Satsang s H.W.L.Púndžou

Procitni a chechtej se



Co je osvícení

Co je to osvícení?

Když se vrátíte ke svému , nazýváme to osvícením, uvědoměním, osvobozením, volností. Když poznáte Já, víte vše.

V tomto probuzení odhalíte, že je ve vás celý vesmír. Všechny vesmíry jsou ve vašem nitru a vy jste vesmírem. Toto je nejzazší pochopení. Víte-li toto. víte vše. Nevíte-li to, nevíte nic, bez ohledu na to, kolik informací jste nashromáždil.

Bez tohoto poznání jste nevědomý. Když jste poznal Absolutno, jste vším... Bez počátku, středu, konce, bez zrození nebo smrti. Zde končí všechny obavy.

Osvícení je mimo čas. Není to probuzení, spánek ani snění. Zkoumejte touhu "chci být volný“. Z jakého stavu vychází. Je to transcendentální slav, který přichází odnikud.

Jak mám uklidnit mysl?

Tradice předpisuje dva způsoby. Jedním je dotazování, které je vhodné jen pro nemnohé, dobře připravené lidi. Druhým způsobem je jóga. Jóga je koncentrace, meditace a cvičení.

Abyste mohl provádět zkoumání, musíte být schopen rozlišit skutečné a neskutečné. To je docela rozumné. Vezměte to, co je skutečné, a přimkněte se k tomu, nebo odmítněte neskutečné, klamné.

Studium, zbožné poutě ani koupání v posvátných vodách vám nepomůžou. Umět papouškovat sútry a posvátná písma není k ničemu. Nepomohou dary, odříkání ani milosrdenství.

Nejdůležitějším požadavkem je planoucí touha po osvobození. Samotná tato touha postačí. Máte-li planoucí touhu po svobodě, satsang se dostaví.

Co je to satsang? Satsang znamená přebývat v klidu. Kdykoli se mysl pohne, vraťte ji zpět do jejího zdroje. Nejste-li schopen dokázat to sám, najděte si dokonalého učitele.

Při volbě učitele se nesmíte dopustit omylu. Je to smlouva mezi vaším lidským životem a osvícením. Nemařte svůj lidský život s někým, kdo není schopen dát vám to pravé.

Jste-li ke svobodě připoután v tomto úseku svého života, v tomto roce, měsíci, dnešního dne, nyní - pak musíte volit. Nejlepší volbou je dotazování, které mysl okamžitě utiší.

Meditace musí být trvalá. Musíte být soustředěn na skutečnost pravého Já. Jen Já je pravdou, vše ostatní je klam. Musíte vše opustit! Nakonec musíte opustit i studium jakékoli knihy. Otevřte svou vlastní knihu a zůstaňte tichý. Kolik ze šesti miliard lidí na světě touží po svobodě? Je možné, že zeměkoule nezplodí ani jediného osvíceného člověka v jedné zemi. Abychom spatřili osvíceného muže, hledíme 2 535 let nazpět. Nalézáme onoho prince a denně znovu opakujeme jeho jméno.

Když se probudil, spal se svou ženou, královnou a se svým synem. Měl palác, slony, koně, poklady, armády a tanečnice. Ve svém paláci neviděl tento mladý muž žádné utrpení. Kde vznikla jeho touha po svobodě ?

Probudil se o půlnoci. Po jednom svém boku viděl krásku země, svou manželku, po druhém boku svého syna, dar manželského života. Tento muž se probudil uprostřed mezi nimi.

Nevylučujte z toho sám sebe, když posloucháte! Vy sám jste Buddha. Vy jste člověk. Onen princ možná měl větší odpovědnost, než máte vy. Jeho povinnosti byly ohromné, mnohem větší než vaše. A přece našel čas na touhu po svobodě.

Poté, co nalezl čas, ukazuje nám nyní tento člověk světlo. Není mrtev. Vzpomínáme na něj denně. Kdo by neznal Buddhu? Jeho jméno září ve všech zemích. Vy sám jste Buddha! Nepodceňujte se! Máte totéž světlo, tutéž moudrost a totéž vědomí, které měl on.

Chcete-li to odložit, můžete přejít do jiného zrození. Máte-li nesplněné touhy, musíte se narodit z dalšího lůna. Chcete-li s tím skoncovat, splňte všechny své touhy okamžitě. Jak byste se mohl znovu narodit, když už žádné nezbývají ?

Jediná cesta z tohoto kruhu vede přes okamžité splnění všech přání. Vaše snahy dosud vedly jinými cestami. Splnil jste jedno své přání, a objevilo se jiné. Znovu jste je splnil, a znovu přišlo další. Zeptejte se králů, vládců tohoto světa a zjistíte, že i oni mají touhy a obavy. Ptejte se obchodníka. Také on má přání a obavy. Dělník, kněz, voják - každý má nesplněná přání. Jednoduchý způsob jak svá přání splnit, je použít ohně. Potřebujete oheň, abyste spálil skladiště tužeb, nahromaděných ve vaší mysli. Budou okamžitě spáleny jedinou touhou: touhou po osvobození!

V osvícení jsou všechny touhy spáleny na popel. Už nikdy se pak nemusíte vracet do žádného lůna. Jinak budete těkat z místa na místo, z lůna do lůna.

Nevyžaduje to žádný čas. Mějte jen to jediné přání ... Bude to fungovat, protože taková touha se nezachytí na žádných předmětech. Tužby po předmětech, chtění toho, co nemáte, může nějaký čas zabrat. Avšak tato touha - poznat své vlastní Já - vás nemůže odvést daleko od svého naplnění.

Tato touha bude splněna okamžitě, protože vytoužený objekt je subjektem! Je to subjekt, jenž se snaží o návrat k subjektu. Vědomí touží z nitra vědomí o návrat k vědomí. Kolik času potřebujete na návrat domů, jste-li doma?

Z toho vyplývá, že jsme všichni osvícení a že musíme opustit představu, že osvícení nejsme. Je to správné?

Část z toho jste pochopil. "Nejsem osvícený" je představa. "Jsem osvícený" je rovněž představou. Chápete? Zbavte se obou těchto představ, co potom uvidíte?

(Tazatel je chvilku tichý.)

Aha. Ten úsměv na vaší tváři není osvícený ani připoutaný. Usmívejte se a zůstaňte tichý. Jaká myšlenka je ve vaší mysli, když se usmíváte? Když odmítnete pouto a volnost, je tu smích. Nyní pokračujte bez zřetele na toto pouto nebo osvícení.

Seděl jsem zde několik dní a kladl jsem otázky, ale vy jste se na rnne vždycky podíval, a já nevěděl, co se děje. Je to jako byste mluvil cizí řečí. Nerozumím ani slovu z toho, co říkáte. Měl bych se to snažit chápat ?

Můžete se snažit, chcete-li. Kdo by vás měl zastavit? I myšlenka na vynaložení úsilí musí vzejít ze zdroje. Ale musíte se stát člověkem, než toto úsilí vynaložíte?

 

Ne, já jsem člověk.

Tak. Proč se tedy snažit být koněm? (Smích)

Já však nerozumím slovům, která říkáte. Jako teď, když se na mne díváte, se něco děje a já tomu nerozumím.

Nemusíte rozumět. Budu mluvit dál, dokud nepochopíte.

Dovršení vašeho pochopení bude koncem mé řeči. Vzdejte se tedy chápání a já se vzdám hovoru. Pochopení nepomů-že. Přejde z ucha přímo do paměti. Chápání může být dobré, ale ne pro svobodu. Pro svobodu nepotřebujete ani slovo. Svoboda je bez poskvrny.

Říkáte, že v šedesátých letech k vám přišla jen hrstka lidí, kteří realizovali konečnou svobodu. Co to znamená pro nás?

Nevymazal jsem vás ze svého seznamu. (Smích)

Jestliže je svět snem, proč tolik lidí věří, že je skutečny ?

Nikdo nepochybuje o skutečnosti světa. Lidé vidí strom a hory a jsou si jisti, že to vše existuje. Jen tehdy, je-li tato jistota zpochybněna, pochybují i o snu. Probuďte se a po-znejte, že to byl sen. Jak procitnout? Pomocí satsangu. Satsangem je hovor o svobodě. Satsang vám umožní uvědo-mit si, že se můžete vzdát všech snů těla a všech těchto souvislostí. Je velmi, velmi málo těch, kdo si procitnutí skutečně zvolí.

Buddha se probudil. Spal se svou krásnou manželkou a probudil se. Na jedné straně krásná žena, na druhé syn, palác, sloni - a on si zvolil cosi jiného.

Procitl i jiný král. Ležel na střeše svého paláce se dvěma královnami - s jednou po každém boku - v noci, když byl úplněk. Hleděl na krásu měsíce, když tu kolem přeletěli dva bílí ptáci. Náhle procitl a podíval se na svou situaci. Král ve svém paláci s královnou po každém boku. Měl maximum toho, co svět může člověku nabídnout. Jaký šťastný člověk! Pak tiše vstal a odešel do lesa, aby žil ve volnosti.

Tu a tam podobné příběhy o procitnutí najdete. Když se probudíte, budete vědět, že toto byl jen snový stav. Když sníte, nevíte o tom a vše se zdá skutečné. Rozlišení nakonec vzejde z otázky: "Odkud jsem přišel? Kdo jsem já?" Pomocí takového rozlišení realizujete povahu tohoto snu.

Co je to osvícení?

Já toto slovo nepoužívám.

Realizovaný ?

Nic. Nestávejte se ničím. I osvícení znamená něčím se stávat. Buďte, čím jste. Nedávejte si nálepky. Nevtiskujte si žádnou značku. Značky jsou pro zvířata. Jakou značku může mít Já, jež nemá ŽÁDNÉ JMÉNO a ŽÁDNÝ TVAR? Co je zdrojem slova "osvícení"? Je to slovo, nebo ne? Co bylo jeho kořenem, než se stalo slovem?

Je to myšlenka.

Ano, a před myšlenkou bylo ticho. První je tedy ticho, pak myšlenka a potom slova. Osvícení a pouto jsou slova. Všechna slova jsou z říše mysli a vy se otevíráte tomu, co je za myslí. Než vznikla myšlenka, existovalo něco jiného, a toto něco jiného je vaše Já. Já je vždy Já, neznačkujte to. Já je Já a nepotřebuje vaše úsilí, metodu ani pomoc, aby se realizovalo. Je vždy realizované. Vy je naopak maskujete. Tato kamufláž musí být odstraněna.

Co je ve skutečnosti ta maska? Je to myšlenka "já jsem to a to". Musí být odstraněna a když zmizí, zazáří samotné Já. Svítí na sebe svým vlastním světlem. K odstranění kamufláže nepotřebujete žádné cvičení. Zůstaňte jen na okamžik tichý, pak vše zmizí a jste doma.

Když poslouchám tato slova ve vaší přítomnosti, něco se děje.

Ano, děje se. Díky klidu, tichu a míru. Absolutnímu tichu. Když je mysl tichá, nazývá se Přítomností a tato Přítomnost je velmi nakažlivá. Každý, kdo se dostane do oblasti jejího působení, je jí ovlivněn. Nejdůležitější je tichost mysli, nikoli slova, nikoli myšlenky. Abyste se učil, nepotřebujete slova. Jen zůstaňte tichý.

Toto učení žádná slova nepotřebuje. JEN UTIŠTE MYSL. Protože však nikdo není tichý, učení nefungují. Existují miliony knih, ale nefunguje nic, protože mysl, která je za těmito spisy, není tichá. Účinné jsou některé sútry, protože byly napsány s tichou myslí.

Slovo vzniká z ticha. Proto mluvte tichem, poslouchejte tichem. K nabytí svobody žádná slova nepotřebujete. Svoboda je předávána v tichu.

Požadavky pro satsang

Dřív než jde člověk učitele požádat o svobodu, musí mít určitou kvalifikaci.

Prvním požadavkem je rozlišování, což znamená rozlišovat skutečné a neskutečné. Toto rozlišování je podstatné. Musíte toužit po tom, co je skutečné a odmítat neskutečné. Skutečná může být jen pravda. Vaše vlastní Já. Mimo ně není nic. Vše ostatní je klam.

Druhým požadavkem je zbavit se touhy po smyslových potěšeních.

Třetí podmínkou je vzdát se tělesné a mentální karmy.

Čtvrtou podmínkou je intenzivní touha po volnosti.

Pohleďte na těch několik málo probuzených a uvidíte, že tyto požadavky a podmínky splňují. Máte-li tyto schopnosti, jste připraven sedět s učitelem. Dokonalý učitel je ten, který sám sebe realizoval. Jen přebývání s dokonalým učitelem má hodnotu.

Tak jako penězoměnec zkoumá své zlato, tak i vy máte právo zkoumat svého učitele. nenechte se oklamat. Když jdete do supermarketu, vybíráte si, co koupíte. Proč byste neměl být ještě pečlivější při volbě učitele?

Toto je věk kalijugy, věk temnoty. Klam může existovat všude. Většina učitelů jsou učitelé falešní a většina hledajících jsou falešní hledající.

Mnozí říkají: "Toužím po svobodě", ale kvalifikaci je nutno získat dřív, než člověk dostane satsang.

Protože jste zde, předpokládám, že máte schopnost rozlišování. Pokud jde o druhou podmínku, odmítnutí tužeb, ani vás nežádám, abyste potěšení opustili. Někteří lidé jsou nakloněni všem druhům smyslových potěšení, a já si nemyslím, že budou úspěšní. Můžete mi jmenovat jediného člověka ponořeného do smyslových potěšení, který by se stal osvíceným?

Pokud jde o karmu, dovolte mi o ní a o životě ve světě vyprávět příběh. Byla jednou mladičká princezna, která toužila po svobodě. Rozhodla se navštívit světce, ktery žil v doškové chaloupce na okraji města. Nikdo nevěděl, co princezna podniká. V noci, když všichni spali, vstala a vyklouzla ven, aby strávila hodinku se světcem.

Jeden z přátel řekl jejímu bratrovi: "Vídám v noci vaši sestru. Kam chodí ?"

Bratr odpověděl: "Nechodí nikam, spí tady."

Zůstal však vzhůru a hlídal. O půlnoci viděl, jak sestra vstala, vyšla z domu a míří ven z města. Šel za ní s puškou. Cítil, že kdyby se dívka s někým setkala, zastřelil by je oba jedinou ranou.

Když vstoupila do domku, mudrc rozsvítil a řekl: "Pojď dál a sedni si přede mne. Dnes je poslední den. Dnes ti dám svobodu." Mezitím viděl bratr zvenčí svou sestru s cizím mužem. Bratr nebyl hledajícím. Přišel za jiným účelem. Zamířil, aby oba dostal jednou ranou.

Mudrc vyslovil jediné slovo, které učitel předává žákovi v nejpřísnější důvěrnosti. Když tajemství vstoupí do žákových žil, je po všem. Guru vyslovil slovo a venku začal někdo tančit! Světec dívku pokáral, že s sebou někoho přivedla. Bránila se a tvrdila, že nepřivedla nikoho.

"Jdi tedy a podívej se, kdo to tam v extázi tančí." Dívka vyšla ven a nalezla tam svého bratra. Objali se a on jí padl k nohám, aby jí poděkoval.

Zázrak se stal prostě proto, že byl v dobré společnosti a uslyšel slovo. Ten muž nebyl v tradičním smyslu slova kvalifikován. Když mířil, neměl jiné přání, než aby oba zastřelil. Zamířil jednobodově na osvícení a výsledkem byla extáze a vděčnost.

Vaše společnost musí odrážet vnější čistotu. To je absolutně důležité. Vnitřní čistotou je intenzivní touha po svobodě.

Podstatná je úcta. Máte-li diamant, nechovejte jej v plastickém sáčku. Musíte mít obal, jaký odpovídá jeho vzácnosti. To je úcta. Musíte ctít všechny bytosti. Nečiníte-li to, jste nadutý.

Každý je nejprve nadutý. Nikdo není pokorný. Ego je arogancí a had arogance uštkl všechny bytosti světa. I bohy. Cítíte-li, že jste nadutý, je satsang to správné místo k odstranění nadutosti. Je to velmi prosté.

Základem nadutosti je myšlenka "já jsem tělo", "toto je mé, chci toto", "patřím tomuto", "toto patří mně". Všechny tyto myšlenky jsou projevem arogance. Většina lidských bytostí je do arogance ponořena. To je důvod, proč jim je satsang k ničemu. Jste-li nadutý, popíráte svou vlastní podstatu Já, podstatu krásy, blaha a svobody. Jste-li nadutý, nemůžete mít mír.

Jste-li skutečně připraven zbavit se arogance, jděte na satsang, přistupte velmi pokorně k učiteli a zeptejte se: "Pane, jak mám odstranit nadutost?"

 

Pokora znamená i jen říci "jsem arogantní" ?

Kdo říká "jsem nadutý" jako první ? Slyšel jste někdy někoho říci o sobě, že je arogantní ? Každý říká "vy jste arogantní". Jste-li arogantní, jsou mír a blaho skryty. Když realizujete mír a blaho, skryje se arogance. Zamilujte se tedy do míru.

Zjistěte, kdo skutečně jste a nadutost bude odstraněna. Zde a nyní poznáte samotnou svou božskou podstatu. Nepohněte myšlenkou! Nevyvíjejte žádné úsilí a žádná nadutost nebude existovat. Popřejete-li místo myšlence "udělal jsem toto, toto patří mně, zítra musím...", pak jsou všechny tyto myšlenky pýchou! Vy nemůžete udělat nic. Nic nespočívá ve vašich rukou. Vytrvale se dotazujte: "Kdo jsem já?" Přidržujte svou mysl u této otázky.

Nyní jste tím, co myslíte. Jaké jsou vaše myšlenky, takové je vaše bytí. Je-li vaše mysl prázdná, není důvodu pro další zrod.

Nikdy nekončící věčný satsang již probíhá od doby před vznikem tohoto vesmíru a potrvá i po zničení světa. V satsangu odhaluje krása sama sebe.

Ten, kdo je nadutý, však nespatří ani záblesk. Nikdo, kdo je arogantní, ji nemůže spatřit, protože tato krása je tak neposkvrněná, cudná, tak panenská, že i pouhá myšlenka ji spatřit je překážkou v její realizaci.

Musíte se tedy stát takovým, jako je To. Tak nahým, tak neposkvrněným, tak panenským, jako je To. Pak můžete přijít. Jednota, krása, láska a láskyplné setkání jednoty, krásy a lásky.

Neexistuje nikdo, koho by bylo možno spatřit, pocítit nebo k němu mluvit. To je satsang.

Máte-li bystrou mysl, stačí jediné slovo během satsangu. Satsang není pro hloupé a zkažené lidi. Je pro lidi velmi bystré, velmi upřímné, velmi čisté, velmi svaté.

Pravda svatého člověka povznáší. To je pravda. Žádný kompromis. Je to pravda, která se vás zmocní. Je to pravda, která vás obejme. Musíte se stát tak krásným, že vás políbí.

Jediná vina a nebudete hoden být obejmut a políben. To je neposkvrněnost. Pravda bude vaším milencem. Neschovávejte se. Neschovávejte nic.

Jak vás může váš milenec uchvátit, jste-li zavázán někde jinde? Jste-li v oblasti červeného světla, nemůžete tento neposkvrněný vztah se svým vlastním Já mít.

Na mnoha místech tohoto světa vás ukamenují, jestliže řeknete, že jste svobodný. Za výrok "jsem svobodný" byl k smrti ukamenován súfí Mansoul.

Jste šťasten, že žijete ve své zemi. Musel jste mít velké zásluhy, že jste se narodil ve svobodné zemi, kde můžete dělat, co chcete. Můžete žít, jak se vám líbí. Vystoupíte-li z církve, nikdo se vás na nic neptá. Jsou země, kde církev nemůžete opustit. Jsou celé země, kde se nikdo neodváží říci: "Chci být svobodný."

Máte šťastné dědictví, šfastné rodiče, štastnou zemi, štastný původ, a vy sám jste šťastný. Co víc potřebujete? Jen se na chvíli zadívejte do nitra a zjistěte, co tam je.

VZTAH K UČITELI

Podle tradice jde student za učitelem do lesa a řekne: "Prosím mistře, spaste mne. Trpím. Řekněte mi, kdo jsem?"

Učitel láskyplně odpoví: "Můj drahý synu, pojď, posaď se zde a já ti to povím."

Potom začíná zkoumání. Student se ptá: "Kdo jsem já?" a učitel mu řekne pravdu: "Ty jsi TO!"

Mluví pravdu a student chápe: „Já jsem TO!"

A vše je skončeno.

Kdo je učitel ?

Učitel je prám, ktery vás převeze na druhou stranu oceánu. Opravdový učitel vás přenese přes oceán sansáry. Vaše touhy jsou útočícími aligátory a krokodýly oceánu. Existuje nějaké přání, které vás nepohltí? Celý svět je pohlcen těmito aligátory připoutanosti a tužeb.

Osvobodíte svou mysl od vší připoutanosti, a budete samotným Bohem. Osvobozen od tužeb jste Absolutnem. O tom není pochyb. Jen na jedinou vteřinu se osvoboďte od touhy a uvidíte, jaký budete mít pocit.

V tomto okamžiku se zamilováváte do svého Já. Mír nemůžete najít v žádném předmětu. Přestaňte se honit za předměty a uvidíte. Celý svět se pachtí za předměty, aby nalezl mír. Mír však v žádných předmětech nalézt nelze. Přestaňte závodit a dívejte se.

Jak je možné, že tento nejvzácnější ze všech skvělých klenotů dáváte každému, kdo vstoupí do dveří?

Před třiceti lety se má matka ptala na totéž. Říkávala: "Podívej, házíš perly sviním. Jakou to má cenu?"

A dále ještě říkala: "Musíš člověka ohodnotit. Podívej se na všechny ty svámí. Lidé tráví celé své životy v jejich službách v ášramech a oni jim nic nedají, protože nic nemají. A ty, jakmile ti lidé přijdou, jim rozdáváš perly. Kdo zná jejich cenu?"

"Dávej si pozor," říkala. "Urči cenu člověka a pak mu dej, co potřebuje. Diamant není třeba věšet na hrdlo osla. Musíš hodnotit. Jen pak budeš vědět."

Co však dělám? Věřím, že lidské zrození stačí. Existuje šest miliard lidí. Spočítejte moskyty nebo ryby, červy nebo bakterie. Lidské zrození je vzácné a natolik šťastné, aby rozeznalo opravdový klenot.

Občas jsem si vědom ...

Občas! Co myslíte tím občas? To není správný výraz! Kde jste se to naučil? Do jaké školy jste to chodil, abyste se to naučil? Kdo byli vaši učitelé? Toto je jiná třída! Toto je třída, ve které není učitel: učitel nemá jazyk a studenti nemají hlavy na ramenou. Taková je to třída.

Kdybyste měl hlavu, musel byste jít někam jinam. Jděte třeba někam do řeznictví, kde hlavy utínají.

Víte, hlava je ego. Ego je zrození, jež míří k řezníkovi. Ten se o vás dobře postará. Já hlavy nechci. Já chci srdce. Existuje mnoho institucí, které potřebují jen hlavy. Já nepotřebuji, aby sem chodily nějaké hlavy. Odložte svou hlavu venku a pak mluvte. Promluví vaše srdce. Budete mluvit řečí lásky. Dovolte svému srdci, ať promluví. Nerušte je. Nechte je mluvit.

Vy mluvíte z hlavy. Zbavte se jí!

Vzpomněl jsem si na krásný příběh o Svatém Kabirovi. Měl sedmiletou dcerku, která se ho jednou zeptala: "Otče, denně k tobě přichází na satsang pět nebo šest lidí. Proč? Co je jejich cílem?"

Kabir odpověděl: "Přicházejí pro satsang. Hledat pravdu. Najít svobodu. Získat moudrost, osvobození."

Děvčátko řeklo: "Nevěřím, že to je tak, drahý tatínku. Nevěřím, že přicházejí pro osvícení."

Kabir neodpověděl.

Druhého dne stála dívenka venku. Každému, kdo chtěl vstoupit, řekla: "Dnes vás bude tatínek zkoušet. Dovnitř vás zavolá až po vyzkoušení. A právě kvůli tomu tady jsem já. Mám velmi ostrou sekeru. Položte hlavu na tuto kládu a já vám ji useknu. Ukážu ji tatínkovi a teprve po této zkoušce, budeli spokojen, budete pozván dovnitř." Nikdo z účastníků satsangu se nepřihlásil.

Nakonec první z nich řekl: "Ne, ne, jsme tu jen abychom dohodli sňatek naší dcery. Měli jsme chvilku času, a tak jsme přišli, abychom získali guruovo požehnání. Zdravíme tedy a zase jdeme."

Přišla jiná skupina. Ti měli pro změnu jen jakousi právní při a chtěli guruovu radu. Další chtěl poradit, jak by měl zacházet s manželským partnerem. Další chtěli jen vědět, co si guru myslí o tom, jak řešit jejich osobní nebo obchodní záležitosti. Vymlouvali se tak či onak, nikdo však nebyl ochoten položit svou hlavu na špalek a dát ji učiteli.

Míjel čas a Svatý Kabir stále marně čekal. Nakonec vyšel ven a zeptal se své dcery, proč nikdo nepřichází na satsang. "Řekla jsem jim, že je chceš napřed vyzkoušet," odpověděla. "Měla jsem jim nejprve useknout hlavu a přinést ji k prozkoumání. Nikdo ale tuto zkoušku nechtěl podstoupit! Nikdo se neodvážil! Nikdo se nevzdal své hlavy! Nikdo mi nedovolil, abych ji odsekla. Jakou cenu tedy má tvůj satsang, tatínku ?

Každý musí zemřít. Ode dne zrození těla již číhá v pozadí smrt. Kdyby byli položili své hlavy, byli by realizovali pravdu toho, kdo umírá. Byli by poznali, co je život! Nikdo to ale nechtěl! Ta malá sedmiletá holčička věděla, jak navštěvovat satsang.

Všechna tato já a ty a moje a jeho či její nejsou na satsangu přípustná. Věnujte se tomu, abyste spatřil pravdu tváří v tvář. To je význam satsangu. Jste postaven tváří v tvář pravdě, svobodě, svému vlastnímu Já.

Kdo vás může zabít? Svého vlastního Já se bojíte a přitom závisíte na jiných já. Závisíte na tom, co není trvalé. Já a ty váš život nespasí. Milionkrát jste ze zrodil a milionkrát jste byl mrtev.

Chuť smrti znáte moc dobře. Nyní aspoň začněte poznávat, jak žít. Svůj život zachránit nemůžete. Vaše tělo zrodilo, aby zemřelo. Vy máte umírání rád. Milionkrát jste smrt okusil, takže ji máte rád. Vy nemáte rád život !

Je tak prosté žít. Je tak prosté být šťasten, je tak jednoduché být vždy v blahu. A vy prostě chcete smrt, to je vše. Měníte tuto láskyplnou zahradu milosti a krásy v řeznictví.

Dovolte sám sobě na nějakou chvíli, jen na okamžik vidět, kdo jste. Dejte svému Já čas. Svou hlavu jste užíval miliony let. Nyní konečně dejte čas svému skutečnému srdci.

Zůstaňte tichý. Prostě zůstaňte tichý a uvidíte, co se stane. Nyní, právě v tomto okamžiku zůstaňte tichý. Vaše vlastní Já přijde, obejme vás a políbí.

Dovolte to. Věnujte tento okamžik svému vlastnímu Já.

Neposlouchejte toto poučování ušima. Když to uděláte, půjde rovnou do hřbitovního odkladiště. Není snad paměť hřbitovem? Čím jiným by byla? Nejsou snad mrtví uchováváni v paměti?

To, co je nové, nelze v paměti najít. V paměti nenajdete nic kromě smetí. Odešli tam všichni mrtví. Tedy na ni zapomeňte. Nic nedělejte a nic nemyslete. Neposlouchejte, nedívejte se, nečichejte, nedotýkejte se a nic neochutnávejte. Co vám pak zbude?

Otevřete svá srdce, to je vše.

Po celé Indii konají lidé pouti. Jednou se jakýsi muž ze severu spřátelil s poutníkem z jihu a pobyli při svých cestách ve svých domech.

"Jsem bohatý muž," řekl přítel z jihu. "Žijeme velmi dobře. Kdyby mí dva chlapci, kteří jsou na škole, věděli, jak mnoho bohatství máme, nikdy by školu nedokončili. Uložil jsem tedy poklad pod mlýnský kámen své ženy. Až moji synové školu dokončí, rozdělím své bohatství mezi ně a svou manželku."

Minulo sedm let a muž ze severu znovu navštívil svého přítele na jihu. Byl velmi překvapen, jak ošumělý je jeho dům. Viděl jeho nešťastnou ženu, která mlela potravu svým sousedům.

Přítel se zeptal: "Co se to tu stalo?"

Paní odpověděla, "Před šesti léty šel můj muž do lesa, kde ho uštkl had a on zemřel. Od té doby máme velmi těžký život. Chlapci právě končí školu a skládají závěrečné zkoušky. Až studium ukončí, snad najdou nějaké zaměstnání, aby mi pomohli. Od smrti svého manžela peru sousedům prádlo, uklízím jejich domy a melu jejich zrní. A přece nemáme dost co jíst."

"Váš manžel vám před smrtí nic neřekl?"

"Ne," odpověděla, "jeho smrt byla náhlá a neměli jsme možnost mluvit." Přítel jí rozčileně sdělil: "Váš manžel schoval pod váš mlýnský kámen poklad zlatých mincí."

Jakmile žena uslyšela ze spolehlivých úst tuto zprávu, přestala mlít. Prostě přestala dělat to, co dosud, a byla velmi šťastná.

Poklad nebyl dokonce ještě ani vykopán. Po pouhém vyslechnutí zprávy ze spolehlivého pramene byla přesvědčena. Stala se velmi šťastnou.

Já vám nyní říkám, abyste odstranil utrpení. Kopejte šest stop hluboko pod utrpení, a poklad je tu. Ta rodina trpěla prostě proto, že neměla tu správnou informaci.

Tato informace přichází od někoho velmi blízkého, ktery říká: "Tady je poklad, poklad ve vás!"

Jděte dovnitř a najděte ho. Není to vlastně ani hledání. Byl tu vždy, ale byl zakryt nevědomostí. Nyní může být odkryt jen na základě informace od toho, kdo ví. Říká vám, abyste odstranil utrpení a podíval se pod ně. Je tam poklad. Každý okamžitě odhalí bohatství.

Poklad je tu, ale chybí správná informace. Vy prostě nevíte. Jděte tedy a perte sousedovi jeho prádlo. Toto prádlo je paměť. Když budete vědět, že na vás čeká poklad, okamžitě přestanete sousedovi prát. Jinak bude všechno, co děláte, praním špinavého prádla.

Je to po tisíciletí stále totéž. Tu a tam najdete pár opravdových učitelů, kteří lidem prospívají. Co se děje zde, je v této tradici a tohoto druhu. Bylo to tak vždycky.

