CARLOS  CASTANEDA      -      KOLO ČASU(výběr)


Učení dona Juana

Moc závisí od toho co člověk ví. K čemu znát věci, které nemají žádné využití? Takové znalosti nám nijak nepomohou se připravit na nevyhnutelné setkání s neznámem.

-

Nic na tomto světě nedostane člověk darem. Co je třeba se naučit, je nutno se naučit s vypětím všech sil.

-

Přílišným zabýváním se sebou samým přináší obrovskou únavu. Člověk, který tak činní, je slepý a hluchý ke všemu jinému. Sama únava ho zbavuje možnosti spatřit zázraky všude kolem sebe.

-

Kdykoli se člověk rozhodne učit, musí pracovat ze všech sil. Jeho možnosti učit se jsou dány jeho přirozeností. Nemá proto cenu se bavit o učení či vědomostech. Strach z vědění je přirozený, všichni ho zažíváme a nic s tím nemůžeme udělat. Ale at už jsou vědomosti jakkoli hrozivé, představa člověka bez vědomostí je daleko hrozivější.

-

Vztekat se na lidi znamená, že člověk jejich skutky považuje za významné. Je zásadně nutné to přestat takhle cítit. Skutky lidí nemohou být považovány za tak významné, aby překryly naši jedinou uskutečnitelnou volbu: naše setkání s nekonečnem.

Oddělená skutečnost

Pocit důležitosti sebe sama činní člověka těžkým, nemotorným a zbytečným. Aby byl člověk bojovník, musí být lehký a pohybliví

-

Když lidské bytosti zříme jako energická pole , podobají se vláknům světla , která vypadají jako bílé pavučiny Jako velice jemná vlákna, která probíhají od hlavy k patě. A tak se oku toho, kdo zří, jeví člověk jako vejce složené z obíhajících vláken. A jeho paže a nohy se mu jeví jako svítící brvy, které vybuchují do všech stran.

-

Ten, kdo je schopen zření, zří, každý člověk je v dotyku se vším ostatním. Nikoli pomocí rukou, ale pomocí svazku dlouhých vláken, která vystřelují do všech směrů ze svého centra v břiše. Tato vlákna člověka spojují s okolím. Udržují jeho rovnováhu a dávají mu stabilitu.

-

Když se bojovník naučí zřít, zří , člověk je jako svítící vejce, a to at je král či žebrák. A nejde to změnit. Nebo spíše, co by bylo možno měnit v tomto světelném vejci?Co?

-

Bojovník se nikdy nezabývá svým strachem. Místo toho přemýšlí o zázraku zření toku energie. Vše ostatní je fasáda. Nedůležité pozlátko.

-

Nejefektivnější způsob žití je žít jako bojovník. Bojovník se předtím, než se rozhodne, může trápit a přemýšlet, ale jakmile se jednou rozhodne, jde svou cestou osvobozeného od obav a myšlenek. Čekají ho ještě milióny dalších rozhodnutí. Tak žije bojovník.

-

Když je situace nejasná, bojovník myslí na smrt. Pomyšlení na smrt je to jediné, co upevňuje našeho ducha.

-

Bojovník si musí především uvědomit, že jeho činy nejsou k  ničemu, nicméně musí v  činnosti pokračovat, jako by si toho nebyl vědom. To je šamanovo vědomé bláznovství.

-

Oči člověka mohou fungovat dvěma způsoby. Jedním z nich je zření totality energie plynoucí vesmírem. Druhý spočívá v “dívání se na věci tohoto světa” Ani jeden z nich není lepší druhý. Nicméně cvičit oči pouze k  dívání je zbytečná činnost. Je to zahanbující.

-

Bojovník si vybírá cestu, která má srdce. Kteroukoli cestu se srdcem, a pak ji následuje, raduje se a směje se. Protože zří, ví, že jeho život bude pryč dřív , než se naděje. Zří, že nic není důležitější než to ostatní.

