NELPĚNÍ

Šípy Mára vždycky zasahují ty, kdož nedosáhli vairágji.

H.P.Blavacká:Hlas Ticha

Nelpění je ctnost,kterou člověk musí neustále rozvíjet,aby dosáhl duchovní očisty (osvobození). Je to ctnost,která trhá nejmocnější lidská pouta - vztahy k pozemskému životu. Uskuteční-li ji, ovládne svět příčin a takto nabytou mocí dosáhne stavu vyššího než bozi. Proto nad tuto ctnost není nic,co by zasluhovalo,aby se tomu tolik věnoval.

Nelpění zbavuje strachu.Kdo nelpí,nepatří již ani do pekla ani do nebe,neboť je nad ně povznesen.Může navštěvovat všechny sféry,nebe i peklo,může vidět Boha a poznat všechna tajemství vesmíru,neboť nelpěním nabyl volnosti.Všichni mudrci byli narozeni z ctnosti nelpění,která je nejzákladnější kázní v mystické praxi.To však neznamená,že musili ztratit smysl pro povinnost ve všedním životě, neboť bez účastenství na tomto životě by nemohli dosáhnout úplného vybití karmy, jež vede k vědění a odstraňuje utrpení.

Hledáme-li původ lidské slabosti a utrpení,shledáme,že pramení z připoutanosti na milovanou věc či osobu.Člověk nekontroluje ani neovládá své náklonnosti,a proto je věnuje i tomu,co jich není hodno.Tím přenáší nejlepší a nejpotřebnější duševní síly na milovanou věc,a jestliže tato osoba reaguje na jeho duševní stav, vytvořený láskou,smísí se jeho síly se silami toho,co miluje.Ježto však toužící člověk a to,co miluje,nebývají vždy stejné povahy, může být smíšení jejich psychických sil příčinou utrpení.To lze nejlépe pozorovat u lidí žijících animálně.Ti se nejsnáze nadchnou pro určitou věc,neustále se jí obírají,a když nakonec zjistí,že porozumění nebo lépe duševní spojení není možné,přepadne je slabost a skleslost,z nichž se pak vyvine utrpení.

Také rozvoj rozumnosti a inteligence je přímo závislý na tom, jak se člověk odpoutá od světa.To znamená,že když nelpí na ničem světském a je na základě životních zkušeností opatrný v náklonnostech,stává se bystřejším a chápavějším.Když však dospěje k naprostému nezájmu o světské věci a neupadne do tuposti,probudí se u něho větší postřehová síla,která je závislá na činnosti tzv.jemnějších smyslů.Jeho instinkty se prohlubují,cit se stává jemnějším a pronikavějším,takže může postupně pronikat i tam, kam dosud nemohl proniknout ani smysly ani rozumem.Z toho je zřejmé,jaký význam má ctnost nelpění.

Cvičení se dělí na několik etap.Nejnižší etapa,začáteční,počíná v nejhrubší sféře.Na vyšším stupni se člověk musí vzdávat vnitřních radostí.V nejvyšším stupni odpoutávání musí člověk potlačit všechny vjemy a uvědomování si sebe sama - vlastního já.

Počínám vysvětlovat odpoutávání v těchto třech stupních. Nejsilnější pouto připoutanosti se rodí z lásky a náklonnosti k něčemu.Milujete něco nebo někoho a vaše nálada hned začíná být závislá na postoji milovaného předmětu nebo člověka.Jste buď šťastni,nebo nešťastni podle toho,je-li vaše láska opětována či nikoli.Chcete-li si udržet stálou náladu a schopnost ovlivňovat ji vlastní vůlí, to je záruka rostoucí bystrosti a spokojenosti, musíte se vzdát všeho,co milujete.Musíte neustále potlačovat myšlenky, které mají sklon směřovat k milovanému předmětu,dokud se vám nepodaří zamezit vlastní vnitřní reakce na všechno,co na vás doráží v podobě napětí,které bylo vyvoláno,když jste dosáhli duchovního spojení s předmětem své touhy nebo lásky.

Jakmile se vám podaří nereagovat na dorážející vlny,které se jeví jako duševní napětí,hned se začne zlepšovat váš duševní stav.Stoupne energie,rozvine se pocit samostatnosti,dostaví se radost,pocit štěstí a jiné pocity a vlastnosti,související s optimistickým životním názorem.Když si na toto znovuzrození,které se jeví v uklidnění vašeho nitra,zvyknete,můžete se domnívat,že duchovně rostete.