Tam, kde je dav, veliký zástup, můžete si být jist, že je také nějaký podvod. Shluk lidí nebo dopravní zácpa znamená vždy nějakou nehodu. Docela stačí pár lidí - dva, tři nebo čtyři.

Kdyby se na ulici tančilo, kolik lidí by tu sedělo na satsangu? Buďte poctiví. Hudba a tanec - tak přitažlivé pro smysly - a jste pryč. Smysly směřují ven. Dotýkání se, ochutnávání, dívání se a poslouchání. Stačí velká atrakce někde venku, a vy jdete. Kdo by tu zůstával na satsangu? Nechte na pokoji toho, kdo přichází ke svému átmanu, ke svému vlastnímu Já.

Když sedím ve vaší přítomnosti, všechno se rozplývá.

Přítomnost je tu vždy. Bytí s Bytím postačí. Předtím jste se zajímal o stávání se. Bytí je přítomnost a poznat to je moudrost a svoboda.

Je tu něco, co se ve vaší přítomnosti děje. Nazval byste to milostí ?

Milost a přítomnost, je to totéž.

Potřebuje člověk gurua?

Vaším guruem je vaše Já, ale vy jste ho ve svém nitru neviděl. Nerozumíte řeči svého vnitřního gurua. Když budete velmi opravdový, když budete toužit a mít planoucí touhu ho vidět, tak vás to přivede k někomu, kdo mluví stejnou řečí jako vy. Vnitřní Já na sebe vezme podobu vnějšího gurua, aby k vám promluvilo vaší řečí. Říká vám: "Já jsem ve vašem nitru."

Když rozpoznáte tohoto vnějšího gurua jakožto své Já, porozumíte.

Ego je oddělením a toho se musíte vzdát. V tomto oddělení je ego subjektem a Bůh objektem.

Vlna považuje sama sebe za nezávislou na moři. Má jiné jméno, jiný tvar a pohyb a nevidí oceán, z něhož se zrodila. To je ego. Pak vám někdo řekne: "Patříte k oceánu. Vždy jste byl oceánem." Oceán je subjektem.

Je to ale víc než pouhé říkání. Mám takovou zkušenost, že to nejste vy, kdo mi něco říká, ale vaše bytí, které se přenáší tak, že je přímo zakouší. Pak vím, že nejsme odděleni.

To je milost. To je přítomnost. To je božská mluva. Vše, co vidíte, je totéž. Oči budou učiněny tak božskými, že uvidí jen božské.

Když hovoříte, hledím do vašich očí a jak slova přicházejí, přímo zažívám, že Já hovořím ke svému Já.

Ano. Totéž Já. Absolutno svatého člověka povznáší. Vidíte-li stejnou osobu, své vlastní Já, je to svatost. Není rozdílu mezi tím, kdo mluví a kdo naslouchá. Když se odevzdáte božskému, je to božství, jež hledí z vašich očí. Božství se dívá.

Kdo je požehnán milostí?

Každý.

Každý ji má?

Ano, každý ji má.

Proč jí naslouchá tak málo lidí?

Těch málo ví, že ji mají. Ostatní to nevědí.

 

Proč jsou vybráni?

Vybírá si vás milost v nitru, tak laskavé k vám je Já, vnitřní To, zdroj této milosti. Potřebuje s vámi hovořit vaším vlastním jazykem. Přivádí vás k člověku, který ve vás tuto skutečnost rozpozná. Bude k vám mluvit vaší vlastní řečí a poví vám jen to, že jste již svobodný. Nikdo, kdo vám říká, že byste měl dělat to nebo ono, by neměl být nazýván opravdovým učitelem. Měl by se jmenovat řezník.

Řezník?

Ano, jak jinak? Učitel vás osvobodí od veškeré činnosti všech představ a břemen.

Pětatřicet milionů let jste konal. Když jste konečně našel pravého učitele, nebude vás žádat, abyste něco dělal. Řekne: "Můj drahý synu, pojď a tiše seď. To je vše. Nedělej nic."

Vnitřní guru je vaše vlastní vnitřní Já. Vy je však neznáte, vy je nepoznáváte. Nerozumíte jeho řeči ticha, takže vás musí přivést k někomu, kdo něco říká a požádá vás, abyste zachovával ticho. To je vaše vlastní milost. Přichází z vašeho vlastního nitra. Kdo jiný by vám to mohl dát?

Ale to není moje, já to nevlastním.

Ano, není to vaše. Říkáte-li, že to není vaše, znamená to, že to nenáleží tělu. Není to uvnitř ani vně.

Poté, co jsem tu pobyl, cítím vás ve svém srdci. Poznávám vás jako svého učitele, jako mistra. Chtěl bych pokorně požádat, abyste mne přijal za svého žáka.

Koho žádáte?

Toho, kdo je přede mnou a v mém nitru.

Vejděte teď hned do svého srdce. Není mnoho času. Srdce je velmi blízko. Jak daleko je od vás srdce?

Bez vzdálenosti.

Vstupte tam teď hned. Jakou dostanete odpověď? Dávejte pozor, tady neexistuje dualita.

(Ticho)

To je odpověď. Když se vrátíte do svého srdce, neexistuje dualita. Toto srdce je jiné jméno pro pravdu, skutečnost, svobodu. Hleďte dovnitř a přibližujte se ke svému srdci s láskou.

Je tu jen ticho a klid.

To je učitel a to je učení. Zůstaňte svým srdcem. To je vše. (Směje se.) Zůstávejte svým srdcem.

POVAHA JÁ

Obraz slunce se může odrážet v tisíci zrcadlech. Je však jen jediné slunce, které září ve všech. Odrazy mohou být rozličné. Slunce je stejné. Slunce je jedno a září ve všem, v každém atomu. Stejné. Vědomí je stejné. Může se jevit jako pták, zvíře nebo strom, skála nebo člověk. Když si uvědomíte TO, nebudete trpět. Budete se radovat. Když jste vším, nic nepotřebujete. TO je absolutní, úplné, dokonalé. Všechno je prázdnota. Všechno je vědomí. Nedovolte, aby vzniklo "já" a hned uvidíte, kdo jste. Budete žít velice dobře. Jaká je nyní vaše zkušenost?

Prázdnota.

A co vzniká z prázdnoty a zase se do ní vrací.

 

Prázdnota!

Ano. Velmi dobře. Takže, když užíváte slova "já", odpovídá to naprosté prázdnotě. Nebude tedy existovat ztotožňování se zánikem nebo vznikem. Budete velmi dobře vědět: Je to v mém nitru. Celý vesmír vzniká a zaniká v mém nitru. Kde je nyní zármutek nebo utrpení, když celý vesmír vzniká a zaniká ve vás?

Někdo se vás ptá: "Kdo jste?" Odpovíte-li: „Jsem Nicholson, jsem Thompson, jsem Wolfgang atd.", pak skutečně na tuto otázku odpověď neznáte. Ptejte se prostě sám sebe: "Kdo jsem já?". Obvykle když sám sebe identifikujete, obracíte se ke svému tělu. Jak jste se stal tím, co se mění?

Dětství přichází a najednou je pryč. Změna. Říkáte: "Když jsem byl dítě... hrál jsem si... chodil jsem do školy."

Pak přišlo mládí. Už ne dětství. Někdo se stal mladým člověkem. Řeknete: "Stal jsem se mladým mužem s novými povinnostmi..."

Nyní však odešlo i mládí. Nastává stáří. Prožil jste zkušenosti dětství a mládí, ale stáří vám nedá zkušenost, na kterou byste mohl hledět zpět. Nemůžete říci: "Když jsem byl starý." Věk stáří vás odnese.

Co se mění ? Mění se tělo. Od dětství k mládí. Od mládí ke stáří. Stáří se mění v nemoci a ty ve smrt. Tím je tento kruh uzavřen.

Vy však zůstáváte stejný. "Když jsem byl malý. . . když jsem byl mladým mužem... když jsem starcem...“. Já zůstává neměnné. A Já je jedno a totéž ve všech! Každý říká "já".

Těla jsou různá. Já je stejné. Ve všech bytostech existuje jen jedna absolutní skutečnost, která se nemění.

Ztotožněte se tedy s tím, co se nemění. Ne s tím, co se rodí a umírá. Jak jste se vy, který jste neměnný, ztotožnil s tím, co se mění. Neztotožňujte se s tím, co se mění, s tělem, ale s Já.

Po všechna ta léta, generaci za generací jste toto Já ztotožňoval s tělem, myslí, s egem, se smysly a s projevem. Nikdo vám neřekl, abyste poznal, kdo je toto Já.

Je to tak prosté. To, co se nemění, je nesmrtelná pravda, věčné štěstí, je to blaho, vědomí a existence, pro něž změna neexistuje. Jak je tedy možné, že místo, abyste se ztotožnil s věčným štěstím, ztotožňujete se s tím, co se mění, trpí a znovu a znovu umírá?

Sešli jsme se, abychom zjistili, jak se zbavit ztotožňování se s tím, co se mění a jak se ztotožnit s neměnným a zůstat beze změny. Jaká v tom může být potíž? Prostě to trpělivě zkoumejte, kdykoli, nyní, v tomto životě nebo v životě příštím. Dokud tuto otázku nerozřešíte, nebudete šťasten. Možná, že jste se s touto otázkou nikdy nesetkal. Vždy jste kladl otázky druhým. A druzí se ptali vás. Tato otázka se však nikdy neobjevila. A možná, že bude i samotnou odpovědí!

Musíte však být opravdový. Jestli tuto otázku nedokážete vyřešit, chybí vám upřímnost.

Můj učitel opustil svůj domov, když mu bylo sedmnáct let. Žádný výcvik, žádné studium. Když jsem ho po létech potkal, řekl: "Vy jste Bůh sám. Jste Bůh."

Neměl jsem o tom nejmenší pochybnost. Mezi dokonalým učitelem a žákem, který je skutečně kvalifikovaný, zasloužilý a poslušný, je to záležitost minut. Žádné cvičení nepotřebujete. Jak daleko od vás může vaše Já být ? Jak daleko je Já od vás, že tu musíte dostat nějaké cvičení. Kdyby tu nebylo, pak byste ovšem nějaký prostředek potřeboval k tomu, abyste se k němu vzduchem, po silnici nebo po vodě dostal. Ono však je uvnitř. Uvnitř nitra. Blíž než váš dech. Je tam, kde dech vzniká.

Co potřebujete dělat? Pouze se vzdejte svého úsilí. Na to, abyste se něčeho zmocnil, potřebujete úsilí. Musíte vyvinout úsilí, abyste si něco představil. Ale kvůli tomuto si nemusíte nic představovat, protože to je zřídlo, ze kterého tryská samotná představivost. Je to místo, kde vzniká samotná myšlenka, tak co si o tom můžete myslet? A nemáte provádět ani žádná cvičení, ani cestovat ani určovat svůj osud.

Především odstraňte všechny tyto představy. Nechť je vaším záměrem něco jiného než cvičit nebo odkládat. Pak zažeňte vše, co vám přichází na mysl, včetně myšlenek o svobodě nebo osvícení, i myšlenek o jejich hledání a dosahování. Ve vaší mysli nesmí vzniknout ani pojem hledání.

MLUVÍM O OSVOBOZENÍ OD VAŠICH PŘEDSTAV O VÁS SAMOTNÝCH.

Nikdo vám nemůže nic dát. Toto je vaše vlastní věc. A vy ji musíte vykonat. I když ji odložíte, kdybyste ji odložil o miliony let - na jejich konci ji musíte vykonat.

Když víte, uvědomíte si, že vůbec neexistoval spánek, nevědomost ani temnota.

Kde je tma, když přišlo světlo? Kde je nevědomost, když přišlo poznání? Kde je potom provaz a kde had? Kde je přelud, když zmizelo nepochopení?

Všechno to jsou výtvory mysli. A vy jste je všechny stvořil svou představou.

Co to je představivost? "Nejsem toto. Nejsem absolutní svoboda. Nejsem absolutní existence." Ztotožňujete se s něčím, co netrvá, co není neměnné, co není věčné. To je odklad.

Takový odklad je jako mlýn, mele dnem i nocí. Mlýn pracuje a drtí všechny bytosti jako zrna. Mlýn pracuje, kameny se pohybují a bytosti jsou drceny.

Tu a tam se někdo vyskytne - jeden nebo dva - kdo je v bezpečné blízkosti mlýnské osy, kde jej rozdrtit nic nemůže. Vše, co je od centra, od Já, od Absolutní existence vzdáleno, musí být rozdrceno.

Toto vědomí bez subjektu nebo objektu musíte odhalit. Je to vaše vlastní vědomí a nazývá se svoboda ode všeho.

"Já" vzniká a chová se, jako by bylo vědomím. Vzniká ego a svět. Ego se oddělí od Já a samo sebe prohlásí za soběstačné. Z toho vznikají všechny potíže. Toto ego vzniká z vědomí a chová se přitom, jako by bylo od vědomí odděleno (Směje se.).

Vezme na svá ramena odpovědnost a nedá vám klid, neposkytne štěstí ani radost. Místo toho hledáte štěstí v předmětech. Všechny tyto představy vznikají ze špatné představy o "já".

Když toto "já" hledáte, zmizí a zůstane čisté vědomí. Nikoli "Já jsem vědomý", ani uvědomování si nějakého objektu. Žádný subjekt. Žádný objekt. Žádný den ani noc. Žádná dualita. Žádné opaky. To je nejzazší poznání. Přebývat v něm znamená pomáhat všem.

To musíte realizovat předtím, než budete komukoli jinému pomáhat. Toto poznání je soucit. Nic jiného než toto. Nelze ho realizovat nijak jinak. Ani čtením či cvičením čehokoliv. Je vším. Toto poznání je svrchovaným poznáním.

Není dosažitelné žádnou činností. Jestliže něco děláte, je to získávání nebo dosahování prostřednictvím nějakého procesu. Každé cvičení je buď mentální nebo fyzické. Toto ale nezávisí ani na mysli ani na těle. Vše, co z toho pochází, je TO.

Toto poznání se odhaluje samo ze Sebe. Je vždy zde -všudypřítomné, vševědoucí, je to věčný mír - je to podstata Já všech. Je zde a vy se věnujete něčemu jinému. Proto říkám: "Buďte tiší." Dovolte, aby se Samo odhalilo sobě Samotnému. Nepotřebuje žádnou pomoc. Je samozářící. Září svým vlastním světlem. Nepotřebuje ničí svíci.

Říkáte, abychom se dotazovali "Kdo jsem já ?" Říkáte ale také, že toto poznání nemůže být dosaženo slovy ani myslí. Můžete to vysvětlit ?

Ano. I papoušci se mohou naučit říkat: "Kdo jsem já? Kdo jsem já? Kdo jsem já?" Dotazování, o kterém já mluvím, provádí Já a dotazuje se na Já.

Je to způsobeno nepochopením toho, že Já, které myslí, není Já. V mysli vzniká určitá pochybnost, že ,Já nejsem vědomí".

Tato pochybnost je jako vlna na oceánu vědomí. Čeho je třeba k tomu, aby se tato myšlenka vrátila zpět do oceánu, když už oceánem je?

Někdy se objevuje "já " a myšlenky.

Když "já" klesne do oceánu, je to to, nač jsme čekali. Žádné "já" tu už není. Vraťte se do oceánu jakožto oceán a pak žádné "já" nebude existovat.

Oceán tančí. Dívání se je tanec. To je celkové Já. Jednotlivé "já" je klamné "já", egoistické "já". Je tu i jiné Já. Úplné Já je oceán.

Já znamená úplné Já. Oceán jakožto vlny. Já jsem vlna. Já vznikám a zanikám. Z hlediska oceánu oceán vzniká a zaniká.

Vzdejte se svého ztotožňování se s individuálním "já", které jste dříve používal. Když tu je "já", jsou tu i ostatní: já, vy, on.

Toto "já" je úplným Já, když zmizí rozdíl mezi vlnami, čeřením, bublinami a příbojem. Vše je jediný oceán. Já nemá vzhledem k oceánu žádnou představu, žádnou oddělenost ani individualitu. Může to být velmi krásný tanec, jestliže mu člověk rozumí. To je úplné vědomí.

Jak mám přestat usilovat ?

Především zjistěte, kdo usiluje. Otázka: "Kdo usiluje?" vás povede k Já. Hned teď ! Najděte osobu, která usiluje.

Já usiluji.

O.K. "Já se snažím." Vraťte se zpět. ,Já se snažím" vás vede zpět k se a se k "já". Nyní jste u "já". Nyní mi řekněte, kdo se snaží?

Podívejte se za "já". Podívejte se pod "já". Hledejte zdroj "já". Nyní mi řekněte, z čeho "já" vzniká, kdo se snaží ? "Snažím se já" vás vrací zpět, tam, odkud jste přišel. Podívejte se hlouběji. Podívejte se na samotný zdroj, ze kterého "já" pramení. Podívejte se dolů. Řekl jste: "Jak se mám přestat snažit?" Podívejte se na zdroj "já", které se snaží.

Jsem zmatený.

Podívejte se na zdroj "já" a jaký zmatek tam je?

Žádný.

O.K. Teď jste tedy u zdroje "já". Řekněte mi: je tam nějaký zmatek?

Ne.

Co jiného tam tedy je? Řekněte mi nyní, kdo se snaží? Zůstaňte tam chvíli a dívejte se kolem, kde žádné "já" není a číhejte na myšlenku "já se snažím". Dívejte se kolem.

Dívám se kolem a nevidím nic.

Podívejte se na zdroj "já". Kde vzniká?

Tady.

O.K., tady. Buďte v samotném tady a podívejte se, co se dá dělat. Dívejte se kolem a pozorujte, kdo tu je, kdo je přítomen ve zde!

Nikdo.

Kdo se tedy potom snaží?

Nikdo.

Nikdo se nesnaží. Jestliže jste nikým, pak se nikdo nesnaží. Jaký tedy máte problém? (Smích)

Ať se nikdo nesnaží a ať nikdo neumírá, co vám na tom záleží? Co na tom záleží? Ať se nikdo nesnaží a ať nikdo neumírá. Vy nemáte žádný problém. Jaké je tu nyní podnebí? Je vám vhod? (Smích)

Nikdo tu není.

Jestliže tu nikdo není, je to mír. Když se sem vloudí nějaké tělo, je mír porušen. Když tu není žádná věc a když tu není žádné tělo, jste-li docela sám - není přítomna ani myšlenka - jak tento stav nazvete, neklid nebo mír?

Mír.

Co jste udělal, abyste byl až do okamžiku vyrušení v míru?

Díval jsem se.

Ano. Předtím jste se nedíval, a proto jste byl neklidný. Po milionech let neklidu se díváte, a nalezl jste mír. Dívejte se dále. Pojďte. Dívejte se znovu. Znovu se dívejte. Pojďte chvíli se mnou.

Nyní mohu vidět tvář. Ta tvář teď není neklidná. Výborně. Výborně. Tak dlouho na vás čekala. Kde jste se toulal? Nejlepší způsob, jak spatřit osvíceného člověka, je stát se sám osvíceným. Nesmíte se ptát na nic jiného, ale máte plné právo tázat se "kdo jsem já?".

A co soucit s druhými ? Nemusí být na to dva ?

Děkuje váš žaludek vašim rukám za to, že kladou do úst potravu? Když říkáte "já", máte na mysli každý jednotlivý vlas na svém těle? Když máte dvě ruce a dvě nohy, znamená to, že je vaše tělo rozděleno na části, nebo je to tělo jediné?

Aby žaludek děkoval rukám, musí tu být rozrůzněnost. Mít pocit soucítění také znamená rozrůzněnost. Ruce nesoucítí se žaludkem. Když "víte", že něco je soucitem, žádný soucit to není. To je potom učení misionářů o tom, jak soucitně konat, jaké by měly být ruce. To je omyl, ktery hlásají náboženství. Hlásají strach a trest před smrtí a nebe po smrti.

Nemůžete to pochopit myslí. Jenom zůstaňte tichý. Nechte, ať to přijde samo. Zůstaňte tichý. Hleďte, aby se vás v této chvíli nedotkla žádná myšlenka. A jste tu... vždy zde.

Co když tu je myšlenka: Kdo jsem já?

To je totéž.

Totéž. (S pochybností) Jak...?

Důraz je na Já. Když se vrátíte k Já, vše se rozřeší. Kdo a co se noří do samotného Já.

Kdo a co možná, ale proč?

Co, kdo a proč se rodí ze samotného Já. Já je jejich matkou. Najděte matku, samotné Já.

Dívejte se, kde se matka rodí. Vy jste zrozen z matky, co a proč se rodí z téže matky. Hleďte tam, kde se zrodila matka: dívejte se k babičce. Kde se narodila tato matka? Abyste našel matku, musíte jít k babičce.

Jak najít babičku, jak najít zdroj? Jenom se vzdejte úsilí. Vzdejte se úsilí jakéhokoli druhu, mentálního, tělesného, jakéhokoli.

Tak se obrátím ke zdroji?

Ne. Zdroj je už tady. Jenom se ptejte: Co je "já"? Když budete "já" zkoumat, zmizí. Když zmizí, vejde do svého zdroje, a když se ponoří do zdroje, stane se toto "já" ne-já.

Otázka zní, co je toto ne-já, v němž vše vzniká? Je tu všechno. Jsou tu i představy. V čirém, hladkém oceánu jsou vlny. Vlny, které tu nyní nejsou, mohou vzniknout. A to jste vy. Ztotožněte se a ponořte se do vody a vln. Voda se musí vnořit do vln a vlny do vody, protože jsou jedno a totéž. Mezi vodou a vlnami není rozdílu. Není rozdíl mezi oceánem a vlnami. Ani vy a vědomí nejste odlišní. Musíte si být vědom svého Já.

Když jste si vědom hory, stromu, trávy, osla, není to všechno ve vašem vědomí? To vše je vědomí. Jak se odlišujete od někoho jiného? Kdo jsou ostatní? Kde jsou ostatní? Ve vědomí?

Není zde rozdílu.

Ano, rozdíl je jenom představou mysli. Ve skutečnosti rozdíly neexistují.

Takže vaší nejlepší otázkou opravdu je: "Kdo jsem já?" To proto, že je to otázka subjektivní. Všechny ostatní otázky jsou objektivní.

Je to subjektivní otázka, kterou nikdo neklade. Každý se ptá: "Kdo jste vy? Kdo je on?" Nikdo nemá čas, aby se zeptal: "Kdo jsem já?" Nikdo.

Ten, kdo se ptá, je osvobozen od tohoto projevení, provždy osvobozen od koloběhu zrození a smrtí. A přitom existuje tak málo lidí, kteří zkoumají své vlastní Já. Ostatní to nedělají, proto budou trpět.

Málokdo tu a tam učinil krok ke zkoumání, našel odvahu se dotazovat. Není to vědění, dostávání, ani dosahování čehokoli. Je to realizace. Odhalujte. Musíte to odhalit, to je vše. Blaho už je tady a vy žebráte.

Když existuje klam, je podstata skryta za jménem a tvarem. Říkáte, že se jmenujete Susan. Myslíte si: "Vypadám tak a tak. Mám takovouto podobu. Můj věk je takový a takový. Patřím do této země. Náležím k tomuto pohlaví."

Toto tělo je podoba a Susan je jméno této podoby. Tím je zakryta skutečnost. Všude tam, kde je jméno a tvar, je klam. Jméno a tvar nejsou trvalé.

Do spánku vás jméno a podoba nenásledují. Položte si tedy otázku: "Kdo jsem bez jména a podoby?" Nejste tímto oděvem, tímto výdělkem ani těmito vlasy. Nejste tělo! Nejste mysl!

Co zbývá? Už je to tu. Nebytí je vykořeněno a zůstává Bytí, krása, věčnost. A to je to, čím jste vy.

Všichni spí. Když spatřujete cokoli mimo sebe, když vidíte dualitu, nazývá se to sněním. Předměty vidíte jen ve snu. Je-li tu něco druhého, je to sen a aby se sen dostavil, musíte spát. Spánek je nevědomost. Když se z tohoto stavu probudíte, probudíte se k vědomí.

Od té doby, co jsem ve vaší blízkosti, nejsem si už docela jist, zda ještě bdím.

Nevědět je dobré. Abyste věděl, musí tu být někdo jiný, aby věděl o vás nebo abyste vy věděl o něm. Zde jste sám. To je nejzazší pravda. Nikdy se nic neobjevilo a nikdy nic nezmizí. Jste sám. Toť vše. A toto osamění je někde jinde, než kde může slunce zářit nebo něco osvětlovat.

V každém jazyku kromě sanskrtu znamená "já" ego nebo nějakou zosobněnou individualitu. V sanskrtu Já znamená brahma, které nemá jiný význam než brahma. Jen brahma je samotné TO. Neptejte se po vysvětlení. Nelze to uchopit smysly ani myslí. Je to nedotčené a nevyslovitelné. Je to samotné TO. Nechte to tedy být.

Brahma je vše. Nemůže být definováno. Vše. Věčné. Je tím, v čem přebývá vesmír, v čem přebývámemy všichni. Je to ono brahma, jež dlí ve všech srdcích. V srdcích všech bytostí: lidí, zvířat, ptáků, mořských živočichů i skal. Brahma přebývá v každém srdci. A vše přebývá v brahma.

Z nějakého důvodu si představujeme, že jsme od brahma odděleni, tak jako si vlna představuje, že je oddělena od oceánu. "Jak? Proč?" Nechte to být. Nemluvme o tom.

Když sedíte. pod stromem a odpočíváte a spadne vám ze stromu na záda had, budete koukat na strom, ze kterého spadl? Nebo snad budete zkoumat, o jaký druh hada se jedná? Pokud to uděláte, bude na takovou analýzu příliš pozdě. Lepší je hada odhodit, jakmile dopadne.

Jsme od svého Já nějak odděleni. A velmi málo z nás, ze všech těch miliard lidí - pomiňme ostatní nespočetné druhy - velmi málo je těch, kteří chovají jediné přání - vrátit se domů.

Nuže, jaká je nejrychlejší možná cesta, abychom se dostali domů a nemařili čas? Mnozí z vás mi řekli, že strávili deset, dvacet, třicet let s mnohými učiteli. Hledali jste mír, svobodu, osvícení. A nic se nestalo. Říkáte: "Stále ještě nejsem svobodný. Četl jsem knihy, vyzkoušel všechny možné druhy mede a jógy. Nic se nestalo. A tak jsem to stále nedokončil."

Zde se nevyučuje žádná metoda, cesta ani terapie. Nejsou tu knihy, kterými byste se mohl zabývat. Skutečný cíl nemá se studiem knih nic společného. Knihám chybí zkušenost. Studiem žádné knihy zkušenost nezískáte. Jste zde, abyste zažíval přímo.

Můžete po mnoho let číst jídelní lístek... sedět v restauraci od rána do večera a číst si v něm. Povídat si s recepčním nebo se přátelit s číšníky, není to však ten pravý způsob. Správný postup je objednat si jídlo a sníst je. Když to uděláte, nemusíte už chodit do žádné jiné restaurace, protože jste to udělal. Měl jste přímou zkušenost.

Když jíte, konejšíte svůj hlad, který vás do restaurace přivedl. Přijdete-li do restaurace a budete-li jen číst jídelní lístek, váš hlad ukojen nebude. Když restaurace nabízí hliněné atrapy jídel, nemůžete je sníst. Jestliže to však uděláte, nebudete uspokojen.

Jste tu, mí drazí přátelé. Jsem velmi spokojen i s výsledky. Dostalo se mi velkého povzbuzení. Někteří lidé mi poskytli absolutní radost. Žádám však každého z vás, kdo je tu přítomen - a je vás tu dost z celého světa - abyste dávali světlo každému. I jediná zápalka dokáže spálit celý les nevědomosti. Zkuste tedy jednu zápalku, zápalku "jsem svobodný" a nevědomost bude okamžitě spálena.

MEDITACE

Žádné cvičení, nic, co zabírá čas, vás nemůže vyprostit z pout. Nic, co je konáno s představou času, vás nepovede ke svobodě, jež je mimo čas. Musíte z času vyskočit. Co je čas, kromě představy "já jsem tělo"? Můžete bez této představy čas vnímat? Myslet si "já jsem to či ono", to je nadutost.

Abyste se zbavil svého zvyku, vycházíte prostřednictvím smyslů ven. Pro kontrolu mysli je bezpodmínečně nutná meditace. V meditaci lze zadržet mysl, která má ve zvyku stáčet se ven. Musí to být meditace bez úsilí, nejógová.

Jógová meditace vám může dát větší vědomí těla. Já mluvím o meditaci zaměřené na svobodu, o meditaci, kdy je pozorována mysl ve svém zdroji. Jógovou meditací lze dosáhnout klidu, ale když meditace skončí, zvyky mysli přetrvávají. Děje se tak proto, že je zaměřena na tělo, a ne na svobodu.

Meditací vedoucí ke svobodě je dotazování se na Já. Taková meditace uvězní všechny vnější tendence mysli. Jen pozorujte zdroj Já. Pozorujte, kde vznikají myšlenky. Bděle! Ostražitě! Bez úsilí! Najděte to. Když vzniká Já, vzniká i tělo a projevení. Toto projevení je vaší projekcí založenou na pocitu Já jsem.

Nevím, co si mám myslet o cvičeních, o nichž jsem četl v knihách.

Můžeme se setkat s mnoha metodami předepisovanými pro různé povahy. Každá vás učí něco určitého dělat, ať už je to fyzická, slovní nebo mentální činnost. Základem všech těchto cvičení je mentální gymnastika. Nezajímají se o zvání klidu. Tuto prostou pravdu nikdo neučí.

Zůstanete-li tichý, všechna náboženství selžou. Selže falešné učení. To je způsob, jak najít mír a lásku mezi lidmi. Zůstaňte tichý. Celá struktura náboženství se pak zhroutí. Náboženství vám přináší strach. Strach z pekla. Když nebe dělat to a to, přijdete do pekla. Všechna náboženství učí tomuto strachu, všechna jsou založena na strachu z pe Žádné náboženství neučí, jak zůstat tichý.

Zůstanete-li tichý aspoň na pár minut v průběhu celého života, možná se vám podaří dosáhnout míru. To je způsob, jak dosáhnout skutečnosti, osvobození, nirvány. Zůstaňte tichý.

Je to na vás. Podle svého temperamentu si lidé volí různé cesty, po kterých jdou. Jen velmi málo z nich ztichne aspoň na pět minut. Místo toho chodí do Himálaje, do chrámů, na poutě. Jen málokdo stráví doma v tichosti aspoň pět minut.

Učitel tedy není zapotřebí. Když učitel říká: „Jen zůstaňte tichý", jeho obchod nevzkvétá.

