Věda a jóga - Rostislav Kocourek , Antonín Bajer

FYZIKÁLNÍ VÝCHODISKA JÓGY - 1.část,2.část, 3.část

Čakry jsou psychická nervová centra, jejichž lokalizace koresponduje s lokalizací nervových pletení. První múládhára se nachází v oblasti genitálií, druhá svádhišthána v míšní oblasti nad genitáliemi, třetí manipúra se nachází v míšní oblasti proti pupku, čtvrtá anáhata odpovídá míšní oblasti srdce, višudha leží v míšní oblasti krku, ádžňá mezi obočím a sahasrára na temeni hlavy. Někdy se rozlišuje ještě ánandakanda, tj. Nervové centrum mezi manipúrou a anáhatou.
Míšní segmenty a sympatické ganglie trunci sympatici jsou vzájemně propojeny vegetativními nervy, které vycházejí příslušnými kořeny z hrudní a bederní míchy. Ze sympatických a parasympatických ganglií vycházejí četné nervové pleteně, které lze uvést do vztahu s čakrami. Čakry tedy korespondují jak s míšními vegetativními středisky v postranních rozích míšních, tak s vegetativními gangliemi a z nich vycházejícími nervovými pleteněmi sympatického i parasympatického typu. Nicméně přesná lokalizace a identifikace čaker s nervovými pleteněmi je nesnadná, protože pleteně na sebe navazují.
V jógickém školení se čakry projevují jako energetická centra, z nichž lze uvolnit energii, výhodně použitelnou při tzv. Zvedání hadí síly. Z korespondence nervových pletení s tradičním umístěním čaker lze soudit, že tato myšlenka odpovídá skutečnosti a praktičtí jogínové při vykonávání neobyčejných činů používají právě tuto energii.
K. Minařík ve stati o probouzení hadí síly říká:"je jisté, že jogínové jsou vybaveni takovými sílami, že o tom náš §okultní Západ§ nemá tušení."
Probouzení čaker se manifestuje příslušnými psychologickými stavy.Je žádoucí, aby tyto stavy byly výrazné, a proto se vyžaduje, aby "aura vitalis", životní síla, byla co možná největší. K tomuto účelu se používá cvičení nazývané pránajáma.
Toto cvičení je založeno na vnímání dechu za současného uvědomování si těla. Tímto uvědomováním je prána - vesmírná a oživující energie obsažená ve vzduchu - v těle vázána, protože uvědomování je faktor vazebný a asimilační. Proto se na uvědomění klade takový důraz ve všech tzv. duchovních systémech, počínaje egyptskou magií a konče mexickým šamanismem.
Jsou-li jogické práce vykonávány tímto způsobem, umožňují zůstat stále na půdě reálné skutečnosti. A přestože existuje mnoho postupů modifikovaných , můžeme tento postup, který je cestou Květoslava Minaříka, považovat za nejbezpečnější. Na toto téma K. Minařík říká:
"Abych nikdy s takovou mystikou, která se zakládá na soustřeďování, mnoho nepokazil, doporučuji vždy kompenzovat nezbytnou mravnost soustřeďováním, které nejméně škodí a nejvíce prospívá. Je to soustřeďování do těla, uvědomování si těla ponořování se do těla. A tělem jsou pro mne vždycky pouze nohy. Jsou totiž nejneutrálnější. Není v nich nic z emocionálních vloh, prudkých vášní a jiných psychologických faktorů.
Aby soustředění na nohy, a ještě více soustřeďování do nohou a ještě nadto ponořování se vědomím do nohou nikoho psychicky netlumilo, doporučuji tyto práce střídat tu živým vnímáním věcí z okolního světa, tu modlitbou, ale vždy i duševním pozvedáním do pozvedáním do lepších nálad, optimismu a živosti."
"Mít nohy ve vědomí může vést k rozvinutí skvělého ducha. Ale protože v pozadí zůstává karma nižšího druhu, musí se každý skvělý duch vtělovat do bídného těla. K tomu nemůže dojít, má-li člověk vědomí v nohou" (Korespondence doc. MUDr. Bajera z roku 1969)
Zjednodušeně lze výše uvedené poznatky shrnou konstatováním, že vědeckou základnou jógické praxe je úmyslné vyvolávání elektromagnetických fenoménů v živém organismu, které nejsou dány ze zrození, nejsou adaptací na vnější podmínky, nejsou podmíněny genovou mutací ani "vyšší mocí" či "milostí", nýbrž jsou výsledkem bezchybnosti subjektu jak ve smyslu etickém, tak ve smyslu ovládnutí hnacích sil bytí.