Když dosáhnete cíle první etapy,pocítíte,že jste “vešli do sebe (pozorností).Vaše pozornost se již samočinně upíná do nitra a umožňuje vám postřehovat vlny,které se jeví jako jemnější radosti.Když se tato vyšší radost plně rozvine,je třeba postoupit dále a začít s druhou etapou na cestě nelpění. Druhou etapu začnete vzdáváním se radostí,které zdánlivě nejsou závislé na vnějších příčinách.Musíte potlačovat každé vnitřní vzdutí,které probouzí optimistický názor,pocit radosti, síly a sebevědomí,a samozřejmě také vzdutí,z nichž se vyvíjejí pocity skleslosti,nedůvěra,strach a jiné negativní duševní stavy. Ty jsou totiž druhým pólem optimistických,proto nutně musí vystupovat,když první potlačujete.

Když se vám podaří tyto duševní stavy potlačit,dosáhnete duševní vyrovnanosti a klidu,který vám umožní vnímat všechny stavy nálady jako beztvárná a bezpředmětná duševní hnutí,která se sice snaží porušovat vaši vnitřní rovnováhu,ale nemohou to na vás vynutit.A podaří-li se vám tyto zdánlivě beztvárné vlny zastavovat a umlčovat jejich vliv,který dříve,než se dotknou vašeho nitra,působí spíš v podvědomí než ve vědomí,dosáhnete vytržení,při němž se vaše vědomí přenese do vyššího nebo jemnějšího světa.

Život v nejjemnějším světě klade na člověka požadavek,aby se snažil uskutečnit duševní odpoutání ve třetím stupni.Jestliže se mu podaří je realizovat,dosáhne duchovní i duševní svobody.

Pobyt v jemnějším neboli vyšším světě přináší pocity stejně reálné jako pocit vznikající stykem smyslů s hmotnými věcmi,protože vyšší svět působí na Já jako svět vnější.Oba druhy pocitů jsou však velmi rozdílné,neboť vyšší,které jsou duchovní povahy,pocházejí z dotyků duše (vědomí)s jemnějším světem,kdežto nižší pocházejí z dotyku smyslů se smyslovými neboli hmotnými předměty.Jestliže můžeme jako hmotní lidé pozorovat,že jsme k něčemu přilnuli teprve tehdy,když jsme s tím navázali dokonalé vnitřní spojení,pak to jako duchovní lidé,kteří žijí v jemnějším světě,zpozorujeme již v zárodku.Dotykem smyslů s jemnějším světem zjišťujeme,jak reaguje naše nitro a jak se rozvlňuje.Vidíme také,kterak tato reakce postupně zasahuje všechno až ke smyslům,které náležejí do nejnižší kategorie sil duševního života.Zjišťujeme,že si člověk běžně uvědomuje tyto reakce teprve tehdy,když se vlny příchylnosti dotýkají hrubších smyslů,poněvadž není schopen žít jinde než v tomto nižším světě.

Jakmile postřehneme,že se naše nitro dostává do vztahu s věcmi jemnějšího světa,musíme se snažit,abychom tomu zabránili.Protože jsme poznali vnitřní schopnosti své bytosti,budeme již moci působit na vlastní nitro,potlačit jeho reakce.Když si budeme takto počínat,podaří se nám za nějaký čas učinit své nitro naprosto nepohnutelným a tím zrušit připoutanost na jemnějších věcech.

Při odpoutávání na jemnější (pocitové)úrovni poznáme,co je osobnost.Poznáme všechny ty nitky,jimiž se spojuje s tím,co jí je potravou,jíž se pak udržuje při životě.A když to všechno poznáme, přesuneme se duševně do centra své bytosti,čímž se chopíme zevní bytosti a ovládneme ji.

Cvičení se v nelpění je těžké,proto je nutno postupovat pomalu a opatrně.Nelpění začněte cvičit tak,že se začnete vzdávat toho, co máte rádi.Snažte se toho zříci,ale zároveň dbejte,abyste se ovládli a nepodlehli utrpení,jež pramení ze vzdávání se toho,co milujete.Rozvíjejte pocit spokojenosti a radosti,i když ztratíte to,co jste měli nejraději.Tak donutíte základní sílu projevů (sílu hadí),aby vystoupila vzhůru tělem.To je znamením nejrychlejšího duchovního postupu.