Když vám učitel řekne, že nemáte vůbec nic dělat, že máte jen zůstat tichým, k čemu pak je? Jeho obchod nepokvete, a tak vám musí říci, abyste něco dělal. Žádné náboženství nebude potvrzeno, žádné knihy nebudou vydávány. Nepte žádné učení. Jen zůstat tichý. Bez ticha není NIKDE spočinutí.

Vzpomínám si, že jsem měl v minulosti zážitky blaha a potěšení a když teď sedím, vždycky čekám, že to bude zase takové. Nechci jen ticho. Očekávám něco víc.

Říkám vám: neočekávejte nic! Vaše mysl způsobila projí, které po projekci běží dál. To vám nedá mír. Proto zjistěte, kde toto očekávání vzniká. Toto očekávání jste nesplnil žádným jiným způsobem. Nyní můžete strávit pár minut zkoumáním, z čeho tato naděje vzniká.

Místo aby vybíhala za svými smysly, je mysl uvězněna a připoutána ke svému zdroji. To, co chcete, je mír mysli, správně?

Ano.

Tak teď si můžete posloužit. Proč jste chodil za tolika guruy a do tolika ášramů? Měl jste z toho nějaký užitek?

Dovedu provádět cvičení, která mi někdy dělají dobře.

Cvičení nejsou problém. Můžete pořád sedět. Jóga tělu jistě prospívá, ale o to nejde. Je-li vaše tělo nemocné,. můžete dělat určité věci, abyste tělo zachoval: provádět určitá fyzická cvičení, můžete jíst dobrou sattvickou potravu nebo praktikovat jednoduchá jógová cvičení.

Jestliže však provádíte cvičení za účelem nějakého zisku, je to něco jiného. Hledání jakýchkoli sil provádí ego s mykou "já konám".

Jednou jsem v Himálaji potkal člověka, který ovládal mnoho sil. Dovedl levitovat (sedět ve vzduchu). Měl síly manifestace. Jeho guru mu však v okamžiku své smrti řekl: "Ukázal jsem ti všechno, co znám, ale nenašel jsem kone pravdu. Hledej tedy toho, kdo ti nejzazší pravdu může dát."

Netoužíte-li po ničem, dostanete vše, co existuje, aniž jste o to žádal. Musí snad král říkat, že chce nějaký dům anebo jinou věc? Patří mu celé království. To dostanete i vy. Nežte nikde nic jiného.

Na světě se provádí nespočet praktik, cvičení a sádhan. Různé jógy, mantry, uctívání atd. Otázkou je, co je cílem, co chcete. Různé praktiky mají různé cíle. Můžete třeba mluvit o brahma, protože věříte, že "já" znamená individuální vědomí. Brahma je však to, co je bez jakýchkoli atributů. Souhrn poznání o sobě samém, jež je bez druhého. Vůbec žádná dualita. Tomu se říká brahma.

Cílem je brahma bez atributů, které je mimo dosah mysli a intelektu. Odhaluje Samo sebe Sebou samým, protože je mimo mysl, intelekt a smysly i mimo dosah jakéhokoli cví. Odhaluje se samo. K tomu, abyste ve tmě něco našel, musíte mít světlo. Abyste viděl světlo, světlo nepotřebujete. Je to světlo samo. Samo sebe odhalující, samozářící. Je jedno bez druhého, protože je bez atributů.

Radím vám, abyste realizoval to, co je bez atributů, neprněné, věčné brahma. Cvičení mohou očišťovat nebo vám mohou poskytnout nějakou dočasnou úlevu. Jaký druh cvičení je vašemu cí1i nejblíž?

Těch málo lidí, kteří chtějí realizovat absolutní brahma, medituje jen o brahma bez atributů. Při meditaci o brahma bez atributů neexistuje žádný předmět meditace. Žádné soustředění na předmět z minulosti, přítomnosti nebo bcnosti. Meditujte o neposkvrněném brahma, jež není nic jiného než váš vlastní átman, váš základ, vaše vlastní pota.

Nejste-li bezprostředně schopen sledovat, co se tu děje, můžete ve cvičení chvíli pokračovat. Pomalu uvidíte, že ten, kdo medituje a to, o čem medituje, mizí.

Když už si chcete něco myslet, proč si myslíte "já jsem tělo", nebo něco, co není trvalé? Když už chcete mít myšle když bez ní nedovedete být, proč nemyslíte "já jsem brahma"? Když už chcete cvičit, pak je myšlenka "já jsem brahma" nejvhodnějším cvičením. Je to cvičení, které je nejblíž vašemu cíli. Každý ášram, každé centrum vám pone nějaké léčení nebo vám uloží nějaké cvičení, abyste byl zaměstnán. Proč? Protože tu nikdo nerealizoval pravdu, aby vám řekl: ,Jen zůstaňte tichý."

Kdyby vám říkali, abyste byl tichý, k čemu by tu ášramy a centra byly? Komerčně by zkrachovaly. Co může být lepším učitelem nebo lepším učením, než "buďte tichý"? To je učení mého mistra.

Kdo jiný mohl v tomto století dát toto poučení ? Je jediným učitelem tohoto století, který mohl říci "zůstaňte tichý". Zůstat tichý je jediný způsob, jak uniknout z koloběhu utrpení. Cvičení, rituály, mantry nebo provádění jógy jsou velmi dobré, protože něco v tomto směru je lepší než být ztracen ve světě. Někteří z vás již Pravdu přímo zakusili, jiní chtějí další objasnění a někteří nechápou, co se tu děje. Dovolte, abych to vysvětlil. Každé cvičení, které provádíte, je zaměřeno na určité centrum. Tělesné cvičení působí na tělo. Dechovými cvičeními jsou pránájáma, kundaliní, krija a tak dále. Rádžajóga a intelektuální cvičení jsou zaměřena na centrum mentální.

Protože vaší podstatou je vždy vědomí, neexistuje nikdy doba, kdy by nebylo vědomí přítomno. Když jste v bdělém stavu a jste zapojen do světských nebo duchovních činností, jste si vždy velmi dobře vědom toho, co děláte. I ve snovém stavu si uvědomujete snícího a sen. Někdy se probudíte k dalšímu bdění a uvědomujete si, o čem jste snil. Jste si vědom i radosti, kterou jste prožíval v bezesném spánku.

Když odmítnete ostatní stavyění, snění a spánektane mysl v pokoji, v míru. V tomto míru jste velmi vědomý!

Toto vědomí je přítomno ve všech stavech. Vědomí je základem, pramenem, zdrojem. Žádné slovo nedokáže vřit, co to je. Nemůžete ani popřít, že vědomí existuje vždy. Vědomí je existence sama! Samotné blaho! To nelze popřít.

Vidíme-li zralost lidí, kteří jsou nyní zde na satsangu, můžeme o těch věcech mluvit a oni je mohou dosáhnout. Někteří z vás to zažili a o své zkušenosti hovořili. To mi přináší velikou radost.

Já takto svět nezažívám. Zdá se, že existují období, kdy si nejsem jist, že jsem vědorný.

Popíráte tedy vědomí, ano?

Správně.

Nejste si toho popírání vědom? Vypadá to tak. (Smích)

Při své buddhistické meditační praxi jsem dvacet let zko sebe sama.

To je zkoumání, které právě provádíme. Zkoumejte. Jděte do nitra!

Co jste těch dvacet let dělal?

Hleděl jsem dovnitř a viděl jsem. prázdnotu "já" a jevů. Mám pocit, že jsem mnoho získal. Ne "já“; ale mám pocit, jako by došlo k pochopení.

To pochopení bylo vypůjčené. Slovo prázdnota, které používáte, je plné egoismu, není skutečnou prázdnotou. Je to jen vypůjčený pojem. Prázdnota, o které mluvíme my, není prázdnotou. Prázdnota s tím nemá nic společného. Nechte slovo prázdnota být. Kde jste se mu naučil? Někde jste je slyšel. Patří minulosti a nemá nic společného s tím, o čem mluvíme.

Slovo prázdnota poukazuje na něco jiného, tak jako prst ukazující k měsíci. Abyste viděl měsíc, musíte odmítnout prst. Odmítněte slovo prázdnota, chcete-li se dostat za ni. Je to prst, ukazující na něco, čemu nedávám žádné jméno.

To jsem tedy těch dvacet let ztratil, že?

Těch dvacet let vás přivedlo sem. Nejen dvacet let, ale třicet pět milionů let.

Ve skutečnosti však čas neexistuje, nikdy neexistoval. To je zkušenost. To je nejzazší zkušenost. Čas je podvod mysli. Dotknete se slova "já" a čas vznikne: minulost, přítomnost a budoucnost. Tato Pravda je nevyslovitelná.

Když medituji, cítím potřebu kontaktu s lidmi. Co bych měl dělat?

Když meditujete, tak meditujte. Když jste mezi lidmi, tak buďte s nimi.

Ne. Když medituji, nejde mi to, protože se bojím, že budu sám.

Tato osamělost je začátkem meditace. Před osamělostí meditace neexistuje, protože se držíte něčeho jiného. Vaše meditace začne, až když nebude nic jiného existovat.

Abyste měl strach, musí tu být idea něčeho jiného. Strach přichází až tehdy, kdy se objeví něco druhého, nikoli pře. Můžete mít strach, než začnete s meditací. Strach z toho, že opouštíte všechno ostatní nebo strach z nepoznaného, které je před vámi. Ještě nikdy jste tímto způsobem do meditace nevstoupil.

Meditace je láska k vašemu vlastnímu Já. K nikomu ju.

Co je to meditace?

Meditace je soustředění na samotné vědomí, které tu vždy bylo. Nejste snad vědomý, když meditujete? Když jste ve své duši, musíte být vědomý. Být si vědom tohoto vědomí je meditace. Toto uvědomění vám odhalí pravdu. Buďte stále vědomý a Vědomí samo vám odhalí pravdu. Tomu se říká meditace. Čeho byste se bál? Uvědomování je meditací o Pravdě. Meditací je uvědomělé meditování o Sobě samém, a ne o nějakém předmětu.

Když medituji, přicházejí myšlenky, aby mne rušily. Co mám dělat ?

Dejme tomu, že teď meditujete. Sdělte mi svou myšlenku.

Byl to obraz.

Obraz je myšlenka. O čem jste přemýšlel?

Myslel jsem na svého mistra.

Myslete na svého mistra dál. Nyní tuto myšlenku nahraďte jinou. Podívejte se, co je za myšlenku, která přišla.

Myslel jsem na své rodiče.

Dobře. A co jste udělal s myšlenkou na svého mistra?

Je stále ještě někde v mé mysli.

Ne někde. Mysl je myšlenka. Není v tom rozdíl. Když zmizela myšlenka na mistra, objevila se myšlenka na rodiče. Podržte myšlenku na své rodiče. Držte ji pevně. Hledejte další, důležitější myšlenku, dominantní myšlenku. Mistr od. Dobře. Nyní odstraňte rodiče. Co tam je?

Má sestra.

Dobře. Ulpěte pevně na myšlence na svou sestru a řekněte mi další myšlenku.

Dítě mé sestry.

O.K., podívejte se. Mistra jste odmítl. Ať jde do pekla, o nic nejde. Pak rodiče... odmítnuti. Stále udržujete v mysli to nejlepší, to, co nejvíc milujete. Rodiče nahradili mistra. Jsou vám dražší než on.

Když uzavřete sňatek, zapomenete na své rodiče. Zapete všechno pro lásku ke svému partnerovi.

V mysli může být vždy jen jedna myšlenka. Naše myšlenky se vždy týkají toho, co nejvíc milujem>

Jak jste ztratil myšlenku na svého mistra? Mistr musí být někdo, kdo vám dá mír mysli, osvobození od pout, kdo vám poskytne úlevu ve vašem trápení. Když jste se vzdal myšlenky na rodiče, pak na sestru a potom na dítě, je to rozrušování mysli. Než se stanete lidskou bytostí, musíte nejprve projít miliony druhů. Máme možnost volby, kterou snad ostatní druhy nemají. Je to volba mezi dovršením a odmítnutím. To je volba, kterou jste učinil, když jste šel ke svému mistrovi. Šel jste si k němu pro svobodu. Jak jste toto mohl odmítnout kvůli svým rodičům a sestře?

Nešel jsem si k mistrovi pro svobodu.

Pro co tedy, pro hudbu? Jestliže jste si nepřišel pro svobodu, zamítl jste svého mistra právě z toho důvodu.

Co míníte slovem mistr a jaké je tedy vaše přání ?

Chci osvícení. Chci být blíže Bohu.

Když budete blíž Bohu, bude to oproštění se od utrpení, osvobození od běhu světa. Přišel jste k mistrovi, aby vás naučil být blíže Bohu, že ano ?

Ano

Nu, to je velmi dobrá myšlenka. S touto myšlenkou oněte všechny ostatní myšlenky a vztahy. Přicházíte k učiteli, aby vám řekl, jak se dostat blíže k Bohu. Nyní jste našel učitele, který vás Bohu představí. Místo, abyste se držel této myšlenky, nahradil jste myšlenku na mistra, ktery vám umožní dostat se blíže k Bohu, myšlenkou naenou.

Nadřazenou?

Ovšem. Jen tak může být předchozí myšlenka nahrazena. Vybral jste si myslet na nadřazenou, pro vás přitažlivější věc.

Žádná nadřazená myšlenka neexistuje.

Pak se tedy držte této myšlenky. Nyní, když ji držíte, hledejte jinou, kterou byste ji nahradil. Buďte opatrný. Je to velmi důležitá myšlenka. To je důvod, proč jste sem přišel. Když ji nahradíte jinou, odcházíte od Boha. Žádná další možnost tu není. Volte tedy.

Nemohu myslet jinou myšlenku.

Velmi dobře. Nemůžete. Jestliže existuje něco, co je této myšlence nadřazeno, nechte ji odejít. Když tuto příležitost promeškáte, promeškáte tu nejdůležitější myšlenku tohoto lidského života. Požehnaný člověk, který dal této myšlence vzniknout. Jiné myšlenky se vás nemohou dotknout.

(Dlouhé ticho) O.K. Uplynulo deset minut. Našel jste nějakou jinou, důležitější myšlenku, kterou byste mohl tuto myšlenku nahradit?

Ne.

Dokud se této myšlenky nevzdáte, nemůže jiná přijít. Nic se nemůže dotknout pravdivé myšlenky "chci být volný". Jinak začnete myslet na rodiče... i krávy mají rodiče, sestry a děti.

Jak tedy dosáhnout úspěchu? Jdete snad do karbanického brlohu, když chcete studovat medicínu? Můžete se takovýmto způsobem stát doktorem? Pečlivě zjistěte, co chcete a zňte u toho.

Já jsem odmítl své rodiče. Odmítl jsem svou rodinu. Šel jsem k svému mistrovi. Nic nemohlo překonat myšlenku "chci být volný". Nic mne nemohlo odtrhnout od mého mistra. Myšlenku na Boha jsem měl v hlavě čtyřiadvacet hodin denně.

Abyste našel trvalou radost, musíte hledat správným sm. Nenajdete ji v žádném vnějším objektu. Každý předmět vzniká, trvá a pomíjí. Trvalou, věčnou radost musíte hledat někde jinde. Nepřisuzujte radost něčemu jinému, ať je to člověk, slunce, měsíc nebo hvězdy.

Zastavte svou tendenci vybíhat za vnějšími objekty, ať jsou jakékoli. Zabraňte své mysli stáčet se směrem ven. Potom se musíte vrátit ke své vnitřní kráse. To je vaše skutečná podstata: věčné blaho, jaké jste dosud nepocítil.

Můžete mít potěšení, můžete se dívat ven; ale nemyslete si, že přilnutím k vnější kráse nebo vnějšímu štěstí byl někdy někdo uspokojen.

Nemařte tedy svůj život vnějšími věcmi. Zastavte svou mysl a zabraňte jí v její tendenci stáčet se ven, která trvala miliony let.

A nyní je čas. Jste zde. Musíte zastavit všechny minulé tendence mysli vyplouvat ven. Pak ji nasměrujte na své Já. Musí existovat Já, které slunci, hvězdám a celému světu přisuzuje krásu. Zjistěte, kdo je toto Já, které je nekonečným rezervoárem krásy, lásky a štěstí, jejž jste tak dlouho pádal.

Mysl vždy běží za okamžitými potěšeními a bez konce přeskakuje stále za dalšími. Chcete-li to vůbec jednou ukončit, pak ji zastavte a nasměrujte do jejího zdroje. Pak poznáte krásu této nádrže. Pak se do ní vaše mysl ponoří a rozpustí se jednou provždy.

Mysl je tak zrádná a vy jste jí nechal příliš dlouhý provaz. Není to tedy její vina. Jednoho dne se budete muset rozhot, a ten čas nyní nastal. Jste tu kvůli satsangu. Musíte najít věčný mír. K tomu není třeba usilovného cvičení. Musí to být to, co tu na vás v tomto okamžiku již čeká. Tento okamžik stačí.

Byl jsem tu tří týdny a vy jste mne osvobodil od bídy mé nadutosti. Pak jsem šel do Púnu a pět neděl prováděl tantry. Nyní jsem zmatený. Velmi často jsem se hněval, ubližoval, žárlil, zuřil a byl připoután k nadějím týkajícím se mé příteě. Tyto naděje se však ani zdaleka nesplnily. Nyní se cítím být otřesen.

Takže? Co chcete?

Co mám dělat s emocemi, když přijdou? Něco ve mně chce bojovat. Jak to mám zastavit ? Jen dotazovánírn "kdo jsem já?"

Jak to máte zastavit? Přišel jste sem proto, abyste to zastavil. Tady neexistuje žádné léčení. Každý, kdo říká "dělejte to nebo ono", je řezník, ne vůdce. Žádný skutečný učitel vám neřekne "dělejte to nebo ono". Chápete?

Osoba, která vám říká "dost, už jste toho udělal dost, nyní buďte tichý", to je osoba, která s vámi zůstává jen chvilku. Ostatně do léčby je zahrnut každý, a to je vaše karma.

Proč nejste tichý? Léčba se provádí myslí, že ano? Tělo, pocity a mysl. Můžete provádět nějakou léčbu bez mysli a bez těla?

Tady nepotřebujete ani jedno. Aspoň jedinou minutu nepoužívejte svou mysl nebo tělo a zažijete věčný mír. Zůstaňte na okamžik tichý a uvidíte, co nastane.

Zdá se mi, že jsem Bytí zažíval víc se zavřenýma očima. Jsem zvědavý na doporučované meditační techniky.

Mluvíte o Bytí a mluvíte o technikách. Jeden plave v řece a druhý je ve vašem pokoji s knihou, která poučuje o plav Ležet v posteli a číst si o tom, jak se máte potápět v řece, to je technika Bytí.

Ano, ale existují různé způsoby, jak do řeky vstoupit: po hlavě, po nohou, nebo do ní skočit.

Skočit do ní, to je to, o čem mluvím. Skočit do ní, to znamená přímo se obrátit k sobě. Knížku zahoďte! V řece nepotřebujete číst žádnou knížku. Máte-li se naučit plavat, vstupte do řeky. Neležte v posteli. Tam řeku nenajdete. Dokud k ní nepřijdete, technika vás plavat nenaučí. Vstupte do řeky. Vstupte do samotného Bytí a vzdejte se všech technik.

Zdá se však, že záleží na tom, zda mám oči otevřené, nebo zavřené.

Záleží slunci na tom, zda je použito stínidlo? Slepci mají oči zavřené neustále. A dívají se dovnitř? Oči s tím nemají nic společného. Oči jsou určeny k vidění, a ne k Bytí. Nepotřete žádné oči, uši, jazyk, nos ani dotek. Vy už jste TO.

Mysl vás těmito okny vytáhla ven. Ale vy jste samotné TO, a tak se tedy nemusíte starat o to, zda jsou okna otevřená nebo zavřená. Odstraňte ze svých očí prach, a jestli pak budou otevřené nebo zavřené, je úplně jedno. Nejdřív však odstraňte prach. Co je to, ten prach v očích, přes který není Bytí vidět? Tím prachem je myšlenka. Zabraňte, aby vznikla. Když vznikne, je na očích, uších, v nose... a vy neslyšíte hudbu, necítíte vůni. Nevidíte své vlastní vnitřní světlo.

A když své vlastní světlo nevidíte, spatříte jiné věci: odrazy. Neslyšíte-li svou vlastní hudbu, jste přitahován k vnějším zvukům. Proč nečicháte svou vlastní vůni? Cítil jste vůni svého vlastního lotosu? Když přestanete cítit balast myšlenek, budete přitahován svým vlastním tisíciplátkovým lotosem. Je v nitru všech.

Když vidíte své vlastní Bytí, spatřujete krásu, lásku a nkvrněnou věčnost. Neopustíte ji. Neopustíte Bytí. Myšlenky vás nutí stávat se: Jsem to či ono. Když se všeho toho prachu zbavíte, budou vaše oči velmi jasné. Vaše uši uslyší hudbu.

Vaše mysl bude krásná jako nejdůvěrnější přítel. Vezme vás tam, odkud sama přichází a uvede vás do té slávy. Musíte své mysli využít co nejlépe. Čistá mysl však není zaprášená. Prachem mysli jsou touhy. Když udržíte touhy vně mysli, nebude rozdíl mezi ní, átmanem, Já nebo věd. Taková mysl je nl.

Mysl poskvrňuje jen touha. Zbavte se tužeb a aspoň pár okamžiků se dívejte, co to je. Svlékněte ze sebe všechny touhy a ponořte se do věčné Gangy. Vykoupejte se v čistotě, zcela zbaven oděvu tužeb a potom vyjděte, oblékněte se a svobodně choďte v tomto projevení. Dělejte, co je vám libo. Žádné násilí. Musíte se rozhodnout, co chcete: štěstí, nebo utrpení. Volte. Věčnost, nebo zničení. Nenávist, nebo lásku. Volte. O.K.?

Je osvobození od myšlenek skutečně osvobozením od ega?

Ano! Ego neexistuje. Je to jen představa, kterou jste přejal od někoho jiného. Když se narodí dítě, žádné ego nemá. Je velmi šťastné a na každého se směje. Ego je představa minulosti.

Je v nlence ego latentní? V okamžiku, když nastane nlení, přichází blaho a pak ego znovu vzniká. Ego je tedy latentní.

V tom zvláštním případě, když vstupujete do stavu bez myšlenek (z ega do stavu bez ega), vyvíjíte úsilí. Abyste dosáhl stavu bez ega, přivázal jste se svým úsilím k provazu, k egu. Tento provaz, ego, vás potáhne zpět.

Nevažte se tedy. Žádné úsilí a žádný provaz. Pak vstupte do této bezúsilnosti. Je už tady! Není vstupování ani vychí! Vcházení a vycházení je minulost a budoucnost. Proto vám říkám, abyste zlomili toto pouto mezi minulostí a bcností. A jak vyjdete ven? Všechno je Pravda. Kdo vás zavolá zpět?

Žádné ego neexistuje. Ego na vás uvalil někdo jiný. Vaši rodiče, společnost, církev. To je vše. Žádné ego neexistuje. Volnost od ega, svoboda je vaším rodným právem. Je to vaše dědictví. Proto je hledáte. Vše, co děláte, děláte kvůli svému štěstí, klidu mysli a lásce.

A předevšíme jste tuto představu vůbec vzal? Jednou jste ochutnal štěstí a chcete je znovu. Hledáte je však tam, kde není: v předmětech, ve smyslových potěšeních.

Provádím jógu a kontrolu dechu spolu s meditací, abych dosáhl prázdnoty, ale vždy se vracím.

Když člověk vstupuje do meditace, vždycky nejdřív uváže provaz "budu hodinu sedět a meditovat a pak půjdu do kanceláře". Takový člověk hledí na čas. Meditace je dhjána a dhjána nastává tehdy, neexistuje-li mysl. To je meditace. Když meditujete, neměl by existovat meditující ani nic, o čem by meditoval. To je meditace.

Potom však neexistuje vědomí těla.

Potom neexistuje ego. Stav bez ega je vaše podstata. Je tam všechno, je tam vesmír a vy jste dokonalý. Nic nepotřete. Je to bez hranic. Nemůžete přejít žádnou hranici do cizí země. Kamkoli jdete, je před vámi, za vámi i po stranách prázdnota. To je moudrost.

Jestliže ego uváže provaz a já připustím "ano, provaz je uvázán `; není k jeho odvázání třeba nějakého úsilí?

I sedět znamená vyvíjet úsilí. Stát představuje také úsilí.

Nějaké úsilí je tu tedy vždy.

Nějaké úsilí je tu vždy. Když se ovšem s těmito takzvanými úsilími nespojíte, neulpíte na nich, dospějete k něčemu, co je odhaleno bezúsilností. Úsilí, to jsou jen představy a vjemy.

Může mít ze sádhany prospěch každý?

Sádhana nevede ke svobodě, ale odstraňuje vaše staré zvyky. Když provádíte svou sádhanu, stojí svoboda před vámi a směje se vám. Staré tendence, které jste nasbíral, jsou imaginární zdí. Tou zdí je myšlenka "jsem spoutaný a trpím".

Každý, koho znám, se zabývá nějakým druhem duchoh cvičení, ať už je to vipašjarza nebo zen nebo psychoterapie, aby se přiblížil probuzení. Má to nějakou cenu?

Žádnou. Ti lidé maří čas, protože nemají nic jiného na práci. Nechali se vtáhnout do sebeklamu.

Ale tolik náboženství, tolik učení a cvičení, tak mnoho cest. . .

To vše je destruktivní. Jaký je výsledek? Co je prvním výsledkem náboženství ? Destrukce na základě náboženství. Taková destrukce, že se počet zabitých lidí rovná světové populaci, a ono stále trvá. A koho osvítilo nějaké cvičení ? To bych rád věděl!

No, je to vzácné...

Jmenujte mi kohokoli. Když jste tu otázku položil, tedy mi řekněte: existuje někdo, kdo byl cvičením osvobozen?

Znám pár lidí, kteří prostřednictvím cvičení dosáhli určité úrovně probuzení.

Jmenujte kohokoli od počátku této planety.

Buddha.

Ano. Chodil od učitele k učiteli a nikde nebyl uspokojen.

Poté, co se setkal s mnoha sektami a učiteli, řekl: "To není ono, a proto to provedu sám."

Pak se posadil sám. Seděl sám v meditaci pod stromem Bódhi. Něco se stalo.

Nikdo neví, co to bylo. Ánanda byl první člověk, který přišel do jeho blízkosti. "Co se stalo, mistře? Co jste zažil, co cítíte?"

Kdyby byl něco dostal, mohlo se stát, že by všechno opustil, aby dosáhl svobody. Svoboda nemůže být výsle nějakého úsilí, protože by pak závisela na něčem jiném, a to není pravda. Pravda září sama o Sobě. Nepotřebuje nic jiného k tomu, aby byla poznána. Diamant nepotřebuje k tomu, aby byl diamantem, nikoho jiného. Něco se stane pouze tehdy, když se zbavíte tohoto úsilí.

Azzo, ale diamant je hrubý a aby byl krásný, musí být opracován. O duchovní praxi se dá říci, že hrubou lidskou bytost zjemňuje do té míry, že jí projde zářící světlo. Buddha meditoval a také lidé sedí a meditují, aby byli osvíceni.

On realizoval své Já. Svobodou je realizace, a ta je již zde. Kdyby prováděl nějaká cvičení, bylo by to zamítání představy úsilí, představy, že pro osvobození je úsilí zapotřebí.

Osho řekl, že cvičil a cvičil a pak toho nechal. Nebylo tam žádné úsilí.

Cvičením je odstraňování zvyku cvičit a potom lze realat, že svoboda už tu je. To, co tu právě teď je, nevyžaduje cvičení. Jen se podívejte, co je tu za překážky. Co je to, ta zeď ? Je to vaše představa, že nejste svobodný. Když vyvinete snahu, abyste se osvobodil, uznáváte tím, že svobodný nejste a odtud začínáte. Co se stane, když se představy "nejsem svobodný" zbavíte? Tato představa je vaším vlastním výtvorem.

Kde se bere samotný záměr "chci být svobodný"? Nedělejte nic, jen se dívejte, kde tento záměr vzniká. Přichází odtud, kde se vás snaží zmocnit? Kde vzniká představa "jsem spoutaný"?

Z vědomí.

Ano, velmi dobře. Z vědomí. Nyní vzniká myšlenka "chci být volný" a někdo navrhne nějaké cvičení. Kam vás dove když bylo úspěšné? Čím toto cvičení konči ?

Svobodou.

Jaký je tedy rozdíl mezi vědomím, které existovalo před vyvinutím úsilí a svobodou po cvičení?

 

Je to totéž.

Takže jde o vzdálenost mezi dvěma stejnými věcmi. Jak daleko musíte cestovat?

Je to cvičení, které vede k návratu na totéž místo.

Takže, kdybyste to věděl dřív?

PODSTATA MYSLI A VÁSAN

Existuje jenom vědomí. Když se toto chápání snaží samo sebe pochopit, stává se myslí. Mezi chápáním a myslí není rozdíl. Mysl znamená činnost. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost. Jaké je vaše chápání, taková je vaše mysl. Jaká je vaše mysl, taková je vaše činnost.

Tato činnost vytváří pět smyslů. Jsou tvořeny předměty a ty se nazývají vesmírem. Vesmír je výsledkem chápání, které kdysi vzniklo, aby pochopilo vědomí. Vědomí, které nemůže být objektivizováno, se stává objektem. Mysl se stává subjektem, který objekty vnímá.

Cokoli vidíme, cokoli chápeme, je jenom nevědomost. Protože toto chápání vzniká, vytváří mysl a mysl se stává Já jsem. Já jsem musí něco chápat a konat. Činnost pramenící z Já jsem je nepochopením, protože vědomí nemůže být pochopeno, vnímáno nebo vymyšleno. Nemá nikoho dalšího jako pozorovatele. Je samozářící, vždy přítomné, vševcí. Kdo by mohl být jeho pozorovatelem?

Chápání je objektivizovalo a ono se samo stalo subjektem. Každý subjekt vyžaduje tvorbu. Taková tvorba je výsledkem nevědomosti. Cokoli v této nevědomosti pochopíte, víte nebo vnímáte, je nevědomost.

Tvorba zmizí okamžitěejně jako vznikla. "Já" je mysl a předměty jsou vesmír. Vyslovte "já", a je tu vesmírnt, přítomnost a budoucnost - a jejich nekonečné opakí. To je sansára.

Zaměňujete provaz za hada. Když jste poznal provaz, had zmizel. Proč? Protože jste ho pokládal za hada omylem. Rozpoznání provazu způsobilo, že had okamžitě zmizel.

Vznik "já" je od počátku první nevědomostí. Odvraťte se od sansáry, odvraťte se od předmětů, činnosti, mysli a smy Vraťte se k "já", k první činnosti chápání.

Samotné vědomí chtělo pochopit a vzniklo jako vlna na oceánu. Tato vlna, tato sansára zanikne, když proces tohoto chápání zastavíme. Současně s tímto rozhodnutím skončit opusťte i první pochopení toho, odkud vzniká "já jsem", jež je myslí, egem, předměty a sansárou.

