nic je pravým základem veškerého stvoření.Zkoumejte jakoukoliv skutečnost,vždycky dojdete k tomuto poznatku.Ale jak jsem řekl:je to Nic jenom podle zevnějšího zdání.Ve skutečnosti můžeme vidět,že toto Nic je nejvýš reálné,poněvadž jím je všechno stvořené.Je náplní všeho a jedině zíráním na ně postřehujeme všechny formy,jež jsou pouhými pohyby vln energie.

Každý tvar i každá bytost tuší,že jsou ve své podstatě bezbytostné.A toto tušení nicotnosti vlastního já je děsí a nutí do činnosti.Namáhají se vydobýt si z pocitu nicotnosti jiný pocit, pocit skutečnosti a individuality,a to je nutí k pošetilým a horečným činům.Horečnou činností vyvolávají reakce,jejichž zpětné působení na duši jim vnucuje pocit individuálnosti.

Nebuďte však pošetilí.Horečná činnost vyvolává pouze křečovité napětí, které zanáší do celého stvoření chaos,ale nedává záruku,že bude potlačeno vědomí nicotnosti.Ba naopak.Můžeme říci,že horečná činnost je spalující silou,a proto vede ve světě forem celé stvoření k rychlejšímu konci (zničení).Dokonalé vědění a znalost podstaty věci ve spojení s klidnou a rozvážnou činností dává větší záruku na prodloužení existence formy.Vesmír nelze předělat nespořádanou a chaotickou prací.Proto je nutné znát dobrou metodu,jejíž pomocí lze uspořádat činnost.Pak ani Bůh zhouby,skrývající se v podobě nicoty za vším stvořením,nebude mít na člověka vliv.

Nechť se nikdo nepozastaví nad tím,že tomuto jedině skutečnému a univerzálnímu Bohu nepřipisuji vlastnosti,jež mu připisuje lidská nevědomost:moudrost,blahosklonnost,dobrotu aj. Poznáme-li,že všechno stvořené(jímž jsou i jmenované vlastnosti) je pouze kombinací sil,nebo lépe jednou silou proudící různými směry,snadno si domyslíme,že všechny vlastnosti,jimiž bychom rádi Boha vybavili,tento Bůh již musí mít,ale pouze ve stavu utajeném.Bůh není moudrý,poněvadž v jistém smyslu je moudrostí samou;také není spravedlivý,poněvadž je samou spravedlností. A tak můžeme uvažovat o všech vlastnostech a vždycky dospějeme k závěru,že je-li Bůh prazákladním prvkem stvoření,musí být v principu každou hledanou vlastností,a proto ji nemůže mít. Nemysleme si,že Bůh je vybaven jenom určitými vlastnostmi. Jako příčinný prvek je vším,co vidíme,slyšíme,cítíme,můžeme chápat a myslit.Jakmile si ho však představíme,stane se stvoře- ním,jemuž nepřináleží slovo Bůh v pravém významu.Neboť toto slovo se stává pouze šatem libovolné představy,vyzbrojené pomyslnými vlastnostmi.

Musíme se snažit najít pravou podstatu Boha,který je pro nás obvykle jen pomyslnou existencí.Domníváme-li se,že je Bůh všemohoucí bytostí,pak jej jako takového skutečně nalezneme,ale nemůžeme jej realizovat,protože tomu brání přesvědčení,že Bůh a člověk není totožný.Proč nehledat Boha v sobě a nevidět jej a sebe jako bytost jedinou?Víme-li již,že Bůh je všudepřítomnou existencí,můžeme docela snadno připustit,že je v nás a že námi proniká,takže je opravdu možné jej realizovat.