-

Bojovník nemá žádnou čest, důstojnost, rodinu, jméno, vlast. Má jen život, který je třeba žít. Za těchto okolností ho s ostatními lidmi spojuje jen jeho vědomé bláznovství

-

Protože nic není důležitější než to ostatní, vybírá si bojovník jakýkoli skutek, a pak ho uskuteční, jako by mu na něm záleželo. Jeho vědomé bláznovství mu umožnuje prohlásit onen skutek za důležitý a chovat se podle toho . Stejně však ví, že tomu tak není. Proto když svůj čin uskutečnuje cítí vnitřní klid. Je mu jedno, zda je jeho skutek dobrý či špatný, nebo zda funguje či nefunguje

-

V životě bojovníka není žádné prázdnoty. Vše je naplněno až po okraj. Vše je naplněno až po okraj a vše je stejné.

-

Obyčejný člověk se příliš zabývá tím, že chce mít rád lidi, nebo že chce, aby lidé měli rádi jeho. Bojovník má prostě rád, tak to je. Má rád toho nebo to, co chce, ksakru.

-

Obyčejný člověk bud vítězí, nebo je poražen. A protože je na tom závislí, stává se bud pronásledovatelem, nebo obětí. Tyto podmínky člověka ovládají tak dlouho, dokud není schopen zřít. Zření rozptyluje iluzi vítězství, porážky či strádání.

-

Bojovník ví, že čeká, a ví, na co čeká. Zatímco čeká, nic nechce. A tak i když dostane velice málo, je to pořád víc, než potřebuje. Pokud potřebuje najíst, nějak to uskuteční , protože není hladov. Když mu něco ubližuje, najde způsob, jak to zastavit, protože necítí bolest. Být hladov či cítit bolest znamená, že člověk není bojovník a že jeho síly hladu či bol es ti ho zničí.

-

Záměr není ani myšlenka, ani objekt ,ani přání. Záměr je to, co vede člověka k  úspěchu tehdy, kdy mu jeho myšlenky říkají, že je poražen. Působí i navzdory bojovníkově slabosti. Záměr je to, co prorazí šamana zdí. Co ho prorazí prostorem do nekonečna.

-

Když se člověk vydá na stezku bojovníka , začne si pozvolna uvědomovat, že normální život nechal navždy za sebou. Prostředky normálního světa už mu neskýtají žádnou ochranu a pokud chce přežít , musí změnit způsob života.

-

Jsme lidé a naším údělem je učit se a nechat se vrhat do neuvěřitelných nových světů.

-

Duch bojovníka není propojen s oblibou či s odmítáním. Není propojen ani s vyhráváním či prohráváním. Duch bojovníka je propojen pouze s bojem a každý jeho boj je pro bojovníka poslední bitvou na této zemi. Proto ho jeho výsledek nezajímá . během své poslední bitvy na zemi uvolní bojovník svého ducha tak, aby byl svobodný a jasný. A když vede svou bitvu a přitom ví, že jeho záměr je nezlomný, bojovník se směje a směje.

-

Bez ustání sami se sebou hovoříme o světě. Tímto vnitřním seberozhovorem svět vlastně udržujeme. A když ukončíme tento rozhovor, ve kterém sami sobě vyprávíme o sobě a o našem světě, svět se okamžik stane takovým, jakým ve skutečnosti je. Naším vnitřním hovorem svůj svět neustále obnovujeme, naplňujeme ho životem a podpíráme jej. A nejen to, pomocí tohoto vnitřního rozhovoru si vybíráme i naší cestu životem. Proto si vybíráme i naší cestu životem. Proto si vybíráme pořád stejné věci znovu a znovu, dokud nezemřeme. Protože dokud nezemřeme, vedeme stále sejný vnitřní rozhovor . Bojovník si je toho vědom a snaží se tento vnitřní rozhovor zastavit.

-

Věci, které lidi dělají nemůže být za žádných okolností důležitější než svět sám. A tak bojovník svět považuje za nekonečné tajemství a lidskou činnost za nekonečné bláznovství.

 

wb01727_.jpg (4258 bytes)

Cesta do Ixtlanu

Není třeba děl at si starosti s vedením poznámek, fotografováním a nahráváním. To jsou jen zbytečnosti usedlého života. Je třeba si dělat starosti o ducha, který se neustále vzdaluje.

-

bojovník nepotřebuje svou osobní historii. Jednoho dne zjistí, že už mu není k  ničemu, a opustí ji.

-

Osobní historie musí být neustále obnovována tím, že člověk vypráví rodičům, příbuzným a přátelům o všem, co dělá. Na druhou stranu bojovník , který žádnou osobní historii nemá, nepotřebuje nikomu nic vysvětlovat. Jeho činy nikoho nerozčilují a nikomu nepůsobí žádné zklamání. A navíc ho nikdo svým očekáváním či myšlenkami nespoutává.