Nedomnívejte se,že některá věc stojí za to,abyste ji milovali a poutali se na ni.Uvědomte si,že pokud svým vědomím budete setrvávat v tělesném světě,budete moci milovat též jen to,co je tělesné.Tělesné tvary však pro svou kvalitu nemohou splynout, jak si to přeje láska.Nemůže-li tedy milující člověk splynout s tím, co miluje,propadá utrpení.A nač je vám třeba utrpení?Zákony vesmíru utrpením nezměníte a překážky duchovního růstu nepřeklenete.Je to jen nevědomost,která člověka vede k domněnce, že nepodaří-li se mu spojit s tím,co miluje,je to stav protismyslný a nespravedlivý,způsobený trestající rukou nadlidské spravedlnosti.Pozorováním však zjistíte,jak je to všechno samozřejmé a přirozené.Každá věc i bytost si chrání své individuální vědomí. Láska však je síla,která spojuje prvky a tudíž přetváří vědomí Diferencované ve vševědomí.Proto když někoho milujete,berete mu pocit nezávislosti,která překáží hlubšímu splynutí.Pak vám milovaná bytost,hnána pudem sebezáchovy,začne vzdorovat.To pociťujete jako sobectví a její zájem o sebe.Ale poněvadž je lpění na diferenciaci,vyplývající z osobitého sebeuvědomování,na obou stranách,začne boj o duševní přemožení jednoho z těch,kdo k sobě fyzicky přilnuli.Když jeden z nich prohraje,začne trpět.Proto se všeho vzdejte.

Buddha řekl:“Rozloučení s milým,spojení s nemilým,nedosažení kýženého a příchylnost k pozemskému jsou příčinami utrpení. Když tyto čtyři příčiny utrpení odstraníte,můžete si myslit,že jste dosáhli nelpění.K odstranění první příčiny jsem vám již dal radu. Řekl jsem,že je nutno potlačit utrpení pramenící z náklonnosti k něčemu nebo k někomu.Druhé možnosti,spojení s nemilým,zabráníte,když zachováte lhostejný postoj ke všemu,co do vašeho vědomí přichází prostřednictvím vjemů.Třetí rozřešíte oproštěním se od všech přání a vnucením se do spokojenosti.Příchylnost k pozemskému zrušíte,když v ničem světském nenajdete zalíbení. Přes toto všechno není vždy nejžádoucnější dokonalé vzdání se všeho.Odpoutává-li se člověk bez rozmyslu a bez určité metody,stane se živoucí duševní mrtvolou,kterou již není možné žádným způsobem oživit.Dokonalým vzdáním se všeho se zastaví karma a z toho plyne bezzájmovost,která člověka dovede na stupeň,v němž neví,zda žije či nikoli,protože netrpí vnitřními konflikty. Teprve když se úsek okruhu vtělování,v němž byla přerušena účinná karma,vrátí do normálního stavu - a tomu člověk nemůže zabránit - bude člověk opět samovolně pokračovat na cestě zkušenostmi a bude tedy opět stržen do nového vtělení.

To znamená,že když se někomu podaří vyprostit část své bytosti z okruhu účinkující karmy,dostaví se opět tlaky,které mohou tento stav věcí zrušit.Nejprve jsou tyto tlaky hrubší,takže je člověk snadno vyciťuje a tím se jim může i bránit.Časem si však na ně zvykne a to se podobá tomu,jako by se zjemnily.Když za těchto okolností bude postrádat hluboké rozeznávací schopnosti, pak ta část jeho přirozenosti,kterou již vyprostil z přírodních zákonů,jim začne opět podléhat.Tím vznikají předpoklady pro nové vtělování části bytosti,kterou již osvobodil z přírodních sil.Strhující síle přírody může dále vzdorovat jen ten,kdo analytickým soustředěním zaostří pozorovací sílu do té míry,že může zjišťovat vlivy z hlediska průměrného vnímání smyslově nepostižitelné. Ale to se téměř nestává.Cvičící mystikové zpravidla vyprostí část Své bytosti z okruhu účinkující karmy dřív,než nadmíru zostří pozorovací sílu.Následkem toho se obloukem vracejí do dřívějšího stavu,v němž ještě podléhali přírodním silám.Pak na ně opět začne působit zákon o znovuvtělení,a proto se vlastně ani nedovědí,že prošli stavem nesmrtelnosti.

