ZNOVUVTĚLOVÁNÍ

Z knihy Přímá stezka  od K.Minaříka

Kdo se klaní bohům,přijde k bohům, kdo se klaní předkům,půjde k předkům. Ten,jenž obětuje bhútům,půjde k bhútům, ale moji ctitelé přijdou ke mně. Bhagavadgíta

Protože je znalost zákona o znovuvtělování a o vytváření okolností pro příští inkarnaci pro jóginy a mystiky velmi důležitá,pokládám za dobré pojednat o tom i v této knize.Cíl,který sleduji,je ob- jasnit,jak lze přenést vědomí přes okamžik smrti a jak si upravit osudové podmínky pro budoucí život.Nelze totiž předpokládat, že mystická cesta skončí v tomto životě,a protože by podmínky příštího života nemusely být této snaze příznivé,mohlo by dojít ke zdržení v mystickém vývoji.

Podmínky našeho zrození byly vytvořeny povahou myšlenek a činů,jichž jsme se dopustili v minulých životech.Ježto však tyto podmínky nejsou nejlepší,můžeme se z toho poučit,že je nynější myšlení a jednání nutné upravit tak,aby byla příští inkarnace nejvýš příjemná a dobrá.Přejete-li si získat jen příjemné a dobré budoucí inkarnace,pak musíte především změnit své myšlení.Jednání je totiž zpravidla závislé na okolnostech,v nichž žijete,proto je sotva budete moci změnit natolik,aby to v reinkarnačním procesu zajišťovalo dobrý výsledek.Myšlení však můžete ovládat víc,proto si pomocí správného myšlení můžete upravit karmu.

Pro povahu příští inkarnace je rozhodující povaha myšlení v posledním okamžiku tohoto života.Proto je třeba,abyste na tento okamžik byli dobře připraveni a abyste se nedali zmást defilujícími obrazy,jež v mnohém případě bývají nepříjemné nebo i hrozné. Toho docílíte denním cvičením se v dobru a v dobrém myšlení. Dobrým myšlením a jednáním si nahromadíte utkvělé dojmy,tzv. samskáry,dobré povahy.Ty se slijí a výsledkem bude,že ve smrtném procesu převládnou dobré obrazy nad špatnými.Tyto obrazy vlastně samy určí existenční podmínky našeho příštího života,ne- boť jen ony unášejí vědomí do nové existence.

Nemyslete však,že ledabylé myšlení a jednání v dobru stačí k tomu,aby se změnily hnací osudové síly.De .lézlých obrazů straší “duši animálně žijícího člověka.Vlažné úsilí by nemohlo za- bránit tomu,aby relativně převládly zlé obrazy nad dobrými.To stačí,aby se to,co se nazývá duší,dostalo v novém zrození do špatných podmínek.Mudrci,kteří dobře znají podmínky reinkarnace, přijímají vše s klidnou myslí a tím si zajistí příznivé okolnosti v budoucím životě.Právě to,že všechno přijímají takto,vytváří podmínky,aby v posledním okamžiku svého života nemuseli vnímat zlé obrazy.Tak putují do blaženého světa beze všeho nebezpečí,že budou strženi a ohroženi.Proto si počínejte jako oni.

Mnozí lidé,zejména pravověrní křesťané,si myslí,že k dosažení dobré příští existence kdesi ve věčném nebi stačí také modlitba. Tady je však třeba dávat pozor,abychom tomuto klamnému názoru nepodlehli.Právě sama fakta nás mohou přesvědčit,že se modlitbou samou o sobě často nevyjadřuje vůbec nic.Vidíme-li u někoho strach,pak si můžeme být jisti,že i kdyby se modlil desetmilionkrát,přece jen podlehne inkarnování,jakési zasloužil podle zákona skutkové karmy.Tibeťané tuto pravdu znají a nepřikládají modlitbě velký význam.Podle jejich názoru může člověka zachránit jen vědění.Jsou dokonce duchovně tak vyspělí,že se v mnohém případě neohlížejí ani na povahu skutků a myšlení,a přesto se jim daří dosáhnout žádoucího zrození.Jsou to ovšem lidé jemného instinktu a diamantové víry,proto se jim mohou pochybující Evropané sotva rovnat.