-

Pokud člověk sám sebe považuje za to nejdůležitější , nedokáže svět kolem sebe skutečně ocenit. Je jako kůn s klapkami na očích. Vše, co vidí, je on sám, oddělený od všeho ostatního.

-

Ve světě v kterém loví smrt, není čas na lítost a pochybnosti. Existuje jen čas k rozhodování. Nezáleží na tom, jaká ta rozhodnutí jsou. Nic nemůže mít větší či menší důležitost než to ostatní. Ve světě, kde smrt je lovec, nejsou malá či velká rozhodnutí. Jsou jenom rozhodnutí, která bojovník musí učinit tváří v tvář své neodvratitelné smrti.

-

Být nedosažitelný znamená pro bojovníka to, že světa kolem sebe se dotýká je střídmě. Nade vše se vyhýbá tomu, aby vyčerpal sebe či ostatní. Nevyužívá a nevymačkává lidi až ke zhroucení. A obzvláště ne ty které miluje.

-

Mít obavy znamená stát se dosažitelným, nedobrovolně dosažitelným.

-

Bojovník-lovec zachází se svým světem důvěrně a přesto je pro tento svět nedosažitelný. Dotýká se ho jen zlehka, zůstává jen tak dlouho, jak potřebuje, a pak rychle mizí, aniž by zanechal stopu.

-

Bojovník je ryzí lovec, který pronásleduje sílu. Není opilec nebo pomatenec. Nemá čas ani náladu na to aby podváděl či lhal sám sobě, nebo udělal chybný krok. V sázce je příliš mnoho. V sázce je uspořádaný a řádný život, jehož zdokonalení a zakalení trvalo tak dlouho. Nehodlá je zahodit jen proto, že by udělal nějakou hloupou chybu, že by si něco spletl s  něčím jiným.

-

Nejtěžší věcí na světě je přijmout bojovníkovo vnitřní rozpoložení. Je zcela marné být smutný, reptat a cítit se být oprávněn něco někomu udělat, protože on dělá něco nám. Nikdo nedělá nic nikomu a tím méně pak bojovníkovi.

-

Osobní síla je pocit. Něco jako pocit štěstí. Nebo je o ní možno hovořit jako o náladě, rozpoložení. Osobní síla je něco,co člověk získá celoživotním zápasem.

-

Bojovník nezná lítost nad tím, co udělal.  Protože, vyčlenit jeden ze svých skutků jako podlý, ošklivý nebo zlý znamená přikládat nepatřičnou důležitost sobě samému.

-

Celý trik je v tom, na co položíme důraz. Můžeme ze sebe udělat chudáky, nebo nabrat sílu. Množství práce na dosažení obého je stejné.

-

Od našeho narození nám lidé říkají, že svět je takový a onaký. A tak přirozeně nemáme jinou možnost, než připustit, že světy je skutečně takový, jak nám říkají lidé.

-

Umění bojovníka spočívá v tom, že hrůzu z toho, že je člověkem, vyvažuje úžase m z téhož.

 

 síly

Sebedůvěra bojovníka není totéž jako sebedůvěra obyčejného člověka. Ten hledá jisto tu v očích diváka a nazývá to sebedůvěrou. Bojo vník hledá dokonalost ve svých vlastních očích a nazývá to pokorou. Normální člověk je připoután k ostatním lidem a bojovník je připoután k nekonečnu.

-

Je spousta věcí, které bojovník může uskutečnit a kterých nebyl před několika lety schopen. Ty věci se nezměnily. Co se změnilo, je představa, kterou má bojovník sám o sobě.

-

Pokud má bojovník v něčem uspět, musí úspěchu dosáhnout hladce. Sice po velikém úsilí, ale bez stresu a posedlosti.

-

To čím se lidé zakořenují v   každodenním životě, je vnitřní rozhovor. Svět vypadá tak, jak vypadá, protože si neustále sami sobě říkáme, že vypadá tak a tak . Průchod do světa šamanů se otevírá poté, co se bojovník naučí svůj vnitřní rozhovor zastavit.

-

Úhelným kamenem šamanismu je změna představy o světě. A zastavení vnitřního rozhovoru je jediný způsob, jak této změny dosáhnout.