Ideálem duchovně pracujících lidí je,aby se jejich postup nezastavil,pokud nedosáhnou cíle.Proto musí obratně cvičit i nutné odpoutávání.Pak se nemůže stát,aby se předčasně zastavila karma a tím došlo k nezbytnému budoucímu návratu do původního stavu nevědomosti.Je třeba rozdělit odpoutávání na stupně a pak postupovat po těchto stupních,aby se násilně a úplně nepřetrhaly svazky,které člověk nevědomě i vědomě navazoval již od svékolébky.Žák mystiky,který se snaží se odpoutávat,má přerušit jen některé vztahy a jiné má dál udržovat.

Nejprve má sáhnout na osobnost a své smyslové libůstky.To znamená,že si má odepřít všechno,co své osobnosti přeje a na čem ona lpí.Osobnost má však velice mnoho požadavků.Žádá si mileneckou a manželskou lásku,finanční zajištění,které často maskuje zdánlivou nezbytností zajistit vnější existenci;to je první,co je nutné přemáhat.Láska,ať již manželská,nebo milenecká,pramení z vášně,i když ji ověnčujeme jakýmikoliv květy,neboť svými kořeny tkví v neovládnutých silách bytosti.Snaha po finančním zajištění též pramení z neuvědomělých podnětů osobnosti,která se bojí,že bude zničena.Když však umlčíte hlas nižší osobnosti,totiž jmenované náklonnosti,poznáte,jak je klamná domněnka,že je život závislý na zevních podmínkách.Poznáte,že je život neohraničený a že se tato jeho povaha mění pouze lpěním na já.Poznáte však také,že se můžete účastnit života ničím neomezeného právě prostřednictvím nelpění na tom,co je osobní a omezené.Jakmile začnete žít tímto životem,odpadne strach,zrodí se síla a jistota a tyto vlastnosti zruší vaši niternou příslušnost do nebe nebo do pekla,založenou na osobním jednání.

Když se vám podaří přemoci mileneckou a manželskou lásku i neuvědomělou snahu po lepším existenčním zajištění -to jsou příčiny největší připoutanosti ke světu  -musíte se snažit,aby vaše jednání bylo v úplném souladu s náboženskými přikázáními a směrnicemi,které stanovila moudrá vyšší lidská morálka.Musíte se snažit jednat podle přání všech lidí a tvorů,ale nesmíte přitom ztratit samostatnost v rozhodování a sebevědomí.O tom však budu mluvit obšírně ve třetí části této knihy.

Nyní je nutno se zmínit o smyslu povinností v manželském soužití ve vztahu k cvičení se v nelpění. Řekl jsem již,že manželská láska pramení z vášně.To je jasné z toho,že ji provází žárlivost,která je podmíněna pudovou láskou. Domníváme se,že někoho milujeme,ale doopravdy jen předkládáme požadavek těla a touhu osobnosti.Tito dva činitelé,kteří člověka děsí perspektivou samoty a krizemi,které vyvolávají vášně, ho podněcují,aby to,co miluje,požadoval jen pro sebe.Jakmile člověk ovládne síly osobnosti (vášně),tato láska zaniká,protože se mu zdá zbytečné doplňovat svůj život něčí přítomností.Vidí, že stačí sám sobě,neboť je studnicí univerzálního života.Tím je definitivně potřena síla osobnosti,kterou nazýváme vášní. To,o čem jsem právě mluvil,je pro většinu lidí pouze ideál, který se vznáší vysoko nad jejich hlavami.Vášně je strhují a nutí, aby uposlechli jejich rozkazů.A člověk si zastírá oči a chce prohranou bitvu se svými vášněmi zamaskovat tím,že je překřtí na city.

Svět je již takový,že výraz “city uznává a pokládá je za vyšší než vášně.Proto se stává,že vstupují do manželství i duchovní lidé, kteří mnohdy jsou většími mistry v zastírání pravého stavu věcí než lidé obecní.