Už nic nechápejte. Jak? Zůstaňte tichý. Zůstat tichý znamená zůstat bez činnosti. To je vaše přirozenost. Tato cesta není žádnou cestou! Činnost je způsobena neklidem mysli. Není-li mysl rozrušena, není oceán zčeřen. Není na něm ani vlnka. Vědomí je jen vědomí. Je absolutní, dokonalou bezmezností. Nemůžete to pochopit ani popsat. Je to vědomí, Existence, Blaho. Je již zde. Co je vidět, je vidět díky tomuto světlu, této kráse. Slunce svítí díky tomuto světlu. Když se od jediné svíce zapálí sto dalších, pak svíce sice mohou být různé, ale světlo zůstává totéž. Jak se liší plamen první svíčky od plamene té poslední? Většina z vás však naneštěstí nehledí na plamen, místo toho počítáme svíčky. Vidíte tolik jednotlivých věcí a nevidíte plamen.

Vědomí je prvotním plamenem. Prostřednictvím vědomí vidíte všechno jako v zrcadle. I malé zrcadlo může odrážet hory, lesy a oblohu. Hledíte-li do zrcadla, které je ve vás, můžete vidět cokoli.

Všechno, co vidíte, je vaše snová projekce. Kdykoli něco spatřujete, sníte! Bdíte tehdy, když nevidíte nic.

Mnohost je sen. Můžete se probudit okamžitě. Jak? Nečeřte svou mysl. Nedovolte, aby vznikla vlna "já jsem". Tak jak vznikla, může i zmizet.

Nyní jste v zajetí tohoto dlouhého snu, který je příčinou utrpení a napětí. Sem tam se někdo rozhodne: "Dost!" A zde začíná touha: "Chci být volný". Tato touha se neliší od samotného vědomí nebo svobody. "Já jsem" se znovu roští do svobody, ze které vzešlo.

Vytržení mysli začíná tehdy, když nevzniká myšlenka. P tato myšlenka vzniká. Proto musí nastat nevznikání. Čím byla vlna, dokud byla skryta v oceánu?

Hleďte proto na vlnu, která nevznikla. Na prostor bez vln. Dívejte se na ni, než vznikne, a uštípněte samotné její poupě. Chci na vás, abyste vlně nedovolil vzniknout. Než vlna vznikne, je to myšlenka, která nevznikla. Myšlenka musí vznikat... potom vzniká... a pak přijde trápení, je to tak? Zmizí a po ní přijde jiná. To je proces života. Když toto realizujete, zastavíte vzruchy mysli.

Nyní prostě přivítejte myšlenku, která nevznikla. Znamená to koukat se na peleš, ze které vycházejí loupežníci, aby se vloupali do vašeho domu a kradli v něm. Vyvolejte novou myšlenku, pozvěte myšlenku, která nevznikla.

(Ticho)

Nyní pozvěte myšlenku. Nechte ji přijít. To je zastavení vlaku mysli. To je bdění. To je pozornost. Musí se to stát vaším zvykem. Tento zvyk je přirozený. Je to také přirozené blaho. Nic vás to nestojí.

Jakmile dovolíte, aby vznikla myšlenka, máte problémy. Potom je tento koloběh problémů nekonečný. Nejste-li bd myšlenka vznikne a tento vznik se nazývá sansárou. Chápete?

A když myšlenku hledáte? Nirvána. Je to prosté. Hledejte ji - a kde je sansára? (Smích) Kde je sansára, když tohle víte? Nevíte-li to, je tu nekonečná sansára.

Když se jí chcete zbavit, chcete svobodu. Udělejte to. Je v tom určité tajemství. Když to uděláte, poznáte je. A až je poznáte, pak budeme jeden druhého učit. Sdělím-li vám je dřív, než je odhalíte sám, nebudete možná souhlasit.

Nejprve to udělejte a sdělte mi tajemství. Zůstávejte pon v myšlenkách, které nevznikly a pozorujte, co se děje.

Jsem lupičském doupěti. Je to samé světlo a činnost.

Ano, dobře. Jděte tedy dál. Jděte dál dovnitř Je to skutečně překrásný tanec. Je to báseň. Mluvím o blahu. Vše je propojenotí, poznání, blaho, vědomínčí pospolu. Prostě to udělejte a dívejte se kolem.

Doupě se stalo vlnou.

Velmi dobře. Velmi dobře. Jděte dál. Ještě dál.

Tam nic není !

To je ono. Nyní jste to našel. Zůstaňte tu.

Cítím se tak nehodný jako lhář, protože jsem měl tolik zkušeností a moje mysl se stále vrací.

Viděl jste mysl, skutečně? Je to duch. Ve skutečnosti neexistuje. Jakmile po něčem zatoužíte, začne vás tento duch mysli sužovat. Kde je mysl, když se zbavíte touhy?

Kde je touha, tam je i trápení. Bez mysli můžete žít docela dobře. Bez mysli jste moudrý, s myslí hloupý. Nemějte touhu po ničem a stanete se vládcem tohoto království. Vy jste mír, krása a láska. Odmítněte na chvíli mysl a dívejte se.

Když vyjdete večer na silnici a spatříte hada, dostanete strach. Vezmete klacek a uhodíte ho. Nehýbá se a vy vidíte, že je to provaz. Strach je pryč a klacek zahodíte.

Položíte-li mysli otázku "kdo jsi?", zmizí. Hleďte na hada mysli a zjistěte, zda je živý. Myšlenky vám překážejí, abyste viděl svou vlastní tvář. Nedovolte vzniknout žádné myšlence a odhalte, kdo jste.

Několik posledních dnů se mi stále vracel sen o pádu. Padám z velké výšky, padám do moře a s hrůzou se probo. Souvisí to s tím, co se tu odehrává?

To jsou snové vásany, touhy a tendence podvědomé mysli. Meditace, pochopení nebo sebedotazování je rozvíří. Na dně jezera je kal, a přece vypadá jako čisté. Co se stane, když kal zvíříte? Má jej zvířit toto sebedotazování. Když je kal rozvířen, objeví se a potom zmizí. Aby mohl zmizet, musí se nejprve objevit.

Zjistíte tedy, že tu je něco, o čem jste nevěděl. Když meditujete, víří se snová nečistota, která ležela ve vašem podvědomí. Nikdy dřív jste si jí nebyl vědom. Ležela tam a čekala, aby se později, pomalu a až nastane čas, stala vaším novým vtělením.

Nyní je rozrušena meditací, tichem mysli a objevuje se. To, co se objevuje, musí také zmizet. Nyní můžete nečistotu spatřit. Zbavte se jí.

Jinak se chováte tak jako všichni ostatní. Nikdo se o to nestará. Jmenuje se to cyklus zrodů a smrtí. Když nebudete tyto snové tendence (vásany) vířit, dovolíte jim, aby se usadily na dně. Pak budete dál a dál hromadit nové tužby. Tento cyklus pak bude nekonečný.

V příštím životě se nejprve objeví touhy uložené na dně. U dna se pak budou ukládat touhy nové. To je koloběh životů a smrtí.

Musíte se tázat "kdo jsem?" a toto dotazování stráví a spálí vše, co mu leží v cestě.

Díky čistotě mysli budoucnost nepřijde, neboť zde není zakalené dno. Vše bylo rozvířeno a spáleno. Potrvá přítot. Pokud víte, kdo jste, nejste v přítomnosti konatelem. Proto nezanechá působení činnosti žádné stopy. Co spatříte mezi minulostí a budoucností bez vazeb s nimi?

Nyní.

Ano. Mysl vás vždy vede k minulosti, minulým potěšením a zvyklostem, a tak přežvykujete staré zvyky. Najít svou tvář nyní je to jediné, co je nové. Je to odvaha. Zůstanete-li zde, překročil jste oceán. Vaše práce je skončena.

Minulý týden byl velmi těžký. Byl jsem zkoušen a nebylo to snadné.

Ano, velmi dobře. Miliony let jste spal a byl jste olupován. Nestěžoval jste si, že je to zlé, tak jako si nestěžuje opilec ležící v příkopu. Když však jste obklopen čistotou, všimnete si každé skvrny a nelíbí se vám to. Opilec leží kdekoli a je spokojen.

Objevují se všechny sny, pohřbené v mysli. Objevují se všechny tendence, aby vás opustily. Jinak jen přidáváte prach k prachu. Donekonečna sbíráte tužby.

Nyní jste s touhami skoncoval. Když to dovolí okolnosti, musí se objevit naplněné skladiště. Tendence se objevují, aby zmizely, protože jim nedáváte možnost hrát nějakou roli. Už jste zadán někde jinde. To je ta "obtížná doba", o které mluvíte.

Když nebudete toužit po svobodě, žádné těžké časy nepřijdou. Budete žít tak, jak žije skoro šest miliard lidí. Jeden člověk si však vybral těžký život. Byl to princ a žil před 2 000 lety. Co mu doopravdy prospělo, těžký život nebo život snadný? On snadný život opustil. Obrátil se zády k rodině i ke svému království a odešel vstříc těžkému živ Vzal do ruky žebráckou hůl, svlékl své královské roucho a zvolil si těžký život. Jeden z miliard je stále v lidské paměti... a vy si stěžujete po jediném týdnu.

Hleďte k Já, k átmanu, a jste v bezpečí. Dívejte se zpěte po vás. Kdo vás může zlomit, hledíte-li k Já? Čiňte to bez přestání čtyřiadvacet hodin denně. Jestliže milujete, musí to trvat čtyřiadvacet hodin denně. Neřeknete přece: "Třicet hodin denně tě budu milovat a na jednu hodinu půjdu do vykřičené čtvrti."

Když mluvíte o těžké době, musel jste se obrátit zády a jít někam jinam. To je váš domov. Jak se můžete mít doma zle? Kdo by nebyl doma šťastný?

Mluvili jsme o extázi, míru, lásce a štěstí. Nenajdete je nikde na celé tváři země. Můžete konat poutě, chodit do chrámů, navštěvovat údolí nebo vystupovat na hory. Mír nemají ani bohové. Hledají jej na špatném místě. Hledají v betonových cihlách! Ať půjdete jakýmkoli směrem, nikde nespatříte mír, štěstí ani lásku. Přestaňte s tím! Nemařte čas! Zůstaňte, kde jste! To je dharma, která vám pomůže. Všechno ostatní je adharma, smysly a těla. Zůstaňte, kde jste a vypátrejte, kde je mír! Je ze všeho nejblíže. Blíž než vaše vlastní oko. Pětatřicet milionů let vás mysl klamala, mé drahé děti. Byli jste šizeni. Teď to skončete! Dívejte se a poznejte, kdo jste. Okamžitě naleznete svobodu a toto utrpeníopýtání od lůna k lůnuamžitě ustane. Jedinou cestou je hledět dovnitř. Prožitky jste prožili a mír vám nedaly. Nikde, kde není ten, kdo prožívá, nejsou prožitky. Proto zmizte! Prožívané, prožitek, prožívající... nechte je, ať zmizí teď hned. Došli jste k tomu, co nelze poznat smysly. Nyní musíte oklamat samotnou mysl, která tolik let klamala vás. Nyní přišel váš čas.

Ptejte se mysli: "Kdo jsi ? Ty jsi mne klamala. Nyní jsem rozeznal toho zloděje očima, ušima, nosem, jazykem a hm. Nyní jsem poznal, kdo je ten, který způsobuje utrpení. Nyní tě už nebudu poslouchat. Udělám to sám."

Zrušte vztahy s myslí a potom zůstanete sám. Vaše mysl vás obtěžovala. Obtěžovali vás vaši kněží. Znepokojovala vás vaše církev a společnost. Řekněte si: dost! Nyní zůstaňte sám a hledejte. Dívejte se kolem. Po nějakou dobu se nedotýkejte nikoho a ničeho, co jste znal, viděl, slyšel nebo čeho jste se dotýkal.

Klamala vás většina náboženství. Většina náboženství ubohé lidi klame. "Dělej toto, a já tě pošlu do nebe." Neposlouchejte nikoho z těchto lidí. Zjistěte, kde je nebe. Nebe přijde k vám dolů.

Zůstaňte sám. Nedovolte, aby se vás kdokoli dotkl. Budete-li mysl ignorovat, opustí vás. Odejdou vaše žádosti, opustí vás vaše pocity, vaše touhy, vaše představy. Všechno odejde.

A co se stane? Je-li odmítnuto vše, co je známo, je před vámi neznámé. Jestliže se vzdáte žádostí a tužeb po zn, bude to, co zbude, neznámé. Stal jste se neznámým a noříte se do neznáma, protože oba jste totéž.

Doposud vás trápilo vaše ztotožnění se se známým. "Toto jsem já a toto je mé." Možná, že z neznámého vstoupíte do prázdnoty a z prázdnoty uvidíte, že celá tato projekce je vaším hřištěm.

K nikomu nebudete cítit zášť. Je to království lásky. Ať se podíváte na cokoli, spatříte lásku. Dřív jste lidi znal, nyní je budete milovat. Budete milovat jejich Já a oni budou milovat vás. To je zvláštnost života. Budete se z tohoto života radovat. Tato planeta se stane nebem. Všechno, co uvidíte, bude krása. Uslyšíte hudbu svého vlastního Já. Ať uslyšíte cokoli, bude to hudba vašeho vlastního Já, vašeho vnitřního světla. Ať budete hovořit o čemkoli, budete vyslovovat sútry, moudrost. To se musí stát právě v tomto okamžiku. Vůbec o tom nepochybujte. Pochybnost by vám nepomohla.

Je to báseň vašeho vlastního Já. Není tu nikdo, kdo by vás klamal nebo na kom byste závisel. Miloval jste tedy pomíjivé věci. Každý je pomíjivý a každý čelí smrti. Jak můžete milovat tělo? Jak můžete milovat něco, co není věčné, trvalé, co není láskou, přebýváním, trvalostí, samotnou větí?

Zjistěte, kdo je váš přítel. Co je vám blíž než věčnost? Je to vaše vlastní podstata. Je to vaše vlastní matka. Když na ni zapomínáte, jdete společně s ostatními. Jdete si někam pro kopanec.

Proto s tím na jediný okamžik přestaňte a všechno vám bude dáno. Když se vrátíte do své země, je vaší povinností všem pomáhat. Jakmile jste jednou něco dostal, víte, že máte lásku: viděl jste pravdu tváří v tvář. Buďte zobrazením pra ne reprezentantem člověka pro člověka. Lidem poslouží jen pravda. Jděte od dveří ke dveřím a dávejte lidem lásku. Řekněte jim, že jste šťasten, plný míru a lásky. Jsou to všechno vaši příbuzní, vaše vlastní Já.

A nejenom lidské bytosti. Ve zvířatech a stromech i ve skalách spatříte tentýž život. Můžete ke skalám i mluvit. Kamkoli pohlédnete, hleďte s láskou a skály, stromy, zvířata i lidské bytosti vám odpoví.

Nejdříve se rozplyňte ve skutečnosti, v pravdě. Stanete se pak přitažlivým a každý k vám bude váben. Budete tak krásný, protože nebudete nic žádat. Krása po ničem netouží. Vnitřní světlo se rozzáří a vykoná svou práci. Nejste to vy, kdo koná a není to ani nikdo jiný.

Vede vás vnitřní světlo, vnitřní moudrost. Vy toto světlo nevidíte, a tak mu nevěříte. Stane-li se něco velkého nebo něco dobrého, řeknete: "To jsem udělal já!" A když jdou věci špatně, viníte Boha. To je pýcha.

Je to velmi jednoduchá záležitost. Neodkládejte ji. Můžete to udělat teď a tady.

 

Něčemu nerozumím. Obvykle mám v životě spoustu energie k tomu, abych tvořil a konal věci. Nyní už je to podruhé, co jsem sem přišel. Je to, jako bych vzal drogu to hezké, ale celý den jsem unaven. Je všechna moje energie a tvořivost jen myslí?

Ano! (Bouřlivý smích)

Ale já nemohu celý den ležet v posteli !

Přivedla vás sem vaše energie a když jste se sem dostal, je tatáž energie v klidu.

Ale jak mám něco dělat?

Budete konat obdivuhodně, aniž byste něco dělal! Prostě zůstaňte tichý. Péči o vás převezme něco jiného. Jenom pozorujte, co se děje a zůstaňte tichý.

Vy nejste v klidu, a proto máte potíže. A tak jenom zňte v klidu a dovolte, aby z vašeho nitra něco vzešloový mír jste nikdy předtím nezažil. Zůstaňte nějaký čas tichý, a ono se to samo objeví. To je má rada.

 

Kršna v Bhagavadgítě říká, že k tomu, aby se člověk pl, je třeba určitého úsilí - i k tomu, aby jedl.

To, co měl Kršna na mysli, je obecně špatně chápáno. K jedení je třeba úsilí a k pozorování také. Ale to říká Kršna. Veškeré úsilí je vynakládáno skrze Kršnu. Jíte, pohybujete rukama, pohybuje se jazyk, žvýkáte, probíhá trávení. Co to je za sílu, která pohybuje rukou, čelistmi a tak dále?

Chápu. Takže to všechno dělá Kršna. Mám tedy rozvázat provaz a nechat konat Kršnu ...

I Kršna je provazem! (Smích)

Provazem je každé jméno a tvar. Co je to, co provazem není. Musí to být vaše vlastní vědomí. Vy tyto provazy nepotřebujete a Kršna to velmi dobře věděl.

Kršna měl na mysli nedotčenost. Každý je nedotčený. Dejme tomu, že se vám zdá sen, ve kterém se zamilujete do dívky. Slavíte svatbu, sezvete přátele a pak se probudíte. Sen se vás nedotkl. Nemáte s těmi oslavami nic společného. Všechno to byl jen sen. Tak se tedy probuďte, probuďte se! Váš dům hoří ze všech stran! Nespěte! Vzbuďte se!

Co to je to probuzení ? Je to upevnění se v Já prostřednim Já s Já pro Já. Já je nedotčeno. Absolutně nedotčeno. Tento projev je vaše líla - tento Brahma, Višnu, Mahéš (Šiva), to jsou vaše líla.

Dokud se neprobudíte, stále s sebou ponesete nesplněná přání. Dokud se neprobudíte, ponesete tato břemena, náklad nesplněných přání, a abyste je splnil, zvolíte znovu lůno.

Co tedy dělat s nesplněnými přáními? Někteří učitelé je doporučují splnit. Vezměte tedy jedno přání, splňte je a díky příbuzenství s ním se vynoří sta dalších. Ta budou taky čekat na svá splnění!

Jste-li na nějaké přání a jeho objekt vázán, vznikají ve vás nová a nová přání, která by měla být splněna. Nemůžete vzít jedno přání a splnit je. Znásobilo by se v milion jiných tužeb, které by rovněž čekaly na své naplnění. Nikdo se nikdy nevzdal žádných přání tím, že by je splnil.

Tedy odříkání?

Co vlastníte, že se toho chcete odřeknout? Co vám náleží, abyste se toho mohl zříci?

Všechna ta přání.

Jistě. Ta přání ovšem nejsou vaší podstatou. Ta vám nepatří.

Ale jsou tady.

Jestliže tu jsou, tak je splňte jedno po druhém, nebo se jich zbavte. Zjistěte, co z toho vám víc prospěje.

Viděl jste někoho mezi šesti miliardami lidí, kdo by měl všechna svá přání splněna? Potkal jste někdy člověka, který by řekl, že je spokojený, že už nemá žádná přání, ať to byl král nebo sedlák ?

Co tedy dělat ?

Moudrý muž si uvědomuje, že splněním tužeb je jejich zničení. Když jste zvolil touhu a splnil ji, trvalé štěstí vám to nepřineslo. Zvolte tedy jinou touhu, a opět vám nedá štěstí.

Abyste si splnil přání, potřebujete k tomu štěstí. Lásku a štěstí. Odmítněteo tuto chvíliedstavu, že vás splnění tužeb učiní šťastným. Nechte je čekat. Odmítněte všechna přání a kam se v příštím okamžiku dostanete ? Je to utrpení nebo štěstí ?

(Mlčení)

Mluvíte o odříkání. Odříkáte se v současné době, právě v tomto okamžiku. Své zavazadlo můžete zvednout později, to nehraje roli. Věnujte v tomto okamžiku čas sobě. Když vám to nebude vhod, jděte zase zpět! Jen na chvíli nemějte nic společného se všemi těmi zástupy tužeb.

Je-li řada tužeb přerušena, je přerušena i budoucnost, protože budoucnost je samotnou minulostí. Dokud se nepujete v minulosti, nemůžete myslet na budoucnost. Nte tedy s minulostí nic společného. Alespoň na okamžik. Právě v tomto momentu! Jedinou vteřinu z vašeho čtyřicetého života! Spotřebujte jen jedinou vteřinu a podívejte se, jaký to má výsledek. Dívejte se sám.

V tomto okamžiku tu nic není.

Dobře, tedy jste to udělal. Jsem velmi šťastný. Teď, když jste to udělal, mohu k vám hovořit.

Tento moment nemá vztah k předchozím okamžikům. Říkáte, že tu v tomto okamžiku nic není. Jestliže tu nic není, kde je pak utrpení ? Trápení existuje tehdy, když jste s někým jiným, když tu je někdo druhý. Jen tehdy tady může být, protože jen tehdy je tu také strach z odloučení. Když potkáte člověka, když jste dva, je tu strach a utrpení. Z čeho? Z očení.

Když říkáte: "Nyní zde nic není", setrvejte v tomto okamž Podívejte se kolem a řekněte mi to okamžik míru, lásky a krásy, nebo není ?

Všechno je tiché. Ale já stále cítím v pozadí strach, že se staré touhy vrátí.

To znamená, že budete mít něco lepšího než tento okk, co vám může dát mír.

Lepšího?

Přijde něco jiného a vy vyskočíte z tohoto míru a skočíte zpět do něčeho jiného, co se již tlačí do mysli a co jste předtím odmítl, protože vám to mír nedalo. Budete snad tak bláhový, abyste se vzdal této lásky, tohoto míru pro něco jiného? Dokonce i králové odmítli pro mír své královny, své poklady a svá království, můj drahý. Odešli do lesa. Proč?

Jak můžete říci, že v této chvíli zažíváte mír a ticho, a pak chtít odejít zpět na smetiště ?

Já nevím.

Jestli nevíte, nedotkl jste se Toho. Nedotkl jste se onoho okamžiku, o kterém jsem hovořil. Nemějte žádné spojení s minulostí ani s budoucností a hleďte na sebe mezi nimi.

Vy jste to pochopil intelektuálně. To není k pochopení, je třeba se do toho ponořit.

Kvůli svým přáním potřebujete své tělo a potřebujete i ostatní těla. Sedíte na hořícím stromě. Když strom hoří, žádný pták na něm nesetrvá a odlétne. Proč stále sedíte, když všude kolem vás hoří? Vy spíte. Probuďte se!

Chtíč, hněv a lačnost jsou ohněm. Unikl někdo ohni?

 

Mám rád prázdnotu, do které nás při tomto satsangu vedete, ale to nemůže být konec. Buddha a Osho říkali, že toho je víc.

Existuje-li možnost dojít dál, pak to není konečné. To nejzazší je zde. Neexistuje cesta, místo ani určení. Toto je konečná pravda.

Nemusíte cestovat, nemusíte nikam chodit. Nic se nikdy nestalo. Nic se nestane, ani se nic neděje. To je svrchovaná pravda.

Kdyby tu byla nějaká cesta, musela by existovat i předst Místo a určení jsou představy. Buddha je představa. Abyste je vytvořil, musíte nejprve vytvořit své tělo. Pak stvoříte všechny ty osobnosti, o kterých mluvíte. Nejprve tu je vytvoření vašeho těla a potom všech těl ostatních.

Kde je tedy mysl? Touto otázkou se všechno hroutí. Žádné bytosti, žádné utrpení, žádné vazby, žádné osvícení ani cvičení, kterým se ho má dosáhnout.

Mluví-li někdo o vazbách a cestách vedoucích k osvícení, já o tom nic nevím. Po pravdě tu nesmí být žádná představa těla ani jakékoli bytosti.

Všechno vzniká, když vznikne mysl. Vzniká Buddha, vyrůstá strom Bódhi i osvícení. Zjistěte, kdo Buddha je.

 

Jaké faktory směřují do svrchovaného příbytku Bytí, vědomí a Blaha?

Těmito faktory jsou mysl, dech a intelekt. To je vše, co máte. Každý moudrý člověk ví, že mu tyto faktory poskytují mír, nebo utrpení.

Jsou-li nasměrovány k něčemu neskutečnémuedměty jsou pomíjivé, neskutečné, netrvaléijde utrpení. Ať jsou však namířeny jakýmkoli směrem, nacházejí nakonec jen Bytí, Vědomí a Blaho.

Jste-li přitahován k nějakému vnějšímu objektu, také hle blaho nebo mír. Nenajdete je však, protože je tento objekt stvořením, odrazem vaší vlastní mysli. Ve skutečnosti neexistuje.

Představte si, že vidíte svůj vlastní stín a zamilujete se do něho. To vám nepomůže. Musíte najít skutečnou Bytost a nasměrovat ji k jejímu vlastnímu zdroji. Pak nastane mír.

Tak jako vám sluce nakreslené na zdi nedá světlo, tak vám nedají mír ani odrazy vaší vlastní mysli. Světlo musíte hledat u jeho zdroje, a ne u namalovaného obrazu slunce nebo svíčky.

Mysl, dech a intelekt musí být nasměrovány ke svému zdroji. Jen tam je mír a spočinutí.

Bytí, vědomí a Blaho pak na sebe vezmou podobu gurua, učitele, mistra, který vás může naučit znát Já. Nemůže existovat učitel odlišný od Bytí, vědomí a Blaha.

Pokud toto nasměrování ztratíte, hromadíte objekty. Jejich prostřednictvím nezískáte ani mír, ani lásku, ani svobodu. Jak to udělat? Musíte se obrátit směrem ke zdroji: tam, kde je blaho, svoboda a bytí. Musíte se odvrátit od svých odrých obrazů.

Jak to provést? Zůstat tichý. Očištěný intelekt. Ryzí intt. Očištěná mysl bude schopna se vrátit do svého zdroje. Jste-li zaměstnán předměty "chci toto a toto ", vede vás to od zdroje pryč.

To, co ve skutečnosti chcete, je mír a láska. Vrátíte se tam, odkud jste přišel a kde nyní jste. Trápí vás jen vaše bláhová mysl, nečistý intelekt a vásany. Musíte zůstat tichý a setrvat v satsangu svého vlastního Já. Utište mysl a udržujte ostrý intelekt. Poskvrněný intelekt nikdy nemůže pochopit.

Nemyslete - a váš vlastní átman, paramátman, bude působit jako váš guru, vy od něj nejste odlišný. Vy si to jen myslíte vinou miliony let starého klamu, letitého zvyku hrát roli. Nyní je konec! Vraťme se domů.

Když slyším, jak říkáte: "Opusťte všechna jména a tvary“ zmocňuje se mne panika.

Proč panika?

Protože se snažím je podržet. Myslím, že bych měl.

Ne, ne. Panika je dvojího druhu. Za prvé máte bolest, protože ztrácíte jméno a tvar, ačkoli byste chtěl obojí pod. Zmocňuje se vás panika z toho, že byste nezachoval jméno a tvar.

Jiný druh paniky může vzniknout, když slyšíte, že nejste ani jménem, ani tvarem. O co jde? Bojíte se toho, že jste beztvarý?

Jo. Myslím, že se bojím, že umřu v tomto ...

Dobře. Už je to jasné. Bojíte se, že když nebudete mít jméno a tvar, zemřete. To tedy je panika.

Když jdete večer spát, máte strach z toho, že opouštíte jméno a tvar? Řekněme, že jdete spát v 11 hodin večer. Jste ještě v 10 hodin 59 minut a 59 vteřin v pořádku? Nemáte strach?

Můžete být ve společnosti příjemných a drahých přátel, v prostředí nádherné přírody, vodopádů a lesů. Můžete být ve stejné posteli, ale nyní se oddělíte. Ne od přátel a těla, ale ode všech jmen a tvarů.

Proč chodíte spát? Protože vám to poskytuje odpočinek, dává to klid vaší mysli. Kdybyste několik nocí po sobě neodpočíval, byl byste někde jinde, ale ne na satsangu. Kdybyste nespal, kdybyste několik dní nevyužíval tohoto stavu bez tvaru, byla by vaše mysl velmi pobouřena. Proto musíte spát. To znamená, že musíte zapomenout jméno a tvar. Ráno můžete říci: "Dobře jsem spal. Nezdál se mi ani jeden sen. Na nic se nepamatuji." Kdo si to byl vědom nepřítomnosti jména a tvaru a je přesto šťasten? Kdo se to radoval ze stavu bez jména a tvaru? Říkáte, že jste nebyl během spánku vědomý. Kdo si byl vědom spánku? Zjistěte to nyní.

Dovolte mi, abych vám řekl, co postrádáte. Nechal jste se vždycky slepě okrádat. Kdybyste ustavičně myslel, zbláznil byste se. Víte to? Šílení lidé, paranoici, schizofrenici, myslí neustále.

I mezi dvěma myšlenkami je mezera, která vám skýtá odpočinek. Co to je ten odpočinek mezi dvěma myšlenkami nebo dvěma dechy? Příroda vás stále vede zpět k odpoči doporučuje vám, abyste odpočíval, ale vy o tom nevíte. Neslyšíte radu Svrchované Matky. Odpočinek je velmi přirý a vy na to neberete zřetel.

Uvedu vám tři body: spánek a stav mezi spánkem a prením, vzdálenost mezi myšlenkou a myšlenkou a vzdost mezi dechem a dechem. Nuže, vdechujte, ustaňte a dívejte se. Vdechování ustalo. V tomto okamžiku mi řee, kdo jste. Kdo je ona osoba, jež si je tohoto bodu vědoma?

V tomto okamžiku odmítáte vše, abyste poznal své Já. Od svého zrození až do smrti žijete pro druhé. Dokonce už před vaším zrozením vás vaši rodiče očekávali. Jakmile jste se narodil, již jste jim patřil.

Mohl byste nyní vyšetřit alespoň pár okamžiků výhradně pro sebe? Nechte být všechny definice. Ihned po narození jste byl vlastněn. Potom přišel nějaký kněz, aby vás zasvětil do své církve nebo sekly. A pak jste patřil onomu náboženství.

Ve skutečnosti jste nejen Božím synem, ale samotným Bohem. Kdo však zná toto náboženství? Vy opravdu nemáte o náboženství představu. Jste čisté, neposkvrněné, vědomé Já. Jste svoboda sama.

Kdosi na vás uvalil náboženství a vy jste to docela dobře přijal. Říkáte: "Jsem takový a takový a patřím k této církvi." Svou podstatou jste věčně svobodný. Nemáte vůbec žá církev ani sektu.