Proto se snažme pochopit pravou podstatu Boha.Nevšímejme si učení teologů,kterému připisuje pouze některé vlastnosti;to bude první krok na cestě ke spojení s ním.Zapomeňme na onoho všemohoucího Boha,který při vší své nekonečné spravedlnosti do- pouští,aby každý mohl konat zlo,jak si sám přeje;nebeskou bránu otevírá pouze těm,kdo se k němu modlí a v něho věří jako v něco, co někde je,kdežto nevěřícího člověka,třebaže byl spravedlivý, z nebe vylučuje,protože neuznal jeho existenci.Tím se vyhnete fanatismu,pokrytectví a násilnosti při rozšiřování “víry a stanete se lidmi kvalitních povah,jichž si bude vážit i tento zdánlivě stranický Bůh.

Osobnost neboli člověk

Pozorujeme-li lidskou bytost z pozice člověka,který se zajímá jenom o všední svět,shledáme,že to,co nazýváme bytost,je stroj velmi komplikovaný.Shrnuje v sobě celou řadu sil a schopností,je- jichž soudržnost,obnovování a udržování uniká každému běžnému pozorování.Osobnost je pokládána za účelnou sama o sobě,neboť člověku,který se zabývá vnějším světem,nedává odpověď na otázku o příčině svého vzniku a účelu.Tato odpověď je však zarážející,proto ji zde nebudeme uvádět.Všimněme si jen mysteria osobnosti a jejích projevů.

Mysterium osobnosti je velmi hluboké.Zpřítomňují se v ní všechny sféry a světy od nejnižších až po nejvyšší.Všichni bohové,duchové,andělé,rajské,nebeské i pekelné světy jsou v ní obsaženy ve formě určitých stavů vědomí.Vzhledem k tomu můžeme v tělesné schránce prožívat to,co tyto světy obsahují,aniž se musíme odebrat na zvláštní místo ve světě nebo ve vesmíru.Proto rozřeší-li člověk tajemství bytostné existence,může dosáhnout osvícení,moudrosti,vševědění a všeho,co je připisováno Bohu.Ale předem musí zjistit,že nebe,ráj,peklo a jiné duchovní sféry jsou v určitém smyslu pouze stavem naší empirické osobnosti. Přesto,že v lidské bytosti jsou obsaženy i světy nejvyššího blaha,žije člověk většinou přece ve sférách,kde vládne utrpení a bolest.To proto,že se vědomím upíná k nižším stavům bytí a života.Je to způsobeno tím,že činnost působí zpětně podle zákona o zachování energie.To znamená,že právě skutková energie (karma)udržuje “já člověka v určité oblasti karmického prožívání. Tato situace se však mění,jakmile odstraní nevědomost;vyššími zřeteli vymaní vědomí ze sfér omezených existencí a získá možnost, aby mohl žít ve sférách pomyslných a světlých.Proto je třeba pro- vést rozbor lidské bytosti.

Bytost v podstatě obsahuje:vnější neboli hmotné tělo,vnitřní neboli astrální tělo,sílu soudržnosti neboli karmu,energii neboli pránu,nižší duši neboli běžné duševní lidské schopnosti,vyšší duši neboli vyšší duševní schopnosti a posléze též univerzální Já.

Hmotné tělo je domem vnitřního člověka.Ale skutečné není. Jsou to jen vlny energie,seřazené tak,aby dávaly smyslům sugestivní ránu,která vyvolává dojem skutečnosti tělesné schránky. Toto tvrzení si může každý pozorující člověk ověřit tak,že se musí snažit nevnímat viditelné předměty.Tímto způsobem se vnitřní tělo se všemi duševními schopnostmi dostane do nadfyzické sféry,ze které může vidět,že svět hmotných útvarů je pouze relativně skutečný.