K úplnému ovládnutí citovosti však dochází až ve čtvrtém buddhistickém vnoru, kdy je "posílen elektrický faktor v biologické sféře", říká K.Minařík. "Jóga tedy učí, jak v biologické oblasti soustavně převádět chemický faktor na faktor elektrický." (Ústní sdělení doc. MUDr. Bajerovi) Význam elektromagnetického potenciálu lidského organismu objasňuje K. Minařík takto: "Duševní život, stejně jako všechny ostatní životní projevy je výsledkem měnícího se napětí, které má vždy elektromagnetický charakter. Ve výsledných projevech života nemá el. potenciál bytí stejnou výši - závisí na napětí, které bytosti vyvolávají svým poměrem k sobě a okolnímu světu."
"Napětí, které vzniká vztahy vytvořenými mentální činností mezi vědomím a tělem, má charakter pracovní elektrické energie; z jejich tendencí a působení vyplývá, že zde nutno hledat hlavní příčiny schopnosti psychologické aktivity nebo duševní závislosti člověka na světě. Těmito vztahy se totiž vyrábí elektrické napětí, které má velmi zřetelný vliv na mysl v tom smyslu, že ji činí aktivnější. To je zase moment, který člověka stimuluje, a tím přispívá k jeho duševnímu rozvoji. (str. 52)
"Dosáhne-li elektromagnetické napětí náležité výš, začne energie, použitá k soustředění na příslušné místo v těle, kmitat, přičemž se chová jako elektrický proud, který se pohybuje mezi střediskem myšlení a místem, kam myšlení směřuje..."
"Jogínové získali zkušenost, že přivede-li člověk vědomí do stavu vyznačujícího se upoutáním na jeden bod a bude-li tento stav doprovázet citovým vymaněním se ze světa, vytvoří se jakési pole, jehož povaha vynucuje ionizaci jeho fyzikálních faktorů;centripetální směr jeho uvědomovacího pochodů způsobuje, že tato ionizace postupuje od těla k ústředí vědomí - k hlavě, zatímco zpřítomňování těla ve vědomí je příčinou, že se tak děje ze spodku těla. Za těchto okolností ten, kdo si ve vědomí správně zpřítomnil tělo a zastavil duševní činnost, vytvořil takovou situaci, že pociťuje energetický tok..."
"V džňána józe se tedy začíná stejně jako v buddhismu pozorováním těla - nikoli jen pomocí zraku, ale i myslí a vědomím, jako by člověk vědomím a myslí tělo ohmatával. Když se to podaří, má člověk zjišťovat, co dělají jeho city, myšlenky a duševní stavy.
Dlouhodobé úsilí tohoto typu vede k vystupňování intenzity pozorování a uvědomování, jež se samo mění v soustředění , které již je tzv. Vnorem či vhledem. V prvním a druhém buddhistickém vnoru proudí životnost ve kromě vibrující energie tělem dolů, k nohám a odtud ven do země. Třetí buddhistický vhled umožňuje držet permanentně vlastní tělo jógína ve vědomí, což tento proud obrací vzhůru k hlavě.
Když se tento směr životní síly působením nepřerušovaného uvědomování si těla, počínaje jeho distálními částmi , obrátí vzhůru, přestává zemská gravitace vykonávat absolutní funkci. Tím se mystik propracoval k možnosti ovládnout funkční části svého bytí, a když uvědomování zasáhne i hlubší fyziologické principy, bude moci ovládat i buněčnou strukturu svého těla. Tím se začne měnit tendence elektromagnetického náboje buněk hmotného těla, a to je počátek ovládnutí bytosti ve hmotné sféře.
Gravitace přestává vykovávat funkce i ve sféře fyzických buněk, a tak se člověk propracoval k ideálu mystiků, jenž je spatřován ve vykoupení těla, v praktickém smyslu v jeho zmizeni z oblasti viditelnosti...Mystik poznává, že se ocitl na cestě sebevyzáření do neviditelna. Tím je překonána strast v pravém buddhistickém pojetí.
To je cesta k nesmrtelnosti, již může nastoupit každý člověk a na níž může mít úspěch, bude-li vytrvalý. Na této cestě člověk nic neriskuje, ale zato může získat zkušenost, že není pápěřím, s nímž si čajko vítr s lehkými předměty může dělat, co chce, ale že existuje možnost vyhnout se zničení."
Dodejme ještě, že úmyslné vyvolávání elektromagnetických fenoménů nespočívá jen v práci s myslí a city, nýbrž také s dalšími psychologickým složkami organismu, jimiž je zejména vědomí a rozum. K. Minařík na toto téma konstatuje:
"Přes vyšší aspekty vědomí, rozumu, mysli , citu a životních sil jde člověk vzhůru za nutného volného uplatnění morální kázně dle požadavku duchovní nauk, čímž rozmnožuje a posiluje elektrický faktor v biologické sféře, kdežto přes nižší aspekty vědomí, rozumu , mysli , citu a životních sil jde člověk dolů přes morální nekázeň, čímž v biologické oblasti rozmnožuje chemický faktor." Za vyšší aspekt vědomí je považována schopnost uvědomování, na rozdíl od elementárního aspektu vědomí, jenž jako vědomí subliminální uniká z dosahu uvědomování. Elementární úroveň rozumu se projevuje schopností organismu volit strategii přežití, vyšší složka rozumu schopností abstraktně chápat.
