Antony de Mello -  Minutové nesmysly 

 

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46

 

1.Pravil žák nováčkovi v klášteře:"Musím tě varovat, že z toho, co Mistr říká nepochopíš ani slovo, pokud nebudeš v náležitém rozpoložení"
"Co to je náležité rozpoložení?"
"Bud jako student dychtivý naučit se cizímu jazyku. Slova, která Misr říká, znějí povědomě, ale ty se jimi nedej zmást, znamenají něco uplně jiného."


2.MIstr dokázal být značně kritický, když si myslel, že je kritika na místě.
Ke věeobecnému údivu však nikdy nic nevytýkal ve zlém. Když se ho na to jednou ptali, řekl: "Záleží na způsobu jakým se kárá. Lidé jsou květiny otevření a vnímaví vůči jemně se snášející rose, uzavření prudkému dešti."


3.Když se host po večeři nabídl, že umyje nádobí, Mistr pravil Víš s jistotou, že umíš umývat nádobí?"
Muž namítl, že to dělal celý živo.
"Ach, já nepochybuji o tvé schopnosti učinit nádobí čistým - jen o schopnosti je umývat"
Zde je vysvětlení, které později poskytl žákům:"Existují dva způsoby, jak umývat nádobí:jeden je umývat, aby bylo čisté, druhý umývat, aby se umývalo"
Zdaleka to ještě nebylo jasné, a tak dodal: "První čin je mrtvý, protože zatímco tvoje tělo umývá nádobí, mysl se upíná k cíli - aby nádobí bylo čisté, druhý je živý, protože tvá mysl je tam, kde je tělo"


4.Byla doba přednášky a mistr říkal:"Skladatelův genius je v tonech jeho hudby - ale rozbor tonů ho neodhalí. Velikost básníka je obsažena v jeho slovech a přece studium slov neprozradí jeho inspiraci. Bůh se zjevuje ve stvoření - ale zkoumejte stvoření co nejpodrobněji a Boha najdete stejně těžko, jako když se budete snažit pečlivým zkoumáním těla najít duši."


5.Otec jedné z žákyn vtrhl do přednáškové síně, v níž Mistr právě rozprávěl.
Nevšímaje si nikoho z přítomných , křičel na dceru:"Univerzitní karieru jsi hodila za hlavu, abys vysedávala u nohou tohohle blázna. Cemu tě naučil?"
Postavila se, klidně vyvedla otce ven a řekla:"Být s ním mě naučilo tomu, co by žádná univerzita nesvedla nebát se tě a nebýt na rozpacích z tvého hanebného chování."


6."Co člověk potřebuje, aby byl osvícen?" ptali se žáci.
Mistr řekl:" Musíte najít to, co padá do vody a nečeří ji, co prochází křovinami a nevydá přitom zvuk, co vkročí do pole a nepohne jediným stéblem trávy."
Po týdnu bezvýsledného přemítání žáci řekli: "CO je to za věc?"
"Věc?" pravil mistr "ale to vůbec není věc"
"Není to tedy nic?"
"Dalo by se to tak říci"
"Jak to tedy máme hledat?"
"Rekl jsem vám abyste to hledali? Dá se to nalézt, ale nikdy ne hledat, Hledejte a nenajdete".


7.Lidé se nechtějí vzdávat svých starostí a úzkostí či zášti a viny, protože tyhle negativní emoce jim svými "kopanci" dávají pocit , že žijí" pravil mistr.
A své tvrzení ilustroval takto: Místní pošták si na kole zkracoval cestu přes louku. Když byl v polovině , spatřil ho býk a pustil se za ním. Ubohý chlapík to jen taktak stihnul k plotu.
"Bylo to o chlup, že?" řekl mistr, který scenu pozoroval.
"Ano", povídá ten stařík,lapaje po dechu, "pokaždé je to o chlup"


