Věda a jóga - Rostislav Kocourek , Antonín Bajer

VĚDECKÉ ZÁKLADY JÓGY - 1.část,2.část,3.část

Regulaci, koordinaci a řízení sexuální funkce obstarává centrální vegetativní nervový systém uložený v hypotalamu, periferní systém, sestávající ze sympatiku a parasympatiku, a dále centrální hormonální systém hypotalamu a hypofýzy. Odtud jsou krví unášeny gonadotropní hormony k periferním pohlavním žlázám, jež stimulují nebo inhibují produkci periferních pohlavních hormonů. Hormony periferních žláz pak opět přemístěny krví zpětně ovlivňují tvorbu gonadotropních hormonů v hypofýze. Kázní se do sexuality zasahuje prostřednictvím inhibiční spojovací dráhy mezi hypotalamem a kůrou mozku. Hypotalamus a vegetativní nervový systém je totiž přístupný volním zásahům právě prostřednictvím inhibičních zpětnovazebných okruhů, vedoucích z kůry mozku do hypotalamu a limbického systému.
Pod vlivem stimulačních nebo inhibičních nervových vzruchů jsou také vazby mezi hypofýzou, která tvoří gonadotropní hormony, a epifýzou, která tvoří melatonin tlumící činnost pohlavních žláz. Tedy i v tomto systému má jogín možnost do sexuality zasahovat. Avšak odvracení se od všeho, co budí pohlavní vzrušení, žádost, chtíč neznamená jen prostou faktickou absenci koitu či smyslových sexuálních vzruchů, ale rovněž vyloučení sexuálního snění a úmyslů navazovat sexuální vztahy.
Navzdory možnosti okamžitého splnění těchto podmínek se hormonální gonadotropní systém hypofýzy a periferní pohlavní žlázy na novou hypotalamo-kortikální orientaci přizpůsobují velmi pomalu. Po ovládnutí sexuality probíhá transformační proces na humorálně-hormonální úrovni dál, a to tak dlouho, dokud se v těle tvoří kvantum sexuálních hormonů odpovídající vyhraněné pohlavní polaritě a dokud tím jsou vyvolávány na ně vázané biochemické děje.
Jsou-li zásahy do sexuality účinné, přeruší se vztahy ke světu, přeruší se proto působení světa samého, který je ze subjektivního hlediska právě těmito vztahy, a z bytosti se stane uzavřená soustava.
Tato skutečnost je jedním z rozhodujících faktorů pro transformaci sexuality.
Nepodaří-li se sexualitu ovládnout, je jógickou praxí zpravidla vyvolána neovladatelná vášeň, a nepodaří-li se sexualitu ovládnout ve všech projevech, vyvolá jógická praxe psychologické anomálie, projevující se jistým druhem fanatismu, který se může týkat jakékoli oblasti života.
Nabádání k ovládnutí sexuality by v žádném případě nemělo vést k moralizování a pruderii - nezapomeňme, že jedna z možných cest k ovládnutí sexuality je zaměřena na dosažení dokonalé sebevlády při koitu (tantrická cesta). Následky pruderie totiž mohou být stejně nepříznivé jako oddávání se vášním - je tedy třeba podle pravdy rozlišovat, zda pruderní reakce nejsou transformovanou sexualitou a co se skrývá za tím či oním jednáním.
Transformovat sexuální energii na energii neutrální lze také fyzickou prací a nedráždivou stravou, ovšem většinou jen dočasně. Školený jogín však ze svého úsilí může čerpat sílu, protože fyzická činnost udržuje bdělost a zabraňuje difuzním tendencím mysli.
Význam sexuality objasňuje K. Minařík následovně:
"Sexualita to je, která činí z člověka otroka nebo usurpátora nebo padoucha či indolentního slabocha.
Soustřeďující se do prsou může jistě uspat chtivost sexuální, neboť roznícením centrálních psycho-nervových zauzlin probudí vzněty idealistické..., avšak jedovatý had smyslnosti zůstane v kořenech jeho bytí a za vhodných okolností ho vrátí primitivnímu a elementárnímu lidství. Je nutno sestoupit do sebe sama soustředěním s analyzující myslí, čímž se sice nižší přirozenost podráždí, ale dodržováním jógické mravnosti jedovatý had své místo opustí a člověk bude žít v pokoji, ve stavu vykoupení po všechny časy."