Abych vysvětlil,jak došli tibetští mystikové k poznatku,že je možno dosíci dobrého příštího vtělení,aniž je nutno konat dobré skutky,musím přistoupit k ezoterickému výkladu této “záhady . Pramenem jejich tajných vědomostí je praxe Přímé Stezky,praktické studium jógy a vůbec všech mystických,nikoli však okultních nauk.Tyto praktické nauky člověku umožňují dostat se do styku s niternými světy,v jejichž chaosu může nalézt to neproměnlivé a bezčasově trvající.A zde jsme u kořene této záhady.Ten,kdo spatřil toto neproměnlivé a bezčasově trvající,snaží se jaksi sám sebou,aby je jasně udržel před očima.Tím vystupují “vlny vnitřního světa před jeho hledím stále ostřeji jako pozorovatelné objekty, takže současně může nalézt prostředky,jak je zbavit vlivu.Podaří-li se mu zrušit jejich vliv,rozřeší tajemství nesmrtelnosti a ovládne příčiny určující povahu příštího vtělení.

Psychické “vlny ,o nichž jsem se právě zmínil,musí mystik poznat v jejich pravé podstatě.Pak pro něho zmizí pojem zla nebo dobra,který na povrchu vyvolávají.Když jsou tyto dojmy zničeny, nemohou tyto psychické vlny a obrazy člověka strhnout do strachu,který sám je příčinou toho,že se utíká do špatných podmínek zrození.Je to prostě takto:

Prochází-li energie člověka,uvolněná smrtí,postupně sférami vnitřního života a vyvstávají-li před ním obrazy,které jsou podle lidského názoru hrozné,bojí se jich člověk jakožto intelekt a utíká před nimi.Podaří-li se mu na tomto útěku nalézt nějaký “útulek , který může být případně i zvířecí dělohou,vnikne do ní,čímž ji podráždí.Pak nastane spáření a bytost se zrodí třeba jako zvíře. To nám potvrdí i tento citát:*

“Zatím,co se konají všechny tyto obřady,kráčí “duch přes bardo.Jeho zrakům se objevují zářivé bytosti svrchované krásy a jiné ohyzdných podob,různě zbarvené cesty a spousta podivných zjevů.Nevěda kudy kam a zmaten,bloudí duch mezi všemi těmi zjevy,kterého stejně děsí.Podaří-li se mu slyšet pokyny,kterými ho zahrnuje lama a řídit se jimi,může jako poučený zasvěcenec, přišlý s vědomostmi na onen svět,dát se cestou,která ho přivede k tomu,aby se znovuzrodil mezi bohy.Ti však,kdo se za svého života nenaučili,co je to bardo,a kdo do něho přijdou docela zaujati lítostí,že opustili život,ti nemohou těžit z rad,které dostávají. Snad jich ani neslyší.

A tak propasou příležitost být “obratní a “dovedností se vy- hnout matematické nevyhnutelnosti následků svých činů.Šťastné cesty jsou za nimi.Zjevují se jim lidské nebo zvířecí dělohy.Oni je pokládají,podléhajíce halucinaci,za jeskyně a paláce a vstupují do nich,doufajíce,že v nich naleznou příjemný odpočinek.Tím si sami určí povahu svého znovuzrození.Ten bude psem,onen dítětem rodičů vynikajících mezi lidmi.

*Alexandra David-Neelová:Mystikové a magové v Tibetě.Československá gra- .ká unie,Praha 1934,str.31 -32.

Podle jiné víry veliké množství těch,kteří nedosáhli duchovního osvícení po smrti -aby chápali smysl zjevu,který se jim ukazuje hned po skonání -kráčí fantasmogorií barda jako bojácné stádo až k soudné stolici Šindžeově.Šindže,soudce mrtvých,zkoumá jejich minulé činy v zrcadle,v němž se obrážejí,nebo je váží v podobě bílých a černých oblázků a podle toho,převládá-li dobro nebo zlo, určuje,v kterém světě se duch znovuzrodí,a zároveň podmínky tohoto znovuzrození:tělesnou krásu nebo ohyzdnost,duševní dary, sociální postavení rodičů atd.

Před tímto nestranným a neúprosným soudcem už není možno zachránit se “obratností .Ostatně “vědění,jak si počínat ,se může uplatnit jen v mezích,v nichž to dovoluje síla minulých skutků. Proti všem domněnkám evropských mystických a okultních teoretiků vyplývá z předcházejícího citátu,že vtělující se lidské “cosi (ovšem vyzbrojené vědomím,poněvadž by nebylo možno si vzpomenout na předcházející existenci)se nemusí znovu inkarnovat ve stavu člověka.Přiznejme si,že opačný názor pochází z nelibého pocitu,diktovaného hrůzou,pýchou a štítivostí,že by “vážená duše člověka mohla poklesnout do nižšího než lidského stavu.