Pak se ale stanete studentem, manželem, otcem dětí. Přichází podvečer života. Když onemocníte, lékař řekne: "Vy jste můj pacient."

Smrt. A potom i postoj truchlících: "To je můj zemřelý." Není to legrační ?

Potom je tu hrob. V žádné z těchto epizod vám nebyl ponechán jediný okamžik času jen pro vás. Jak můžete být šťasten? Je tu tedy sansára a bude trvat. Tak skutečná jako nic jiného! Protožeědomte si to to vaše vlastní projekce. Je to vaše vlastní strašidlo. Strašidlo je velmi skutečné pro dítě, ale ne pro moudrého člověka. Strašidlo sansáry je pro vás skutečné. Utrpení rovněž.

Nakonec musíte učinit rozhodnutí. Toto lidské zrození je velmi šťastná doba. Kolík existuje mravenců? A kolik ryb nebo moskytů? Celých šest miliard lidských bytostí. Jen málo z těchto šesti miliard touží po svobodě. Ostatní jsou ztraceni.

Těch pár, kteří touží po svobodě, přichází na satsang. Pak se někteří z nich rozhodnou: "Proč si cestou nezatančit?" Tak znovu ztratí sílu své mysli. Ztratí tuto hru, protože jejich rozhodnutí nebylo správné. Jejich volba nebyla dobrou volbou. Nebyla dost silná. Musí to být velmi silné rozhodn "Tady a teď dosáhnu svobody."

Neukládám vám žádnou těžkou práci. Neukládám vám sádhanu ani cvičení. Nedávám vám k naučení žádné knihy. Jenom zůstaňte tiší. To je vše. A jestli nedosáhnete svobody, pak si stěžujte. Přijďte ke mně a řekněte: "Byl jsem tichý a k ničemu to nevedlo", ano?

Kdykoli začínáte něco dělat, musí být ve vaší mysli skryta nějaká touha.

Vidím, jak v prádelnách perou prádlo. Jak mohu očistit svou mysl ?

Chcete pro svou mysl nějakou pračku?

Ano.

Touto pračkou je satsang. Smyslem satsangu je spálit všechny zbytky vaší karmy, které vás donekonečna vtahují zpět do koloběhu zrození a smrtí.

Když je toto provedeno, stále ještě existuje cosi, co pozoruje. Nějaké strašidlo, které je třeba odstranit.

Z nitra vědomí přichází představa „jsem podmíněný". Podmíněná a nepodmíněná bezmeznost. I v hlubinách musíte sestoupit hlouběji. Být oproštěn od fantomů znamená, že se musíte nořit stále dál. Když odstraníte vše, shledáte, že tu je jakýsi původní bod.

Kdysi, před dávnými časy,byla mysl nepodmíněným vědomím. Podmíněné vědomí je stále ještě vědomí. Mysl a vědomí mají tutéž barvu. Jak tedy odstranit podmíněnost? Ať jste kdekoli, bude tam nějaká podmíněnost. Ať dosáhnete jakékoli hloubky, stále zde ještě bude nějaká podmíněnost. Jaká podmíněnost? Musíte pokračovat dále. Projdete mnoha jemnými stádii. Fyzickým, vitálním, jemným, atd...

Jak najdu intuici?

Pro intuici se ponořte do svého nitra. Ponořte se nyní dovnitř. Pak dovolte, aby intuice pracovala místo mysli. Mysl potřebuje výuku a učitele. Proto když směrujete svou mysl k jejímu zdroji a nemyslíte, objeví se intuice, pradžňa, a bude pracovat daleko lépe než myšlení. Převezme činnost vaší mysli, intelektu, smyslů, předmětů i každodenní rutiny.

Nejdřív se musíte vrátit. Nasměrujte svou mysl k jejímu zdroji a nemyslete. To je předpis na moudrost, na intuici.

"Chci udělat to nebo ono", "rozhodl jsem takto" - to je mentální gymnastika, která vede k utrpení. Vyzkoušejte si obě cesty. Nejprve zkuste "budu konat". Potom nechte Svrchovanou Sílu, která je odpovědná za veškerý projev a která poskytuje světlo slunci a sílu zemi plodit potravu, nechte tuto sílu, ať se o vás postará. Myšlenka "mohu toto udělat" je opovážlivostí a pýchou. Nevrátíte-li se zpět ke Svrchované Matce, která vás sem z nějakého důvodu poslala, ztratil jste směr. Nevadí, ještě je čas. Ještě to můžete udělat.

Vaše svrchovaná touha vrátit se domů, je jediným požkem, který musí být splněn. To se odhalí samo, okamžitě, tehdy a tam. Děti si staví na pláži hrady z písku. Jsou zabrány do své hry a nechtějí slyšet o návratu domů. Ale jejich rodiče řeknou: "Je večer. Pojďme domů."

Rodiče děti napomenou a ony své domy z písku rozboří. Radují se stejně, když je boří, jako když je stavěly. Odcházejí domů bez jakéhokoli pocitu ztráty nebo utrpení.

Přichází noc. Nemůžete setrvat ve svém domě z písku. Nemůžete tam zůstat, protože v noci bude silný příliv, který smete všechny vaše plány i domy.

Je tedy lepší se před přílivem vrátit na bezpečné místo.

Past, kterou kladou smysly

Každý chce být svobodný. Co je jedinou překážkou mezi vámi a svobodou? Toužení. Touha nebo očekávání něčeho, co je pomíjivé.

Vy máte toto toužení rád. Máte tedy rád tento projev a jeho konstrukce. Avšak toužení po tom, co není trvalé, vede k utrpení, stáří a smrti.

Na toužení po smyslových potěšeních se podílí každý, nikomu nedají pokoj. Nikdo, ať je to král, příslušník střední vrstvy nebo chudák, není šťasten. Všichni se štvou za tím, co se objevuje a zase mizí.

Toužení po neskutečném vás odvádí od věčné skutečnosti. Bohové mají vše, a přece nejsou šťastní.

Vždy jste měl své vnitřní světlo, ale neobrátil jste se k němu. Místo toho jste hleděl na světla zářící na vnějších objektech. Když jste hledal světlo, honil jste se za těmito objekty. Ve skutečnosti ale spatřujete jen reflexe vnitřního světla. Hledáte uspokojení u předmětů, jež zachytily odlesk vašeho vnitřního světla.

Lovíte venku. Tomu se říká toužení.

Když učiníte rozhodnutí: "Dost! Musím být volný", pak přestanou tendence mysli stáčet se ven a upínat se při hledání štěstí na předměty. Stane se nlí. Mysl je myslí jen když plní svá přání. Když po něčem toužíte, když po něčem prahnete, když cosi očekáváte, pak existuje mysl a plní svoji funkci.

Zastavte to, a je klid a ticho. V této tichosti ji nemůžete nazvat myslí. Tak jako když přehradíte plynoucí řeku. Energie pak nebude zmařena. Jakmile postavíte hráz, tok se zastaví. Mysl je pak tichá. V tomto tichu nebude řeka řekou. Už ji nemůžete nazývat řekou, je to nádrž.

Tato nezčeřená nádrž je totožná s vaším vlastním světlem. To světlo je uvnitř vaší mysli.

Mysl teď není myslí. Žádná mysl, žádné prahnutí, žádné očekávání, touhy, dojmy ani ideje.

Je dobré ji zastavit. Pak uvidíte, že jste našel drahokam, který jste hledal. Budete tím plně uspokojen. Nic víc nebe očekávat, protože to je čitdharma, naplnění všech tužeb. Čitdharma znamená, že sotvaže na něco pomyslíte, stane se to. Čitdharma je drahokam, který září svým vlastním třpytem.

Jak jej uchovat?

Je to drahokam. Když jej máte, máte vše. Jak byste jej mohl ztratit? Ztratíte jej jen tehdy, když se budete bát, že jej ztratíte a budete ho chtít podržet.

Vy jste ho však neztratil. Jak byste mohl ztratit tento drahokam, který jeřícíryt ve vás?

Září svým vlastním třpytem. Protože je vaše pozornost upoutána jinde, odráží se na předmětech a tento odraz na předmětech vás přitahuje. Toto přitahování není moudrostí.

Zjistěte místo toho, odkud tato krása, tento třpyt, tento odraz přichází. Proč tam nejít? Odvrátíte svou tvář od přeu, který odraz zachytil a ukázal. Půjdete na druhý břeh, z nějž tento třpyt vychází. Tam uvidíte, že tato záře tu vždy byla a že je vaše. Jste to vy sám. Jak byste to mohl ztratit?

Vnořte se do světla, a jste světlem. Jste drahokamem. Jak byste mohl ztratit své vlastní Já?

Všechnoálovství, světy, příbuzenství - lze ztratit a také to bude ztraceno. Jednoho dne ztratíte i své tělo. Na co se můžete spolehnout, když to nemůže být vaše tělo ani mysl?

Proto si trpělivě a moudře dopřejte čas a uvažujte o tom. "Daly mi věci, které dosud vlastním, všechen můj majetek a všechny vztahy mír mysli?" Myslím, že nikdo nemůže říci, že ano.

Všichni ztrácejí každý okamžik. Stále umírají miliony lidí a miliony přijímají zrod. To pokračuje každou minutu. Dnes jsem tu, ale zítra tu být nemusím. Náš dech nás může každým okamžikem opustit.

Opravdovou moudrostí je proto touha najít drahokam a prohlásit: "Najdu jej dnes a bez prodlení!" Pak uvidíte, že jej ani hledat nemusíte. Má svůj vlastní třpyt a vy si na to nemusíte brát lampu. Září svým vlastním světlem. Musíte k němu jen obrátit tvář, pozornost.

Jas tu je, ale vaše oči nejsou čisté. Nemůžete ho zde, ve vodě řečiště vidět. Nemůžete ho vidět, protože máte v očích prach. Tím prachem je touha.

Odstraňte prach, touhu, prahnutí, odstraňte toto očekáv Co spatříte, když prach touhy a očekávání odstraníte?

Prázdnotu.

Prázdnotu! (Směje se.) Tam, kde je prach, je projev, nekončící zármutek a utrpení. Okamžitě odstraňte ten prach a pět minut se dívejte.

Učiňte toto rozhodnutí: "V průběhu tohoto celého cyklu života věnuji pět minut na to, abych ze svých očí odstranil prach." A pak se dívejte! Spatříte před sebou svou vlastní tvář! Svarúpa. To se jmenuje daršana. Vaše vlastní svarúpa.

Nikdo nevidí. Všichni spatřují jiné tváře, ne své vlastní! S prachem v očích uvidíte jen odlišnost. Žádný prach, žádná odlišnost. Jen vaše vlastní Já, váš vlastní odraz. Nikdo jiný. Žádný cizinec.

Tomu se říká odstranění prachu. Za prvé: "Já jsem toto a on je tamto." To je prach. Když je prach odstraněn, neexistuje žádné vy, ani já, ani ona. Zbavte se prahnutí, očekávání a touhy. Nic neztratíte. Jděte hned a spatřete své Já. Spatřete svobodu, vědomí. Později se uvidí, co jsme udělali. Jděte hned teď a pohleďte na své Já.

Jestli potom budete potřebovat nějaké cvičení, provádějte je. Jestliže jste předtím, než jste uviděl, upadl do pasti nějakého cvičení, potom Já neuvidíte. Místo toho zůstanete zde a budete tak přitahován k tomu, co děláte, že řeknete: "To je všechno", a zapomenete dál hledat své vlastní Já.

Zapomeňte na všechno! Zapomeňte na všechny souvislosti. Zapomeňte na svobodu i na pouta. Mezi vámi a vědomím není žádná zeď. Je to jen vaše hra, protože vy nechcete pokročit dál.

Přišel jste si sem pro svobodu a pro nic jiného. Mějte svobodu stále na mysli.

 

Neměl bych se vzdát žen a být volný?

Byla to žena, kdo vám dal zrod. Vaše vlastní matka. Rodinný život nemá se svobodou nic společného. Je to úplně jiná záležitost. Pokud jsem zjistil, neprospěl nikomu ani odchod do kláštera.

Já se však miluji s jinými ženami, ne s manželkou.

Pak jste její problém. Jestliže vyhledáváte jinou ženu a pro vaši manželku to problém není a jestliže ona dělá totéž a není to problém pro vás... když jste tak dohodnuti, není to problém.

Dobře, ale ona s tím nesouhlasí.

To je to, co říkám. Vy jste její problém. Říkáte, že jste svámí. Co to znamená? Svámí je ten, kdo se vzdal všech tužeb zde i jinde to velmi důstojné jméno. Jestliže jste svámí, měl byste se náležitě chovat.

Štěstím není splňování touhy po nějaké věci, jako je například sex. Štěstí existuje jen tehdy, když tato touha pomine. Oproštění se od tužeb vám dá štěstí. Kdykoli vznikne touha, podívejte se dovnitř, odkud pramení. Když touha zmizí, zažijete bezmezné štěstí.

Jakmile však jednou předmět své touhy získáte, objeví se touha jiná. Jedna je splněna a jiná čeká. Ani králové nejsou šťastni. Absolutním blahem je "žádná touha". A jste-li blažený, máte mír. Tam, kde je mír, je i ticho mysli. Kde je ticho mysli, tam je svoboda. Uspokojování tužeb nikdy nekončí. Těla pominou. Odešly miliony těl, a přece není žízeň po potěšení ukojena. Proto přecházíme z inkarnace do inkarnace. Čiňte tedy, jak myslíte.

Kdybyste nešťastnou náhodou hořel a chtěl skočit do řeky, co byste udělal, kdyby šel kolem vás přítel a zval vás do restaurace na zmrzlinu? Taková musí být touha po svobodě. Nesmíte se na cestě zastavit, abyste nabral další touhu.

Zvuk, pohled, pach, chuť a dotyk: těmito pěti smysly jste obklopen tam, kudy vstupuje oheň. A co je to oheň? Touha. Hoří a vy spíte. Probuďte se! Tady a teď!

Jste obklopen těmito pěti okny, kterými do vašeho domu vstupuje oheň. A vy spíte. Co je ten oheň a co jsou tato okna? Jsou to vaše touhy.

Lidské zrození je svrchovaný nástroj pro získání svobody. To, čím se lišíte od jiných živočichů je, že máte šanci dosáhnout svobody. Tak se tedy dívejte, kudy přichází oheň! Zvukem, pohledem, pachem, chutí a dotykem je pět ohňů. Musíte se svých přání zbavit.

Všechny ostatní živočichy stráví jediný oheň. Pohled můry je přitahován světlem svíce. Touha po potěšení ze světla je její svrchovanou touhou, která ji přivede do plamenů, v nichž zanikne.

Jen jediné pochutnání, a ryba je chycena na háčku. Jeleni jsou přitahování zvukem a pak polapeni.

Způsob, jak chytat slony, je vykopat hlubokou jámu. Na ni se rozprostře klestí a napodobí se hlas slonice, jako by z vycházel z tohoto klestí. Slon přijde a upadne do zajetí.

Včela usedá na květinu, pro její vůni. Některé květiny však loví včely jako potravu.

Všichni tito živočichové zanikají jen jediným ohněm, a vám jich hrozí pět. Musíte být velmi opatrný. Zbavte se svých tužeb a budete bezpečně upevněn v Já prostřednim Já. Toho lze dosáhnout v tomto okamžiku.

Je třeba jen velmi pevného rozhodnutí: "Chci svobodu." To stačí. Všechny ostatní touhy... ani bohové se jich nedou zbavit, co potom my lidé.

Žil jednou jeden rši. Jeho manželka byla nekrásnější ženou na světě a velmi ho milovala. Žili spolu v lese. Zprávy o její kráse se však rozšířily i ve světě bohů.

Tři bohové, Brahma, Višnu a Mahéš zatoužili její krásu spatřit, a tak se rozhodli vzít na sebe podobu sanjásinů. Když totiž sanjásin stane u dveří, musí být vpuštěn před všemi ostatními jako první. Hostitel se vždy musí přijít zeptat, co si přeje.

V oné chvíli byla žena v lázni. Bohové si tento okamžik zvolili proto, že chvíle, kdy je v koupelně a musí ihned vyjít, je tím nejlepším okamžikem, kdy mohou její krásu spatřit. Jejich záměrem bylo nedopřát jí ani dost času, aby se oblékla.

Když se žena koupala, uslyšela venku hlasy. Musela spěchat, aby tři sanjásiny uvítala. Brahma, Višnu a Mahéš toužili spatřit nahou ženu. Stvořitel, Uchovávatel a Ničitel v přestrojení za sanjásiny.

Silou svého tapasu proměnila žena tři přítomné bohy v šestiměsíční děti. Zanesla je do domu, položila do kolébky a začala je kolébat.

Bohové svým manželkám neřekli, za jakým účelem ozejí. I když byly jejich ženy krásné, zatoužili sestoupit na zem.

Kamila, Uma a Rámanidž hledaly své manžely všude. Odebraly se k slavnému siddhovi, který pomocí své jógové sí1y bohy spatřil a sdělil jejich manželkám, kde jsou.

Ženy odešly za ršiovou ženou a řekly: "Slyšely jsme, že naši manželé jsou ve vašem ášramu."

"Ano, pojďte se na ně podívat."

Manželky přišly ke svým mužům, proměněným v děcka, která si cucala palečky. Všechny bohyně padly před touto ženou do prachu. Bohové pak přijali svou původní dospělou podobu a políbili její nohy. Taková je sí1a tapas.

Tuto sí1u máte vy všichni, když zavřete okna před vstupím ohněm. Oheň vstoupí, jen když toužíte. Ohněm je tato touha. Zbavte se tužeb. Miliony let jste hledali naplnění tužeb, inkarnaci za inkarnací.

Když jste nasyceni, zahoříte touhou přestat a hledat něco nepoznaného. Abyste byli volní, získali osvícení a osvobí, musíte učinit velmi pevné rozhodnutí.

Učiňte je s Já, prostřednictvím Já a uvnitř Já, teď v tomto okamžiku. Já není daleko. Odklad je jen další touhou. Zřekněte se všech přání a budete nejšťastnější osobou na této planetě a pomůžete možná i bytostem na jiných planetách. Nejprve však pomozte sobě. Nejdřív sám poznejte, kdo jste, a pak už nebudou žádné ohně. Nebudou žádná přání.

Jediná touha, která stojí za splnění, je touha po svobodě. Všechny ostatní jsou k ničemu. Nedají vám žádné štěstí ani mír. Všechno je to zlo. Všechno hoří. Hoří všechny tři světy. Hoří nebesa i bohové. I ti sestoupili na zem, aby spatřili krásnou ženu. A zatím byla její skutečná krása vnitřní čistotou Já.

Všechno závisí na vás. Jestli svou možnost chcete odložit, odložte ji na více nebo méně let či inkarnací, ale není to cesta moudrého člověka. Moudrý člověk příležitost nepropase. Nedá se oklamat nevědomostí. Svoboda je nyní a zde, právě v tomto okamžiku. Jediné, co máte udělat, je přestat svou mysl spojovat s uplynulým nebo budoucím okamžikem. Žádné spojení s minulostí, žádné spojení s budoucností. Mluvím o okamžicích, tedy o nejmenší míře času. Nedovolte, aby vznikala minulost nebo budoucnost.

Dívejte se právě na tento okamžik. Minulost i budoucnost jsou jen myslí, která vás klamala. Mysl je duch, je to jen jméno. Existuje-li mysl, objeví se s jedinou myšlenkou celý tento projev. Když jste usídlen v tomto nmžiku, když neexistuje minulost, nazývá se to nlí.

Včera se někdo ptal, jak by mohl pokračovat ve svém každodenním životě, kdyby netoužil. Zde je znovu odpověď. Tento okamžik je nlí, která má stejné kvality jako prázdnota. Nl je samotné Vědomí, samotné Já. Tato nl je velmi sattvická. Aby se stala nlí, musela překročit minulost, přítomnost i budoucnost. Nsl je vědomí. Nyní tu už žádná mysl není. Čistá mysl je vědomí.

Co znamená očištění mysli? Nepřítomnost myšlenek. Mysl bez myšlenek, sattvická mysl, nl může být nazvána samotným Vědomím. Samotným já. Usaďte se pevně v této podstatě. Nežádáte už ani svobodu, protože tato touha je jen v mysli unavené utrpením a spoutaností.

Proto vás má sama mysl k tomu, abyste šli na satsang. Nejste-li spojeni s minulostí a budoucností, mysl vůbec nstuje a vy jste doma. Podívejte se do Já pomocí Já.

Všechno ostatní se týká těla a mysli a pramení to z mení nebo fyzické úrovně. Ptejte se sám své mysli: "Kdo jsi?" Touto otázkou mysl vymizí a bude svým rozpuštěním velmi šťastná. Bude velmi vděčna za to, že má mír. Mysl poskaka z větve na větev jako opice. Ani ona, ani vy jste nebyli v klidu. Svoboda je tady a teď.

Vaší podstatou je čistá svoboda. Jste svobodni od samého počátku. Jak vstoupila do vaší mysli představa, že jste spoutáni? Kde jsou ty řetězy? Jak jste je uviděli?

Prostě se sami sebe ptejte: "Kdo jsem já?" To je prám, na kterém přeplujete oceán sansáry. Je to bezpečný prám, kterého se smrt nedotkne. Všechno ostatní je mysl. "Udělám toto", "chci toto", "co bych měl dělat?", "mám toto", "chtěl bych mít toto". Zastavte na chvilku všechny tyto pocity a záměry. Není potřeba mnoho času.

Dosud jste tomu nevěnovali pozornost. Když se ve vaší mysli objeví myšlenka, zastavte ji. Buďte bdělí! Zachovejte bdělost při vznikání myšlenky.

Jakou cestu potřebujete, když zůstáváte doma? Důvodem, proč se objevuje cesta, která vás má vést pryč z domova, je touha. Touha nebo cokoli, co není trvalé, je zloděj, jenž vás okrádá o mír a štěstí. Musíte-li nějakou touhu mít, pak si přejte poznat, kdo jste.

Sanjása znamená nepřipoutanost, nepřítomnost touhy po čemkoli, co není trvalé. Sanjása může nastat, když jste uspokojen, když vám žádné touhy a zažívání smyslh objektů nepřinesou žádný prospěch, žádný mír ani lásku.

Sanjása je odmítnutí všech přání. Nejde o převlékání ku. Nejde o změnu prostředí. Tím se mysl stále ještě nezmění. Přejít z místa na místo, z jedné země do druhé, není sanjása. Sanjása je odstranění všech tužeb. To zastaví koloběh životů a smrtí, to vám dá mír.

Když se přestane pohybovat píst, kola se zastaví. Co je píst? Mysl. Jak zastavit mysl? Dotazováním "kdo jsem já?". Když řeknete "co je tohle?" nebo "kdo jste?", dostanete nějakou odpověď a mysl ulpí na daném smyslovém přeu.

Klaďte si otázku "kdo jsem já?". Lidé se místo toho ptají: „Jak mám plnit své každodenní povinnosti a činnosti?"

Jste spoután i tím, že hledáte venku. Hleďte tedy dovnitř. Toto dotazování nemá nic společného s žádnou myšlenkou na minulost ani budoucnost. Nedovolit, aby vznikla nějaká myšlenka, je sanjása. Když si obarvím oblek nebo půjdu do Púny, půjde mysl se mnou. Mysl musí přijmout sanjásu tím, že se vzdá všech tužeb po smyslových objektech a obrátí se do nitra ke svému zdroji.

Můžete pobláznit lidi barvou svého oděvu nebo růžovým věncem kolem krku, ale mysl zůstane nezměněna. Nechte mysl, aby přijala sanjásu. Tažte se jí: "Kdo jsi? Kdo mne to trápil po celé miliony let?"

Abyste byli štastni, v míru, v lásce a kráse, nepotřebujete nikoho jiného. Aby to bylo jinak, potřebujete nějakou myšlenku, představu nebo osobu, která by vám způsobila neštěstí. Zdrojem neštěstí musí být něco konkrétního -nějaká osoba, nějaká představa nebo nějaká věc.

Štěstí od vás nic nežádá. Abyste však trpěli, musíte vynit nějaké úsilí nebo vytvořit nějaké vztahy. Pak se stanete nešťastnými proto, že něco potřebujete. Být šťastnými je vaše základní podstata. Není k tomu nic potřeba. Abyste byli šťastni, nepotřebujete žádnou pomoc. K utrpení je zapotřebí vztahů. A kde jsou na světě jaké vztahy, aby vám nepřinášely utrpení?

Já nevím.

Třeba jste tedy o tom slyšel od některého ze svých rodičů? (Smích)

Se vším jsem přestal a nyní cítím, jako bych byl ztratil svou vitalitu.

Zastavení tužeb je vaší přirozeností. Nemít touhy je vaše podstata. To není ztráta. Po čem jste toužil první hodinu po svém zrození?

Toužil jsem dýchat.

Dobře, dýchat. To dýchání teď máte. Nezískal jste ho na základě své snahy. Řekněte mi, kolik dechů absolvujete za jeden den nebo za jednu minutu?

Nevím.

Nevíte to, protože se o to nesnažíte. Jde to samo. Vzduch zvnějšku vstupuje dovnitř. Dostává se do našeho nosu a my jej nazýváme pránou, jako by nám patřil. Týž vzduch, ať jej vdechujeme nebo vydechujeme. Tato životní síla jste vy! Zjistěte, zda tu životní sílu ovládáte? Nebo ovládá životní síla vás?

Životní síla ovládá mne.

Ano, životní síla ovládá vás. Dýcháte. Umění dýchat nevyžaduje úsilí. Snažte se nedýchat a pozorujte výsledek. Ve stavu smrti si ani bohatý člověk nemůže koupit jediný dech navíc. Žádný lékař vám nedá navíc ani jeden dech. Kdo to uvnitř vás dýchá? Kdo nasává vzduch zvenku dovnitř?

Jakmile tělo jednou nadechne, mysl, mozek a smysly pracují. Pracují, zprostředkovávají záležitosti mezi subjektem a objektem a mají potěšení. Zjistěte, kdo je za to odpovědný a najdete odpověď na svou otázku.

Kdo je ten, kdo je neznám a skryt v jeskyni vašeho srdce? Je to vaše skutečná tvář, váš nejintimnější přítel a je věčný. Nikdo se na něj nedívá.

"Dělám toto", "udělal jsem tamto" a "udělám toto". Tomu se říká život a nikdo není šťasten a spokojen s tím, co udělal. Každý chce udělat něco navíc. Chce dosáhnout dílčího štěstí, a když je má, chce něco jiného. Je to nekonečný proces. Tak jej zastavte, povídám. Není vaší přirozeností.

Problém nějak vytvořila mysl... tak se ptejte mysli. Zkusil jste všechno na světě, a přece nejste spokojený. Ptejte se své mysli, a dostanete odpověď. Vaše mysl je vaše a je to velmi obtížný zloděj. Viděl jste jej. Všude vás kousal a působil potíže.

Začněte tedy nyní dialog mezi sebou a svou myslí. Co chcete? Mysl se stane vaším přítelem. Ukáže vám cestu. Chceme, aby byly splněny naše touhy a když nejsou, viníme z toho mysl. Kde je mysl? Kdo ji viděl? Je to duch a tímto duchem je touha. Zastavte ji tedy na chvilku. Prostě ji zastavte a hleďte na sebe.

Nežádám, abyste cokoli potlačoval. Nechci, abyste opustil svůj každodenní život. Dejme tomu, že přistoupíte na dvě stě procent svých každodenních činností.

Když budete statečný, nebudu vás žádat ani o okamžik, ani o vteřinu, jen o čtyřicet pět tisícin vteřiny. Můžete mi tolik času věnovat? Pohleďte na svou tvář... vše bude napo. Váš poklad je ukryt uvnitř a vy od něj utíkáte ven. Slunce, které označuje váš denní čas, východ slunce i jeho západ, vychází z bezčasovosti. To vše vzniká ve vás.

Byl jednou jeden král. Jmenoval se Vadžravalkhja. Jednoho dne k sobě povolal obě své manželky, z nichž jedna byla velmi stará a druhá byla teprve mladým, asi dvacetiletým děvčetem.

Řekl jim, že chce mezi ně rovným dílem rozdělit své království. "Jste dobré královny," pravil, "a tak bude všechno rozděleno na polovinu. Klenoty, sloni, palácechno se rozdělí napůl, protože já vás opouštím."

Mladá královna řekla: "Ty jsi říkal, že jsem světlem tvého života, že? Neříkal jsi, že jsem nejkrásnější žena království a že jsem tě učinila šťastným? Dobře vím, že jsi moudrý muž. Jestliže se všeho vzdáváš, musí to být pro něco, co je lepší než toto. Tak tedy můžeš dát moji polovinu své druhé královně. Já půjdu s tebou tam, kam půjdeš ty."

Vadžravalkhja ji varoval, že to bude těžké, že si s sebou bere jen jediný oděv. Královna sňala své klenoty, odevzdala je druhé manželce a řekla svému muži: "Jedno sárí stačí. Chtěla bych jít s tebou a sloužit ti."

Odešli tedy spolu do lesa, aby prováděli sebekázeň a vali se satsangu. Byli velmi šťastni a dosáhli svobody.

Otče, když král opouští svou královnu, opouští své tužby. Může se fyzicky vrátit ke své královně, když je opustí davdy?

Ano, oni tak žili.

A je to správné?

Ano, oni to tak udělali. Ale bláhové smyslové touhy to nejsou. Je to láska. Vracíte se z pravého míru. Bude tu vše, manželka, manžel, budou tu i přátelé, ale vaše představa teď bude jiná. Bude tu jen láska a žádný strach z oddělení, protože pak budete ve spojení s Já, se svým vlastním Já. Já je vždy vaše vlastní Já. Koho byste mohl nenávidět?

Všude krása.

Ano, všude. Ať jste kdekoli, vidíte v každém Já svou vlastní tvář. Kam půjdete? Co je tu, abyste se toho odřekl a co byste mohl opustit? To je zde, ať jste kdekoli.

Najděte svůj vlastní mírjprve v sobě, potom ve mně a pak všude. Dívejte se dovnitř. Já není daleko. Já je tady a teď! Jak daleko od vás je Já umístěno?

Je se mnou totožné.

Totožné! Nic není třeba hledat. Jen nehledejte jiné věci. Co budete, když se vzdáte hledání všeho ostatního? Vzdejte se sám sebe. Odhalení nastane samo, uvnitř vašeho Já!

Jediná námaha, kterou musíte vyvinout, je zbavit se snah, které jste na sebe naložil. K tomu může být námahy zapbí. Nevyvíjejte však úsilí směrem k svému vlastnímu Já. Pak nastane toto odhalení. Máte hromadu věcí, které jste s námahou nashromáždil. Vyviňte tedy opačnou snahu, abyste svou námahu odstranil. Nesnažte se však být tím, čím jste.

Je to opětné poznání. Odhalí se vám Samo, pomocí Sebe Sama, a to i tehdy, když to nechcete.