8.Jeden vědec si přišel stěžovat, že Mistrovo opovržení pojmy coby protikladem"bezpojmového poznání" je nespravedlivé vůči vědě.
Mistr se snažil vysvětlit, že je přítelem vědy:"ale tvé poznání o tvé ženě by raději mělo vědecké pojmové poznávání přesáhnout!" pravil.         
Později v rozhovoru se svými žáky se vyjádřil ještě pádněji: "pojmy definují, "řekl "Definovat znamená zničit. Pojmy rozřezávají skutečnost. A co jste rozřezali, to jste zabilli"
"jsou tedy pojmy zcela k ničemu?"
"Ne. Rozřežte růži a získáte cennou informaci - avšak žádné poznání - o růži. Staňte se vědcem a budte mít spustu informací - ale žádné poznání - o Skutečnosti"


9.Mistr prohlašoval, že svět, který vetšina lidí vidí, není svět Skutečnosti, ale svět vzniklý v jejich hlavách.
Když se s ním o tom jeden učenec přišel přít, Mistr položil na zem dva klacíky ve tvaru písmene T a zeptal se "Co vidíš?"
"Písmeno T" pravil učenec.
"Přesně , jak jsem si myslel, " povídá mistr. "nic takového jako písmeno T tu není, to je symbol ve tvé hlavě. TO , co máš před sebou, jsu dvě ulomené větévky v podobě klacíků."


10.Žákovi , který se hrozil chyby, mistr řekl:
"Ti, kdo nedělají chyby, chybují nejvíc ze všech - nepokoušejí se o nic nového."


11.Když mluvíte o Skutečnosti," pravil mistr, "snažíte se vyslovit Nevyslovitelné, takže vaše slova jsou zákonitě odsouzena k neochopení. Ti lidé, kteří čtou vyjádření Skutešnosti zvané Svatá Písma, zhloupnou a znelidští, protože se neřídí zdravým rozumem, ale tím, co si myslí, že jejich Písma říkají" Měl pro to skvělé podobenství:
Vesnický kovář si našel učedníka ochotného těžce pracovat za málo peněz. Ihned začal chlapce zaučovat:"Když vytáhnu kov z ohně, položím ho na kovadlinu, a jak jakmile kývnu hlavou, praštíš do ní kladivem"
Učedník udělal přesně to, o čem si myslel, že ho kovář učí. Druhý den byl vesnickým kovářem on.


12. V čem spočívá tajemství tvé vyrovnanosti?"
Mistr řekl?"V oddané součinosti s tím, co je nevyhnutelné."


13. Mistr a žák přišli ke slepci, který seděl na chodníku a žebral.
Mistr řekl"Dej tomu človku almužnu"
Žák hodil do žebrákova klobouku minci.
Mistr řekl:"Měl ses na znamení ucty dotknout svého klobouku"
"Proč?" otázal se žák.
"Člověk by to měl udělat pokaždé, když dává almužnu."
"Ale ten muž je slepý"
"To nikdy nevíš, Mohl to být podvodník."


14. Klášter začínal být přeplněný, bylo třeba větší budovy a tak obchodník vyplnil šek na milion dolarů a položil ho před Mistr, který jej sebral a pravil:"Výborně. Přijmu to"
Obchodník byl nespokojený. Šlo o velikou částku a Mistr mu ani nepoděkoval.
"Ten šek je na milion dolarů," řekl
"Ano, všiml jsem si."
"I když jsem bohatý člověk, milion dolarů je hodně peněz"
"Chceš , abych ti za ně poděkoval?"
"To bys měl"
"Proš? Vděčný má být  ten, kdo dává" řekl mistr.


15. Turista řekl:"Lidé ve tvé zemi jsou chudí. Nikdy však nevypadají ustaraně."
Mistr řekl:" To je proto, že se nikdy nedívají na hodinky."


16. Pravil novopečený žák zkušenějšímu: Proč mi, jak se zdá dává život s Mistrem tak málo?"
"Nemohlo to být tím, že ses přišel od něho učit duchovnosti?"
"Kvůli čemu jsi přišel ty smímli se zeptat?
"Abych viděl, jak si zavazuje řemínky svých sandálů."


17. Zbožná žena vyprávěla Mistrovi, jak byla ráno u zpovědi.
"Neumím si vás představit, jak vyznáváte těžký hřích," řekl Mistr. "Z čeho jste se zpovídala?"
"Inu, byla jsem líná jíž v nedělli na mši, a  jednou jsem nadávala zahradníkovi. A jednou jsem na celý týden vyhnala z omu svou tchyni"
"Ale to se stalo přd pěti lety, ne? Od té doby jste určitě byla u zpovědi. "
"Ovšemže. Ale já se z toho zpovídám vždycky. Prostě na to ráda vzpomínám."