Vnitřním neboli astrálním tělem je tělo pudů,vášní a citů .Ze tří stupňů vědomí mu náleží ten nejnižší.Tím je míněno podvědomí,které je ovládáno přírodními silami jakožto útvar vzniklý interferencí a srážkami přírodních sil bez spolupůsobení Kosmického ducha.Není vyzbrojeno rozumem a pozorovací schopností,proto v něm převládá prvek tamas.Tento prvek způsobuje, že se u člověka stále probouzejí náklonnosti k tomu,aby niterně setrvával ve sféře temných a pudy ovládaných bytostí. Za projevy astrálního těla ve vědomí můžeme pokládat citová vychýlení,jejichž původ nespočívá ve vědomém dotyku duševních složek se smyslovými předměty prostřednictvím smyslů.To se stává často.Zdánlivě bez zevních příčin se někdy nálada náhle změní v pravý opak.Jindy se zase bez vlastních a vědomých popudů mysl obrací k nějaké osobě a zakrátko nato vystoupí živý pocit,že je tato osoba v naší přítomnosti.Ve skutečnosti se na astrální pláni nevědomě sešly dvě osoby,které na sebe myslely.A je zajímavé, že při eventuálním okamžitém nevědomém astrálním styku nemusí být potlačena funkce denního vědomí.

Astrální tělo je věrnou reprodukcí hmotného těla.Žije však na těle zdánlivě nezávisle,neboť i při plném tělesném a duševním za- městnání může žít a pohybovat se jinde.Přece však je s hmotným tělem v neustálém spojení.To je způsobeno tím,že si člověk uvědomuje sebe především jako tělesnou bytost -a též touhou po spojení smyslů s předměty.Touto touhou je také astrální tělo stvořeno a udržováno při životě.Neboť kdyby člověk potlačil touhu po smyslovém vnímání předmětů tak dalece,že by se již neprojevovala,astrální tělo by se tím samočinně zničilo.

Činný projev (život)astrálního těla je příčinou toho,že se duševní život tříští.Jeho životnost nutí člověka k tomu,aby vyhledá- val smyslové radosti,kdežto pod vlivem projevů vyšší přirozenosti chce žít radostně i bez zevních příčin.Ale dokud existuje současně touha po smyslové radosti na jedné straně a po bezpříčinné radosti na straně druhé,nemůže být trvalé jedno ani druhé.Oboje se musí střídat ve vládě nad vědomím člověka,proto se cítí zklamán,cítí utrpení apod.

Mystická nauka,jejímž cílem je dovést člověka k vyššímu stupni života,na něm žádá,aby usmrtil astrální tělo,v němž klíčí semeno utrpení.Za tím účelem má usilující člověk odvrátit pozornost od smyslových předmětů a vyloučit je vůbec ze svého vědomí.Tím astrálnímu tělu odejme pokrm a přivodí mu nutný konec -smrt.

Další složkou je síla soudržnosti neboli karma .Karma je tvořena každým činem,ale výsledky přináší jen ta,která vzniká konáním úmyslným nebo takovým,při němž si člověk uvědomoval sebe jako diferencované Já.Takovým způsobem se stává výchozím i konečným bodem kruhu,v němž se pohybuje činem usměrněná energie.

Řekl jsem,že se karma tvoří každým činem.Je to proto,že každý čin je akt,který vyžaduje,aby si člověk “vypůjčil část vesmírné energie a změnil její přirozený tok.Tato část se pak stává samostatným silovým útvarem,který se ve velikém kruhu pohybuje vesmírem času.Nakonec narazí na původce a donutí ho,aby tuto vlnu zpracoval tak,aby vešla ve svůj původní stav,totiž v klidnou hladinu energií.A poněvadž takovýchto vln vytvoří člověk nesčetné množství,stávají se příčinou stvoření i trvání jeho tělesné formy. Ti lidé,kteří se svůj život snaží povznést k vyššímu stavu,ne- smějí již vytvářet karmu.Musí pracovat neosobně,neboť tím přestanou být výchozím bodem uvolněné energie.Když se tato energie vrací,nenalezne již svého původce,takže se musí v prostoru samo- činně přeměnit v energii latentní a vejít v původní stav bez potřeby opřít se o vtělenou duši,která ji uvedla do pohybu.Takovým způsobem unikají mystikové následkům svých činů.

Je třeba si uvědomit,že všechno dění a všechny příhody jsou způsobeny živoucím prvkem,který se nazývá karma.Sebemenší duševní účastenství na činech formuje individuální karmický princip a ten nás pak zaplétá do svých sítí.Lze se tomu vyhnout jen dokonalou duševní neúčastí na vlastním konání.Můžete konat cokoli, ale musíte dbát,abyste byli duševně odpoutáni.Tím přemůžete karmický princip a probudíte se vědomím ve složkách,které náleží vyšším sférám.