-

Když se bojovník naučí zastavit svůj vnitřní dialog ,vše se stává uskutečnitelným. I ty nejodtažitější představy se stávají dosažitelnými.

-

Vada slov spočívá v tom,  že se jimi vždy cítíme osvíceni. Ale když se otočíme čelem k  světu, slova selžou a my čelíme světu bez osvícení, stejně jako předtím. Z tohoto důvodu bojovník nevyhledává slova, ale činy. Tak získává nový obraz světa – nový obraz, ve kterém mluvení ztrácí význam a kde nové dny přínášejí nová pochopení.

-

Když se zastaví vnitřní rozhovor, svět se zhroutí. Na povrch se vynoří nejpodivuhodnější aspekty naší podstaty. Jako by předtím byli našimi slovy ve vězení.

-

Bojovník v sobě musí pěstovat pocit, že má k dispozici vše, co potřebuje na tak výstřední pout jako je život. Pro bojovníka je důležité, že je naživu. Život sám o sobě stačí, sám sebe vysvětluje a je úplný. A tak lze bez domýšlivosti prohlásit, že být naživu představuje zkušenost všech zkušeností.

-

Obyčejní lidé se domnívají, že oddávání se pochybám a trápení je znakem citlivosti, duchovnosti. Pravda však je, že obyčejní lidé jsou na hony vzdáleny citlivosti. Jejich titěrný rozum je záměrně přetváří v   zrůdu či světce. Na to , aby vyhovoval kadlubu skutečné zrůdy nebo světce, je však jejich rozum žalostně malý.

-

Lidské bytosti nejsou předměty, nejsou pevné. Jsou to okrouhlé světelné bytosti a jsou bez hranic. Svět předmětů a pevné hmoty je pouhý popis, který slouží k tomu, aby jim usnadnil průchod tímto světem .

-

Jejich rozum je pak vede k  zapomnění toho, že je popis pouhým popisem. Dříve než si to uvědomí, uvězní lidé totalitu sama sebe v bludném kruhu, ze kterého se během svého života je zřídkakdy vynoří.

-

Lidské bytosti jsou pozorovatelé, ale svět, který pozorují, je iluze. Iluze vytvořená popisem, který jim je sdělován od okamžiku jejich narození.

Čili v  kostce: svět, který se jejich rozum snaží udržovat, je svět vytvořený popisem a jeho dogmatickými a nedotknutelnými pravidly, která je rozum nutí dodržovat a bránit.

-

Bojovníkův trumf tkví v  tom, že věří bez věření. Samozřejmě bojovník nemůže prostě, říct, že věří a tak to nechat. To by bylo moc jednoduché. Prostě jenom tak věřit bez nějaké námahy by ho zbavovalo nutnosti zkoumat svou situaci. Kdykoli bojovník musí něčemu uvěřit, bere to jako svou volbu. Bojovník nevěří, bojovník musí věřit.

-

Smrt je nezbytnou součástí víry. Bez vědomí smrti je vše obyčejné a jednoduché. Jenom proto, že je mu v patách , musí bojovník věřit tomu, že svět je neproniknutelné tajemství. Nutnost podobné víry je vyjadřením bojovníkovy nejvnitřnější zvláštní záliby.

-

Obyčejný člověk si je vědom všeho jen tehdy, když si myslí, že by tomu tak mělo být. Bojovník žije tak, aby si byl všeho vědom neustále.

-

Když se bojovník rozhoduje k  akci, musí být připraven zemřít. Pokud je připraven zemřít neměli by se vyskytnout žádné pasti, žádná nevítaná překvapení a žádná nutnost zbytečných cílů. Všechno by do sebe mělo hladce zapadat, protože on nic neočekává.

 

wb01727_.jpg (4258 bytes)

 

Druhý kruh síly

Když člověk nemá co ztratit, stává se statečným. Strach se nás zmocňuje jen tedy, jestliže stále ještě na něčem lpíme.

-

Bojovník nemůže nechat nic náhodě ve skutečnosti ovládá výsledky událostí silou svého vědomí a svým nezlomným záměrem.

-

Svět lidí stoupá a klesá a lidé stoupají a klesají se svým světem . Bojovník se do stoupání a klesání svých bližních nezapojuje.