Aby mi nebylo vytýkáno příkré stanovisko k tomu,co lidé označují jako city,musím připomenout,že duchovní nauky mohou s úspěchem studovat i ti,kdo vstoupili do manželského svazku. Pouze konstatuji fakta a kladu je lidem před oči,aby s dobrým svědomím nemohli překrucovat pravdu falešným postojem k projevům osobnosti.Duchovní nauky učí,že se při velkém vypětí vášní může oženit i žák mystiky,ale že musí dbát toho,aby si dobrovolně nezastíral oči tím,že své podlehnutí vášním svede na vyšší úmysl.

Ožení-li se žák mystiky,musí dbát toho,aby na svém partnerovi nelpěl.Žijte a jednejte tak,jak vám to ukládá zákon občanské povinnosti,vyžadujte i to,co se chápe jako manželská povinnost,ale nedopusťte,aby o vašem jednání rozhodovaly nízké city.Potlačte je stejně jako vášně a přinuťte se k mírnému jednání.Smysl pro povinnost může být plný krásnějších prvků než smyslná láska,poněvadž je založen na morální vyspělosti.Víme,že povinnost snese odpor i nepřízeň,kdežto láska se při eventuálním odporu často velice rychle mění v nenávist.O tom se můžete přesvědčit,když budete pozorovat správně pojatou manželskou povinnost a tzv. lásku.Uvidíte,že člověk,který svůj vztah k manželce chápe jako povinnost,nebývá citově tak vzrušen jejím jednáním a jejím případným sklonem k samostatnosti.Určuje-li však jeho vztah k ní jen nízká citovost,pak jakmile usiluje o to,aby si zachovala samostatnost,vzruší ho to a svede k nesnášenlivosti;někdy dokonce dochází i ke katastrofě.Proto se své manželky vnitřně vzdejte. To,co člověk koná pod vlivem citů,opravdu nikdy není dobré.

City jsou vrtkavé a nespolehlivé.Citem se člověk poutá,odpoutává, rmoutí,ale nebývá v tom rozumová úvaha.Jsou to jen vzdutí nižší přirozenosti,která se dává strhnout vnějšími věcmi a tím vás vede do závislosti.Potlačte příchylnost,lásku a nenávist a jednejte rozumně,abyste mohli dosáhnout duchovní svobody.Tím dosáhnete nelpění na nižší úrovni.

Vyššími věcmi,jichž se máte vzdát a o nichž jsem již mluvil, jsou stavy,které jste dosáhli mystickým cvičením.Jsou to:vidění, slyšení,cítění,tušení aj.Nesnažte se podržet si některé z těchto zřejmě vyšších vjemů nezávislých na nižších vzrušeních proto,že se vám zdají krásné a nadsmyslné.Chcete dosáhnout jasného pohledu do propasti všeho Bytí.A toho dosáhnete jen nezájmem o tyto vjemy,které jsou vlastně také smyslové,i když jsou někdy radostné. Vězte,že je každý vjem,ať vyšší,nebo nižší,ve své podstatě pro duchovní vývoj nebezpečný a zkázonosný.Spoutává vás vnitřně strašnými pouty -lpěním na tom,co vnímáte.Proto buďte opatrní a pozorní.

Nelpěte tedy na ničem.Ať se vám vtírají jakékoli vjemy,anebo se vám zjeví i Bůh,potlačte dojmy,které tím mohou být vyvolány,a setrvejte v naprostém klidu.Pravý zjev,který před vás předstoupí nebo se ve vás vynoří,se nezjevuje pro radost z úspěchu.Všechno má svůj hluboký účel,ale jeho nejzevnějším smyslem je,abyste byli svedeni do propasti nebo aby vám bylo zabráněno mysticky se dál vyvíjet.Zvlášť velké nebezpečí pochází z neviditelného světa,v němž se odehrává největší část mystického vývoje.Snaží se spoutat cvičícího člověka svými fantasmagoriemi, které jsou z duchovního hlediska bezpodstatné.Když se vám podaří potlačit všechny vjemy a reakce na ně,vytryskne ve vás čistá duchovní radost,a když se vám podaří potlačit i ji,budete spaseni na věky. 

z knihy Přímá stezka