Pránou je míněna energie,která se projevuje tělem a nemá určitou tendenci.Její modifikace jsou jemné nebo hrubé.Hrubé se projevují duševními i tělesnými akcemi,kdežto jemné vnitřními proudy,jež řídí vnitřní vibrace a nazývají se váju.Je jich v těle deset.Jsou regulátory tělesných funkcí a udržují ve správném chodu a v rovnováze tělesnou činnost a zdraví.Při mohutnějších vibracích se projevují některými magickými silami.Např.samána odstraňuje překážky mezi hrubým a jemným světem,takže je možno zírat do obou současně.Apána umožňuje uniknout z vesmíru,kde působí karma.Vjána dovoluje získat pocity z jiných sfér apod.

K těmto úkazům dochází,je-li prána udržována v těle dostředivým soustředěním.Žije-li však člověk běžným způsobem,uniká prána z jeho těla neustále a tím často způsobuje defekty ve zdraví, neboť činy,kterých se člověk dopouští,vykonává s duševním účastenstvím.-Nejvíce prány může shromáždit myšlenka.Promítá-li ji člověk tím,že myslí na to,co koná a jaký výsledek to přinese, nemůže dospět k vyššímu stavu lidství.

Chceme-li se stát nadlidmi,musíme shromažďovat pránu.To se děje tím,že se budeme zdržovat myšlenek a potlačovat všechnu duševní činnost.Myšlenkám a duševní činnosti nesmíme jen dávat jiný směr,jak se to často činí,nýbrž musíme vše opravdu zarazit; potom bude dosaženo žádoucího stupně -nadlidské moci. Necháme-li pránu z těla volně unikat,je z toho jen utrpení.Naše duševní činnost nám přinese karmické výsledky a ty jsou vždy více nebo méně bolestné.Proto je jen rozumné,doporučují-li mystické nauky,aby člověk shromažďoval pránu dokonalým zastavením duševní činnosti.

Další složkou osobnosti jsou duševní schopnosti neboli nástroje duše .Jsou to:jáství,mysl,rozum,vůle a paměť. Jáství tvoří individuální karmu a způsobuje,že se u člověka probouzí rozlišovací schopnost.Mysl tvoří základnu pro skutečné studium,poněvadž nalézá fakta a pochybuje.Rozum uvažuje o protikladech,a proto poskytuje objektivní poznání.Vůle dává možnost usměrňovat sílu,s níž člověk disponuje,a rozhodnout se pro to nebo pro ono.Paměť shromažďuje poznatky a vjemy,takže s její pomocí lze udržet tento nebo onen stav.

Všechny tyto schopnosti tvoří Já zvané nižší duší .Umožňují vnímat věci odděleně.Duší jsou proto,že je jejich základem prchavá a zjevně nepersonifikovaná energie.

Další složkou je vyšší duše .Ta umožňuje chápat celek jako jednotu,pozorovat příčiny a vnímat činnost pěti předchozích složek.Víme,co myslíme,pro co se rozhodujeme a co vnímáme.To je způsobeno aktivním projevem Já,které jako ústřední jednotka stojí za jednotlivými duševními projevy. Plným uvědoměním se v této složce přestává zmatek a zrodí se vědění.Vidíme všechny projevy,chápeme jejich účelnost,postřehujeme jejich reakce na kosmické síly a to nám umožňuje potlačit vjemy reakcí,které pocházejí z účastenství na činném životě. Když si uvědomujeme,že Já a všechno ostatní je jednota,která není univerzálně platná a již nelze hmatatelně dokázat,neboť je sraženinou neviditelných sil,vstupujeme do oné částečky univerzálního Já,která není rozdílná od Všeducha,i když přebývá ve formě.Jsme v pravé své podstatě ničím a toto Nic je základním prvkem všeho.Jako paprsek světla proniká toto Nic vším stvořením a také jím je.Proto se nazývá Univerzálním,Všepronikajícím, Nesmrtelným Duchem.