Uvědomíme-li si však,že se průměrní lidé příliš neliší od zvířat - oba druhy těchto tvorů jednají pod vlivem pudů a nižší přirozenosti vůbec -stačí nám to k tomu,abychom připustili,že existuje možnost,aby se člověk případně vtělil i do zvířete.Jak zvíře,tak i průměrně žijící člověk se zajímají jen o hmotné(tělesné)věci a vyšší jsoucnost je jim zcela nepochopitelná.Oba jsou v duchu plně zaměstnáni jídlem,plozením a strachem o existenci.A tento fakt je dostatečný důkaz,že je planá každá teorie zdůrazňující,že je nemožné,aby se člověk vtělil do nižšího druhu bytostí,a svědčí o povrchním a mělkém uvažování o tomto tématu.

Aby se člověk při převtělování mohl zachránit před sestupem v řádu bytostí,musí udržovat mysl povznesenou.Musí vymýtit představy a myšlení plné pozemských věcí a stejně tak musí potlačit hmotné zájmy.Pak se v něm probudí napětí vyššího stupně a to samo způsobí,že se nebude muset vtělit na nižší úrovni.Ježto však i při nejlepší snaze na člověku ulpí cosi z nižších zřetelů,je třeba,aby se proti obrazům defilujícím při smrti obrnil mystickým cvičením.To ho učiní neohroženým.

Dnešní svět se ovšem vyhýbá oné “barbarské mystické výchově ,která měla tu výhodu,že člověka naučila neohrožeností odporovat hrůzám.Ale přesto se tím mnoho nezměnilo.Jak se zdá,ujala se tohoto úkolu příroda a “vychovává lidi k neohroženosti svým způsobem.Neohroženost je vlastnost,jejíž rozvoj na nás žádá sám zákon přírody.Neboť z “jemné výchovy ,již lidé vynalezli proto, aby mohli žít šťastně,pochází ona nervozita,jež zachvívá nervy, vede ke zmatku a bojům,jejichž cílem je zničení života v celém vesmíru.To ovšem nepřipustí zírající Univerzální Já. Nyní si povíme,jakým způsobem lze přenést vědomí nynějšího života do života příštího.

Chcete-li přenést vědomí do příští inkarnace,musíte se naučit je přemísťovat;naučíte se to jógou.Musíte se neustále cvičit v potlačování dojmů a v soustřeďování pozornosti tam,kam si přejete, pokud se vám nepodaří přemístit vědomí do božských sfér.Tím je myšleno,že dosáhnete schopnosti uvědomovat se ve všem a mimo tělo.Jakmile se vám to jednou podaří v jednom směru,pak se vám to podaří i ve směru jiném.

Budete-li totiž v přemísťování vědomí již dost vycvičení,pak se vám je v okamžiku smrti dost snadno podaří přemístit z mozku a srdce do jiných částí těla a tam přečkat strašnou srážku psychických sil,která zpravidla každého omráčí.Musíte tam setrvat, pokud nenastane uklidnění,a pak se vám podaří pronést (uvědomit si)slůvko “já .Potom se můžete klidně a úplně vědomě z těla “vystěhovat .

V okamžiku smrti probíhají ještě mnohé jiné pocity a pochody, ale bylo by zbytečné je popisovat.Kdo bude mysticky cvičit,mnohokrát prožije pochody smrti a ty ho samy zdokonalí v “obratnosti .Je nutno připomenout,že se tzv.mystická smrt ničím neliší od obyčejné smrti.Leda snad tím,že nejsou přetrhány pásky mezi vyšším a nižším já,takže se člověk může opět vrátit k životu v těle, v němž bydlil před mystickou smrtí.

Musím však ještě poznamenat,že se z pochodů a stavů při Mystické smrti,které detailně nepoznal,nikdo nenaučí “být obratný ,pokud při nich ztrácí vědomí.Je třeba prožívat všechno vědomě,analyzovat to,zkoušet se tomu vzepřít,naučit se vyhýbat “mystickým ranám a teprve potom bude někdo oprávněn hodnotit svou mystiku výše.Pokud stavy související s mystickou smrtí člověka kvalitativně nezmění,jsou to jen bezvýznamné pocitové zkušenosti,které budou v okamžiku smrti zapomenuty.*To je nutno si zapamatovat.

Mnohokrát se také psalo o tom,že se někdo upamatoval na svou minulou existenci.Dosud však nikdo nevysvětlil příčinu tohoto úkazu.Pokud se tím věda uznala za vhodné zabývat, zastavuje se před tím dokonce jako před záhadou,zejména byla-li přesnými údaji o některých okolnostech neznámých znovuzrozenému člověku vyloučena možnost podvodu.Je však třeba poznamenat, že je těchto případů v civilizovaných krajích velice málo,kdežto v Orientě,zejména v Indii a v Tibetu,se vyskytují častěji,poněvadž tyto národy žijí duchovnějším životem.