 


18. Mistr šel po ulici když  tu náhle z jedněch dveří vyběhl nějaký člověk a došlo k velké srážce.
Tn člověk byl vzteky bez sebe a začal sprostě nadávat. Mistr se maličko uklonil, a přívětivě se usmál a řekl:"Příteli, nevím, kdo z nás je zodpovědný za naši srážku, nehodlám však hledáním viníka marnit čas. Jestli jsem já vrazil do tebe, prosím za prominutí, jestli jsi vrazil do mne ty, pak to nestoji za řeč."
Na to se opět usmál a uklonil a šel dál.


19. Zřídka byl mistr tak výmluvný jako tehdy, když varoval před uhrančivou mocí slov.
"Dávejte si pozor na slova, "říkal" ve chvíli kdy se zadíváte jinam, začnou žít svým vlastním životem; budou vás terorizovat , odvádět vás od skutečnosti, kterou představují, a přesvědčovat, že sama slova jsu skutečnost.
Svět, který vidíte není Království, jež vidí děti, ale svět fragmentární, rozbitý slovem na tisíc kousků... Je to jako by jste všechny vlny ocánu viděli zvlášt, oddělně od masy oceánu.
Když jsou slova a myšlenky umlčeny, rozkvétá Univezum - skutečné a celistvé a jedno- a slova se stávají tím, čim vždy by měla být: notovým zápisem, a nikoli hudbou. Jídelním lístkem a nikoli jídlem, ukazatelem, a nikoli cílem cesty."


20. Jednou, když Mistr hovořil o hypnotické moci slov, kdosi vzadu v místnosti vykřikl? "nesmysl. Když řeknu "bůh, bůh, bůh, budu snad božský? A když řeknu slovo"hřích, hřích, hřích, budu pak zlý?"
"Sedni si ty parchante!" řekl Mistr.
Ten člověk se tak rozlítil, že mu trvalo hezkou chvíli, než se mu vrátila řeč. Pak na mistra pustil proud sprostých nadávek.
Mistr zkroušeně řekl?"Prominte mi, pane, nechal  jsem se unést. Upřímně se za své neomluvitelné selhání omlouvám"
Muž se hned uklidnil.
"Inu, zde máš odpověd: jedno slovo stačilo, abys div nevyletěl z kůže a jiné aby ses uklidnil." řekl Mistr.


21.Několik žáku bylo na výletě na vršku zasněžené hory. Všude vládlo nesmírné ticho. Výletníky zajímalo, zda se zde nějké zvuky ozývají v noci, a tak dali ke vchodu do stanu magnetofon, stiskli nahrávací tlačítko a šli spát.
Vrátili se pátkuy do kláštera a pásek si přehráli. Nic se neozvalo - naprosté ryzí ticho.
Mistr, který pásek poslouchal, přerušil mlčení:"Copak to neslyšíte?"
"Neslyšíme co?"
"CHór pohybujících se galaxií,"řekl Mistr.
Žáci na sebe užasle pohlédli.

 


22.Když byl mistr jako školák, jeho spolužák ho neustále trýznil. Po létech přišel zkroušeně do kláštera a Mistr ho přijal s otevřenou náručí.
Jednou začal hovořit o své někdejší krutosti, ale Mistr jako by si nevzpomínal.
"Copak nepamatuješ?" řekl návštěvník.
I pravil mistr:"Rozhodně si pamatuji, že jsem zapomněl" A oba propukli v nevinný smích.


23.Přítel řekl univerzitnímu studentovi:"Proč jdeš za mistrem? Pomůže ti vydělat si na živobytí?"
"Ne, ale díky němu budu vědět, co s živobytím, až si na nějaké vydělám," zněla odpověd.


24. "Jak Mistr vysvětluje zlo ve světě?" ptal se nštěvník
Jeden žák odpověděl:"On je nevysvětluje. Na to je příliš zaneprázdněný."
Druhý řekl:"Lidé stále bojují se světem nebo jsou z něho otrávení. Mistr je okouzlený tím, co považuje za úžásné, děsivé, nad lidský rozum."