Nyní vzniká otázka:jsou-li jmenované principy v člověku přítomny,proč je nemůže poznat a dokázat jejich existenci jako u věcí přírody?Poznání principu bytosti závisí na tom,do jaké míry je člověk schopen zbavit se přesvědčení,že je takovou a nikoli jinou bytostí.Když nebude podléhat ustáleným přesvědčením a nebude se zajímat jen o jednu složku,jeho vědomí se zbaví připoutanosti a přesune se hned sem a hned zase jinam;to jednou přinese dobrý výsledek -poznání všech složek lidské bytosti.A tomuto zničení připoutanosti učí mystická praxe.

Svět

Obecně se předpokládá,že jen smyslový svět je opravdový a skutečný.Pokud někdo tvrdí,že existují ještě jiné světy,předpokládá se,že existují pouze v jeho fantazii,subjektivních spekulacích a klamných domněnkách.A přece jen rozum musí připustit,že mohou existovat,přihlédne-li k faktům,ze kterých vyplývá,že i tak “pevný smyslový svět je neskutečný.Je v tom notná dávka na- dutosti,trvá-li někdo na přesvědčení,že skutečnost je omezena pouze na několik smyslově zjištěných faktů.Vždyť víme,že jich je tak málo,že v porovnání s vesmírnými rozměry a formacemi jsou méně než drobnohledný prášek.Takové tvrdé přesvědčení řeší celé tajemství skutečnosti jako starý teologický názor.Ten chtěl také být na základě Svatého Písma autoritou a vědět o světě všechno bezpečně.Teprve fakta,zjištěná vědeckým pozorováním,dala tomuto názoru zdrcující ránu a dokázala,že byl klamný.A tak je to i s přesvědčením,že reálné je jenom smyslové jsoucno.

Jako pokrokoví lidé si své názory na skutečnost musíme tvořit opatrně už proto,že často můžeme být překvapeni vědeckými poznatky,k nimž věda dospívá přes všechen konzervatismus vědců. Nesmíme říkat,že náš poznatek je naprosto správný a konečný, když nám zítřek může přinést nové poznatky,které předešlé opravují.Musíme alespoň částečně uznat,že ve vesmíru,jehož rozměry jsou nepředstavitelné,může existovat ještě trochu víc než těch několik fakt,která jsme zjistili. Nechceme snad ze sebe učinit nějakou výjimku nelogickým názorem,že mezi miliardami,ba mezi biliony vesmírných světů je jen naše země schopna vytvářet život.Není rozumné, jestliže se někdo domnívá,že v těch nekonečných prostorách Velkého Prázdna,kde se vzájemně prolínají síly přitažlivosti, není nic,poněvadž to nelze uchopit rukama.Věda nám prozradila, že z celkového záření vidíme jen nepatrný úsek.A přece chce člověk tvrdit,že je skutečné jenom to,co vidí.To je úžasná naivnost.Lze ji omluvit jenom tím,že v něm převládá sklon dívat se na všechno z hlediska pozemského užitku.Tento názor,ačkoli je původcem utrpení a nevědomosti,je podložen jen zvířecím lpěním na tělesném životě a strachem před poznáním širších obzorů.

Jako se to má se zářením,tak je to i s hmatatelným světem. Můžeme nahmatat jen nepatrný úsek ze všech silových vibrací.Vibrace rychlejší nebo pomalejší než ty,na něž je naladěn náš hmat, hmatově prostě nevnímáme.Proto se domníváme,že nehmatatelná existence,o níž někteří lidé mluví,je pouze pomyslná a neskutečná. Je to však jen skutečnost nám cizí,která,je-li poznána,přináší rozřešení mnohých záhad našeho života.