Odhoďte spoutané věci, které vás věznily. Odhoďte svá pouta. Skončete se všemi svými pouty. Neusilujte. To je odhalení samo. Je zde, že? Jen se dívejte do svého nitra, jen nastolte ve své mysli pevné přesvědčení.

Osho řekl, že v životě litoval jen jedné věci: že nepotkal Ramanu Maháršiho, než opustil své tělo.

Nemyslím, že to promeškal. To je velice dobrá touha. I po smrti bude touha, aby Já potkalo Já, splněna. To není jako jiná přání typu "chci toto a chci ono". Taková přání vás přivedou do potíží a vytoužené předměty se projeví ve vaší příští inkarnaci. Jakákoli touha, která se týká Já, je splněna. Tělo nemá s touhou nic společného. Tělo buď zůstane, nebo nezůstane. Tato touha je věčná.

Vidéhamukti, džívanmukti existuje i tehdy, když tu tělo je. Osvobození může být dosaženo před koncem těla a také přetrvá jeho konec.

Můžete nosit tento fyzický oděv nebo jej odhodit nehraje roli - ale touha po osvobození musí trvat celý život i po jeho skončení, protože to je touha po samotné Pravdě. Ta se musí odhalit Sama prostřednictvím Sebe Samé a pro Sebe Samu.

Pravda nemůže být odhalena tělu, protože tělo není trvalé. Nemůže obstát při daršanu božství. Odvrhněte tedy představu těla a budete přímo vnímat své vlastní Já.

Pochopení nevyžaduje slova. Nechte tedy má slova klet do toho, co je konečné. Když jdete spát, dáváte svým přátelům, těm, kteří s vámi žijí po celý bdělý čas, dobrou noc. Dáváte dobrou noc všemu. Do spánku si s sebou nemůžete nic vzít. Musíte všechno opustit.

Víte, kdo další spí s vámi, když sám spíte? Všechno necháte odejít. Proč dobrou noc? Proč jej nebo ji nevezmete s sebou do následujícího stavu? Žádné jméno a žádný tvar, žádné příbuzenství... a jste šťasten.

Řeknu vám jednoduchý trik. Kdykoli se něčeho zbavíte, jste šťasten. Nevlastněte nic. Dejme tomu, že váš soused má poslední model mercedesu a vaše žena nebo manžel na vás naléhají. Pomyslíte si, že ten poslední model musíte koupit.

Vypůjčíte si nějak peníze z banky nebo si je vyzvednete a vůz stojí před domem. Jste šťasten, že?

Musíte být šťasten. Je šťastna vaše žena, vaše děti i přátelé. Je šťasten i ten, kdo se auta zbavil. (Smích)

A vy jste šťasten, že je máte. Kde je tedy štěstí? Trápila vás touha "chci mít vůz". Tím, že jste vůz získal, vás touha opustila. Když auto máte, netoužíte po něm, a tak jste dosáhl štěstí. Tak jako při všech touhách, jste šťasten, když zmizí touha, a ne tehdy, když jste získal nějakou věc.

Auto je vyrobeno z oceli a gumy a je poháněno benz. Žádná z těchto věcí vás šťastným nečiní.

Sedíte v prázdné místnosti a díky stěnám, které jsou k vás, si myslíte, že jste jejím vlastníkem. Jste stále v prázě. Všude tam, kde je prázdnota, jste šťasten. To je jednoduchý trik.

Zapomínáte na své tělo a když jste oproštěn od těla, zbaven vztahů a přátel, vklouznete do spánku a jste šťasten. To, co běžně zakoušíte, je takzvaný bdělý stav, ale je také nevědomý. Tento stav nevědomého bdění je rovněž stavem spánku.

Spíte, proto se obíráte touhami. Zůstaňte tichý a uvidíte, že dosud spíte.

Když se probudíte, nevědomost spánku zmizí. Nevědt je způsobena iluzí. Zbavte se iluze poznáním. Když poznání přeludu zničí jeho kouzlo, ptejte se "kdo jsem já?". Pak se pomalu vrátíte domů.

Konečně! Zbavte se navždy všech těchto iluzí!

Každá touha poskytuje určité potěšení bez ohledu na to, jak je malé nebo pomíjivé. Je tedy těžké se tužeb vzdát. Proto je to těžké.

Můj drahý chlapče; pro vás svoboda není. Počkejte třeba na další cyklus. Vyžaduje to inkarnaci snad v 8,4 milionech druhů, než vynikne touha po svobodě. Časová rozmezí jsou různá. Některé inkarnace trvají dny, jiné minuty, některé hodiny a jiné zase mnoho let. Než nastane nový cyklus, nový koloběh.

Není to žádný problém. Svoboda pro vás není. Jste na špatném místě. Toto není rybí trh, milý hochu. Dám vám radu: jděte na rybí trh a nakupte ryby. To je místo, které je pro vás opravdu vhodné.

Tady jde o velmi vážné věci. Musíte být opravdový. Jeo dne budete připraven, ať v tomto nebo jiném kolob Není v tom problém. Až budete velmi opravdově hořet pro svobodu, pak ke mně přijďte. Přijďte ke mně, až budete chtít svobodu. Žízníte-li po něčem jiném, nemohu vám pomoci.

Běhání za smyslovými potěšeními bývá obvykle označováno za bdělý stav. Stejně tak se bdělým stavem nazývá jednání mezi objektem a subjektem. Když si je člověk představuje, nazývá se to stavem snovým. Tam, kde je prázdnota, kde není nic, ani dotazování, je údajně stav tupého ega, stav nevědomého spánku.

Když říkáte "chci být svobodný", není to bdění ani spánek. Je to přechodný stav, který přichází odnikud.

Máte-li nesplněné touhy, budete znovuzrozen v novém lůně. Tento ranec nesplněných přání bude vaší tváří. Budou tu pro ni vhodní rodiče i podmínky.

Splňte proto všechna svá přání v jediném okamžiku. Jedině touha po osvícení je plamenem. Jakmile jste jednou osvícen, změní se vaše touhy v prach - a již nikdy se nevre do žádného lůna. Jinak budete stále těkat od místa k místu.

Tam, kde jsou cesty, tam musí být ovce. Cesty jsou pro ovce. Vídáte snad po cestách chodit lvy? A tam, kde jsou ovce, jsou i pastýři. Když jdete k pastýři, stanete se ovcí a budou vás hnát v houfu, kam budou chtít.

Když přišlo světlo, nešel jste ke svíci, ale ven, za předm, na nějž světlo svítilo. Ten plamen je váš učitel. Uctívejte jej. Hledejte jej. Nemyslete na minulost, přítomnost ani budoucnost. Tento okamžik počkejte! Zastavte se! Nikam se nedívejte! A možná, že všechno bude odhaleno. Když hle metodu nebo techniku, odkládáte to. Jestliže to odkle, pak jste byl oklamán svým blízkým přítelemslí.

Dotazování a oddanost

Má mysl stále běží, přelstívá mě. Co si mám s aktivní myslí počít?

Existují dvě cesty: jednou je vičára neboli dotazování, druhou oddanost.

Dotazování spočívá v kladení otázky "kdo jsem já?", která vás vede k odhalení Pravdy. Když se takto ptáte, nemáte jiné myšlenky. V jednu chvíli můžete mít jen jednu myšlenku a vy se držíte otázky "kdo jsem já?". Když je mysl touto otázkou zaměstnána, pevně a naprosto bděle ji udržujte. Věnujte plnou pozornost nalezení odpovědi. Jiná myšlenka se nedostaví, protože jste plně zaměstnán dotazováním. Začněte egem. Ego chce vědět, "kdo jsem já?", že? Myšlenka je ego.

Ego je do toho ještě zahrnuto?

Ovšem. Kdo jiný hledá? Nejprve jste cítil, že jste oddělen. Chtěl jste se tedy vrátit ke své původní podstatě, a proto provádíte dotazování.

Zapomněl jste sám na sebe a uvěřil v oddělenost. Tuto oddělenost musíte překonat. To a otázka, kdo jste, vás přivede k vašemu původu.

Kde vzniká já? Ponořte se tam. Neznáte nic, co je za já. To místo nezná nikdo. Vnořte se tam a dívejte se. To je dotazování. Ponořte se hluboko do neznáma. Potom přestane ego existovat.

To je vhodné pro velmi bystré, inteligentní lidi. Vy již jste svobodný, tak neprahněte po dosažení čehokoli. Žádný zisk ani ztráta nejsou navěky, a tudíž nemají cenu. Každý zisk bude ztracen. Nic, co není tady a teď, není k užitku. Musíte odhalit, co tady a teď už je. Je to vaše vlastní přítomnost, vaše vlastní prázdnota. Musíte se tedy vrátit ke své původní podstatě a nic nežádat.

Absolutno povznáší svatého člověka. Musíte se dostat do absolutní, neposkvrněné mysli. Bohu má být nabídnuta květina, ke které nikdo nevoněl.

Nemusíte číst knihy ani cvičit. Je to začátek a konec současně. Získáte to okamžitě.

Ve vaší přítomnosti, v tomto okamžiku. Já to cítím.

Toto já je ego. Ego se ničí ve svých vlastních kořenech. Když se obrátí zpět a spatří svou matku, rozplyne se studem. Ego se totiž stále vychloubalo: ,Já jsem vytvořilo celý vesmír. Já udělám toto. Já vykonám ono. To patří mně."

Vičára je metoda plného důkazu. Žádná jiná cesta vás k osvícení nedovede, všechny jsou zmatené. Toto je svrchá cesta.

Druhá cesta, stejně dobrá - i pták potřebuje k létání dvě křídla odevzdanost. Já vycházím z oddanosti...

Skutečně? To je zvláštní. Právě jsem hovořil s jedním sv, který také říká, že jde cestou oddanosti. Otevřel se lásce Rámakršny, Ježíše a Buddhy a touto láskou se očistil.

V oddanosti není nic takového zapotřebí.

Jak tedy oddanost funguje?

V oddanosti věnujete sám sebe Svrchovanému. Vy sám neděláte nic, ale podrobíte se Svrchovanému, který se o všechno postará, on to ostatně dělá i teď.

To, jak mluvíte o Bohu, vyvolává velkou radost.

Ano. (Začíná plakat.) Ať mluvíte o čemkoli, je tu mysl. Mluvíte o růži a mysl jde za ní. Takto. (Pláče.) To je důvod, proč při satsangu jen zřídka užívám slova oddanost.

Proč ne?

Kdybych slyšel o oddanosti, bylo by po satsangu. To slovo vás tam unáší, jak jste řekl.

Nejprve tu musí být sebeodevzdání a pak To o vás pečuje. "Buď vůle Tvá, já vůli nemám", to bude váš způsob mluvy.

Nemohu se ustálit. Můžete mi pomoci? Zůstat v oné přítoti je mé největší přání.

Když se odevzdáte, žádné přání neexistuje, je to jako když můra spatří plamen. Můra plamen miluje, je jím přitahována a chce jej zlíbat. Tato touha ji do plamene strhne. To je vše a není návratu. Podobně když se podrobíte, převezme o všechno péči samotný Bůh. Ve skutečnosti to tak již je, ale my to neuznáváme. Jsme tak nadutí, že říkáme: "To jsem udělal já."

Nemáte žádnou záruku ani pro příští minutu. Všichni se vychloubají, že "toto jsem udělal" nebo "udělám to zítra". Kdo kdy viděl zítřek? Odevzdejte se Bohu a nechte všechno na něm. To je okamžitá svoboda.

Když jste svou mysl prodal někomu jinému, nemáte, co byste Bohu nabídl. Když nabídnete Bohu své srdce, je vám Boží království otevřeno, ať chcete nebo ne.

Kterou z cest jste si vybral vy?

I podrobení se nakonec vede k dotazování. Nejprve to vypadá, jako by tu byl oddaný, oddanost a Bůh.

V podrobenosti se oddaný noří do samotného Božství a pak už neexistuje ani oddanost. Vrací se do stejného zdroje, ze kterého vyšel.

Existují i vnější projevy oddanostizy a chvějící se hlas. Když jste Božstvím přijat, dostaví se tyto symptomy. Jste přijat. To je krásné.

Šílel jsem po Božství. Lidé to nazvali bláznovstvím. Tolik božské extáze. Kdo o tom může mluvit? Proto nemohu o tomto satsangu hovořit. Dusím se a nemohu mluvit.

Cítíte se v této lásce svobodným?

Podrobenost je svobodou. Nezůstává ŽÁDNÁ MYSL. Ntává žádná oddělenost. Láska k Bohu je svobodou. Stačí jen jméno Boží. Mezi Božím jménem a Bohem není rozdílu. Vědomí, prázdnota, osvícení, Bůh vše je totéž.

V očích džívanmukti není minulosti. Neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost. Jen věci tak jak jsou. Není čas, slunce, neexistuje měsíc ani hvězdy. Jen nezměrný mír.

Bude to tak, jak si pomyslíte. To je krása vědomí.

Je to vědomí. Nepotřebuje si odnikud půjčovat materiál. "Nechť existuje projev" - a projev je tu. Ať pomyslíte na cokoli, je to okamžitě zde, uvnitř vědomí. Vědomí toužící po čemkoli je uvnitř vědomí.

Nikdy se nic nestalo. Nic se ani nestane. To je svrchovaná pravda. Všechno ostatní je bída mysli.

Když vznikne mysl, vzniká nepokoj. Musíte mysl zastavit v okamžiku, kdy vzniká. Zůstaňte tam, kde vzniká. Mysl je myšlenka. Vzniká já a všechno ostatní. Lidé říkají, že před vznikem já neviděli nic, a to je mír, krása, láska.

Když dovolíte, aby poté, co jste spatřil svůj vlastní zdroj, vlastní mír, vznikla jediná myšlenka, vznikne okamžitě i most, budoucnost a přítomnost. Když sníte, uvidíte v okku hory nebo slona, protože vše je vědomí. I když nevíte, jste si vědom nevědění. Řeknete-li: ,Já trpím", jste si vědom utrpení.

Jediný způsob, jak se utrpení zbavit, je dotazování. Toto dotazování, neboli vičára, je vor k přeplutí oceánu sansáry a k dosažení nirvány. Tento vor jste kdekoli... ať jíte, spíte nebo chodíte velmi bezpečný. Nic se vás nemůže dotknout. Dotazování vás vyvede ven z mysli. Zůstaňte jen tichý a vězte, že se vás od tohoto okamžiku žádná myšlenka nedotýká.

Jak mám vstoupit dovnitř?

Musíte nechat všechno za sebou. Abyste vstoupil dovnitř, musíte za sebou zanechat mysl, ego, tělo, smysly i projev. V onom okamžiku vcházení dovnitř nic z toho neexistuje. Neexistuje ani já.

To je správné.

Já znamená mysl. Mysl znamená ego, ego znamená smysly a smysly znamenají projev. Dotazování tedy probíhá u kořene ega a vy říkáte, že jste to provedl.

Ano, ale jen na okamžik.

Správně! Učiňte tedy krok z této přítomnosti a položte někam nohu. Kam ji položíte?

Musím se snažit, abych na to nemyslel.

Můžete myslet, dělejte cokoli. Přistál jste v oceánu. Děle co chcete, myslete, mluvte, plavte.

Ale jak mám jít dovnitř?

Říkal jste, že jste to udělal!

Na nezměřitelně krátký okamžik.

Správně! Nyní chcete přejít od této bezčasovosti do času.

 

Ne, nechci. Chci abych, mohl jít.

Čas je mysl a čas je minulost.

 

Já vím.

Řekl jste, že jste v tomto bezčasovém okamžiku chtěl vyjít ven z času. Nyní chci, abyste vyšel z bezčasovosti!

Ach!

Teď nemáte nic na práci. Ano, to je ono, našel jste to. Nemyslete na to, ani nevyvíjejte žádné úsilí, a vždy tu jste. Budete vždy zde a vždy jste zde byl, ale byl jste zaměstnán jinde. (Směje se.) Minulost je hřbitov. Všechny vaše slzy a utrpení musí pocházet z minulosti. Když budete bez přestání zkoumat, kdo jste, nebude mít minulost prostor, aby vstoupila do vašeho vědomí. Jste již zaměstnán. Místo pro minulost tu není.

Nejprve zmizte, pak se ponoříte do oceánu ambrózie. Ať pak budete mluvit o čemkoli, bude to poezie. Potom už nemluví nikdo.

 

Když chci jít dovnitř, cítím, že mé srdce bije silněji.

Nevšímejte si toho! Vaše skutečné srdce není uvnitř ani venku. Soustřeďte se na To. Kde se budete soustřeďovat?

Vaším opravdovým srdcem je skutečnost. Je to podklad světa. Nedotčená Skutečnost. Když máte mír, máte s tímto srdcem přímé spojení. Když jste ve spojení s tímto srdcem, které není uvnitř ani vně, nebo když se na ně soustředujete, jste v míru. To není stav bdění, snění ani spánku. Je to stav vašeho vlastního Bytí. Je to transcendentální stav. Když tohoto stavu dosáhnete, stane se vám vlastní a povede vás ke svobodě. A budete mít mír.

Když realizujete svůj vlastní stav, je právě zde. Všechen tento projev je kosmickým parketem a vy tanečníkem. Zde není přijímání ani odmítání. To je svoboda, osvícení. Je již tady, ale vy jste zaměstnán jinak.

Nadhodil jste problém činnostiuot;dělám toto", "udělám ono" základě nečinnosti. Existuje něco, co je nečinné, co vůbec nepracuje. Z toho vzniká představa činnosti a vy se v ní angažujete. Jakmile pak dosáhnete jistých věcí, jste ztracen.

Když víte, z čeho činnost pramení, když víte, že vzniká z ne-činnosti, z toho, co je nečinné, realizujete svobodu. Činnost potom ve vaší paměti neutkví, a proto nebude existovat karma. Bez karmy jsou všechny představy o svět cyklu pryč.

Když se soustřeďujete a přitom nevyvíjíte úsilí, ukáže se to samo. Ruší vás vaše myšlenky. Vaší podstatou je mír. Jen zůstaňte tichý a uvidíte, že žádná myšlenka nevzniká. A když nevzniká žádná myšlenka, je to mír. Myšlenka jde vždy do minulosti nebo přítomnosti, což se nazývá světovým cyklem a utrpením. Nedělejte nic a dívejte se, jak k vám přichází mír.

Myšlenka jen ruší klid oceánu.

Po pravdě je všechno zahrnuto v lásce. Nic není na vás myšlení. V odevzdanosti není myšlení. Nemůžete vyžat nebo poroučet. Řeka se v oceánu ztrácí beze stop. Toto je podobné. Musíme svou lásku věnovat Bohu a nikomu jinému. Musíme milovat věčného přítele a nikoli věci, které přicházejí a odcházejí.

Co jste získal setkáním s Ramanou Maháršim, když už jste byl naplněn láskou k Bohu?

Vičáru (sebedotazování). To jsem nikdy neznal. Nyní o ní mluvím proto, že jsem realizoval. Můj mistr o tom mluvíval a díky jeho milosti jsem získal zkušenost. Tuto zkušenost mi předal můj mistr.

Byl jsem podroben, ale něco chybělo. Ještě stále existovala nesnesitelná oddělenost. Tančíval jsem s Kršnou, ale ne čtyřiadvacet hodin denně. Občas tu byla oddělenost a to moc bolelo. Chtěl jsem, aby byl můj stav stabilizován po celých čtyřiadvacet hodin denně. Do té doby jsem učitele neměl.

Když jsem hledal gurua, prošel jsem celou Indii. Ptával, jsem se: "Viděl jste Boha? A jestliže ano, umožníte to i mně? Jaké jsou vaše požadavky? Budu vám sloužit celý zbytek tohoto života." Každý odpověděl: "Musíte cvičit."

Já jsem to však odmítl. Řekl jsem, že když půjdu na trh, uvidím, co chci, a zaplatím za to. Tak by to mělo být. Jsem ochoten platit, ale dáte vy mně to, co chci? Proč bych měl cvičit?

Říkali, že jsem blázen. Žáci těchto guruů vstávali a říkali: "Jsme tu už čtyřicet let. Narostly nám šedé brady, a přece jsme ještě nenašli cestu. Tak tu zůstaň a cvič."

Ale proto já nepřišel. Když guru spatřil Boha, proč by mi ho nemohl ukázat? Všude jsem chodil a hledal bez úspěchu. Tak jsem se zklamaný vrátil domů. Můj otec byl celý pryč z toho, že jsem nepracoval. Jednoho dne, když jsem seděl v domě, přišel ke mně jeden sádhu pro almužnu.

Řekl jsem: "Svámídží, můžete se se mnou naobědvat. Cestoval jste po celé Indii, můžete mi říci o někom, kdo viděl Boha?"

"Ó ano," odpověděl, "znám takového člověka." A dal mi adresu Ramany Maháršiho, který žil v Tiruvannamalai, jižně od Madrásu. Vydal jsem se za ním. Neměl jsem peníze a otec mi žádné nedal, protože se už staral o mou rodinu, manželku a děti. Půjčovat si peníze jsem se moc styděl. Pomáhal jsem lidem, ale od nikoho jsem si peníze nevzal.

Měl jsem přítele, který obchodoval s cukrovím. V dětství jsme spolu pěstovali gymnastiku. Ten mne pozval, abych si přišel pro mléko. Na jeho stole ležely staré noviny a já se zadíval na inzertní sloupek.

Uviděl jsem inzerát, který hledal pro práci v Madrásu důstojníka na odpočinku. Hned jsem odpověděl, dostal peníze i jízdenku a měsíc času na to, abych se dostavil.

Odjel jsem z Paňdžábu do Madrásu a pak do Ramanášr Slezl jsem z volského potahu, byl jsem přivítán a bylo mi řečeno, že světec je v hale. Šel jsem tam a uviděl, že to je týž sádhu, který mi dal adresu.

Moc jsem se rozzlobil a ani jsem nevešel do haly. Myslel jsem, že je to ten člověk, který sám sebe vychvaloval. Chtěl jsem jít zpět na stanici.

Venku za mnou přišel člověk, který v ášramu žil a zeptal se: "Nejste ze severu? Proč tu nějaký čas nezůstanete, když jste absolvoval takovou cestu?"

Odpověděl jsem: "Ne. Ten člověk je podvodník. Dal mi svou vlastní adresu, a proto ho nechci ani vidět, ani zde zůstat."

Ten muž mi řekl: "Ne, to se mýlíte. Nehnul se odsud padesát let. Přišel sem jako chlapec. Musel se vám zjevil pomocí svých zvláštních sil."

Ačkoliv jsem nesouhlasil, trval na svém, vzal má zavazadla a přidělil mi pokoj. Vtom zazněl zvon svolávající k obědu. Mahárši obědval v jídelně a já jasně viděl, že to je táž osoba, se kterou jsem se setkal v Paňdžábu. Rozhodl jsem se, že s ním promluvím.

Po obědě všichni odešli a on se vrátil zpět do haly. Nevěděl jsem, že k němu po obědě nikdo nechodí. Šel jsem za ním, ale služba mne zastavila, protože to byl čas, kdy Mahárši odpočíval. Mahárši mne však uviděl a pokynul mi, abych přišel.

Zeptal jsem se ho, zda to nebyl on, kdo mne před patnácti dny v Paňdžábu navštívil, Mahárši však zůstal tichý.

Řekl jsem: "Nerozumím tichu, mluvte, prosím." Nepromluvil, ale ani pak jsem s ním nebyl šťasten. Nebyl jsem šťasten v tomto tichu, které jsem nikdy dřív neslyšel.

Pomyslel jsem si však, že to je pěkné místo. Velmi přitažlivé, velmi svaté. Když už jsem zde, půjdu se podívat na druhou stranu hory. Plahočil jsem se čtyři míle od ášramu a hledal svého Kršnu.

, Pak přišel čas, abych se vrátil do Madrásu a věnoval se své práci. Šel jsem se rozloučit s Maháršim. Řekl mi: "Vy jste nepřišel, abyste mne navštívil."

"Ne," odpověděl jsem, "byl jsem na druhé straně hory a teď odcházím do Madrásu."

"Co jste dělal?" zeptal se.

Odpověděl jsem pyšně: "Hrál jsem si se svým Kršnou."

"Velmi dobře," řekl, "a viděl jste Kršnu?"

"Ano," řekl jsem nadutě.

"Vidíte jej nyní"

"Ne, teď ne. Viděl jsem ho, když jsem měl vizi. Nyní ne."

Mahárši pokračoval: "Tak Kršna se objevoval a mizel? To, co se objevilo, zmizelo. Vidoucí je stále tady. To, co se objevuje a mizí, nemůže být Bůh. Zjistěte, kdo je vidoucí."

Poprvé jsem uslyšel: "Zjistěte, kdo je vidoucí."

Díky mistrovi jsem získal zkušenost. Zkušenost, která tu již byla. Když milujeme Boha, považujeme ho za objekt. On je však subjektem. Musíte se tedy odevzdat subjektu. Obje je ego.

Vnořte se do subjektu tak, že žádný objekt nezbude. Bůh bude mluvit, Bůh bude chodit, Bůh bude hledět. Spatřil jsem vidoucího. Realizoval jsem vidoucího díky svému mistrovi a padl jsem před ním do prachu.

Vrátil jsem se do Madrásu, abych se ujal svých povinností. O všech svátcích, sobotách a nedělích jsem se vracel do Tiruvannamalai, abych byl s ním. Bylo to tak blízko, jen čtyři hodiny. Všechno bylo skvělé - v ášramu stejně jako v úřadě. Poznání a oddanost pak pracovaly společně. Když budete vědět, budete Boha milovat. Jestliže boha milujete, jenom tehdy budete vědět. Vičára a bhakti jsou tedy jedno a totéž.

Nemluvím o bhakti proto, že na to lidé nejsou připraveni. V egu je srdce prodáno někomu jinému. Co se tedy má odevzdat? Co dát? Čím máte milovat, když je srdce prodáno někomu jinému?

 

 

Svámí mi vypravoval o různých stavech samádhi a já nevěděl, co jste měl na mysli. Říkal, že nejvyšší je stav sahadža samádhi.

Nejvyšším stavem je nv.

 

Je to to, v čem prodléváte?

(Púndža se směje a kulí oči.) Co se na to dá říct? Nejvyšším stavem je nv. Kdo dal tomuto nejvyššímu stavu jméno? Aby dal někdo někomu jméno, musí být vyšší než nejvyšší stav. Dětem dávají jména rodiče, protože se narodili dříve než ony. Aby bylo možno dát jméno nejvyššímu stavu, musel by tu být někdo vyšší než tento stav a já nevím, kdo by to mohl být.

Je to všechno výtvor mysli. Když neexistuje mysl, neexie žádný stav. Odstraňte všechny představy, a to bude váš vlastní stav, ať chodíte, mluvíte, jíte nebo spíte.

Odmítá nebo přijímá něco vítr, když vane rybím trhem, hřbitovem nebo zahradou? Tento stav beze stavu je něco podobného.

Na straně spoutanosti mohou stavy existovat. Vinou vazby není mysl otevřena vašemu vlastnímu Já. Mysl není plně podrobena Svrchované Síle. Potom mohou existovat stavy a stupně nevědomosti nebo spoutanosti, nikoli moudrost.

Když zemře někdo, koho milujete, pocitujete smutek? Máte v tomto nvu emoce?

Ano, když někdo pláče pro odešlou duši, pláčete s ním. Když lidé tančí na svatbě, tančíte s nimi. Odsud můžete dělat cokoli, protože znáte skutečnost. Jste na jevišti a dostal jste tuto roli. Jednou jste králem a jindy otrokem. Když víte, že jste zdrojem, můžete hrát roli a nebýt do ní vtažen.

Když si tedy právě vzpomenete, kdo jste. ..

Ne, žádné vzpomínání. Vzpomínání závisí na paměti. To není ono. Lidská bytost si nemusí pamatovat, že je lidskou bytostí. Neplete si sebe samu s oslem. Velmi dobře ví, že je lidskou bytostí, aniž by si to pamatovala. Přiveďte sám sebe k sobě samému a pamatování nebude zapotřebí.

Nemůžete-li to udělat sám, jděte se vší pokorou k někomu jinému, služte mu a ptejte se ho, jak se osvobodit od utrpení.

 

Proč je tolik lidí v klamu?

Protože neotevřou své oči slunci. To není vina slunce.

Může to udělat každý?

Všichni mohou otevřít oči. Když nyní oči zavřete, nic neuvidíte. Máte možnost je otevřít, nebo ne? Většina lidí oči neotevře, a tak nevidí. To, zda nyní otevřete oči, je vaše svobodná vůle.

Protože jsem součástí všeho, předpokládám, že tu neexistuje žádné individuální já, že neexistuje individuální svoboda. Jen se to děje. Jsem tedy natolik svobodný, abych mohl otevřít oči?

Jste svobodný. Svoboda vás v ničem neomezuje. Ale me vědět, že "nyní otevírám oči". Všichni si myslí, že jejich oči jsou slepé. Slepý není nikdo, jen nešťastný.

Každý je tedy svobodný?

Ano, ale lidé svobodu nepocitují, protože vidí zeď. Ta zeď, to jsou touhy, které všechny patří minulostí. Nemáte-li však touhy, jsou vaše oči otevřeny. Teď to zkuste a řekněte mi, co vidíte. Nedovolte ani na vteřinu, aby mezi vámi a svob stála touha a povězte mi, co vidíte.

Není tu nic, jen prázdnota.

To je ono. Kdo tedy nyní otevřel oči? Touha je mrakem, každá touha.

Nejrychlejší a nejpřímější metodou, která je určena jen pro pár velmi bystrých lidí, je dotazování. Můžete být osvícen v okamžiku. Nakonec vás k osvícení dovedou i všechny metody ostatní.

V případě oddanosti existuje dualitalující a božství. Nakonec se musí uctívající Bohu docela podrobit. Když to udělá, nemá už nic na práci. Už se o něj stará božství.

Nikdo to však neudělá. Bhakti je láska. Je to romance. Bhakti neznamená jen jít na hodinku do chrámu. Je to romance, na kterou nemůžete zapomenout ani na okamžik. Je to skutečná romance s vaším vlastním Já. Když se podre božství, je celá práce skončena. Buď se podrobte, nebo se dotazujte. Je i mnoho jiných cest, jako například jóga a tantra, ale já nevidím, že by jejich výsledkem byla svoboda.

Když si kladu otázku "kdo jsem já?“, vypadá to jako nějaký proces nebo cvičení.

Dobře poslouchejte. To není ono. Když si kladete tuto otázku, nevede vás nic nikam jinam. Kdybych vám říkal, abyste někam postoupil o dva kroky, mohl by to být postup. Když vám však říkám, abyste zůstal tady, kde jste, musíte zůstat zde. Je to postup?

Jen se dívejte, kde tato otázka vzniká. Nemyslete na to, nedělejte ani krok ven ani nikam nechoďte, ani nevyvíjejte žádnou snahu. Buďte jen vědomý. Což nejste vědomý, když si tuto otázku kladete?

