Věda a jóga - Rostislav Kocourek , Antonín Bajer

ZÁVĚR

Soustředění mentální energie v dolních končetinách stabilizuje mysl a odstraňuje její těkavost a rozptýlenost, a upevňuje funkci vědomí ve smyslu cílevědomého uvědomování a zabraňuje unikání životní síly - prány - z těla, přičemž rozsah upoutání prány v těle je dán rozsahem a intenzitou zpřítomňování těla vědomí.

Při tomto typu soustředění se zesiluje elektromagnetické pole bytosti. Jeho intenzita závisí na intenzitě soustředění. Svým působením vyvolává dielektrickou polarizaci částic nesoucích elektrický náboj, a tím se statické energie, poutané strukturou těla, mění v kinetické - výsledkem tohoto procesu je rozrušení strukturální stagnace bytosti.

S vytvořením elektromagnetického pole se bytost zmagnetizuje a uplatňováním vazebného uvědomování se stává faktorem gravitačním, který způsobuje, že energie vtéká do těla z prostředí . Případnému negativnímu vlivu této energie lze čelit její transformací pomocí udržování dobrých duševních stavů. Výsledkem tohoto úsilí je psychosomatická proměna. Postupy, kterými se přeměňují statické faktory ve faktory dynamické , se zkracuje vlnová délka emitovaného záření bytosti. Tímto postupem může celá bytost uniknout rozsahu viditelného záření a stát se jevem neviditelných dimenzí světa. Konečným cílem jogína však je ponoření se do duchovního centra bytosti - átmanu. O tomto ponoření Minařík říká:"Stále jsem se obracel k centru své bytosti (átman) a stále jsem toto mentální ponoření konfrontoval se solidním uvědomováním těla. Jen tak se mohlo stát, že jsem nezabloudil z cesty duchovního vývoje, na cestu samovolných fantazií a neskutečností."

Tak člověk prochází třemi kontinui džňánajógy, počínaje sférou hmoty( I ), přes sféru napětí, energií a personifikovaných nebo nepersonifikovaných sil ( II ),až do oblasti prázdnoty, tedy fyzikálního pole s charakterem nevyhraněného vědomí.

Realizace III. Kontinua podmíněna týmž postupem. "Setrvává-li bytost ve vědomí sebe samé," říká Minařík, "setrvává tak vlastně v kosmickém Vědomí a nakonec nalezne zvláštní cestu, jak v ně absorbovat celou bytost."

"Spása je tedy výsledkem vnitřních transmutací a transfigurací převádějících chemické látky v elektrický potenciál, jevící se jako kinetická energie." Víceméně technické úsilí při soustřeďování je třeba podpořit, či přesněji založit na dobrých duševních stavech. Silou vůle navozené dobré vnitřní stavy lze výhodně udržovat eliminací sobectví, přáním dobra všem bytostem a kázní všech psychických složek subjektu.

Tato kázeň je ovšem podmíněna analytickým pozorováním všeho, co se v bytosti děje, neboť jen tak lze předejít nežádoucím změnám duševních stavů. Dobrým duševním stavy se zlepšují osudové dispozice a zakládají se příčiny pro reinkarnační vzestup. Je to tím, že člověk probouzí dobré nebo zlé zkušenosti, zážitky , sklony atd. Podle toho, jakých kvalit je nositelem. Prostřednictvím těchto kvalit podléhá karmickým silám, které mají charakter fyzikálně psychických sil v pohybu, a proto k jejich uplatnění stačí otevřít stavidla, jimiž jsou duševní nálady. Navozování nálad má být cílevědomé a nemá vznikat prostřednictvím mediumity, tedy psychické poddajnosti či pasivity, protože pasivita aktivizuje negativné projevy zevního a vnitřního prostředí člověka.

Cílevědomým navozováním dobrých duševních stavů se vytvoří nosná vlna, která po smrti umožní optimální objektivace, protože, jak říká Minařík:"Kdyby nás naše povahové naladění předurčilo ke vtělení v nejčernějším pekle, změníme ihned tento směr, když rozvážně a obezřele prosytíme celou svou bytost bezpříčinnými pocity štěstí a radosti. Nikoli askeze chápaná jako sebetrýznění, ale jako rušení špatných nálad a duševních stavů je počátkem pravé jógy, která nás vede k osvobození božskými stavy a oblastmi."

Pokud je základem rekapitulace na konci života negativní prožívání jako odraz etického úpadku, může člověka strhnout do neblahých stavů a objektivací. Tomu lze předejít pěstováním spasné morálky za života, jejímž základem je ovládnutí sklonů, tj. vrozených hnacích sil podvědomí.

Člověk v běžném životě totiž sklony obvykle rozvíjí a jejich rozvoj pak vede k posílení osobnosti, ke vzniku masivních vztahů se světem a k následnému utužení podrobenosti přírodním zákonům - je tedy službou živočišnosti s příslušnými karmickými následky.

V průběhu úsilí o ovládnutí sklonů se podvědomé hnací síly mění v síly zbadatelné, tj. v tendence. Jogín přitom vědomím vstupuje do mezodiencefalu, který je důležitou křižovatkou psychologických, vegetativních a jiných somatických funkcí. Je zapojen na činnost kůry mozku, tedy na funkce vědomí, na činnost limbického systému s jeho vztahy a jeho vztahy k emocionálním a pudovým projevům a na činnost hypotalamu s jeho vztahy k biologickým pochodům na buněčných membránách. Sestupem denního vědomí do mezodiencefalu se proto může uskutečnit transformace bytosti v tom smyslu, v jakém o ní referují jógické ponaučení.

Po tomto úspěchu člověk může, nebo již nadále nemusí přeměněným sklonům, tj. tendencím, podléhat. Pokud usilující člověk těmto tendencím ustupuje, jde cestou kompromisů, tedy cestou "věčných začátečníků". Odmítne-li je však, ocitne se jistě na cestě bohů, plné radosti a jasu vědomí.

Rozpínáním vědomí pak dosáhne toho, že se příroda a vesmír stanou vnitřním obsahem vědomí, a tím přestanou být vnějším světem. A to je dokonalost dosažená z vlastní vůle, či chceme-li, ztotožnění s Bohem nebo s fyzikální invariancí vesmíru.


1.Úvod | 2.Fyzikální východiska jógy | 3.Vědecké základy jógy 1.č. 2.č 3.č| 4.Jóga a EEG | 5.Závěr | 6.Slovník

HOME