Ve vesmíru jsou skutečnosti,jež se od sebe kvalitativně liší. Kvalitu tvoří vibrace univerzální síly.Hmotné tělo je vibrací sil určitého stupně,proto je hmatatelné a viditelné.Duševní síly takové nejsou,i když je zjištěno,že existují;vytváří je chvění univerzální síly,která má jinou rychlost.Následkem toho náleží do jiné sféry. Ale i duševní síly se dále třídí,neboť jsou kvalitativně rozdílné.Tím vznikají různé světy,které mají svá zvláštní pojmenování i povahu. Poznáme-li je,rozřešíme tajemství života.Přestaneme považovat vědomý život za existenci závislou na tělesné formě a zbavíme se utrpení.To je také účelem bádání v různých pláních vesmíru. Protože vibrací,jež nemůže zachytit světsky orientovaný člověk, je ve vesmíru nesčetně,lze předpokládat,že i sfér bude mnoho.Má se dokonce za to,že každý výraznější čin je zařazen do zvláštní sféry a tam že vibruje v podobě příčin,dokud se tam nevtělí bytost,která jej vykonala a neprožije jej znovu v podobě nějakého výsledku.Stejně je tomu s myšlenkami a s jinými duševními silami. A poněvadž jsou činy i myšlenky povahově rozdílné,jsou takové i sféry,do nichž jsou zařazovány.Temné a zlé sféry jsou naplněny fluidy zlého myšlení a konání.Jejich vibrace jsou pomalé a hutné, a proto jsou považovány za nízké.Zato zase dobré myšlení a činy jsou životními silami vyšších sfér,neboť jsou světlé a tedy rychlé v pohybu.Tím jsou vlastně sféry rozděleny.

První a nejnižší sférou je sféra zbytků neboli bytostí ,které vznikají z výparů mrtvoly .Ty se udržují kolem hrobů a holdují smyslnému životu.Nemají vědění a jsou udržovány při životě fluidy, jež vznikají z chtíčů,jimž člověk podléhal zaživa.Jsou mnohdy považovány za astrální bytosti.Ve skutečnosti však vznikly vyzařováním životní síly,obtížené vášněmi,jež ještě určitou dobu po smrti zůstává soudržná.Proto je můžeme pokládat za útvary složené z pudů a pozemských sklonů,které se u člověka projevovaly za jeho života.

Sféra přírodních útvarů .Vznikla vyzařováním nebo vypařováním hrubé země jakožto stavební látky.Proto tvary této sféry jsou dost podivné.Jsou však podobné bytostem,jež vznikly z lidských vášní.

Sféra bytostí stvořených lidskými vášněmi .Představuje se nejzrůdnějšími fantomy.Neúplná zvířata strašného vzezření,cárovité lidské postavy,nemohoucí i divé bytosti apod.Její fantomy někdy kreslí magikové,kteří je postřehli při evokacích. Sféra bytostí vzniklých z myšlenek .Tyto bytosti se sice od sebe velmi liší,ale mají jednu společnou vlastnost.Pohybují se ležmo,asi tak,jako by plavaly v astrální látce.Jsou to ony bytosti, o nichž se zmiňuje L.Bulwer v románě Zanoni.

Sféra duchů nižších,samostatných .Jejich vzhled je čistě lidský.Jsou to bytosti dosti temné a nevědomé.Lze se od nich nanejvýš dozvědět,co se děje v rodině příbuzenstva tazatele.Jejich starosti jsou lidské.

Sféra duchů lidských,jejichž nositelé jednali pod vlivem přírodních sil .Ti se celkem neliší od svých nositelů,neboť se u nich projevuje tatáž nejistota a směs vědění a nevědomosti.Proto jsou povahově rozdílní.

Sféra elementálů neboli bytostí,žijící v jednotlivých živlech. Jsou to bytosti podobou dost rozdílné,často tak jako člověk a zvíře. O způsobu jejich života lze říci málo,neboť není zvláště barvitý,ale zdá se šťastný.To proto,že elementy jsou vždy mladé,neboť jsou zárodečným činitelem skutečného živlu.Tvrdí se o nich,že se nikdy nevtělují,ačkoliv se dovedou zhmotnit.Snad se nevtělují proto,že u nich nelze najít pránický prvek v podobě tzv.Boží jiskry,který v člověku představuje vnitřní Já.