Ano.

Nejste si předtím, než tato otázka vznikne, vědom toho, že v mysli žádná otázka neexistuje?

Ano, ale co si je vědomo?

Vy jste to neudělal správně. Nejste si snad vědom nějaké otázky nebo činnosti? Nejste si vědom všeho, co děláte? Když jíte, jste si vědom toho, že jíte. Když tančíte, uvědomujete si to. A když nejíte ani netančíte, nejste si snad toho vědom rovněž?

Toto uvědomění je vaše Já. Ať cokoli děláte nebo neděl je toto uvědomění vaší podstatou.

Ano, to vím.

Vy to nemáte vědět! Vědění je něco jiného. Já vás jen žádám, abyste tam byl.

Tomu se říká vědomí. Každá činnost nebo nečinnost, každá sádhana nebo cvičení pramení z vědomí. A jste-li si vědom vědomí, neexistuje žádný problém, ať děláte cokoli. Lidé to nevědí, a proto trpí.

Jak je možné probudit se bez metody? Tolik lidí cvičí. . .

Lidé, kteří nejsou připraveni pro sebedotazování, nejsou připraveni pro poslední útok. Přitahuje je jóga a ostatní cesty, které nakonec k tomuto dotazování vedou. Bez dotání svoboda neexistuje. Všechno ostatní je tedy odklád svobody.

Podívejte se, v každém cvičení je zahrnuta mysl. Kdykoli cvičíte, musíte sebrat mysl, aby cvičila a potřebujete k tomu nejen mysl, ale i tělo. Dotazování zasahuje samý kořen mysli.

Při cvičení pracujete s myslí. Říkáte si: ,Já medituji." Je to mysl, ego, které začíná meditovat. Proč a pro koho?

Při dotazování se mění samotný kořen mysli. Když budete říkat "já medituji", neobjeví se meditující nikdy. Vy si stanete budoucí cíl, který má být dosažen meditací. Tento budoucí cíl musí být založen na nějaké ideji z minulosti. Noříte se tedy do minulosti, a nikoli do přítomnosti. Můžete toho cíle dosáhnout, ale protože tu před cvičením není, má vám vaše cvičení poskytnout něco, co tu ještě není. Něco chybí, vy po tom prahnete a tím popíráte přítomnost, která tu již je.

Ať získáte cokoli, zase to ztratíte, protože to ve své podstatě není věčné. Neprahněte proto po věcech, které nejsou nyní zde. Můžete se hned zeptat: "Kdo je ten, který se chystá meditovat a co je účelem jeho meditace?" Než cokoli učiníte, musíte rozřešit problém sebe sama. Než začnete jakkoli cvičit, sedněte si v klidu a odhalte, kdo je ten, který medituje. Začínat cvičení a nevědět, kdo cvičí, vám pravdu a svobodu jako výsledek nepřinese.

Dotazování je pro dosažení svobody nejlepší. Při jiných cvičeních potřebujete úsilí, subjekt a objekt. Meditující se stává subjektem a svoboda je objektivizována jakožto ot. Svoboda není objekt, ale subjekt a u subjektu musíte začít. Subjekt je vždy svobodný. Proč tedy nezačít se subje, který hledá svobodu a neptat se: "Jak jsem spoután?"

Kde je tu jaké pouto? Možná, že je pouto představou. Vy cítíte, že jste spoután, a tedy spoután jste. A tak nastolte jinou představu. Představa "jsem svobodný" zničí předešlou představu "jsem spoután". Když jste se vypořádal s minulou představou, odpadne tato rovněž.

Co zbude? PRÁZDNOTA. Svoboda neznamená, že máte něco získat. Když se vyhnete všem představám a plánům, nemusíte dělat nic, protože svoboda není představou. Je rodným právem každé lidské bytosti. Toužíte-li po svobodě, je poslední inkarnace požehnaná.

Jinak čeká další kolo. Proč další kolo? Protože je to všechno představa a představy nikdy nekončí. Když dítě uvidí v pokoji ducha, je to pro ně opravdu duch. Dítě se hrozně bojí, ale duch ve skutečnosti neexistuje.

Řekl jste, že každý, koho potkáváte, má smetí, a tak jsem ztratil naději.

Já jsem vám však řekl, abyste je odhodil. Udělal jste to?

Ne

Pak máte pravdu, že není naděje. Samotná naděje je smetí. Očekávání, že se stanete někdy později něčím jiným, je celá hromada smetí ve vaší hlavě. Jestliže je nechcete odhodit, máte-li je rád, pak si je ponechte. Někoho, kdo tuto práci udělá, potřebujeme také. Lidi, kteří odstraňují smetí, potře každé město. Když jste smetí neodhodil, přestože jsem vám řekl, abyste to udělal, musíte asi mít tu profesi rád.

Nemám ji rád.

Ale řekl jste, že neexistuje naděje, nějak se smetí zbavit. Co to znamená? Máte-li rád smetí, jste smetím. Jste tím, zač se považujete. Považujete-li se za smetí, stanete se smetím. Čím jste přesně v tom okamžiku, kdy se za smetí považujete? Čím byste měl být? Když teď pomyslíte na smetí, co kolem cítíte?

Smetí.

Smetí, ano. Navyknete si na smetí tak, že sám budete žít na smetišti. Nebudete z něj chtít odejít. Tento projev je smetí.

Když dovolíte, aby vznikla myšlenka, vítáte tím smetí a musíte trpět. Tato myšlenka je smetí. Když jí dovolíte vzniknout, stane se všechno smetí projeveným utrpením a zjeví se smrt. Nedovolte, aby vznikla myšlenka a povězte mi, kde jste. Ani neposlouchejte. To se musí zažít. Zabraňte ve vzniku myšlence "jsem to a to". Nedovolte, aby vznikla myšlenka já a povězte mi, kde jste. Nemyslete, udělejte to a odpovězte mi. Kde jste teď?

Nikde.

Cítíte v tom "nikde" smetí?

Ne.

Tak zůstaňte v tom "nikde". Jaký je tu problém?

Problém je, že nemohu objevit žádný problém.

Jděte hlouběji a znovu mi odpovězte. Dívejte se dospod. Je to nezměřitelné. Jděte hlouběji a odpovězte mi. Nemyslete. Myšlení je smetí. Jděte hlouběji. Řekl jste, že problémem je neexistence problému. Jděte hlouběji dospod a dívejte se.

Jsem volný.

Jste osvobozen od problémů i od nblémů. Co jste tedy udělal, abyste byl volný? Díval jste se do sebe a co jste spatřil? Nedívejte se sem ani tam, vůbec nikam. Pak je tento pohled nledem. Takový pohled je samotným vědomím. To, kde je n a n a nikde, je samotné vědomí, z nějž všechno pramení a kde vše končí.

Všechno vzniká a všechno končí. A vy jste nedotčen. Tato projevení, jejich ničení a rozpouštění se vás nijak nedotýkají, nejste ani v nejmenším ovlivněn. Toto projevení je malování na prázdnotu. Můžete namalovat obraz v prostoru? Toto je obraz (nazývaný projevení) namalovaný do prázdného prou.

Nyní, když hledíte dovnitř, je zřejmé, že tento obraz nebyl nikdy namalován. Nikdo nikdy nemůže namalovat obraz v prázdném prostoru. Potřebujete nějakou stěnu, na kterou byste maloval, plátno nebo jinou podložku. Staňte se plá a hleďte na malbu projevení. Ve skutečnosti nikdy nic neexistovalo. Pozitivně vyjádřeno existuje jen živé prázdno. To je svrchovaná pravda a je realizována jen ztrátou "já".

V čem je potíž? Nesmíte nikam chodit. Prostě zůstaňte tichý a ptejte se: "Kdo jsem já? Kde jsem já? Co chci?" Odpověď dostanete okamžitě.

Jakmile jednou víte, nemůžete z toho uniknout. Pohybe se všude. Pohybujete se ve vědomí. Předtím byly různé úrovně, od nevědomí k vědomí. Bloudil jste.

Jedině vědomí je a nikdy neexistovalo nic mimo vědomí. Jakmile jste to poznal, sjednotil jste se s ním. Tam není subjekt ani objekt. Není tam zkušenost ani zakoušející. Říká se tomu osvobození od všeho. To je ten okamžik, o kterém mluvíme. Věřím, že v tomto okamžiku jste. Máte-li nějaký problém, ptejte se.

Chce to vstoupit přímo do zkušenosti, a ne chápat intelelně. Intelekt nabývá tvaru toho, nač myslíte a můžete jím tedy být oklamán. Každá myšlenka, kterou myslíte, se projeví.

Kdysi dávno jste na to myslel a nyní je to zde! Myšlenka skončí ihned, v okamžiku, kdy se rozhodnete "už ne, dost". Vejít do toho okamžiku je velké štěstí. Obrovské štěstí! Zcela vědomé je Já. Toto vše je Já. Všechna tato Já jsou uvnitř Já, jež je Já úplným, ve kterém se projevuje minulost, přítomnost a budoucnost.

Zbavte se všech představ, záměrů a tužeb. Dotazujte se mezi tím a oním, mezi minulostí a budoucností, tak splníte svůj slib, že se stanete lidskou bytostí a dosáhnete osvícení. Inkarnace ve tvaru lidské bytosti je požehnáním. Jediný důvod tohoto života byl splněn a vy jste volný. Jinak toto bídné utrpení neskončí. Tento oděv - lidský tvar určen pouze k získání svobody.

Všechno ostatní jste prožil v jiných tvarech. Prošel jste osmi miliony čtyřmi sty tisíci formami, abyste mohl usednout proti mně. Svoboda je ve vašem nitru. Láska je uvnitř vás a vy ji hledáte na trhu. Tato sansára je supermarket, kde se obchoduje se zbožím. Obraťte se k němu zády, a budete volný. Vraťte se domů. Slunce je tak veliké, mnohem větší než Země, a přece se může schovat za jediný mrak. Mraky, to jsou myšlenky. Podobně myšlenka já zakrývá Já. Myšlenka já zakrývá mír, krásu a lásku. Jak je možno odstranit mrak? Dotazujte se, a mrak zmizí, protože je neskutečný.

Púndžadží, můžete mi pomoci?

Dobrá, uvidíme. Byl jste patnáct let v Púně. Dostal jste to, co jste chtěl?

Nu, získal jsem hodně.

Řekněme, že jste se šel do restaurace pořádně najíst. Když vyjdete ven, pozve vás přítel do další restaurace. Půjdete?

Ne, už jsem sytý.

Tak se vás ptám: „Jste sytý? Dostal jste v Púně, co jste chtěl?"

Ne.

Co tedy chcete?

Čisté vědomí.

Velmi dobře. Jak jste se tam tedy dostal? Co uděláte, když jste v kanceláři a telefonují vám, že hoří váš dům?

Okamžitě pojedu domů.

Dobře. Cestou vám přítel navrhne, abyste šli spolu do restaurace. Co uděláte?

Půjdu domů.

Půjdete domů. Ano, dobře. A proč? Protože váš dům hoří. Musíte se o něj postarat, že? Ani byste třeba ten den nejedl, že? Mohl byste zapomenout na oběd. Zapomenete cestou i na přátele. Podobně přicházíte ke mně, abyste spatřil vědomí, je to tak?

Dobře. Nemyslete na budoucnost ani na minulost. Mint je hřbitov. Je to kancelář a vy spěcháte k domovu. Nemyslíte-li na minulost, nemůžete myslet ani na budout. Abyste mohl na budoucnost myslet, musíte být v mosti. Takže minulost ani budoucnost ve vaší mysli nejsou. Mysl je jen minulost a budoucnost, tak nyní nemyslete, ano?

Jen na pár vteřin. Chci jen pár vteřin vašeho života. Žádná myšlenka, žádná minulost ani budoucnost. Nyní mi řekněte, kdo jste. V tomto nlení jste tváří v tvář vědomí a vědomí je před vámi. Tedy mi řekněte, kdo jste.

Jsem vědomí.

Ano, velmi dobře. Nyní se podívejte kolem, co vidíte?

Vidím všude prázdnotu.

Ano, všude je prázdnota. Nyní nechte v prázdnotě vznit myšlence. Jakékoli. Odkud přichází?

Přichází z prázdnoty.

Velmi dobře. A co to je?

Je to prázdné!

Nyní nechte myšlenku klesnout zpět do prázdnoty. Co se stane?

Je to jako bublina, která se začíná tvořit a klesá zpět.

Ano, a co vidíte?

Všude prázdnotu. Bez myšlenek a lidí, svět je prázdný.

Velmi dobře. A ta realizace?

Také prázdná

VOLBA TOTÁLNÍ SMRTI

Cítím, že tam skoro jsem, ale zdá se, jako by tam čekal nějaký zážitek smrti. Je tam zkušenost smrti?

Když kapka deště padá z oblohy, bojí se. Tento pád je dobou přechodu. Kapka deště se bojí, že bude ztracena. Že spadne a bude zničena. Když však padne do oceánu, je tento strach pryč, protože se stala samotným oceánem.

Strach přijde. Nemůže existovat jiné vysvětlení, než že obtížné ego cítí, že umírá. Protože se tolik let s egem sdružujeme, věříme, že to umíráme my.

Když doopravdy žijeme, jsme volní. Když se dotkneme věčnosti, je tento zážitek smrti smrtí totální. Každý na světě umírá, jen aby byl znovu zrozen. Ve skutečnosti tedy neumí-rá nikdo.

Jen smrt ega čili nevědomosti je možná. Po této totální smrti nebude ego znovuzrozeno. Staneme se věčnými. Tní smrt znamená nikdy se znovu nezrodit!

Když se stanete věčným tím, že jste se zbavil tohoto koloběhu, je tato smrt smrtí totální. Nějaký čas ještě může strach existovat, ale je tu též nezměrné štěstí.

Jednoho dne jsem jel autem z Bangalore do svého těžařského tábora. Zastavil jsem, abych nabral nějakou vodu pro svůj džíp. Šel jsem k jezeru a vtom jsem spatřil hada. Držel za jednu nožku žábu. Mezitím žába chytala nějaké mouchy, které létaly kolem, a jedla je.

Byl jsem tím překvapen. Co dělat? Mohl jsem vzít klacek a žábu vysvobodit. Had se však žábami živí, tak jako se žába živí mouchami. Takže v této situaci spatřuji dharmu.

Kdybych žábu vyndal hadovi z tlamy, had mne uštkne. Žába už je polomrtvá a byla by celý zbytek života mrzák. Nemohl jsem zachránit ani mouchu, a tak jsem si pomy, že nejlepší bude zmizet a nerušit řád světa. Neobtěžujte žádné bytosti a nenechte se obtěžovat.

Od okamžiku, kdy jsme se narodili, jsme stejně jako ona žába v tlamě smrti, která neustále saje. Včerejšek již skončil a had dosáhl svého. Jednoho dne náš život skončí.

Užíváme různých potěšení a rozptýlení a nevíme, že naše krev je v tlamě hada, který nikoho nevynechá.

Pamatujte si, že jste jednou nohou v hadí tlaměk budete možná věnovat pozornost něčemu jinému.

Vězte, že hadovi, to jest smrti, se vyhnete, jen když poznáte sami sebe. Poznáte, že nejste tělo a že smrt si bere jen tělo a ne toho, kdo v něm přebývá. Ten, kdo v těle přebývá, je věčný.

Když víte, kdo jste, nemůže se vás smrt dotknout. Nebe se už smrtí těla rmoutit víc, než se rmoutíte odhozením svého svetru. Milionkrát jste už smrt zažili, tak to teď udělejte naposled.

Odstraňte všechno, co byste nakonec stejně ztratili. Oanit znamená neztotožňovat se s tím, nebýt přitahován ničím, co je pomíjivé. Váš život pak proběhne velmi hladce a bez myšlenky.

Každé ráno před satsangem v sobě svádím tento boj: cítím nutkání být co nejblíže u vás. Pak si však řeknuuot;Žádné úsilí, ne, jdi zpět. " Musím se namáhat a vybojovávat v sobě tento zápas.

Když se nebudete namáhat, pocítíte s1u toho tahu.

Cítím silný tah.

Musíte se vzdát veškerého úsilí a podvolit se mu. Když vstupujete v řece do víru, musíte se o to snažit, nebo jste do něj vtažen? Kdo by kormidloval loď do víru? Bude k němu a do něj přitažena a vy tam budete muset klesnout a nikdy už nevyjít ven. To je tah.

Odhoďte svá vesla. Zlomte stěžeň! Nechte svou loď, ať je vtažena do přívalu víru a zůstaňte klidný. Zbytek bude vykonán.

Nedůvěřuji tomu, že se to stane, když to neudělám já.

Děje se to samo sebou. Pohybujete se směrem k víru, to se odehrává samo. Nemusíte vyvíjet žádné úsilí. Zůstaňte v klidu a odhoďte všechno, co máte. Odhoďte vesla a zlomte stěžeň. Už neveslujte. To je vše, co máte dělat.

Bude to velmi hladká plavba. Když veslujete, jste unaven a občas se přihodí nehoda. Bez vesel a veslování k žádnému neštěstí nedojde. Neveslujte, poplujete s řekou.

Co to je intelekt a je tu něco jako volba?

Volba je záležitostí intelektu. Intelekt vám řekne: "Tohle je přelud. Nechoď plavat do písku pouště. Jestli tu voda ráno nebo minulou noc nebyla, musí být neskutečná." To je intelekt.

Špatnou volbou je rozhodnutí plavat a hasit svou žízeň v přeludu. Potom byste pil písek.

Když zůstanete tichý a uvážíte, že když tu předtím voda nebyla, tak není skutečná a já se nebudu snažit v ní plavat, je to intelekt velmi bystrý.

Pevně se rozhodnout, že písek je písek a řeka řeka, předpokládá velmi ostrý intelekt. Přiveďte mysl, intelekt a dech zpět k jejich zdroji a učiňte opravdovou volbu. Jinak nebude volba správná.

Máme však skutečnou volbu?

Jak ta volba vzniká? Byl jednou jeden mladý princ, který spal s manželkou po jednom a novorozeným synem po druhém boku.

Ukážu vám, jak volil tento muž před 2 535 léty. V noci se probudil a rozhodl se: "Chci svobodu." Kde se ta volba vzala? Byl tam jeho otec, byli tam ostatní princové světa, kteří spali se svými ženami. Všichni ostatní králové, všechny bytosti ještě spí se svými královnami (Směje se.). Co ta volba, kde se vzala?

Z onoho světa.

Ano, z onoho světa. Jděte tedy do onoho světa. Vaším úkolem je jít do onoho světa. Potom převezme péči To. Bude řídit způsob vašeho života. Princ, o kterém jsem hovořil, vedl velmi krásný život. Minula století a stále ještě si z něj bereme příklad: To je volba.

Co to je peklo?

Peklem je mysl obrácená ven, která říká: ,Já jsem tělo." To je peklo tady a teď. Jak můžete mít mír, když se mysl rozhodne, že hřištěm je jen tělo? Nikdo takový nemůže mít opravdový mír. Každé tělo umírá.

A co je nebe? Je to mysl stočená dovnitř. Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás." Jak toto nebeské království získat? Podrobením se vědomí.

Vědomí, Bytí, Nekonečnost je pravé nebe, to je svob osvícení. To je osvobození se od cesty, kterou člověk prošel za miliony let. Mysl obrácená dovnitř poprvé uvidí svou vlastní krásu, svůj zdroj a neobrátí se zpět k tomu, co ji ruší. Vždy zůstáváte s tím, co nejvíc milujete. Odtud neexistuje návrat.

Je to vaše rozhodnutí. "Rozhodl jsem se teď dosáhnout svobody, rozhodl jsem se mít lásku, mít vědomí samotného Bytí. Nejprve chci svatost." Toto rozhodnutí je na prvním místě. Je to jediné rozhodnutí, které musíte učinit. Podrobit se Bytí, vědomí a Blahu.

Ti, kteří učinili rozhodnutí "musím poznat sám sebe, musím se vrátit domů", budou okamžitě uspokojeni. To je skutečná dharma. To vás vrátí k vašemu vlastnímu uvědí.

Provádět sádhanu, tapas a cvičit, abyste dosáhli svobody a osvícení, je něco, co se dělalo v minulosti. My však jsme zde a nyní a vy můžete získat svobodu okamžitě. Je to nové, ale je to velmi pravdivé.

Když se vám něco líbí, jistě se okamžitě zamilujete. Je to romance. Při jediném pohledu zapomenete na všechno. Jeden pohled stačí.

O tom, co je krásné a co ošklivé, rozhoduje mysl. Ať jde mysl kamkoli, miluje krásu, ale ve skutečnosti neví, co krása je.

Byl jednou jeden Peršan, který šel prodávat mogulským králům Indie diamanty. Cestou do jejich hlavního města Dillí procházel Paňdžábem, a tak se dostal až k řece Jalum. Spatřil překrásnou dívku, která přišla k řece pro vodu.

Vyměnili si jediný pohled a on ji následoval domů. Ukázalo se, že je dcerou hrnčíře.

Peršan si sedl pod strom a zapomněl na všechno kromě dívky. Znovu a znovu chodil k hrnčířovu domu a kupoval hrnce. Jediné, čím mohl platit, byly diamanty. Přinesl tedy nádobu s diamanty a stále znovu se chodil dívat na svou lásku. Tak všechny diamanty utratil.

Protože byl cizincem, nechtěli dívčini rodiče dovolit, aby se za něj provdala. Ten člověk strávil zbytek svého života pod oním stromem. Zapomněl na svou cestu do Indie a zůstal, aby vídal svou vyvolenou.

Když vidíte, že tu je obchod, utratíte všechno. Tato krása, vědomí, láska je vaše vlastní Bytí. A vy už utrácíte všechno, co máte, a za co? Jen zastavte tendenci mysli vycházet ven. To je vaše volba.

Před silným rozhodnutím se vše skloní. Co se stane, řeknli: "Udělám to tady a teď?" Nebesa se zachvějí. Bozi se budou třást a nabídnou vám všechno.

Touha být svoboden vzniká jen v málo lidech. Být osvob v tomto životě, v tomto roce, tento měsíc, nyní. Tato touha rozhoduje. Je to jako s motýlem, který se zamiluje do plamene a bez váhání do něj vletí. Žádné zdržování na cestě. Kolik času je třeba k tomu, abyste se sami stali plamenem? Jít přímo k plameni, to je rozhodnutí být svný... jít k átmanu.

Átman vás pohltí a přitom vám dá věčnou existenci, věčné vědomí a blaho. A nikdo to neví. Každý hledá svými smysly venku. Ať vidíte cokoli, kdekoli vidíte jméno a tvar, není to skutečné. Tato jména a tvary vám mír ani lásku nikdy nedají.

Cokoli vidíte, cítíte nebo zakoušíte prostřednictvím přných smyslových objektů, vás nakonec zanechá hlado.

To je tedy rozhodnutí, to je bystrost. Jen málokdo se s takovou bystrostí a rozlišením rozhodne: "Chci být svný." Budou hledat učitele. Učitel je ve vás. Satguru je ve vás. Vaše touha po svobodě směřuje k tomuto satguruovi, k tomuto brahma.

Především nesmí být ve vaší mysli nic jiného. Nesmíte mít žádnou jinou touhu nebo představu, která by zastiňovala vaši touhu po svobodě. Jiné tužby vás nutí vracet se znovu do koloběhu životů a smrtí. Nakonec se rozhodnete vrátit se bez předsudků a bez překážek a toto rozhodnutí je velmi silné. Jste si jej vědom a víte, kam jdete. Jste si velmi vědom toho, co jste si vybral.

Nyní jste poprvé tváří v tvář vědomí. Jestliže sebeslaběji zatoužíte po něčem jiném, obracíte se k vědomí zády. A to znamená ne méně než třicet pět milionů let. Jednou se obrátíte zády a bude to trvat třicet pět milionů let, než zase budete blízko.

Tváří v tvář Tomu potkává hledající pravdu, vědomí, saua. Vědomí nyní zrcadlí samo sebe. Vědomí se odráží na hledajícím, tváří v tvář. Odrazem této pravdy, tohoto vědomí je hledající samotný.

Tento odraz zničí touhu. Touha zmizí. Přišel jste s touhou po svobodě. Když jste dosáhl cle, je touha pryč. Co zbývá? Vědomí zrcadlící se ve svém vlastním vědomí. Není rozdílu mezi brahma uvnitř a vně.

Hledal jste je od místa k místu a nenacházel, protože sídlí ve vás. Ve všech srdcích. Zde jste nehledal.

Když pohlédnete do svého srdce, je po hledání. Tady cesta končí. Koloběh, karma a osud, ať je to cokoli, jsou pryč.

Čím to, že tak málokdo dospěje do tohoto stavu?

Dospěje? Nikdo nedospěl. Je to jen povídání cestou, před dosažením cle. Jdeme ke svobodě. Jdeme k lásce. Jdeme k oceánu.

Kolik řek však v oceánu vidíte? Kolik řek zbude poté, co se vlijí do oceánu? Je to jen takové povídání.

Dešťové kapky padají do oceánu a cestou si spolu poví: "Kam to jdeme? Jdeme společně a až dopadneme, zůstaneme spolu." Kde je déšť nebo dešťové kapky v oce Kolik kapek přežije oceán?

To jsou zážitky na cestě. Čím se stanete, až se jednou dotknete svého vlastního Já?

Mysl stvořila celý vesmír. Miliony bytostí. Jakmile se jednou mysl dotkne svého zdroje, který je prázdný, kolik prázdnoty bude v této prázdnotě?

Všechny tyto otázky jsou nemoudré. O těchto věcech mluví jen nevědomý člověk. Zůstaňte proto tichý a dívejte se. Nedovolte, aby ze základu vaší mysli vznikla jediná myšlenka.

O této otázce jsem s vámi chtěl mluvit.

Jaké pochopení! Říkám vám, abyste nedovolil vzniknout ani jedné myšlence a vy o tom chcete hovořit?

 

Chci být svobodný, ale ...

Ale? Vy říkáte ale? Kolik času jste za den této touze opravdu věnoval?

Asi pět minut.

Abyste byl osvobozen od utrpení, musíte být přitahován k tomu, co vás od blaha neodděluje. Nejprve posuďte přey světa a pak mi jmenujte jediný, který vám dává trvalé štěstí. Kterýkoli předmět, který máte nejraději.

Jestliže jste žádný nenašel, odmítněte všechny. Když vás nakopne nějaký osel - a osel představuje předměty světaudete ho potom ještě následovat, chováte se sám jako osel.

Podívejte se na silnici. Jdou po ní dva osli, jeden za druhým a přední kopne dozadu. Druhému teče krev z nosu a má po tom kopnutí vyražené oči. Co budete dělat?

Uteču.

Ano, opustíte toho osla. Já však vidím osly tohoto světa, jak dostávají kopanec za kopancem, krvácejí z nosu, ztrácejí zuby a stále ještě toho osla neopouštějí. Takové osly vídám každý den. Přicházejí i sem.

Strávil jste třiadvacet hodin a pětapadesát minut tím, že jste dostával od osla kopance. A stále chcete k němu čichat. Co tedy volíte?

Opustit ho.

Když tedy osla odmítnete, kam se obrátíte?

Jsem obrácený sám k sobě.

Správně! Zmoudřel jste. Co to je, ten osel? Je to celý vesmír. Všechno stvoření k zániku tím oslem.

Strávil jste všechen svůj čas tím, že jste se od něj nechal kopat. Řekněte mi, kterého člověka ten osel nekopl? Každý byl kopnut, a přece jdou dál, aby dostali ještě víc.

Co to znamená odvrátit se od osla jen na pět minut? Oslem je jakékoli jméno nebo tvar. Tvar znamená čtyři nohy a vzadu jeden ocas. Odvraťte od tohoto osla jména a tvaru svůj zrak. Dvacet tři hodiny a padesát pět minut jste oslem. Co se stane, když odvrátíte svou tvář?

Jsem volný.

Výborně. Položil jste otázku "jak?". Toto je "jak". Co zjišťujete, když jste volný? Myslíte na to?

Ne. Zažívám sám sebe bez jakékoli pochybnosti.

Proč tu nezůstanete? Není rozumné zůstat tu navždy?

Je to bezpochyby velmi rozumné.

Proč touto záležitostí nestrávíte zbytek života? Nelíbí se vám to? Není rozumné zůstat navždy zde? "Jsem Vědomí. Jsem Blaho. Jsem Bytí". Mluvte k Tomu. Myslete na To. Když potkáte upřímné přátele, kteří se o tuto záležitost zajímají, mluvte s nimi o Tom odtud. Věnujte zbytek svého života, dokud neskončí karma, této věci.

Karma jsou zásluhy nebo staré tendence, které nyní nesou ovoce. Je to to, co způsobilo, že jste dostal toto tělo, které potrvá určenou dobu. Stravte tedy ten čas láskou k svému vlastnímu Já.

Využijte tohoto času co nejlépe. Buďte rozumný a chý.

Neradím vám, abyste odešli do poustevny. Neradím vám, abyste žili v komunitách, ášramech nebo klášterech. Žijte šťastný život, rodinný život. Vykonávejte své zaměstnání jako hodní hoši, aby s vámi neměl svět potíže. Všechna životní postavení závisí na postavení hospodáře. Na tom, co hospodář vydělá, závisejí studenti, mniši, staří lidé i sanjásé. Proč byste se místo toho, abyste těm lidem pomohl, stával sám žebrákem?

Myšlenka komunity nebo kláštera není nic nového. Je to buddhistický pojem a neosvědčil se. Žádný klášter v záležti osvícení neuspěl. Zkoušelo se to, ale marně.

Zde v Indii tradičně existuje několik životních stadií. Dv pět let trvá život studentský, potom na dalších pětadvacet let nastupuje život hospodáře. Když pak děti vyrostou, odejdete do lesa hledat osvícení. Ve čtvrtém stadiu můžete dělat, co chcete. Útěk od života se nikdy nikomu nevyplatil.

Jsem lékař. Komu mám sloužit? Kdo mne nejvíc potřebuje?

Pacienti.

Chudí lidé?

Pacienti potřebují doktora.

Všichni pacienti?

Všichni.

Ať přijde kdokoli?

Ať přijde kdokoli. To vám bude stačit, abyste dosáhl osvícení. Božství se vám může projevit v samotném pacientovi. Když před sebou vidíte nemocného, nehleďte na váhu peněženky. Pacient je pacient, ale lékaři se takto nechovají. Je dobré být dobrým doktorem. Svět trpí. Proč mu nepomáhat? Je lepší pomáhat než se stát mnichem.

Uvědomuji si, že stále pochybuji, že by to bylo tak jednod. Čekám velkou zkušenost a blaho a čekám, že to bude...

Ano.