25.Zákon je vyjádřením boží svaté vůle a jako takový musí být ctěn a milován," řekl zbožně kazatal.
"Hloupost, " řekl mistr. "Zákon je nutné zlo a jako takový musí být omezen na nejmenší možnou míru. Ukaž mi někoho, ko miluje zákon a já ti ukážu zabedněného tyrana."
Jednou vyprávěl o své sestře, kterou unavovalo tlačit kočárek, v kterém vozila dcerku, a tak si na něj namontovala motorek. Nato se do toho vmísila policie. Nejprve řekli, že motorový kočárek může jet rychlostí tři míle za hodinu, takže musí být klasifikován jako "vozidlo s vlastním pohonem". A potom, že by si matka měla obstarat povolenéí dopravního inspektorátu, značku, světla a brzdy , a jako vrchol všeho - řidičský průkaz.


26. Mistr pak pokračoval vyprávěním o astronautovi, který se po pěti stech obletech planety vrátil na zem. Když se ho ptali, jak se cití, řekl:"Jsem vyčerpaný! Považete, kolikrát jsem se musel pomodlit ranní , polední, večerní a noční modlitbu, jak to předepisuje moje náboženství!"


27.Jakýsi žák měl skon k záchvatům dlouhotrvající deprese. "Můj lékař naléhá, abych bral léky, které udrží depresi v patřičných mezích,"říkal.
"NO, tak proč to tedy neděláš?" zeptal se mistr.
"Protože by mi to mohlo poškodit játra a zkrátit život."
I pravil Mistr:" To chceš mít radši zdravá játra než dobrou náladu: Jeden rok života stojí za víc než dvacet let zimního spánku."
Později řekl svým žákům:" s životem je to jako s příběhem- nezáleži na tom, jak je dlouhý, ale jak je dobrý."


28. Onen druh falešného sebepodcenování vydávaný za pokoru vždycky Mistra pobavil. Zde je podobenství, které říkal svým žákům?
Do kostela se šli modlt dva muži: kněz a hrobník. Kněz se začal bít v prsa a celý bez sebe vzlyka:"Jsem nejmenší z lidí, Pane , nehodný tvé milosti! Jsem prázdný, jsem nic. slituje se nade mnou."
O kus dál byl hrobník, který se v návalu vroucnosti rozněž bil v prsa a vzlykal: "Smiluj se nade mnou, Pane Jsem hříšník, jsem nic."
Kně se povýšeně otočil. "Cože !" řekl . "Hledme , kdot o sobě prohlašuje , že je nic!"


29. Jmenuj mi jeden praktický, všednodení účinek duchovnosti, "řekl skeptik ve snaze vyvolat spor .
"Například tenhle, " opáčil Mistr. "když tě někdo uráží, můžeš se duchem pozdvihnout tak vysoko, že k tobě úrážky nedosáhnou."


30. Zvědavý žák řekl:"Pověz nám nějý příznak, podle kterého poznáme osvícení."
Mistr odvětil:třeba tohle. Najednou se budete sami sebe ptát? Jsem blázen já, nebo všichni ostatní?"


31. Jaká je práce mistra? zeptal se velebně se tvářící návštěvník.
"Učit lidi smát se, " pravil vážně mistr.


32. Jindy prohlásil:
"Když se dokážete tváří v tvář životu smát, stáváte se naprosto nezávislými na světě- stejně jako ten, kdo je připraven zemřít."


33. "Kdo je štastný?"
"Ten kdo nemá žadné prostředky a žádné naděje - a ani po nich netouží, "pravil Mistr.


34. Mistr jednou poukázal na hinduistých názor, že veškeré stvoření je Boží hra a vesmír Boží hřištem. Cílem duchovnosti, tvrdil je učinit , aby celý život byl hrou.
Puritánskému návštěvníkovi se to zdálo příliš povrchní."Pro práci tu tedy žádné místo není?"
"Samozřejmě, že je. Ale práce se stane duchovní jen tehdy, když se promění ve hru."


35. "Proč jsi přišel za Mistrem?"
Protože můj život nikam nesměřoval a nic jsem z něho neměl."
"Takže kam směřuješ ted?"
"Nikam."
"A co z něho máš?"
"Nic"
"jaký je v to m tedy rozdíl?"
"ted nejdu nikam, protože není kam jít, nic nezískávám, protože není nic, po čem bych toužil."