Výše popsanou kázeň na úrovni mysli a citů nižší i vyšší úrovně lze redukovat na tři hlavní kroky: 1. Zpřítomňování těla, případně jeho částí, ve vědomí. Je motorem jógické praxe a zdrojem potřebné energie. Je základem rádžajógy.
2. Analytické rozlišování niterných procesů na všech úrovních. Je zdrojem poznání fyzikálního charakteru mentálního, citového a pudového života a způsobu působení jednotlivých kvalit. Je základem džňánajógy.
3. Transformace disharmonických tendencí v harmonické rozumovou volbou záměru předmětu myšlení a rozumovou volbou záměru kvality citů. Je vlastním smyslem předepisované mravnosti a základem bhaktijógy. Ovládnutí citové oblasti niterného života člověka nebývá rychlé a pouhým chtěním se jen zřídkakdy dosahuje skvělých výsledků.
Metodickým krokem, který umožňuje výsledků dosáhnout, je soustřeďování. Je tomu tak proto, že soustřeďování je technikou, kterou se rozvíjí schopnost vnímat podprahové podněty a rozlišovat je a teprve odtud pramení možnost rozumem volit podněty žádoucí.
Za objekt soustřeďování se nejprve volí dolní končetiny. Ty jsou vybrány proto, že jejich excitace mentální energií nikoho nevystaví neúnosným stavům a prudkým reakcím vlastní bytosti nebo osob, které s usilujícím člověčím mají nebo teprve vejdou v nějaký vztah. Zvyšování energetického potenciálu trupu totiž může způsobit bouřlivé roznícení emocí.
Důsledkem soustředění mysli do nohou je její stabilizace a odstranění těkavosti. Současně se životní energie nevyzařuje do prostředí a stává se vědomě využitelnou. V místě soustředění vzniká napětí, které subjekt zřetelně eviduje a které mění statické energie ve tkáních na kinetické.
Dosáhne-li napětí v tkáních nohou určité úroveň, vytvoří se elektromagnetické pole mezi dvěma póly - hlavou a nohama -které v tkáních těla vyvolá fenomén dielektrické polarizace radikálů, tzn. Nejmenších organizačních jednotek nesoucích elektrický náboj. Tento fenomén se může manifestovat neindukčním silovým tokem, jehož existence je podmíněna právě přepólováním osobnosti, tzn. Že napětí v nohách musí být vyšší než v hlavě.
Neindukční silový tok se z fyzikálního hlediska projevuje tzv. Posuvným el. proudem. (Z téhož hlediska lze v živém organismu rozlišit dva typy el. proudů, ale druhý typ, totiž proud elektrolytický, není předmětem zájmu jogína.
Elektrolytický proud je výsledkem pohybu iontů tekutinami těla o různé vodivosti. Největší vodivost má mozkomíšní mok-vyplňující volné prostory mezi mozkem, míchou, periferními nervy a jejich obaly. Velmi dobrou vodivost má také krevní plazma, lymf a mezibuněčná tekutina vyplňující volné mezibuněčné prostory.)
Vznik posuvného proudy ve tkáních je podmíněn polarizací částic, protože nosiče Elektrického náboje nejsou volně pohyblivé , nýbrž jsou vázané do větších organizačních celků. Bipolární částice, které zprostředkují tkáňový metabolismus a bioelektrické děje, jsou neuspořádané a různě orientované, a proto se navenek jejich účinek ruší. Teprve je-li vytvořeno elektromagnetické pole o adekvátní intenzitě, částice se orientují ve směru orientace pole a dojde k jejich polarizaci. Vzniklý náboj se označuje jako nepravý nebo vázaný proud, který se pohybuje ve směru orientace pole, je právě oním proudem posuvným.
Jeli organismu funkčně uzpůsoben na vedení el. vzruchů prostřednictvím polarizačního efektu - podobně jako specializovaná nervová tkáň - dosahuje jogín mimosmyslového vnímání , které nezprostředkují smyslová čidla, nýbrž elektromagnetické pole bytosti.
Manipulace s mentální energií se v tom případě stávají tzv. druhým až čtvrtým vhledem či vnorem a tělo oblastí jasně vnímatelného napětí. Prakticky to znamená, že je rozvinut smysl, pomocí kterého lze hodnotí děje a jejich motivy pomocí tzv. Přímých vjemů.