Upamatuje-li se duchovně neškolený člověk na svou minulou existenci,pak to může mít dvě příčiny.Předně se to stává tehdy, když někdo žije podle směrnic,kterému ukládá církev,neboť je- jich morální hodnota spočívá v tom,že vedou k povznášení mysli k Bohu.Tím se mysl odvrací od věcí sféry diferenciací a vstupuje do světů niterných.Někdy se právě náboženskou kázní podaří spojit mysl s oním “Já ,které se převtěluje;poněvadž je mysl vždycky následována ostatními duševními složkami,je úplně zřejmé,že to může vést k upamatování se na minulý život.

Vzpomínka na minulý život,jež byla zachována tímto způsobem,se vyznačuje náhlým upamatováním bez duševního otřesu. Člověk prostě konstatuje,že již žil,snad ho to i zajímá,ale jinak zůstává klidný.Mnohdy ho to podnítí k intenzivnější víře ve vyšší skutečno,ale pravá příčina vzpomínky mu zůstává utajena. Za druhé se člověk může upamatovat na minulou existenci proto,že byl účasten mimořádných událostí,které se udály v po- sledních okamžicích jeho minulého života.Těmito mimořádnými událostmi jsou především katastrofy,při nichž si člověk uvědomuje, že musí zemřít.Následkem tohoto uvědomění jím zatřese strach, který celou pozornost obrátí do nitra a případně s sebou strhne ---- *Každý tzv.mystický stav tedy není znakem určitého duchovního vývojového stupně.Jestliže po mystickém stavu,jímž člověk prošel,nezůstane trvalý dojem, který změní jeho nazírání na svět a nutí ho jednat ve shodě s náboženskými předpisy,je to pouze vjem,který nemá mystickou hodnotu. i vědomí.Tím je dosaženo žádoucího přemístění vědomí do nitra a odtud je vzpomínka v budoucím životě na život minulý.

Došlo-li k odtělení bytosti za takových okolností,je vzpomínka na minulý život provázena vidinou tehdejších událostí.Člověk vidí a znovu přímo zažívá to,co se přihodilo v jeho minulém životě, často tak zřetelně,že vynikají i místa a povaha katastrofy.Je to vzpomínka,která může způsobit i nervový otřes.

V uvedených dvou případech nerozhoduje víra a vědění.Když je vědomí přemístěno a dostaví se přitom smrt,potom jsou ke vzpomínce na minulý život splněny podmínky a tudíž se musí dostavit i výsledek.Teorie,která tvrdí,že je to možné jen tehdy,když je člověk celou pozorností upjat na Boha,je planá,protože by musela platit pro všechny lidi.Okultní teoretikové si tu pletou pomůcky s nezbytností a to dělá zmatek.Nebudete-li například vůbec věřit v Boha,ale budete-li povznášet mysl k vyššímu a jemnějšímu jsoucnu,které můžete pokládat za abstraktní,dosáhnete téhož cíle jako onen zbožný člověk,který se přidržuje mravních a psychických směrnic,určených církvemi.Bůh je jen jméno,jež připisujeme té nejvyšší myšlence a představě,kterou jsme schopni vytvořit.Je proto nemyslitelné,že by to byl Bůh pravý a všemohoucí,který vládne nade vším.Kdo by však předpokládal,že je tento jeho individuální Bůh přece jenom všemohoucí,zklamal by se.Až by měl jednou možnost poznat ho,spatřil by,že je netělesnou mátohou, která ho může strašit a případně i poškozovat.Na to myslil Gustav Meyrink,když napsal v knize Bílý dominikán:“...kdo předpokládá ,Boha s jeho nevyzpytatelnými rozhodnutími ‘jako příčinu, ten pozná jej jednoho dne jako potutelného ďábla.*

Doufám,že nyní rozumíme všemu,čemu je v otázce znovuvtělování nutno rozumět.A jako mystici,kteří se snaží dosáhnout nejvyššího mystického cíle,můžeme těchto vědomostí používat, abychom si zlepšili životní podmínky v příštím životě,poněvadž nelze předpokládat,že dosáhneme cíle mystické cesty ještě v tomto životě.Bude-li naše snaha upřímná,můžeme dosáhnout podstatných vědomostí,ale nemusíme dosáhnout vyhasnutí bludu,vášní a nevědomosti,neboť to zprostředkují pouze životní zkušenosti.

Proto se dosažením první etapy mystického vývoje,který se od- borně nazývá cíl praxe,postup zpomaluje a pak je na člověku,aby si upravil podmínky k dalšímu postupu.

 

        další odkazy:Filosofie přímé stezky         
                            Nelpění