Tak jděte do Himálaje a pověste se tam za nohy. (Smích) Všechny druhy výcviku už byly absolvovány, protože je jednodušší věnovat se cvičení než tiše sedět. Můžete stát hodinu na hlavě nebo celé hodiny recitovat a zpívat mantry. To všechno je možné. Mysl vás klame, mysl nechce být tichá. Jediný způsob, jak ji zdolat, je nedovolit, aby vznikla myka. Nezačínejte myslet. Tak je to jednoduché. Mysl se ráda angažuje v činnostech a cvičeních. Když nejste mentálně činný, jste v míru.

Když se vrátíte domů ke svému zaměstnání a ke své spnosti, vzpomeňte si, že jsem vám říkal, abyste neutíkal od života. Žádné problémy neexistují. Přijměte cokoli. Nstuje vůbec žádná odlišnost. Nasadil jste si brýle různých odstínů a ty musíte odstranit. Musí se změnit oči, kterými se díváte. Řeky, hory ani vaši přátelé se nezmění, ale budete nyní nosit brýle moudrosti, abyste odlišnost nespatřoval. Nikdo není od vás oddělen. Vše je vaše vlastní Já.

Celý svět je vaše vlastní Já. Kdo je pak dobrý a kdo špatný? To závisí na vaší přímé zkušenosti a ne na tom, co vám řekne nějaký člověk nebo kniha. Ponořte se tedy hned teď a zakoušejtek to posuďte sám.

Takové učení bez přímé zkušenosti není k ničemu. A př není zkušenost daleko. Musíte se nejprve rozhodnout, co je pro vás dobré. Potom ihned konejte a zjistěte, jaký to má výsledek.

Velmi dobře pečujte o své tělo, protože to je nejvzácnější dar, který vám příroda mohla dát - lidský zrod. Velmi dobře se o ně starejte, protože to je chrám boží. Bůh dlí ve vašem srdci. Toto tělo vám bude užitečné k dosažení vyššího poznání. Proto si ho važte a nepřehlížejte je. Udržujte je v pořádku po celou dobu svého lidského života.

Nemám manželku ani rodinu a skončil jsem se vším kon ve světě. Mohu zůstat a sloužit vám?

Neznáte sám sebe, jakou pomocí tedy můžete být pro druhého? Byl byste slepcem, který vede jiného slepého. Světu byste pomohl, kdybyste poznal sám sebe. To je jediná pomoc, kterou můžete ostatním poskytnout. Nejprve pjte sám sebe, pak zažívejte mír a štěstí a pak nechte ostatní, aby poznali, jak štěstí a míru dosáhnout. Toto poseí nemůžete předat, dokud je sám nemáte. Najděte sebe, najděte poklad a pak jej rozdávejte. Je nekonečný, a čím víc dáte, tím víc se znásobí.

Byl jednou jeden král, který pokaždé, když skončil své denní modlitby, dal prvnímu člověku, kterého uviděl, cokoli si přál. Jednoho dne čekal na modlícího se krále fakír. Když král skončil, fakír řekl: "Přišel jsem, abych si u tebe něco vyžebral, ale vidím, že i ty sám jsi žebrák. Žebráš u Boha. Nebudu tedy žebrat u žebráka, ale u toho, u koho žebráš ty."

Každý žebrá. Kdo není žebrákem? Když nebudete žádat nic, dostanete všechno. Když nebudete o nic žádat, půjde Bůh za vámi. Dostanete vše a nemusíte žebrat.

Jak se mohu osvobodit od věcí, které mi nedovolují být soucitnějším? Jak se mohu zbavit omezení, která mi nedovolí být soucitnějším?

Chcete být soucitnější k jiným lidem? Co je ten vzácný dar, který chcete dát ostatním, aby byli šťastni? Můžete dát hladovějící polovině lidstva dost potravy? Můžete hladověj lidem tohoto světa poskytnout aspoň jedno jídlo?

Ne.

Ne. Co jim tedy chcete dát? Nejdřív potravu, potom ošacení, pak přístřeší, že? Tady nemáte co dát. Tak tedy snad mír mysli.

Svět nemůže ty lidi nakrmit. Snažily se o to nejbohatší země a nedokázaly nasytit, obléci a ubytovat ani své vlastní lidi, nemluvě o jiných. Tak co uděláte? Můžete dát mír mysli? Máte mír mysli?

Ne.

Jak tedy můžete druhým pomáhat? To je misionářská idea chtít jít pomáhat druhým lidem. Všichni jsme viděli mision kteří přijeli do nerozvinuté země.

Viděl jsem misionáře vycvičené v "soucitném" postoji. Učili, jak si nezadat a jak dát svým očím zvlhnout. Viděl jsem i misionářská dramata, kde se to všechno vyučovalo jako rituál. Když je soucit naučený, je to politický trik, nábože faleš. Soucit musí vycházet ze srdce.

Jak toho dosáhnout?

Poznejte, kdo chce mír. Kdo chce být soucitný? Představte se mu. Tomu, kdo je sám soucitný. Představte se Tomu. Ať je kdekoli. Obraťte svou mysl k Tomu a pak mi to povězte. Možná, že není nikde. Řekněte mi to.

Co je to zodpovědnost po probuzení?

Především to není dobrá otázka. Po probuzení uvidíte všechno velmi jasně, aniž byste o tom předem věděl. Po probuzení není žádné ego ani konající. Budete přebývat v něčem jiném. Člověk musí nejprve získat svobodu a pak se To postará samo.

Tuto otázku klade konající, který chce něco udělat podle pravidel chování. Probuzený člověk bezprostředně reaguje na okolnosti a tak nezanechává v paměti stopy, tak jako letící pták nenechává stopu na obloze.

Otázka o stavu po osvícení nemůže být položena před osvobozením. Nejprve získejte osvícení. Pak se podívejte, zda tuto otázku můžete položit. Tady není co konat ani co nekonat. Jen být spontánní v souladu s okolnostmi. Když je mysl mrtvá, nemůže existovat žádná představa ani činnost.

Konat má Já a ne mysl. Po dosažení svobody se noříte do Já. To je konec všech problémů, chování a mravnosti. Tuto situaci nelze popsat, představit si, ani se jí dotknout.

Říkáte, že ve svobodě nejsou pojmy. Když však pracujete v nemocnici, je pojmy naplněna. Jak se jich zbavit?

Je-li tu ego s myšlenkou "dělám to, dělám ono, chci toto, nechci tamto", pak existují nesnáze a také omyly.

Když sám sebe poznátek jako řeku, která zmizela v oceánu a není více řekouechny vlastnosti odejdou. Oceán nemá hranice. Když jste svobodný, nejste už člov se starými zvyky. Nekonáte, protože tu chybí konající, totiž mysl.

Žádná mysl nepracuje, kdo tedy? Pán, který koná skrze člověka pro dobro druhých. Jinak to není k ničemu.

Po osvícení je vaše práce skončena. Když jste svobodný, převezme o vás péči svoboda. Místo ega, konatele, vznikne něco jiného. Už nebude existovat "já konám".

Bude o vás pečovat jiná síla, zvaná pradžňa, transcendení řízení. Vstoupí do všech vašich nervů a změní všechny atomy vašeho těla. Už nebudete dřívějším člověkem.

Nemusíte vynakládat žádné úsilí. Pouze se podrobte Pánu, jenž sídlí ve vašem srdci. Pak uvidíte, jak je život krásnýbývat s lidmi, se svými přátelik se to stane krásným.

Činnost nebude vycházet z ega, ale ze svrchovaného Puruši. Ten převezme veškerou péči. Kdykoli promluvíte, promluví On. Ať uvidíte cokoli, spatří to On. Vaše oči budou proměněny. Nebude existovat nenávist a tyto oči všude uvidí Boha.

K této proměně dojde náhle, poté co se podrobíte. Když budete uctívat a spatřovat jen Boha, který dlí v prázdnotě vašeho srdce, bude vše vykonáno.

Když se budete chtít setkat přímo s ministerským předs, nepovede se vám to. Budete se k němu dostávat přes mnohá ministerstva a doporučení. Budou vám říkat, že je velmi zaměstnán. Budete muset dokonce i zdravit bezpetní stráž u vchodu a nakonec vám stejně nebude dovo, abyste ministerského předsedu navštívil.

Když s ním však budete nějak spřátelen, přijde za vámi on sám. Musíte se tedy spřátelit s Pánem tohoto vesmíru a ne s jeho strážci!

Neztraťte klíč a nebudete trpět ani v čase velkého odchodu ani až bude na odchodu Stvořitel. Každý je při svém odchodu nešťastný, musí se vzdát všeho, co měl, opustit přátele a odejít z veškerého projevu.

Jama, pán smrti, je před vámi. Každý se mu musí postavit tváří v tvář. Stál jste před ním milionkrát a bojíte se smrti proto, že jste tuto zkušenost tolikrát zažil. Strach ze smrti je jen toto. Smrti se bojí každý. Když se ale osvobodíte a získáte tak nesmrtelnost, rozpoznáte boha smrti, když přijde a obte ho. Políbíte smrt tak jako svého starého přítele...

Když do vaší mysli vstoupí utrpení, zeptejte se jen: "Kdo to trpí?" To je vše. Proč touto otázkou utrpení odejde? Protože jste sám sebe z té situace vyjmul. Položte si otázku "kdo je spoután?" a zjistíte, že žádná pouta ani řetězy nstují.

 

Když nebudu nic dělat, jak může být něco uděláno?

Když budete při zacházení s věcmi vynakládat úsilí, musíte mít nějakou sílu. Musíte mít sílu i k tomu, abyste myslel. Úsilí můžete vynakládat fyzicky nebo mentálně.

Co vám umožňuje vyvíjet úsilí? Řeknete: "Chci jít odsud tam a tam." Potřebujete sílu na to, abyste šel. Jsou tu nohy, je tu mysl. V mysli je váš cíl a je tu silnice, po které můžete jít. Kde vezmete sílu na to, abyste udělal krok? Co umožní noze jít a mysli myslet?

Nevím.

Vy víte jen to, co se vědělo. Neznáte nepoznané, skrze něž je známé známo. Kam jdete, když říkáte "nevím"?

Ptal jsem se mysli.

"Já nevím," říká mysl, ne noha. Zeptejte se mysli, kde bere sílu myslet.

Je to touha.

Touha a mysl jsou totéž. Kde vzniká touha, aby se stala touhou?

Nevím.

Síla přichází z ničeho. Vaše úsilí pochází z nicoty. Když jdete, berete sílu z nicoty.

(Dlouhé mlčení) Ano. Ještě něco?

Není tu žádná vzdálenost, kam cestovat.

Ano, pokračujte.

Nevím, proč jsem to dřív nechápal, jsem naplněn údivem nad životem a není zde oddělení (Směje se.). Jsem velmi šťasten.

Skláním se před štěstím.

Mám pětiletého syna. Jak mám pracovat s pětiletou myslí?

Musíte přestat myslet. Děti se nechovají dobře, protože se dobře nechovají jejich rodiče. Je-li matka moudrá a bez myšlenek, uvidí ve svém dítěti božství. Bude své dítě zboat jako samotného Boha. Bude v něm vidět svůj vlastní odraz, své vlastní Já v jiném tvaru. Jste-li realizovaná, budete dobrou matkou.

Jsem terapeut a. ..

Terapeut? (Smích)

Budete lepším terapeutem a pomůžete mnoha lidem. P konečně poznáte, o čem mluvíte. To je soucit. Prostě váš dotek, váš pohled, vaše práce. Poznáte jiný způsob terapie. Budete pracovat efektivněji, se soucitem.

Dosud to bylo zaměstnání. Budete mít štěstí, kamkoli přijdete. Ať budete kdekoli, budete tu. Jděte, kam chcete, je to vaše panství. Ať budete kdekoli, budete ve svém vědomí. Vědomí je vaším příbytkem. Vědomí je štěstí a mír.

Pracujte tedy ve štěstí a v míru. Naučte všechny své pře způsobu, jak být šťasten. Když jste štěstí dostal, předejte jim to prosté tajemstvíy byli šťastni.

Dělejte, cokoli chcete. Bude to dělat To. Sebou Samým uvnitř Sebe Sama. Ta pýcha, ego, už tu nebude. Práce bude probíhat velmi odlišně, když nebude diktována myslí nebo egem. Bude to velmi spontánní práce s ostatními lidmi. Velmi přirozená, přicházející od Já k Já. Tu změnu sám zažijete. Přeji vám hodně štěstí.

 

Někdo se ptal, zda je to možné ztratit. Vím, že to nikdy ztratit nemůžu.

Vy říkáte, že to nikdy nemůžete ztratit. A já říkám: "Teď pozor." Povím vám o své vlastní zkušenosti. V roce 1947 jsem šel kolem pošty do Lardbaru. Byl jsem na bezpečné levé straně. Najel do mne zezadu ford.

Kolem se shromáždili lidé a řekli mi: "Podívejte se, co se stalo. Musel vám ublížit. Poznamenali jsme si jeho číslo." Měl jsem samozřejmě roztrhané kalhoty, ale tělo vyvázlo jen s malým škrábancem. A kolem se sbíhali lidé. Říkali: "Pojďme na policejní stanici." Já neříkal nic, protože mne to nezajímalo.

Co to je tato bdělost?

Na to, abyste byl bdělý, se klade velký důraz. O jakou bdělost tedy jde? Soustředění na tělo vůbec žádnou bdělostí není! Kdo toto tělo ochránil?

Při jiné příležitosti jsem jel autem asi 600 mil z Jižního Mangloru do Banglore. Právě jsem naložil loď do Rotterd Po nalodění nákladu železné rudy jsem dostal od kapitána deklaraci lodního nákladu.

Byl jsem tou dobou velmi unaven. Náklad byl mimo pobřeží a já tam musel jet a strávit osm hodin s kapitánem, abychom to papírování skončili.

Bylo velké horko, já byl strašně unaven a ještě jsem musel jet zpátky do Manglore. Sedl jsem tedy do džípu. Musel jsem od moře překonat pět tisíc metrů výškového rozdílu v sedmi velmi ostrých, vlásenkovitých zatáčkách.

Byl jsem ospalý. "No, je to na druhou stranu jen osm mil a tam dostanu šálek kávy a odpočinu si," pomyslel jsem si. "Jsou tam divocí sloni a mohou džíp shodit dolů do údolí. Tak už jen půl hodiny."

Usnul jsem a spal přímo na volantu. Když jsem dojel na druhou stranu, projel jsem velmi obtížnou, úzkou jednrnou cestu po hraně údolí, které bylo kilometr hluboké. Hora čněla kilometr nahoru.

Na druhé straně jsem byl velmi osvěžen. Spal jsem hlub spánkem a probudil se s hlavou na volantu, když jsem sjížděl dolů. Protože jsem byl čerstvý, jel jsem dál dalších pět set kilometrů.

Otázka zní: kdo řídil, když jsem spal? Nemohu najít odpověď. Ale vy jste nyní zde a máte zkušenost to musíte pochopit.

Mluvil jsem o bdělosti. Má ji jen velmi málo lidí. Bdělost není obratnost. Je to zvědavost, kde se slovo stává slovem.

No, chtěl bych sbírat zkušenosti, když řídím své auto...

Ne, ne, vy jste tomu neporozuměl. (Směje se.)

Jednou si jeden opravdu hladový člověk lehl pod strom ke krátkému zdřímnutí. Když se probudil, vstal, sebral své věci, hůl a žebráckou misku. Spatřil kolem sedět mnoho bytostí, které vstaly a řekly: "Děkujeme za satsang."

,Já vám však neřekl ani slovo, vždyť jsem spal."

"Ano, pane. Takový satsang nemůžeme v nebi dostat. Jsme všichni bohové z různých nebes a museli jsme přijít sem, abychom dostali váš satsang. Takový satsang se nekoná ani na nebesích. Celý den jsme velmi zaměstnáni a povídáme si. Tam je vám zábava. Spousta legrace. Radovánky, o kterých nemá člověk ani ponětí. Byli jsme svými zábavami velice zaměstnáni a chtěli jsme trochu klidu. Rozhlíželi jsme se kolem a hledali, kde bychom našli trochu klidu mysli."

Nebeští bohové se rozhlíželi kolem a našli na zemi spícího člověka. ČLOVĚK BEZ MYŠLENEK VE SVÉ MYSLI VYZAŘUJE PAPRSKY MÍRU A LÁSKY. K člověku, který nemá v hlavě žádnou myšlenku, je každý přitahován.

"Přišli jsme tedy proto, že tu je místo lásky a klidu. Děkujeme vám za ten satsang."

Když se vrátili do svého příbytku, seslali na toho muže spršku květů a také strom rozkvetl a shazoval na něj své kvítky.

Jenom zůstaňte tiší a pozorujte, co se děje. Bude vás milovat celá příroda. Bude o vás pečováno lépe, než by to mohla dělat vaše vlastní matka, která vám dala zrod a přla vás do všech těchto svízelů.

Avšak jiná matkadomí, když víte, že je vaší původní matkou - o vás bude pečovat a dá vám mír, štěstí i nesmnost. To vám žádná jiná matka dát nemůže. Nesmrtelnost ve věčnosti. Tuto matku nepoznáváme a dostáváme se do neštěstí.

Když milujete, milujete všechny bytosti. Když jíte, jedí z vašeho talíře všechny bytosti, dokonce i ty, které již zemřely a ty, které teprve přijdou. Když hledíte, hledí vaším okem všechny oči společně.

Co je cílem života?

Odpovědnost vůči společnosti. Především poznejte své vlastní Já a potom všem ostatním bytostem služte, jako byste sloužili Jemu.

To přirozeně vznikne ve mně?

Ne, vás se to netýká. Nejste vůbec v obraze. Když tu je konající, je tu ego. Když se konající podrobí svrchované síle, všechno skončí. Pak se objeví samotná svrchovaná s1a a působí v tomto těle.

Poznáte nejprve své vlastní Já a pak se té síle odevzdáte. Bude se o vás starat intuice a bude pracovat prostřednictvím vaší mysli a mozku. Pak budete schopen fungovat milionkrát lépe než individuální ego. Nikoli "lidská síla", jak říkají, ale božská síla.

Existuje něco, co bych pro vás mohl udělat.~

Ano, proč ne?

A co?

Pomáhejte ostatním. Ale ne kvůli někomu, ani kvůli mně, ani kvůli sobě. Pomáhejte každému, kdo přijde.

 

Velice se zajímám o toto poselství míru. Musí být předáváno v tichu. S nikým se nepřete. Seďte tiše i ve svém domě. To bude působit lépe než plány vládce světa.

Pošlete všem bytostem světa tiché poselství z nitra svého srdce.

To je jediné, po čem toužím. Nemám zájem o žádný ášram. Jestli jsem to dosud neudělal, a je mi dvaaosmdesát, nyní začnu. Lidé mi dokonce nabízejí ostrovy, které koupili, a mne to nikdy neuvedlo v pokušení. Až na posledních pár let, kdy mne fyzické problémy omezují na toto místo, jsem byl zvyklý chodit od dveří ke dveřím. Způsobil jsem vám potíž v tom, že jste musel přijít sem. Doufám, že vám to nevadí.

 

Všude tam, kde je pravda, musí být také démoni. Buďte tedy obezřetní, protože džagnas ršiů démoni poplenili. To se dělo od počátku. Mysl nepotřebujete, vaším ochráncem je nyní pravda. Učiňte pravdu zodpovědnou.

Existují léčky. Kdykoli mluvíte o pravdě, stává se svět vaším nepřítelem. Co špatného bylo na Kristovi? Jen mluvil pravdu. To byl jeho hřích, za který byl ukřižován.

Mluvte pravdu a budete věšeni, upalováni, křižovániudete šťastni. Pohleďte na Sokrata. Tento Řek žil šťastný život a dostal pohár jedu. Platon a jiní se ho snažili zachránit a řekli mu, že podplatili strážníky a že může v noci uprchnout z vězení.

Sokrates odpověděl: "Ne, mé drahé děti, to se nestane. Celý život jsem mluvil pravdu a volím raději smrt než špatný život."

Tomu se říká Pravda. Jak dlouho přežije klam? Držte se Pravdy a ona vám nakonec pomůže. Nějaký čas můžete mít potíže. Kristus byl ukřižován. A kolik lidí z toho mělo užitek?

Máte sedmdesát nebo osmdesát let. Proč byste žili pošetilý život? Proč nezískat pár let moudrosti místo sta let bláhov hloupého a zkaženého života? Jste-li v míru, štěstí a lá je jen jediná řeč, kterou můžete hovořit a tou je ticho.

ROMANCE LÁSKY: SKRYTÉ TAJEMSTVÍ

Nazývají to mírem. Nazývají to štěstím, láskou a krásou. A přece To je nedotčeno. Je to úplně mimo toto vše. Každý, kdo sem přišel, se do Toho ponořil. Žádná komunikace. Žádná mysl, intelekt ani smysly. A to je štěstí. Tvář štěstí uzříte, jen když tyto věci skončí.

Osho mi říkal, že láska je Bůh. Jsem však překvapen, protože láska tu je jen tehdy, když se objeví Já.

Ano! Tak to je! To je skutečně ono. (Smích)

Když zmizíte, je láska tu. Jinak místo Boha lásky panuje Bůh vásan, Bůh tužeb a chtíče.

Když zmizí mysl a intelekt, existuje věčná láska. Není tu milovaný ani milující. Je to mír, Šánti, Bytí, Vědomí. Říká se tomu láska, krása, blaho.

Není větší radosti než radost Sebe Sama. Není, kdo by se radoval a není nic, z čeho by se radoval. Je to radost bez jakékoli příčiny.

Zmizte na jedinou vteřinu a dívejte se, co se stane. Jen na jedinou vteřinu zmizte a podívejte se, co to je.

Pak se poprvé za třicet pět milionů let zamilujete do svého vlastního Já.

Když jsem v přírodě nebo s podobně smýšlejícími lidmi, je mi dobře. Bojím se však, že až odsud odejdu, vrátím se ke starým zvykům mysli.

Musíte stále soustřeďovat svou pozornost na střed svého srdce. Pak nebude mít každodenní činnost s vaším vnitřním dotazováním nic společného. Tak jako nemocný tubeózou, který jde s přítelem na oběd nebo do biografu, přitom nikdy nezapomíná, že má tuberkulózu. Zaměstnte svou mysl stále svobodou. To musí být náplň celého vašeho života. Nestačí sedět hodinu v meditaci.

Co ostatních třiadvacet hodin?

Musí to být čtyřiadvacet hodin uvědomění. Při jídle, spánku či chůzi. To je romance s vaším vlastním Já.

Já ji cítím.

Nikdy svého milovaného nezraďte, nebo to nebude opraá láska.

Byl jednou jeden princ, který všude viděl svého milovo. Líbal stromy nebo psa a miloval ptáky a lidi, až nakonec na milovaného zapomněl a sám se stal milovaným. To je láska.

V pravé lásce neexistuje milující ani milovaný, jen láska. Žádný subjekt ani objekt. Jen a jen láska.

To je milování.

Rozhodl jsem se ponořit do moře vědomí.

Je to jako když ryba v moři řekne: "Mám žízeň." Jakmile to jednou ochutnáte, jakmile to jedinkrát zahlédnete, již jste v Tom. Tak se toto vědomí stává hřištěm. Vše projevené a neprojevené. Vaším hřištěm budou miliony planet. Touha ponořit se do moře vědomí je tancem od planety k planetě. Ať tato touha trvá. Mně to nevadí, vidíte, že je to tanec. Nikdy neztratíte krok.

Mluvíme-li o vědomí, jste v něm okamžitě. Není tu oddosti. Potom je ta touha věčným tancem. A tento hlad po dalším zkoumání nezbadatelného vědomí není touhou. Je to něco jiného. Čím víc po něm toužíte, tím víc tu je, protože je nekonečné.

Tento hlad nespadá do kategorie tužeb po předmětech. Je to touha velmi, velmi důvěrná jako mezi blízkými přáteli. Jako mezi milujícím a milovaným. Nikdo nemůže zakusit nebo si představit, co se děje mezi vědomím a jeho mile. Je to kosmický tanec.

Mějte dál tuto touhu a nebudou žádné problémy. Je to mezi vámi a Ním. Nikdy nekončící touha. Ve všech jiných sférách touha skončí a vy se upnete k něčemu jinému. V tomto případě ne. Toto může být touha přicházející z druhé strany a vy můžete být přitahován v odezvě na ni.

Cítím takové silné horko. Silný, plápolající oheň. Co to je?

Přiložil jste k zásobám, které jste s velkou péčí a starostltí nahromadil, zápalku a zapálil je.

Tento oheň spálí všechnu karmu, takže se už v tomto utrpení nemusíte objevit. Viděl jste svou vlastní kremaci. Veškerá karma skončila. Tento požár je ohněm Poznání. Ego, mysl, smysly a potěšení jsou spáleny a pryč. Všechno je pryč. Tomu se říká oheň.

Ten, kdo zaživa spatří svou vlastní kremaci, je šťastný člověk. A sám přidává do ohně palivo, dokud není mrtvola docela spálena. A pak bude tančit. Říká se tomu Šivův tanec. Zvítězil a vše je skončeno. Už ani stopa po myšlence nebo touze. Vše skončilo v ohni. A teď přijde štěstí a vy budete tančit věčný tanec.

Lásce nemůžete uniknout. Jakmile jste se jí dotkli, jste ztraceni. Nikdy nebylo nic, co by jí uniklo. O vše se stará To a všechno se Tím stává. Když se řeka vlije do oceánu, není pro ni návratu.

Řeka, jež vstoupila do moře, se ptá: "Budu vždy taková?" Jak je to směšné.

Vlna se bojí. Chce navždy zůstat vlnou. Bojí se, že bude ztracena. Kam půjde? I když bude ztracena, kam by mohla jít a čím se stát?

Když je ztracena vlna tvaru, vrací se do svého zdroje. Byla, je a bude oceánem. Není tu představa času. Čas je jen v mysli nevědomého člověka. Ve světle a v moudrosti nstuje představa "jsem oddělený".

Vše je jednota, láska a krása. Nevědomost zmizela. Odtud není úniku.

Je to věčný život, je to nektar.

I když se stanete Tím, pracuje ještě jakýsi spodní proud, který se snaží pohybovat blíž a blíž k lásce. To nemohu popsat někomu, kdo tuto zkušenost nemá a kdo se mnou nebude souhlasit v tom, že to nemá konce. Je-li to nezmě je nezměrný i tento proces lásky. Nikdy neskončí. Stále poroste, tak jako spodní proud, jako řeka vtékající do oceánu.

Někdo řekne: "Je po všem. Nic víc nemusíte dělat." A žádná další zkušenost nenastane.

Já však cítím, že tu ještě je pohyb, protože to je nezměrné, nezměrné.

Ten, kdo někdy vešel do království, ten se nevrátil, ani aby odeslal fax. Žádný návrat, žádná informace ani popis. Rozpustíte se, vstoupíte do království a bude jen věčná láska, Bytí, vědomí, Blaho. Kdo o tom může něco říci?

Bytí znamená, že rozpustíte každý pojem nebo představu, kterou o království máte. Ať máte jakoukoli představu, bude rozpuštěna. To je vaše království, odkud není návratu.

Žádné slunce tam nikdy nesvítilo, ani měsíc, hvězdy nebo oheň... takové je to království. Takové je to místo. To místo je cílem pro každého. A to místo je zde a nyní.

Samotný vznik vaší touhy po svobodě je pro vaši zemi i rodinu požehnáním. Vy máte být požehnán svým vlastním Já, a to lze provést okamžitě. Nepoddávejte se žádnému strachu. Jen tiše seďte a tichý zůstaňte. Tato tichost je vaší podstatou a přivede vás domů. Jen prostě zůstaňte tichý. Jak je to těžké zůstat tichý? Nesmíte dovolit, aby vznikla jakákoli touha po čemkoli.

Učitel vám předá jen takovou nauku, kterou můžete přijmout, a pak vás pošle pryč a bude se dívat, co se stane. Opusťte tělo, mysl, ego, smysly a intelekt a mějte pevné přesvědčení: "Jsem Bytí, vědomí, Blaho." Nevypočítávejte to. O to jste se snažil už dřív a víte, že to nemělo úspěch.

Musíte se ponořit do existence a sjednotit se s ní. A pak se ponoříte do blaha.

Až sem vás může přivést učitel. Každý, kdo se sem dostane, je spokojen. Je toho ale víc. Existuje další část učení, jež je tak posvátná, tak tajemná, tak posvátně tajná. Kdo má klíč k tomuto tajemství? Nikdo neví.

Mohu vám však nakonec říci, že tu je ještě jedno tajemství. Nikdo se na ně neptal. Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by se Tam dostal a ptal se.

Zde ta záležitost končí. Ve skutečnosti tu žádný konec není. Je to nezměrné a nikdo nikdy nezměřil hloubku. Byla změřena hloubka oceánů, oblohy, planet, hranice sluneční soustavy. Toto však dosud změřeno nebylo.

Čím dál jdete, tím raději to poznáváte.

Lidé říkají, že tuto transcendentální zkušenost nelze popsat. To však je to, co chci slyšet. Hovor z druhého břehu, popis nepopsatelného. Chci slyšet z ticha nějaké slovo, které ještě nebylo vyřčeno.

Lidé říkají, že to je mimo dosah slov. Já však popis miluji. Až dosud se mi nepodařil, ale vy jste mladí, můžete mi pomoci.

SLOVNÍČEK

ADHARMA - anti-dharma

ADVAITA - učení o nedualitě

ÁTMAN - individualizované vědomí, které není odlišné od absolutního vědomí (brahma);

sat, čit, ananda - bytí, vědomí, blaho

BHAKT - oddanost, láska

BHIKŠA - nabídnutí potravy guruovi

BRAHMA - absolutno

ČITDARMAN -klenot splňující přání

DARŠAN -milost Já

DHARMA -pravda, cesta

DHJÁNA -meditace bez mysli

LÍLA -božská hra Já

MAHÉŠ -jiné jméno Šivy

PRADŽŇA -mouudrost, vědomí

RŠI osvícený mudrc

SÁDHANA -duchovní cvičení

SÁDHU - putující asketa

SAHADŽA SAMÁDHI přirozená absorpce v prázdnotě, při které se mudrc věnuje světu

SAMÁDHI -absorpce v blahu, záblesk poznání

SANSÁRA připoutání utrpením ke kolu inkarnací, pání duší

SANJÁSÍN - ten, kdo složil slib odříkání a opustil všechny světské záležitosti

SATGURU -opravdový učitel, který není odlišný od vašeho vlastního Já; je to zprostředkovatel osvícení

SATSANG sdružení s Pravdou (sat znamená pravda, sang společenství)

SATTVICKY čistý, průzračný

ŠÁNTI - mír, vyhasnutí

SIDDHI - jogová síla

SIDDHA -ten, kdo disponuje jógovými silami

SÚTRY - osvícená písma

TAPAS - spálení nevědomosti, jež je výsledkem neptého odevzdání se Pravdě, nejhlubší askeze

VÁSANY - latentní tendence či sklony mysli

VIČÁRA -sebedotazování, rozlišování