Při rozvinutí tzv. Přímých vjemů již není třeba dbát na inspirace a intuice, protože tyto jsou zpravidla doménou lidí duševně pasivních . Mystik dbát na to, aby svou bytost na úrovni funkcí ustálil, a potom v jeho život nemusí rozhodovat inspirace a intuice, ale přímé zjištování. Tyto biofyzikální poznatky obohacují poznatky pokročilých jogínů, kteří tvrdí, že polarizační efekt mže vést ke strukturálním změnám jak v oblasti fyzioloické, tak v oblasti psychosomatické. Ve spisech K. Minaříka nacházíme konstatování, že v důsledku takto zvýšené el. aktivity na buněčných membránách, jejich , jejich zvýšené permeability a zvýšeného metabolismu z tkání sublimuje lymfa, přičemž se tělo stává lehčím a je odolnější proti stárnutí . tento efekt se v náboženských systémech označuje jako tzv. "křest vodou".
Jakmile je lymfa do značné míry odpařena, začnou se buňky deformovat, což se těle jeví jako bolest. Tento efekt se nazývá "křest krví".
Proto se do těla dechem zavádí vzdušný element, který lymfu nahrazuje. V takto vysoušených buňkách dochází jednak k depresi jádra tělesných buněk , jednak k dalšímu mohutnění polarizačního efektu. Toto mohutnění je subjektivně vnímáno jako teplo, které tělo vypaluje, aniž by se zvyšovala tělesná teplota.
Důsledkem je vypálení citovosti, a tedy také automatických reakcí a reflexů , které jsou nahrazeny rozumovým rozhodováním. Vypálení citovosti se nazývá "křest ohněm".
Možnost vyvolání těchto jevů na buněčné úrovni objasňuje buněčný systém a potažmo metabolické procesy buňky.
Každá buňka má zpravidla vnější membránu (plazmalemu), která odděluje vnitřní buněčnou plazmu a jádro od okolí.
Hlavním úkolem zevní buněčné membrány je rozeznat látky potřebné pro buňku, vpustit je dovnitř a odstranit z buňky zplodiny látkové výměny.
K uskutečnění tohoto úkolu má membrána několik mechanismů. Směr průniku dané látky membránou je určen koncentračním a elektrickým nábojovým rozdílem na vnitřní a zevní straně membrány.
Kromě těchto mechanismů existují dále mechanismy závislé na energii získané z molekul ATP, co jsou tzv. Jednocestné nebo dvoucestné pumpy (např. natrio-kaliová pumpa u nervových, svalových a ledvinových buněk) tento mechanismus je významný tím, že elektrická energie získaná z ATP může dopracovat látky i proti koncetračnímu a napěťovému spádu.
Dalším úkolem buňky je zpracovávat informace o teple a o chemickém a mechanickém podráždění, jež jsou periferním nerv. Systémem předávány moku, a to především pomocí kolísání el. potenciálu na membránách příslušných nervových buněk - přičemž většina buněčných membrán má rozdíl el. potenciálu 50-80mV )uvnitř negativní, vně pozitivní).
Systém komunikace látkové výměny buněk je tedy postaven na přírůstku nebo úbytku elektrického potenciálu částic nesoucích náboj, případně na pohybu elektronů.
Pokud je funkce vědomí rozšířena z kůry mozku do diencefalu a dále prodlouženou míchou k vegetativním nervům, může jogín cílevědomě zasahovat do svého těla na buněčné úrovni tak, že mění el. potencilál membrán.
Není při tom nezbytné, aby se snažil vědomě pojmout každou jednu buněčnou membránu, nýbrž stačí, je-li tato práce vykonávána v prostoru, který tělo zaujímá. Podmínkou ovšem je vědomý a definovaný záměr při neutuchající snaze o soustředění.
Soustředění zpočátku představuje jednotlivé akce sebeuvědomění. Tato fáze trvá tak dlouho, až soustřeďující člověk dosáhne pociťování místa koncentrace. Jakmile je této schopnosti dosaženo, koncentrace přestává být jednotlivými pozorovacími akcemi, ale může se stát plynulým a souvislým vnímáním, do kterého lze zahrnout trup a potažmo celé tělo.
Jakmile usilující člověk evidentně zvládl soustředění do nohou, stává se způsobilým přistoupit k mentální kompresi směřující do spodní části trupu, přičemž eletrizující silový tok začne probouzet tzv. Čakry.
další >>

1.Úvod | 2.Fyzikální východiska jógy | 3.Vědecké základy jógy 1.č. 2.č 3.č| 4.Jóga a EEG | 5.Závěr | 6.Slovník

HOME