36. Na otázku po Ježíšově příkazu nenávidět rodiče Mistr řekl:"Stěží najdete většího neřítele, než jsou rodiče."
A vyprávěl , jak jednou v samoobsluze potkal ženu tlačící kočárek se dvěma malými chlapci.
"Jaké máte roztomilé děti, " povídá Mistr. "jak jsou staré?"
"Doktorovi jsou tři," odpověděla paní, " a právníkovi dva."


37. Mistr, třebaže ho moderní technika uchvacovala, ji odmítal nazývat pokrokem.
Pokrok, byl podle něho "Pokrok srdce" a pokrok štěstí" , ne "pokrok mozku a hračiček".
"Co si myslíte o moderní civilizaci?" zeptal se ho jednou reportér.
"Myslím, že by to byl výborný nápad,"odpověděl.


38. Pracovníkovi sociální péče Misre řekl ?"Obávám se že  působíte víc zla než užitku."
"Proč?"
"Protože kladete důraz pouze na jeden ze dvou příkazu spravedlnosti."
"Konkrétně?"
"Chudí mají právo na chléb. "
"a jak zní ten druh Příkaz?"'
"Chudí mají právo na krásu."


39. Mistrova výtka na adresu většiny společenských aktivistů zněl, že se snaží o refomu, a ne o revoluci.
"Byl jednou jeden velmi moudrý a šlechetný král, " pravil,"který zjistil, že v jeho státním žaláři je velký počet nevinných lidí.A tak nařídil, aby bylo pro nevinné postaveno jiné mnohem pohodlnější vězení.


40. Pokora není zbytečné sebeodcenování," řekl Mistr. "Pochází z pochopnení, že všechno, čeho jste dosáhli svou snahou, je změna vašeho chování a ne vás samotných."
"Takže skutečná proměna je nenucená?"
"Správně"
"A jak k ní dojde?"
"Skrz uvědomění, " pravil Mistr.
"A jak se to dělá, aby se člověk stal vidoucím?"
"Co dělá spáč , aby se probudil?"
"takže neexistuje nic opravdu dobrého, nač by člověk mohl být hrdý?"
Místo odpovědi mistr vyprávěl o rozhovoru, který zaslechl:
"Náš mistr ,-jaký ten má hlas a jak božsky zpívá!"
"prche Mít já jeho hlas, zpíval bych zrovna tak dobře!"


41. Žák byl budhista. "Co je to mysl Budhy otázal se.
"Proč se neptáš na svou vlastní mysl nebo své vlastní já, místo na mysl či já někkoho jiného?"
řekl mistr.
"Tedy, co je to mé já?"
"Abys tohle pochopil, musíš se nauči , takzvaný "sktrytý čin´"
"Co je to skrytý čin?"
"Tohle "odvětil mistr, a zavřel oči a otevřel je..


42. Žák se jednou tázal mistra, jak by mohl vykročit na cestu.
"Slyšíš, jak ta říčka, co teče kolem kláštera, šumí?"
"Ano,"
"to je výborný způsob, jak na cestu vykročit"


43. Co to znamená být Osvícený?"
"Vidět,"
"Co?"
"Planost úspěchu, prázdnotu všech věcí, kterých jsi dosáhl, nocotu lidského snažení," pravil Mistr
Žák se zhrozil. "Copak to není pesimismus a zoufalství?"
"Ne. Je to vzrušení a svoboda Orla plachtícího nad bezednou propastí."


44. Žákům to připomělo pesimistu, kerý říkal:
"Život je tak hrozný, že by bylo lépe se nenarodit."
"ANo" opáčil mistr a v očích se mu zablýsklo, "jenže kolik jich mělo to štěstí? Snad jeden z deseti tisíce."


45. "Copak neexistuje něco jako společenské osvobození?"
"Jistěže existuje, " řekl mistr.
"jak bys je popsal?"
"Je to osvobození od potřeby patřit ke stádu, " pravil mistr.


46. "Mistr vypadá tak radostně, " poznamenal návštěvník.
Žák řekl: "Clověk si vždycky vykračuje zvesela, když odhodí břemono jménem ego."