Sféra duchů dogmatiků .Tito duchové žijí méně šťastně,protože žijí pro jeden předsudek.Jejich sféra zaujímá celé ovzduší a lze v ní nalézt mnoho zvláštností ve vztazích mezi duchem a věcmi. Ze svého osobního stanoviska bych pokládal pobyt v této sféře za nejnešťastnější,protože je v něm duch člověka vězněn výtvory představ,domněnek a přesvědčení.

Sféra vyšších duchů zahrnuje duchovní bytosti,které se očistily nelpěním na pozemském světě,ale dosud v sobě neprobudily vyšší myšlenky nebo zřetele.Proto je jejich tělo světlejší,ale jinak to jsou bytosti v náboženském smyslu nevědomé. 100.Sféra spravedlivých bytostí se vyznačuje zvláštním svět- lem,ale jinak v ní převládá osobitost a z ní prýštící diferencování. Vzniká zde málo bolestných reakcí.

Když odmítneme odměnu (pocit nižšího stupně blaženosti), kterou získáváme ve sféře spravedlivých bytostí,vstoupíme do sféry kajícníků .Ta má ovšem také své rozpětí,ale přesto v ní lze nalézt více duchovního světla a poznání.Je to proto,že v sobě zahrnuje ty,kdo ve větší míře přemohli tělesnost. Sféra andělů se vyznačuje tím,že v ní jsou světlí duchové; nenajdeme v ní nic,u čeho by neznali podstatu.Spíše se zdá,že právě pro tento jejich názor v ní ani neexistují formy jako cosi odtažitého od subjektu (ovšem domněle).

Sféra bohů, kteří mají těla (trojrozměrná).Tato sféra je plná světla a energie.Najdeme v ní psychické svazky,které obsahují rozřešené problémy hmoty a tělesného života a vůbec mnoho užitečného vědění.Tělesní bohové jsou bytosti,které mají těla složená z ohně a světla a též svítící obličej.Proto jejich zjev může u nevědomého člověka způsobit duševní otřes a vznik falešných názorů.Odstraníme-li předsudky i strach,bude zjevení těchto bohů užitečné.Vyvolává totiž inspirace,které cvičícímu člověku pomohou v tělesném životě.Člověk,který se ocitl v této sféře,se však nemá nechat jejími vibracemi ovládat,poněvadž by ho mohly zdržet na stezce k dokonalosti.

Sféra dokonalých bytostí prvního stupně .Soustřeďuje v sobě jóginy a mystiky,kteří dosáhli dokonalého ovládání nižší osobnosti.Proto je jejich sféra dosti šťastná. Sféra dokonalých bytostí druhého stupně .Rozkládá se přes všechny jemné projevené světy,poněvadž je ti,kdo sem náleží, ovládají.

Sféra netělesných bohů .Je to sféra,která je na rozhraní světů projevených a neprojevených.Není v ní možno spatřit žádné bytosti.Přesto však v ní lze pozorovat jakýsi život v podobě chvění a záření.Jinak se žádná bytost v této sféře nemůže udržet. Sféra dokonalých bytostí třetího stupně .Jeto sféra brahma .Neexistuje v ní nic projeveného,poněvadž v sobě chová základní sílu všech projevů.Proniká vše,ale není ničím.Proto je to sféra nejvyšší prázdnoty a blaženosti.

Jsou ještě jiné sféry, ale ty není možno vypočítávat a popisovat. Ostatně myslím,že tomu,kdo cvičí a jenž se mnohdy setká se zjevy, jež neví kam zařadit,postačí toto rozdělení.Podle něho může určit, kam zjev náleží,a proto se nebude mylně domnívat, že to,co vidí, je něco vysokého,ne-li zázračného a výjimečného.

 

Z knihy Přímá stezka                                                                                                          Přímá stezka  pdf