Vyšší složka citu se manifestuje schopností vědomě vnímat, tedy schopností čití, zatímco vyšší složka citovosti e smyslu emocí se manifestuje vědomími citovými hnutími.
Tato složka citů je vázána na limbický systém kůry temporálního laloku, a proto je relativně snadno přístupná uvědomování a zásahům vůle, pokud intenzita citových hnutí nepřekročí jistou mez, a nejde tedy již o neovládatelné afekty.
Mysl pak lze považovat za "substanciální energii bytí, již je možno používat k vytváření mentálních komplexů", říká Minařík.
Rozvoj vyššího či nižšího aspektu těchto veličin je podmíněn nejen způsobem života, ale také rozvojem "Pozorovatele", kterému předchází rozvoj jednotlivých složek vědomí. Denní vědomí lze z funkčního hlediska roztřídit na denní vědomí v užším smyslu, vědomí já - jáství, smyslové vědomí a nadvědomí.
Vědomí já, jáství, je vyhraňující faktor, který spolu s bytostným vědomím, tj. Denním vědomím v užším smyslu, a podvědomím slučuj všechny základní složky bytosti. Toto vědomí je charakterizováno slovy "já" a "moje". Na vědomí já je vázána vůle k životu, která při smrti sdružuje unikající psychické síly, a tím umožňuje další objektivaci "monády" v nové existenci. Vědomí já je také nositelem tzv. karmických dispozic.
Na úrovni vědomí "já" jogín do své bytosti zasahuje několik způsoby Jeho jednání je provázeno snahou po neosobních postojích, čímž vytváří novou karmu a odstraňuje vědomí vlastní důležitosti. Tímto postojem dociluje toho, že je schopen oddělit pozorovatele a pozorované, což je základem pro objektivní hodnocení situací. Význam tohoto oddělení spočívá ve zvětšování šíře uvědomování, a později také vědomí samotného.
Pokud karmické dispozice z nějakých důvodů musí vytvářet, vytváří je s odchylkou k pozitivnímu způsobu jednání a k dobru, neboť je si vědom, že záslužné dispozice jsou lepší než nezáslužné. Smyslem vysokých morálních požadavků většiny kvalitních duchovních systémů je právě vytvoření této odchylky k pozitivním kvalitám, a tato odchylka znamená doporučení: "nedokážeš-li si počínat jako pan "nikdo", konej skutky ctnosti, abys neupadl."
Vědomí smyslové sestává z uvědomovacích momentů s refrakterní fází při kontaktu smyslů s vnímanými předměty. Smyslové vnímání je spojeno s vědomím já a s bytostným vědomím - to dokumentují výše popsané neurofyziologické vztahy.
V diencefalu zvláště v talamu - je napojené na specifické dráhy z periferie a z vnitřního prostředí. Tímto napojením jsou přiváděny elektrické impulzy podrážděných periferních čidel. Impulzy potom aktivují celý nespecifický talamokortikální okruh ke zvýšené aktivitě, kdežto při nedostatku el. podnětů z periferních čidel jeho aktivita klesá. Proto u člověka amplituda bytostného vědomí klesá od mátožného vědomí - difuzně unášeného různými psychickým stavy - až po vědomí vysoké intenzity. Na základě poznání, že samotné čití aktivizuje stupeň bdělosti, se jogín podle svého okamžitého stavu soustřeďuje na neosobní živé vnímání prostředí, nebo na nevnímání prostředí. Tím ovlivňuje stupeň intenzity uvědomování, a to mu také umožňuje setrvávat v rovnovážném stavu mezi relaxací, kterou může provázet útlum, bdělým uvědomováním, které může provázet osobitá excitace. Zásahy do smyslového vědomí neznamenají, že jogín přestane vidět, slyšet, cítit atd., ale že na viděné, slyšené , cítěné podněty nereaguje. Eliminace extrovertních tendencí se tedy netýká samotného čití, které je žádoucí, ale dráždění nižší přirozenosti na hormonální úrovni, což je možné již zmíněným sestupem denního vědomí do mezodiencefalu.
Uvědomování na úrovni denního vědomí vytváří přemostění rovněž s nadvědomím. Nadvědomí je psychologického hlediska charakterizován uvědomováním, přesahujícím úroveň vnímání smyslového a pocitového. Jeho činnost tedy spadá do oblasti nadsmyslové.
Nadvědomí je cílem jógického úsilí a z fyzikálního hlediska odpovídá pojmu "homogenní pole" či "invariance vesmíru".
Zpřítomňováním uvědomování v nadvědomí předstupuje člověk z časnosti a vymezení do nadčasovostí a neomezenosti, což je tušeným a hledaným cílem věcech bytostí," říká K. Minařík.

1.Úvod | 2.Fyzikální východiska jógy | 3.Vědecké základy jógy 1.č. 2.č 3.č| 4.Jóga a EEG | 5.Závěr | 6.Slovník

HOME