-

Základem našeho bytí je vnímání a magií našeho bytí je akt uvědomění. Vnímání a vědomí tvoří jedinou funkční a nedělitelnou jednotku.

-

Volíme jen jednu. Volíme mezi cestou bojovníka a cestou obyčejného člověka. Jiná volba neexistuje.

-

Cesta bojovníka nabízí člověku nový život a tento život musí být skutečně zcela nový. Není možné si do něho něj přinést staré a špatné návyky.

-

Každý má dost osobní síly, aby něco uskutečnil. Trik bojovníka spočívá v  tom, že svou osobní sílu přesune z  oblastí svých slabostí do oblastí svého bojovnického úsilí.

-

Všichni můžeme zřít. Záměrně si však nepamatujeme, co jsme zřeli.

 

Dar orla

 Umění stopování je souborem postojů a postupů, které bojovníkovi umožní vytěžit z  každé situace to nejlepší.

-

Bojovníkům se doporučuje, aby neměli žádný hmotný majetek, na který by zaměřovali svojí pozornost. Doporučuje se ji, aby svou sílu zaměřili na ducha, na skutečný let do neznáma a ne na zbytečnosti.

-

Každý, kdo chc e následovat cestu bojovníka, musí se zbavit nutkání něco vlastnit nebo držet.

-

Když se bojovník zbaví všech očekávání , přestanou ho znepokojovat činy jiných lidí a řídící silou jeho života se stane zvláštní klid. Přijal jeden z  aspektů života bojovníka  – odstup.

-

Ztrácení lidské formy je jako tobogan. Poskytne bojovníkovi svobodu nutnou k tomu, aby si vzpomněl , že se skládá z rovnocenných polí energie, což ho dál osvobozuje.

-

Bojovník ví, že čeká a ví také na co čeká. A tak zatímco čeká, těší se pohledem na svět. To nejvyšší, čeho bojovník dosahuje, je vychutnání radosti z  nekonečna.

-

Druhý princip umění stopování spočívá v  odložení všeho, co je nepotřebné. Bojovník věci nekomplikuje. Jeho cílem je jednoduchost. Všechnu svou pozornost použije na to, aby se rozhodl, zda jít nebo nejít do bitvy. Protože každá bitva je bitvu o život.

-

 A to je třetí princip umění stopování. Bojovník musí být připraven a ochoten postavit se v  každém okamžiku k poslednímu boji. Ale nikdy jen tak halabala.

 

wb01727_.jpg (4258 bytes)

Vnitřní oheň

Největším nepřítelem člověka je jeho sebedůležitost. Protože to, co ho oslabuje, je pocit ublížení, vyplívající ze skutků lidí, se kterými se stýká. Sebedůležitost nutí člověka k tomu, aby většinu života prožil v pocitu, že mu někdo či něco ubližuje.

-

Vnímáme, to je skutečnost. Ale to co vnímáme, to už tak očividně skutečnost není. Naučili jsme se totiž, co máme vnímat.

-

Bojovníci říkají, že jenom díky našemu vnímání si myslíme, že jsme obklopeni světem předmětů. Ve skutečnosti jsme však obklopeni Orlovými emanacemi, které jsou těkavé, vždy v  pohybu a přece věčně neměnné.

-

Pro toho, kdo zří, je očividné, že všechny živoucí bytosti pracují k tomu, aby zemřeli, Smrt zastaví jen vědomí.

-

Bojovníci, kteří získají vědomě totální vědomí, stojí za pohled. V okamžiku nabytí tohoto vědomí totiž shoří zevnitř. Jejich vnitřní oheň je stráví. A oni se za plného vědomí spojí s Orlovími emanacemi a proklouznou do věčnosti.

-

Jakmile je dosaženo vnitřního mlčení, je možné vše. Metoda směřující k  zastavení našeho vnitřního dialogu je stejná jako ta, pomocí které jsme byli nauční k  sobě mluvit. Byli jsme tomu naučeni povinně a bez váhání. Stejným způsobem musíme vnitřní rozmluvu i zastavit. Povinně a bez váhání.

-

Bojovník myslí jen na tajemství vědomí. Tajemství je vše, na čem záleží. Jsme živé bytosti. Musíme zemřít a vzdát se svého vědomí. Kdybychom, však na tom mohli něco změnit jen kousíček, jaká tajemství by nás nutně očekávala ? Jaká tajemství!

 

HOME